Další nedotknutelnou osobností je pro mě herečka Táťána Fischerová, jedinečná osobnost, co si na nic nehraje a svojí čistou životní filozofií se stala vůdčí postavou české charity. Bytost z jiného světa. Stačil mi film: „Prodloužený čas“, v němž herecky koncertovala po boku Miloše Kopeckého… Ale vlastně už asi není mezi mými ikonami. Od chvíle, kdy se rozhodla kandidovat na prezidentku ČR. Nechápu to; po prohlášení po své drsné poslanecké zkušenosti, že v Parlamentu ČR není důvěryhodného člověka, chce zase zabřednout do nechutných politických šarád…?

Její chimérické úmysly jsou záviděníhodné, ale též vzbuzují obavy; peníze na kampaň nechce, nejsou prý nutné. Utopie. S organizací kampaně jí pomohou na bázi dobrovolnictví lidé z jejího okolí, kteří ji chtějí vidět na Hradě. Petice na sbírání 50 tisíc podpisů se může šířit po internetu, objíždět republiku a hlásat své názory nemusí, veřejnost podle jejího pohádkového zdání údajně zná její postoje. A když ji budou někde chtít vidět, dojede tam vlakem. Jak napsal internista a rehabilitační lékař Jan Hnízdil: „Paní Táťána Fischerová nemusí hovořit o mravnosti, soucitu, svědomí, pravdě a lásce. Tyto hodnoty ztělesňuje…“ A je přesvědčena, že když sama nemluví vulgárně, ani nezná aroganci a sprostá gesta, půjde svojí slušností příkladem i ostatním. Uchlácholí snad ty české „jedničky“…?Úžasné, ale zároveň naivní, nesmyslné, virtuální a neproveditelné. Možná věří na zázraky… Jenom jestli to vše nepodceňuje a neodbývá. Jak bude bojovat s klientelismem, s korupcí, submisivností přeběhlíků a rozkrádáním tohoto státu…? Jestli si ale moc nefandí, že veřejnost zná její názory a postoje. A že bude jezdit vlakem… Jako když členové Strany zelených v rámci boje proti ničivým exhalátům tvrdí, že tam, kde žijí, odmítají jakoukoli elektrárnu. Nebudou si kazit životní prostředí; jim stačí zástrčka ve zdi… Nebo když bojovníci proti globálnímu oteplování přijedou či přiletí na své kongresy o škodlivých skleníkových plynech svými automobily a letadly, což jsou dopravní prostředky, jež produkují tolik oxidu uhličitéh, oxidu dusíku a vodní páry, že ozónová díra je momentálně jedna z největších zrovna nad Českem. Mají ale jít přes Atlantik do Japonska pěšky? Trošku mimo mísu, neuskutečnitelné. Má být nový prezident Česka jen na půl turista, člověk, který nemusí promlouvat veřejně ke svým voličům? Že bude stačit, když nebude krást plnicích pera…? Skutečně věří tomu, co sama říká…?

V 70. letech v rámci Činoherního klubu dostala velké herecké příležitosti především v ruské klasice. V letech 1973-1977 pak hrála v Divadle Jiřího Wolkera. Od roku 1977 byla jako herečka ve svobodném povolání, hostovala například v Laterně Magice nebo ve Viole. Dlouhodobě se divákům České televize zviditelňuje v předvánočním čase jako moderátorka Adventních koncertů. Ve volebním období 2002-2006 byla jako nezávislá zvolena poslankyní za Unii svobody do Parlamentu České republiky. V roce 2006 kandidovala neúspěšně za Hnutí Zelení do Senátu Parlamentu ČR na Praze 2. Postoupila do druhého kola, ale v něm ji, stejně jako v kole prvním, porazila Daniela Filipiová.Ve volbách do Sněmovny 2010 stála v čele kandidátky Klíčového hnutí.

13. komnata Táni Fischerové… Jak se vyrovnat s narozením těžce postiženého dítěte. Připravili: P. Slavík, J. Rauvolf a V. Hamerník. Její 13. komnatou je syn Kryštof postižený dětskou mozkovou obrnou. Je upoutaný na invalidní vozík, do konce života bude potřebovat péči jako batole. Na jeho výchovu byla od začátku Fischerová sama. Následky dětské mozkové obrny se u Kryštofa začaly projevovat postupně během prvního roku života. Definitivní znění diagnózy se dověděla v době, kdy zůstala bez partnera a bez angažmá. Otec Kryštofa Petr Skoumal od ní odešel. To pro ni bylo nejtěžší období. Byly okamžiky, kdy podle vlastních slov těžko hledala důvod, proč něco dělat, proč vůbec žít. Od té doby ale uplynulo už téměř třicet let. Táňa Fischerová se dávno s postižením svého syna vyrovnala a naučila se život brát takový, jaký je…

Podílí se na práci řady neziskových organizací, nadací a občanských sdružení. Je členkou správní rady nadace Vize 97, členkou rady patronů přátel Hnutí Duha, čestnou předsedkyní občanského sdružení Remedium (pro duševní zdraví), členkou Společnosti pro trvale udržitelný život, prezidentkou ITI (české středisko mezinárodního divadelního institutu), členkou poradního sboru občanského sdružení pro integraci mentálně postižených: Máme otevřeno?, patronkou domu Šance a členkou Amnesty International. V politice se neprosadila. Přesto chce kandidovat na prezidentku ČR.

A tvrdí: „Lidé mě mohou začít podporovat i bez peněz. Dávno jsem přesvědčená, že moc peněz se dá porazit, když to vezmeme sami do svých rukou…“ Říká a myslí to smrtelně vážně. Opravdu? Nemám peníze, ale dobrou duši. Řekněte miliardáři z Forbesu, že za 600 milionů dolarů nelze zvítězit ve volbách. Za dobrou duši si nekoupíte chleba, ani mléko a v Česku se pije pivo, vedeme světové tabulky v konzumaci alkoholu. Otevřené srdce? Floskule. Co s otevřeným srdcem, když je třeba bilion na splacení státního dluhu? Pro mě jsou peníze jako ponožky – stejně tak smrdí, dají se rychle vyprat a nenosí se v sandálech. A tak dál…

Důležitá však není prezidentská milost pro vraha, ale s upřímným přesvědčením nepovažovat adventní koncerty za staromódní zbytečnost. Jde přece o to nejlepší a nejpotřebnější, co u nás může veřejnoprávní televize vysílat. Adventní koncerty. Mají důstojný rámec, jak také jinak, když se odehrávají v chrámových prostorách, a jsou plné sentimentu, oddanosti, pokory a úcty k životu, velkodušnosti lidí dobré vůle a Boží prozřetelnosti… Že v Adventních koncertech na ČT “nikde není kouzlo Vánoc, není cítit člověčina, jen neosobní chlad, komisnost a zkostnatělost….? Trochu života do toho umírání…?” Ano, o tom to přece je – o důstojném umírání v rozpadajících se hospicech. Proto jsou adventní koncerty, jako pomoc potřebným, vysílané každým rokem ČT vždy od 30. listopady přímými přenosy, kterými nás provázejí Marta Kubišová, Táňa Fischerová a Jan Kačer.

Jeden z koncertů, jenž zazněl na ČT 14. prosince z Pražské Lorety, byl věnován Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa, který provozuje Oblastní charita Rajhrad. Je to nestátní církevní zdravotnické zařízení, které je otevřené všem bez ohledu na věk a vyznání. Disponují 50 lůžky a kapacitně patří mezi největší hospice nejen u nás, ale i v Evropě. Poskytují péči nemocným a umírajícím zejména na onkologická onemocnění, ale i pacientům s mnohočetnými onemocněními. O klienty pečuje tým lékařů, zdravotních sester, ošetřovatelek, psychologů, sociálních pracovníků, fyzioterapeutů a duchovních. Naše dary potřebují na rekonstrukci střechy, která je v kritickém havarijním stavu a hrozí její zřícení. Na podporu tohoto bohulibého činu účinkovala mimo jiné Lenka Filipová, sbor Pražští pěvci a sbor z Konzervatoře Jana Deyla. Stejně jako na jiných adventních koncertech vystupují ti nejlepším čeští umělci vážné hudby.

Že je to ponurá nuda? Omyl. Není možné si tento koncert představovat jako Ein Kessel Buntes, provázený baletem a striptýzem, k tomu něco Švitorky a bigbítu… Je zvláštní, že na rozdíl od milovníků telenovel, televizi s adventními koncerty nevypínají statisíce skutečných diváků, kteří naopak věnují peníze lidem v nouzi. Proto částky v desítkách milionů na kontě Adventních koncertů jako dary naděje nebývají ničím neobvyklým…

Další Adventní koncert byl věnován charitě v Novém Hrozenkově na stavbu Domu pokojného stáří. Jsem na něho pyšný, vede ho moje neteř Danuše Martinková. Můj syn Tomáš, houslista, zahrál při jeho slavnostním otevření Vivaldiho. Výtěžek adventního koncertu byl skvělý; 2 300 000 Kč, půl milionu Kč pak ještě věnoval Zlínský kraj, dalších 500 000 Kč byly dary lidí na Tříkrálovou sbírku, 200 000 Kč dary soukromých osob. Rovných 5 700 000 Kč vyčlenilo ze svého rozpočtu Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Na vybavení přispěli sponzoři částkou 350 tisíc Kč…

Přičinili se o to ti nejlepší, jež může tento národ mít v osobách Marty Kubišové, Táni Fischerové či Jana Kačera, jejichž morální kredit je nezpochybnitelný. To je mimo diskuzi. Jana Kačera jsem osobně poznal jako eticky a morálně dokonalého herce a režiséra, když byl v Ostravě “ve vyhnanství”, jelikož neseděl mocipánům, co měli stupidní mínění o adventu, charitě a solidaritě s umírajícími a potřebnými lidmi.

Inu, milá paní Táňo Fischerová, neberte mi, prosím, tu slastnou iluzi o Vás. Získávat peníze pro charitu je ta nejpotřebnější záležitost, bohužel, bez peněz se opravdu nedá žít. Máte naopak pravdu v tom, že v politice nelze nikomu věřit, nač proto dobrovolně spadnout do únavného stereotypu Pražského hradu, zcela odtrženého od tvrdé reality lidu z podhradí… Nemáte ani bezotyšnost Kláry Samkové. Nedělejte to a zůstaňte nadále s námi, věrnými poddanými, a Hrad nechejte těm bez skrupulí… Děkuji…

Snímek TV NOE

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135