V mínus sto dvaceti, aniž vám upadne ucho, úd nebo nos

20. Říjen, 2008 – 21:28

Když bylo u jezera Bajkal mlhavo a nebylo vidět ani na Šamanský kmámen při ústí řeky Angary, vyprávěly se při stakanu vodky historky o sibiřských mrazech, které v tajze při mínus šedesáti stupních Celsia připravily o končetiny, nos a uši leckterého lovce sobolů a stříbrných lišek.

Bylo mi to jasné; u nás na Valašsku, když byl pořádný „samec“ kolem třiceti stupňů, měl mnohý ogar řádné omrzliny.

Také proto ve Vizovicích vymyslel bystrý Žid Rudolf Jellinek první lihovar u nás, jelikož věděl, že slivovice rozmrazí i dědu Mráze z Mrazíka, o mezilidských vztazích ani nemluvě.

Pak jsem si ale zkusil představit, jak jsem coby embryo v dusíkové lázni „skladovaný“ několik roků v mínus 193 stupních Celsia, abych mohl být vložen do vlodného lůna a vyvinout se v bodrého Valacha.

Tato nepochopitelná představa však vzala za své, když jsem se setkal s léčebnou metodou „sibiřského nanukování“ ve středisku Polarium v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné.

To se oblečete do modrých trenýrek a jemně proužkovaného trička s krátkým rukávem, dáte si na ústa roušku, na čelo a uši čelenku, na nohy bílé podkolenky, bílé pantofle, natáhnete si černé rukavice a jdete na to.

Do mínus 120 stupňů Celsia. Kam se hrabou valašské holomrazy. Trvá to tři minuty; ta první je „pouze“ při mínus šedesáti, zbývající dvě už mají dvojnásobné grády – mínus 120 stupňů Celsia.

Podivnou shodou okolností vám vůbec nic neomrzne a neodpadne, naopak pokud těchto „kůr“ absolvujete alespoň deset, máte prý zaručeno zdraví jako vytesané z ledu.

Po absolvování sérii této „celotělové chladové terpie“ budou pryč bolesti zad, kloubů, revma, únava i stres. Dokonce má dostat zabrat i celulitida.

„Mražením“ lze také bojovat proti roztroušené skleróze, léčit jím můžete i poúrazové stavy a potíže klimakteria…

Když sportovcům nezbírá doping a dostaví se stav „přetrénovaní“, mají šanci se dát dokupy v Polariu, které se může chlubit i světovým rekordem.

Postaral se o něho doktor Andrew Urbiš, který po dlouhodobém tréninku vydržel v „mrazáku“ Polaria plných osm minut a deset sekund.

A to si nechal snížit teplotu ještě o devět stupňů na mínus 129…

Postaral se tak o své členství v Klubu polárníků, což je vyvolená společnost všech těch, kteří už nejmíň dvanáctkrát odolali mínus sto dvaceti stupňům pod nulou…

A jak se Polarium ocitlo právě v Polárce, jedné z léčeben Beskydského rehabilitačního centra? Může za to jeho ředitel MUDr. Milan Bajgar…

„Při jedné cestě do zahraničí jsem byl asi půl hodiny v bazenu s podvodními tryskami a „masíroval“ si nohu, se kterou mám obtíže po několika distorzích v hleznu. A bylo to právě v době, kdy jsem se rozhodoval, zda skutečně investovat asi sedm milionů Kč do nové metody- Polaria,“ říká ředitel Bajgar.

„Jak asi tušíte, z teplé vody a podvodní masáže byl pořádný zánět šlach a já se s obtížemi vlezl do boty. Pak následoval typický průběh léčby u lékaře- nejdříve žádná léčba, pak nadměrné dávky léků proti bolesti a záněte. Výsledek po 14 dnech – noha jak papuč. Přesto jsem odjel do zahraničí, kde jsem měl domluven vstup do Polaria. A výsledek byl skvělý. Do druhého dne obrovský pokles otoku a do několika dní bez obtíží. A to po jednom vstupu do Polaria. O jeho nákupu pro naše centrum bylo rozhodnuto…“

Prozaické, ale jako vždy byla cesta poznání trnitá…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *