Nevím, kolik má pan Kubera dětí, ale když vidím ženu v požehnaném stavu, jak si připaluje jednu cigaretu od druhé a přitom do sebe lije fernet, rum či pivo, mám sto chutí na ni podat žalobu pro trestný čin úmyslného ublížení na zdraví s těžkou újmou. Co na to říká trestní zákoník…? Paragrafů na ochranu zdraví je spousta. Třeba ohrožení pod vlivem návykové látky upravené v § 201 trestního zákona. V tomto ustanovení se mimo jiné říká, že pochybil ve smyslu tohoto zákona ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, přivozenou vlivem návykové látky, činnosti, při nichž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí. Jasně, svoboda je svoboda, každý i každá si mohou dělat, co chtějí, nikdo nesmí nikoho omezovat. A zdraví? Je moje, co je vám po něm…? A plíce jsou také moje a jestli jsou to ty první zleva nebo ty zprava po vykouření denní dávky stovky cigaret…? Co je vám po tom…

Myslím si však, že na nikotinu či alkoholu závislé těhotné ženy by se měl vztahovat § 224 trestního zákona, v němž se praví: Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Těžkou újmu na zdraví vymezuje § 89 odst. 7 trestního zákona. Rozumí se jí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. To dítě, vlastně embryo, za to nemůže, neumí se bránit této postupné vraždě… Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví míněno zmrzačení, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, které velmi citelně zasahují celou osobnost postiženého nebo delší dobu trvající porucha zdraví. Fotografie o kousek níže není nic vymyšleného, žádná maketa, jen dehtem prolezlá plíce…

„Polovina dětí ve věku do jednoho roku, které zemřely v důsledku syndromu náhlého úmrtí, doplatila na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily,“ uvádí MUDr. Eva Králíková z poradny pro odvykání kouření První lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která se dlouhodobě věnuje prevenci a léčbě závislostí na tabáku. S cigaretovým kouřem se do těla dostává přes 4 000 chemikálií a z plic se vstřebávají rovnou do krve. Pokud je kuřákem nastávající matka, proniknou i do těla jejího nenarozeného dítěte. Největší zlo představuje nikotin a oxid uhelnatý. Nikotin díky své schopnosti stahovat cévy snižuje průtok krve dělohou, dochází také k narušení jemných cév v placentě, a tím je zhoršeno předávání živin mezi krví matky a dítěte.

Při kouření vzniká v těle matky nebezpečný karboxyhemoglobin, který omezuje přenos kyslíku a způsobuje, že se dítě v děloze dusí. Kouření může znamenat i vážné komplikace samotného těhotenství. Patří mezi ně riziko mimoděložní gravidity a riziko odlučování placenty, respektive nebezpečí přerušení výživy dítěte. U kuřaček se také častěji objevuje krvácení ve všech stupních těhotenství. Vyšší je také nebezpečí samovolného potratu, předčasného porodu a narození mrtvého dítěte. Děti matek kuřaček se rodí s porodní váhou nižší v průměru o 250 g a tento handicap během dětství obtížně dohánějí.sdxcfvgA jejich plíce jednou mohou být jako tyto náruživého kuřáka…

Co by na to Listina základních lidských práv a svobod? Metodou šoku vláda Apeninského poloostrova upozornila italské ženy, že když těhotné pijí alkohol, vstřebává jej i jejich potomek, pro kterého to může mít katastrofické následky. Na velmi výmluvném plakátu je sklenice plná krvavého koktejlu zvaného spritz, s ledem a plátkem pomeranče. Na dně je ponořeno zkroucené lidské embryo. „Mamma beve, bimbo beve – Když pije matka, pije i dítě”. Varování patří zejména ženám v severovýchodním regionu Veneto, kde je velmi oblíbený drink známý jako spritz – bílé víno, Campari a perlivá voda. Nápoj je oblíbený hlavně u žen, nezřídka i těhotných. Důvodem zahájení kampaně je především fakt, že alkohol požívají během těhotenství skoro dvě třetiny Italek. Což takhle u nás rovněž vyvěsit italské plakáty s drsným motivem v autobusech, na billboardech a na ženských záchodech v barech, restauracích a diskotékách…? Po nich zůstanou plíce třicet roků šlukujícího kuřáka…

Podobné koktejly jsem zažil v Jihoafrické republice, kde v Johannesburgu nabízeli zcela netypické a dá se říct svými názvy i šokující nápoje z destilátů a likérů, jejichž schopnost promísení byla vzhledem k rozdílně viskozitě poměrně složitá. “Greasy abortion” – potrat se jmenoval nápoj tomatového džusu s tabascem a vodkou, do něhož byl stříknutý vaječný koňak, který připomínal skrčené embryo, aby nemohl být považován za Hemingwayův supercloumák Bloody Mary. Černým humorem zavánějící se mi jevil i nápoj “Cerebral apoplexy” – mozková mrtvice. Stačilo do kakaového likéru Bols Créme de Cacao Brown cvrnknout trochu Rosso Bitter…

Kde se kouří cigarety, tam se též notně pije. Něco o tom vím, jelikož jsem byl kuřák i poživačný konzument alkoholu všeho druhu. Než mě ale zaskočila mozková mrtvice a já se musel znovu učit chodit a přemýšlet. Česká republika se každoročně umísťuje na prvních místech ve spotřebě alkoholu na jednoho obyvatele. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace zkonzumují Češi za rok neuvěřitelných 16 litrů čistého alkoholu na osobu ve věku nad 15 let Plíce kuřáka a alkoholika na snímku….

V ČR si alkohol oficiálně dáte od osmnácti, v klubech se většinou občanky nekontrolují, plechovku piva v Bille koupí směle i čtrnáctiletý chlapec, ovšem ve Švédsku je tomu jinak. V žádném supermarketu se alkoholické nápoje s více než 3.5 % alkoholu neprodávají, na to tu mají Systembolaget, což je vládou vlastněný řetězec. Vše se zde prodává po kusech, žádné kartony piv, žádné slevy, žádné akce 1 + 1 zdarma. A abyste si něco vůbec mohli koupit, musí vám být dvacet. Tvrdý alkohol, víno a silnější pivo jsou ke koupi pouze ve státní monopolní síti obchodů Systembolaget.

Podle daňového úřadu dnes Švédové ze zahraničí legálně dovážejí na 18 milionů litrů alkoholu, přestože to státní pokladnu připraví přibližně o pět miliard švédských korun (asi 17,5 miliardy Kč). Zdraví obyvatel je ale number one. Švédové s tím souhlasí, stejně jako se zdaněním svých mezd ve výši přes 54 procent. Můj přítel z JAR ing. Mareš, bývalý generální ředitel platinového komplexu v Amandebultu, tvrdil, že potřebuje naprosto zdravé a šťastné černošské horníky, protože opilý a stresovaný havíř mu nezajistí těžbu platinové rudy a on pak nemůže hlásit svým šéfům do Johannesburgu splnění plánu. Proto ve svém městečku dbal o kostel, kulturní dům, nekuřáckou restauraci a bytové jednotky pro černochy, aby mohli efektivně pracovat ve dvou platinových dolech a jedné rafinérii…

Ale je to jasné; právě to říkali v televizi, že podle Kubery se za léčení nemocí kuřáků ročně spotřebuje v systému veřejného zdravotního pojištění šest miliard Kč, zatímco přínos do státního rozpočtu z daně za kuřivo je asi desetkrát tolik… Konečně máme způsob, jak smazat státní dluh ve výši jednoho bilionu korun. Nebudeme vyhazovat zbytečné miliardy za propagaci, jak se odnaučit kouřit, naopak necháme mládež, aby mohla kouřit už ve školách, doporučil bych předmět „Kouřením k trvale vyrovnanému státnímu rozpočtu“. Dnes u nás kouří asi čtyři miliony kuřáků a kuřaček, když se nám ten počet podaří zdvojnásobit, státní kasa tak získá 100 miliard, z toho pouze 12 miliard padne na léčbu rakoviny, infarktu a dalších nemocí.

Analýza vychází z toho, že stát vybere na spotřebních daních za tabák 44 miliard, dalších zhruba 16 miliard zaplatí kuřáci na dani z přidané hodnoty. Kuřáci jsou naše rodinné stříbro. Resort zdravotnictví tak ročně získá pouze od kuřáků 88 miliard. Při odchodu do důchodu v 65 letech stát získá další miliardy. Jak? Snadno. Když se zvýší počet kuřáků, zvýší se i počet předčasných úmrtí, zmenší se počet důchodců. A máme další úspory; jenom loni stát vyplatil na důchodech zhruba 340 miliard korun, letos ke konci srpna to bylo zhruba 230 miliard korun. Proto je asi podle Kuberů dobře, že v České republice umírá na následky kouření každý šestý člověk. Ročně jde na vrub kouření kolem 22 tisíc úmrtí, tedy přibližně pětapadesát lidských životů denně.

Zopalujme si slavné výroky našich politiků. Vášnivý kuřák cigaret, dýmky a nyní opět cigaret Miloš Zeman mi řekl: ”Kouřím, protože mám rád naši zem. Tím, že kupuji cigarety, podporuji ekonomiku našeho státu. A tím, že kouřím, ničím své zdraví, brzy zemřu, a stát ušetří na mém důchodu…” O bonmoty, silnou Zemanovu zbraň, se pokouší i primátor Kubera. „Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim,“ zní další verbální perla pana Kubery. Kouření je pro něho náboženstvím… V EU jsou podle něj prý všichni zastánci lidských práv, proto členové jeho náboženské společnosti kuřáků prohlásí cigaretu za součást svého náboženského rituálu a během mše v jejich kostele, jimž je pro ně hospoda, budou kouřit cigarety. Nikdo si pak z EU netroufne jim zakazovat tuto činnost, protože náboženská svoboda je jedním ze základních atributů listiny práv a svobod…

Prohibice je termín. jež se užívá pro snahu o úplný zákaz alkoholických nápojů. Stalo se ve 20. letech 20. století v USA. Napřed to byla nátlaková skupiny Svazu křesťanských žen, které požadovaly zákaz pití a distribuce alkoholu – tvrdily, že alkohol je droga, která ničí rodinný život a vede ke zločinnosti. V roce 1919 byl schválen zákon o zákazu alkoholu v USA. Účinek byl ovšem přesně opačný; místo snížení zločinnosti a abstinence se začalo pít ještě víc a zločinnost narůstala nevídaným tempem. Masakr na den svatého Valentýna, kdy vrazi gangu Al Caponeho převlečení za policisty vystříleli konkurenční gang. Prohibice úplně skončila v roce 1933 v situaci, kdy v USA bylo třikrát více tajných barů než v roce 1919…

Ve Švédsku, Finsku a Norsku se prodává jen ve státem provozovaných obchodech, tzv. Vinmonopolet (ve Švédsku SystemBolaget). Ty mají omezenou otevírací dobu a jsou situovány pouze v okresních městech. Stát alkohol zdaňuje a proto je velice drahý. V běžných obchodech koupíte pouze pivo s nízkým obsahem alkoholu a nealkoholické víno. Na trajektu z Turku do Stockholmu jsem pozoroval skupinu Finů, kteří promyšleně podnikali víkendové výlety do Švédska na obřích lodích, kde se dá alkohol nakoupit a to velmi levně. Přes noc se Finové propili do rána, přes den se z opice vyspali na trávnících ve stocholmském Skanzenu a večer vzhůru, zpět lodí do Turku. Ne nadarmo se říkalo v Petěrburgu, že pokud spatříte na ulici opilého muže, je to zaručeně Fin. Sovětští žebráci – paprašajniky se sice opijí, ale jsou ihned z ulic odklizeni milicí, aby nedělali špatné jméno své sovětské vlasti. Švédi mají své hanlivé heslo: Švédové bojovali do posledního Fina…

V USA to byla prohibice, v Sovětském svazu „suchý zákon“. Vodka je pro Rusy více než jen alkoholický nápoj. Patří k symbolům Ruska, objevuje se v klasických literárních dílech a vodce holdovala většina ruských panovníků. Někteří z nich se ale konzumaci vodky snažili omezit a zatím všechny pokusy vyšly naprázdno. Rusové si prostě na svou vodku sáhnout nenechají. Asi nejslavnější protialkoholickou kampaň v tehdejším Sovětském svazu zahájil šéf sovětských komunistů Michail Gorbačov 16. května 1985. I snaha tohoto muže, který obohatil slovníky o výraz perestrojka, skončila přes počáteční úspěchy neslavně.

Prohibiční zákon se připravoval již před nástupem Gorbačova do Kremlu, ale jeho obsah se neustále měnil a jeho uvedení do praxe bránila úmrtí sovětských vůdců v rychlém sledu za sebou. Nakonec se to podařilo až Gorbačovovi. Souboru tří vyhlášek, které vyšly jen měsíc poté, co se Gorbačov stal generálním tajemníkem ÚV KSSS, se začalo říkat „suchý zákon“. K jeho hlavním bodům patřilo omezení výroby a prodeje destilátů, zastavení výroby alkoholických nápojů z ovocných šťáv a bobulovin a zákaz domácí výroby alkoholu.

Zcela se přestala vyrábět vodka s podílem alkoholu 50 a více procent, alkohol s třiceti a více procenty se směl prodávat pouze od 11 do 19 hodin, v restauracích se „nalévalo“ od 14 hodin. Za pití alkoholu na veřejnosti hrozily vysoké pokuty a v celém impériu se radikálně snížil počet prodejen a výroben alkoholu. Zničena byla také asi třetina vinic a ovocných sadů. Prohibice zasáhla i oficiální sovětské recepce a z generálního tajemníka UV KSSS Gorbačova se mezi lidmi stal Limonádový Joe. Alkohol byl zakázán, ale v taxících byl volně k prodeji. Černý obchod byl v sovětském Rusku druhý byznys…

A rovněž zdroj spousty legend. Vyprávěla mi je Irina Vasilevna, šéfka jednoho z oddělení Ermitáže. Za vládfy Petra Velikého se prudce zvedla návštěvnost muzeí, knihoven a galerií. Příčina byla velmi prozaická; každý návštěvník dostal u vstupu stakan vodky a hrst kaviáru. Jednou zadal Petr Veliký váženému kumštýři pozlacení několikametrového kříže na vrcholu chrámu Petra a Pavla uprostřed Petropavlovské pevnosti. Práci zvládl skvěle, proto dostal také patřičnou odměnu – certifikát, na němž stálo černé na bílém, že může konzumovat zadarmo jakékoli množství vodky v jakékoli hospodě, kdekoli v širé Rusi. Od té doby se stal udatný řemeslník nezvěstným…

Inu, chlapi pili, baby kuřily a fajně bylo, jen na krytých zahrádkách rakoviny do šlaka něubylo…

Snímky archiv autora

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135