V problémech se ocitla i Národní baseballová liga (MLB). Jak napsal list Newsday, federální vyšetřovatelé pracující na případu Balco získali dokumenty, obsahující výsledky testů na steroidy u všech 1400 hráčů v předcházejícím ročníku ligy. Ovšem v případě zveřejnění tohoto seznamu by ztratili důvěryhodnost někteří známí hráči, ale i celá sezona. Oficiálně přiznaný počet pozitivních testů na steroidy v lize je pět až sedm procent, konkrétní hříšníci ale dosud zůstávali na základě několik let staré dohody anonymní. 

Laboratoř založená známým specialistou na výživu Victorem Contem se oficiálně specializovala na výrobu potravinových doplňků a mezi její klienty patřila řada slavných sportovců v čele s atlety Marion Jonesovou a Timem Montgomerym. Právě výroba podpůrného prostředku tetrahydrogestrinonu (THG), jehož přítomnost v dopinkových vzorcích se ještě nedávno nedala prokázat, byla ve skutečnosti hlavním druhem činnosti Balca. Vznikla tak největší dopinková aféra v historii nejen USA, do níž byla zapletena řada sportovních celebrit. Několik paralelně spuštěných vyšetřování stále probíhá. To byla špatná zpráva zejména pro Americký olympijský výbor (USOC). Spojené státy přitom usilovaly o pořadatelství olympijských her v roce 2012, které by se měly konat v New Yorku, naštěstí prohrály s Londýnem, a kandidatuře by uškodilo, kdyby se mezi americkými reprezentanty vyskytli dopingoví hříšníci. Vzhledem k utajení výslechů sportovců před velkou porotou i řady dokumentů ale USOC nemohla proti nominaci „skrytých“ dopinkových hříšníků nic udělat.

Šéf laboratoře Balco Victor Conte kopal jako kůň ve smrtelné křeči a obvinil americkou sprinterku Marion Jonesovou z užívání steroidů i dalších dopingových látek před olympiádou v Sydney. V rozhovoru, který odvysílala televizní stanice ABC a jehož úryvky se objevily i v zámořských médiích, Conte tvrdí, že Jonesovou učil píchat si injekce do nohou a že tak činila přímo před jeho očima. „Když jsem ji instruoval, jak to dělat, píchala si injekce sama do stehen. Seděl jsem vedle ní,“ citují agentury AP i Reuters úryvky z televizního rozhovoru s Contem, jenž tvrdil, že jí dodával růstové hormony, EPO i v té době ještě nezjistitelný steroid THG po dobu třinácti měsíců před olympiádou v Sydney. Na ní Američanka v bězích a ve skoku dálekém získala pět medailí včetně tří zlatých.

Americká sprinterka napřed zapírala nos mezi očima, pak ale přiznala barvu a v říjnu 2007 vypověděla u soudu, že již od září 2000 do července 2001 užívala zakázané dopingové látky. V reakci na její výpověď ji americký olympijský výbor vyzval k vrácení všech olympijských medailí, což Jonesová učinila. Mezinárodní atletická federace IAAF rovněž rozhodla o anulování všech jejích individuálních i štafetových výsledků od 1. září 2000 (tj. včetně výsledků z olympijských her v Sydney). Soud ve White Plains ji odsoudil k půl roku vězení s následnou dvouletou podmínkou. Tento trest Jonesová dostala jak za lhaní o svém dopingu, tak i za krytí svého bývalého partnera Tima Montgomeryho, který čelí obvinění z falšování šeků.

Brala látku, které se říkalo “The Clear” (Čistý), protože v té době byla známými metodami neodhalitelná. Chemický název má tetrahydrogestrinon (THG) a je to zakázaný steroid, který produkovala nechvalně proslulá laboratoř BALCO. Odseděla si ve vězení půl roku za křivou výpověď při vyšetřování svého dopingového skandálu v roce 2003. Na vrcholu své kariéry byla Jonesová bezesporu největší hvězdou atletiky. V Sydney získala tři zlaté a dvě bronzové medaile v běžeckých disciplínách a skoku do dálky. Tato ocenění však po provalení skandálu sama odevzdala. Dosud je držitelkou tří zlatých medailí a jedné bronzové z mistrovství světa v letech 1997 a 1999.

Kromě půl roku ve vězení musí jednatřicetiletá Jonesová také odpracovat 800 hodin veřejných prací. Bývalý miláček publika Jonesová však našla i spřízněné hlasy, které tvrdí, že je jen obětí systému, ve kterém dopují prakticky všichni a kde by bylo lepší podpůrné látky povolit. Přiznání zakladatele laboratoře BALCO Victora Conteho a dalších dvou klíčových osobností k distribuci zakázaných prostředků sportovcům nebylo tečkou za rozsáhlými dopingovými aférami. Tvrdí to Don Catlin, jeden z vědců, kteří rozpletli případ okolo zmíněné firmy. Contemu se ale přiznání vyplatilo, za distribuci a praní peněz v BALCO mu soud vyměřil jen čtyři měsíce nepodmíněně a stejnou dobu domácího vězení. Vedle mediálně propraných jmen sportovců jich v kauze figuruje dalších více než třicet. Přesto aféra měla v USA i pozitivní účinek. Donutila kongresmany k přísnějšímu antidopinkovému zákonu, třináct amerických atletů už bylo potrestáno a ligy baseballu a hokeje zavedly přísná dopinková pravidla.

Když někdejší šéf laboratoře Balco po směšných čtyřech měsících opustil vězení, společně se svou dvaadvacetiletou dcerou obnovili činnost společnosti s názvem Vědecká výživa pro lepší kondici (SNAC), kterou založil už před dvaceti lety. Jejím hlavním produktem je v současnosti prášek obsahující zinek a hořčík, který pomáhá vzpěračům při léčbě poraněných šlach a ke zlepšení spánku. Na rozdíl od produktů laboratoře Balco je tato látka povoleným doplňkem. Contemu se podle agentury AP daří výborně, na ruce má hodinky značky Rolex a pořídil si nový luxusní automobil Bentley za bezmála čtyři miliony korun. Každý měsíc jeho společnost prodá produkty za 300.000 dolarů. Mezi zákazníky byli také profesionální sportovci včetně pálkaře Barryho Bondse, který kvůli spojení s laboratoří Balco čelil obvinění z dopingu. Na chodbách společnosti SNAC visí rovněž dresy dopingových hříšníků atletů Tima Montgomeryho, Kelli Whiteové nebo C. J. Huntera.

Americký skeletonista Zach Lund dnes dostal od Sportovního arbitrážního soudu (CAS) roční trest za doping. (Skeletonista – závodník jede v ledovém korytě na speciálních nízkých saních vleže na břiše, hlavou napřed.)Šestadvacetiletý Lund byl pozitivně testován po listopadovém závodu v Calgary na látku finasterid. Ta je obsažena v léku, který se užívá proti vypadávání vlasů. Finasterid je ale od roku 2005 na seznamu zakázaných látek, neboť může maskovat užívání steroidů. Lund měl dočasně pozastavenou činnost a přišel o vedení v průběžném pořadí Světového poháru…

Atletický trenér Remi Korchemny se stal prvním koučem v historii amerického sportu, kterému zastavila činnost národní antidopingová agentura. Čtyřiasedmdesátiletý kouč, jehož jméno bylo spojeno s kauzou kalifornské laboratoře Balco, distanc přijal a zavázal se, že už nikdy nebude pracovat v žádné sportovní organizaci, která uznává světový antidopingový kodex. Korchemny v minulosti trénoval sprinterské hvězdy Kelli Whiteovou a Dwaina Chamberse, kteří byli usvědčeni z dopingu. Uznávaný odborník se později přiznal, že podával atletům zakázané podpůrné látky během svého působení v San Francisku v letech 2000 a 2003. Uvedl, že doping dostával od šéfa laboratoře Balco Victora Conteho. Poté, co byl obžalován, přišel Korchemny o zaměstnání na střední škole v Union City i na univerzitě v Haywardu. Nedávno mu vypršel roční podmíněný trest, kterým jej potrestal soud za účast v kauze.

Američtí vědeci se však snažili dál. Genetická upravená „supermyš“ je schopna uběhnout šest kilometrů bez zastávky, plodit potomky celý život a přejídat se, aniž by ztloustla. Je však také více agresivní. V odborném časopise Journal of Biological Chemistry o tom informovali vědci z Case Western Reserve University v Clevelandu. Výzkumníci, kteří myš vyvinuli, přirovnávají její fyzické schopnosti ke schopnostem nejlepších atletů.

„Jsou svým metabolismem podobné Lanci Armstrongovi šlapajícímu do kopce v Pyrenejích. Nejedí ani nepijí a přesto mohou běhat čtyři nebo pět hodin. Jsou desetkrát aktivnější než běžné myši a také žijí déle,“ řekl pro britský list Independent profesor biochemie Richard Hanson, který patnáctičlenný tým výzkumníků vedl. Její spotřeba potravin je sice oproti běžné myši dvojnásobná, přesto však supermyš dosahuje jen poloviny její váhy. Supermyš, jejíž první exemplář byl vytvořen již před devíti lety, je zajímavá také tím, že byla vytvořena modifikací genu, který je přítomen i v lidském těle. Pokus tak otevírá otázku, zdali by bylo možné podobným způsobem vylepšit schopnosti i u člověka. Výzkum byl především zaměřen na studium enzymu PEPCK-C, který se projevuje zejména v játrech a ledvinách. Je jasné, že výsledky by mohly být využity i farmaceutickými společnostmi při hledání nového způsobu, jak léčit svalová onemocnění. Nebo naopak zneužity laboratořemi pracujícími na dalších formách sportovního dopingu. 

A nyní „dopingový průmysl“ v bývalé NDR. Jeden tragický životní příběh za všechny. Heidi Kriegerová získala na Mistrovství Evropy ve Stuttgartu v roce 1986 zlatou medaili v ženském hodu kladivem. Dnes se jmenuje Andreas – kvůli velkému množství anabolických steroidů, které ji její trenér dával, se z ní stal muž. Je tak jednou z 193 státem uznaných obětí dopingu. „Trenéři a sportovní doktoři NDR se považovali za bohy,“ svědčí bývalá šampiónka. Na podzim 1991 vyšla kniha Doping-Dokumente, která změnila pohled na dějiny německého sportu. Bydlí v Berlíně a prožívá těžké časy. Již nějaký čas „se cítí být mužem“. Ale až v této knize slyší poprvé mluvit o Oral Turinabolu, o dopingu, o  „plánu 14,25“, o „hormonu-Heidi“. A tedy o sobě samotné. Píše, jak ji trenéři vykrmili. Jednou jí v průběhu 29 týdnů podávali dvakrát větší množství testosteronu, než kolik vyprodukuje za stejnou dobu mužský organismus.

K podobnému případu došlo před třemi lety na Asijských hrách. Tehdy testy zpochybnily pohlaví indické atletky Santhi Soundarajanová. Ta musela vrátit stříbrnou medaili ze závodu na 800 metrů. Následně se pokusila o sebevraždu. Čínská atletka Nan Siao z města Čcheng-tu vyhrála ve studentských soutěžích více než 40 medailí, musela je však vrátit poté, co se ukázalo, že je vlastně muž. Měla sice ženské pohlavní orgány, hormony v jejím těle ale byly převážně mužské, včetně chromozómů. Přiznala, že vyhrávání ji nikdy netěšilo. Věděla, že má v sobě muže. Často prý cítila touhu po ženách místo po mužích, ale vzhledem k tomu, že výjimečné atletické výkony jí umožnily přístup ke vzdělání, tak se přemáhala. Na univerzitě totiž získala stipendium a škola byla na ní hrdá.

Na základě rozhodnutí Olympijského výboru získaly povolení závodit na OH i ženy po přeměně na muže, stejně tak muži po přeměně na ženu, a v tom spatřuje mnoho lidí problém. Někteří experti se obávají, že ženy narozené jako muži budou mít nad ostatními závodnicemi výhodu. Muži totiž mají od přírody vyšší hladinu testosteronu, lepší poměr svalů proti tuku či větší kapacitu plic a srdce. Mistrovství světa v lehké atletice se roku 1966 v Budapešti zúčastnila též polská sportovkyně Ewa Klobukowska, po zavedení sextestů ovšem bylo zjištěno, že má genotyp XXY jako muž, namísto XX jako žena. Nejznámějšími případy odhalených „mužů“ se staly vedle polské sprinterky Klobukowské i její kolegyni (kolegovi) Walasiewiczové (vítězka na 100 m v roce 1932) a německé výškařce Ratjenové (4. místo 1936).

Hiromasa Ando, japonský female-to-male transgender, se s úspěchem zařadil mezi mužské závodníky na motorových člunech, přestože v květnu 2002 oznámila Asociace závodníků na motorových člunech, že dřív byl ženou Chinatsu Ando. Rakušan Erik Schinneger se v roce 1966 se stal “mistryní” světa ve sjezdu na lyžích, než o dva roky později ukázaly testy před olympiádou v Grenoblu, že má XY chromozomy a nemůže tedy závodit za ženy. Britka Dawn Langley Simmons zase 30 let žila jako muž, po operaci se ale provdala a porodila dceru…

NDR  v průběhu jedenácti mistrovství obdržela 519 medailí, z čehož 192 zlatých. Generální tajemník Sjednocené socialistické strany (SED) Walter Ulbricht tehdy atlety nazval „diplomaty v teplákovkách“, ve skutečnosti to ale byli vojáci ve sportovním úboru. Tímto způsobem pracovalo přibližně 8 000 trenéru. V roce 1989 NDR utratila za sport 400 milionů marek. Když 9. listopadu 1989 došlo k pádu zdi, kancléř Helmut Kohl se vyslovil pro „zachování vysoké úrovně“ sportu NDR. Ale zatímco v Bonnu [tehdejším hlavním městě] snili o sportovní supervelmoci, v Berlíně začínalo historické pátrání po hledání pravdy. Východoberlínské oddělení sportovní medicíny se stalo dějištěm horečnaté činnosti: bylo třeba odstranit anabolické steroidy podávané v celé bývalé NDR.

Historie sjednocení sportu je také příběhem pštrosí politiky schovávání hlavy do písku. Sportovní asociace se musely po pádu zdi velmi rychle rozhodnout: buď zapomenout na minulost nebo stíhat ty, kteří byli za doping odpovědní. Hlavní výbor Německé sportovní federace (DSB) již v prosinci 1991 doporučil odvolání všech trenérů a zdravotníků, kteří „nebyli schopni podat důkaz o své neúčasti v dopingovém systému“ NDR. Ale kdo vykonával kontrolu? DSB? To nebylo v jejím zájmu. Sportovní asociace? Ty se zajímaly pouze o kvalifikovanou východní sílu. Anebo stát? Ten nechával sportu velké pole působnosti. Inkriminovaní trenéři takto všude nadále pokračovali ve výkonu činnosti: v plaveckých, lyžařských či atletických klubech.

Tradiční čínská medicína údajně nemá k dopingu žádný přímý vztah. Existuje několik tisíc let a je velmi zdravá pro tělo. Stejně jako západní léky dokáže chránit tělo. To je, jako by někdo tvrdil, že vitamin C je doping. Tvrdí Taj Ťien-pching, zodpovědný v organizačním výboru za zdravotnické služby. O účincích čínské medicíny se hodně mluvilo na začátku devadesátých let v souvislosti s vytrvaleckou skupinou trenéra Ma Ťün-žena, jehož svěřenkyně údajně pouze s pomocí želví krve vytvořily řadu světových rekordů… Kdoví…?

Inu, řeknu-li „a“, měl bych říct i „b“ aneb zlaté medaile z olympiád či MS mají lesk hlavně politické prestiže a v tom si nemají co vyčítat východoněmečtí „diplomaté v teplákovkách“ či výrobci amerických „potravin“ v laboratoři Balco. a další dopingoví koumáci všude tam, kam se dnes antidopingové kontroly jen podívají. Třeba v Číně, kde se to povzbuzujícími přírodními látkami jen hemží…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135