A máme tady olympiádu v Londýně a zase si svět vzal na paškál Číňanku, tentokrát Jie Š‘-wen. Že by „geneticky upravovaná“? Šestnáctiletá reprezentantka totiž získala na hrách dvě zlaté medaile, překonala světový rekord na 400 metrů a v závěru nedělního finále polohového závodu na stejné trati dokonce plavala rychleji než americké hvězdy Ryan Lochte a Michael Phelps. A to bylo pro Američany velké ponížení, takže teď plave Jie Š‘-wen hlavně v dopingových podezřeních. Copak je možné, aby byla tak dobrá? Žasne svět a především závidí, tedy zejména trenéři. Proti výkonu Číňanky protestoval v Londýně hlavně šéftrenér Američanů John Leonard. „Její výkon byl prostě znepokojující,“ uvedl Leonard poté, co si Jie Š‘-wen v bazénu zlepšila osobní rekord o pět vteřin. Asi se pan Leonard vyzná… Byla to přece americká sprinterka Marion Jonesová, co v říjnu 2007 vypověděla u soudu, že již od září 2000 do července 2001 užívala zakázané dopingové látky. Ty jí prý bez jejího vědomí podával její trenér Trevor Graham.Šestnáctiletá Číňanka Jie Š'-wen při závodu na 200 metrů, ze kterého si odnesla

V reakci na její výpověď ji americký olympijský výbor vyzval k vrácení všech olympijských medailí, což Jonesová učinila. Mezinárodní atletická federace IAAF rovněž rozhodla o anulování všech jejích individuálních i štafetových výsledků od 1. září 2000 (tj. včetně výsledků z olympijských her v Sydney). Pak ji soud ve White Plains odsoudil k půl roku vězení s následnou dvouletou podmínkou. Tento trest Jonesová dostala jak za lhaní o svém dopingu, tak i za krytí svého bývalého partnera Tima Montgomeryho, který čelí obvinění z falšování šeků. Brala látku, které se říkalo “The Clear” (Čistý), protože v té době byla známými metodami neodhalitelná. Chemický název má tetrahydrogestrinon (THG) a je to zakázaný steroid, který produkovala nechvalně proslulá laboratoř BALCO… Ta je známá jako absolutní jednička ve výrobě „povzbuzujících“ preparátů pro sportovce. A co dopingová NDR? Přece USA, největší demokracie světa, nebudou jako oni, podvodníci ze země nesvobody. Nebo že by byly celé BALCO…?

Stín pochybností nad výkonem šestnáctileté dívenky se vznášel okamžitě poté, co se zjistilo, že poslední padesátimetrový úsek polohovky zaplavala rychleji než muži v téže disciplíně. Opakovaně se proto musela podrobit systému dopingových kontrol. A je zjevné, že jí nic nenašli… Sám šéf britské olympijské asociace Lord Colin Moynihan ozřejmil výsledky testů, podle kterých Číňance nepomohla k jejímu neuvěřitelnému výkonu žádná droga, lék či zakázaný prostředek. „Ano, byl čistá,“ citovala BBC Lorda Moynihana.

Dopovala jste někdy? zeptali se přímo novináři. „Absolutně ne!“ odpovídala s klidem a dodala, že trénovala 2,5 hodiny ráno, to stejné večer posledních devět let. „Je to trošku nefér,“ říkala rekordmanka k útokům. „Jak mě můžou kritizovat jen za to, že mám víc medailí.“ Západ pořád soudí Čínu podle staré mentality a snižuje pokrok, který Čína udělala, otec plavkyně jen řekl, že Západ byl vždy arogantní… S obranou přišli i zástupci Mezinárodního olympijského výboru.Čínská plavkyně Jie Š'-wen na olympijských hrách v Londýně ohromila plavecký svět.

Snímky: Reuters a Břetislav Olšer

Nyní se vraťme o čtyři roky zpět, na velkolepou olympiádu v Pekingu. Poslední únorový den roku 2008 se oficiálně otevřela svou rozlohou více jak milion čtverečních metrů pod jednou střechou největší stavba světa – nový Terminál 3 na mezinárodním letišti v čínském Pekingu. Ročně odbaví až 50 milionů pasažérů. Také moji osobu… A smog? Tedy spíš písek z největší pouště na světě – pouště Gobi, co je pouze 70 kilometrů od Pekingu. Přesto v platnost vstoupila i speciální opatření, která z ulic Pekingu vyeliminovala během LOH zhruba polovinu z 3,3 milionu automobilů.

Smog v okolí olympijského stadiónu v Pekingu byl jen třetinový, tedy pod limity stanovenými Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Vytvoření olympijského rekordu v nejtěžším 42 kilometrů a 195 metrů dlouhém maratonském běhu je toho důkazem. Vítězem se stal Samuel Kamau Wanjiru. Když se ho novináři ptali, co říkal na pekingský smog, udiveně se podíval a řekl, že o ničem takovém neví, ale když běžel maraton v New Yorku nebo v Londýně, že tam se smogem málem udusil…

A v této oslavné pekingské atmosféře se přece muselo přijít s nějakým protičínským bludem. Zvláště, když si americké gymnastky sebevědomě brousily zuby na celkové prvenství družstev. Měly zařídit triumf v bitvě gigantů a porazit naprogramované čínské školačky. Byly zkrátka bez drilu a dřiny připraveny porazit kohokoli, bez ohledu na věk… Zvítězily však Číňanky. Co na ně svést? Jsou mladší, než mají být. Prošetření stáří čínských gymnastek proto nařídil Mezinárodní olympijský výbor poté, co se v médiích objevily informace o možném falšování jejich skutečného věku. Mělo jít o členku vítězného družstva Che Kche-sin, jež navíc triumfovala i na bradlech…

A rezumé? Je starší 16 let, tedy požadované věkové hranice. To je verdikt Mezinárodní gymnastické federace (FIG) po více než měsíčním vyšetřování skutečného věku čínských gymnastek na olympijských hrách 2008. Podle federace tak sportovkyně o svém věku nelhaly. FIG považuje případ z Pekingu za uzavřený.

Podívejme se, jak je to s vydanou námahou jiných mladičkých sportovkyň. Pozornost přitahovala hlavně šestnáctiletá Lenka Štěrbová, která jako nejmladší Češka v roce 2010 přeplavala legendární La Manche za 9 hodin a 22 minut. Kolik to muselo být tréninků, drilu a zákazů. Byl jsem v  doprovodné lodi, když plaval přes kanál La Manche Libor Laštík (34). Vysoké vlny studené a špinavé vody, do nichž narážel nekonečným a neúnavným rytmem kraulových temp. Ráz, dva, ráz, dva… Nemohl jsem se na to jeho trápení dívat.

Vím, jak dřel před tímto pokusem, stovky naplavaných kilometrů, kloktání vody s několika kilogramy solí rozpuštěnými ve vaně. Ta tam byla moje hořkost, která se mnou rozlézala, když jsem se na zádech pokoušel pohybovat v Mrtvém moři a několikrát jsem si loknul. A toho Liborova otužování a posilování… Přeplaval kanál za 15 hodin a 50 minut… Vyplouvali jsme za tmy, do tmy jsme se nořili při návratu od francouzských břehů…

A co jste slyšeli za kritiku o drilu, zákazech a dřině Thomase Gregoryho (UK), co jako nejmladší plavec v roce 1988 přeplaval La Manche ve věku 11 let a 11 měsíců za 11 hodin a 54 minuty. Nejmladší ženou, co to říkám – dítětem – byla v roce 1983 Samantha Druce (UK) – věk 12 let a 4 měsíce, čas 15 hodin a 28 minut… Kde  byli všichni ochránci lidských práv, že nechali trpět zmiňované děti, aby riskovali možná i utopení. Mohla by se v bazénu utopit nějaká plavkyně, konkrétně třeba Číňanka Jie Š‘-wen…?

Nad všechny představy je dril plný zákazů Laury Dekkerové, co doplula po roce a pěti měsících do přístavu na ostrově Svatý Martin v Karibiku a uzavřela tím svoji cestu kolem světa. Jen ona, jachta a moře. Ve svých 16 letech se stala nejmladším mořeplavcem, který na jednostěžňové lodi obeplul svět. Na plachetnici urazila celkem 50 tisíc kilometrů. O rozruch se tehdy ještě 15letá dívka postarala už před vyplutím, když se rok přela s úřady na ochranu dětí, které její cestě bránily. Soud nakonec rozhodl, že se může na moře vydat, pokud s tím budou souhlasit její rodiče. To nebyl problém, protože i oni jsou zkušenými jachtaři a svou dceru podporují.

Dokážeme si představit ten dril a neskutečně silnou psychiku, když musela strávit uprostřed světových oceánů rok a pět měsíců? Nic než moře, moře a zase moře a samota. Patnáctiletá dívka, co se postupně blížila k cíli i ke svým šestnácti rokům. Co je pár desítek vteřin čínské plavkyně proti sedmnácti měsícům samoty na skořápce jachty. Kdo zažil silnější stres i nebetyčné množství fyzické dřiny…? Zatím nejmladší mořeplavkyni Australance Jessice Watsonové se podařilo obeplout planetu v roce 2010. Na konci cesty jí bylo 16 let a 362 dní…

Opět malá odbočka; vím, že budu jako vždy, když chválím Čínu, napadán a obviňován z podpory zločinného komunismu. Bez ohledu na to, že nebýt dnešní Říše středu, byl by svět bez tohoto jediného svého solventního věřitele nahraný. Bankrotující EU i Spojené státy, celá Afrika či Jižní Amerika, které dostávají od Číny bilionové finanční injekce. Proč to ale mám odnášet jen já, zcela bezvýznamný pisálek, co svým blogováním nikoho nepoškodí, ani naopak nepodpoří.

Já pouze bezvýznamně píšu, jiní přímo konají. Co vím škodí světu? Proč se nickové nepustí svou kritikou třeba do Dalajlámy, který svými slovy o úžasném marxismu šokoval jako spolutvůrce zločineckého komunistického režimu. “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila …“ http://ziegler.blog.idnes.cz/c/280286/Rudy-guru-Marx-byl-lempl-vykoristovatel-alkoholik-a-povalec.html Nebo proč nedali, co proto Obamovi, který jako vůbec první prezident USA pozval do Oválné pracovny šéfa čínských komunistů a premiéra Wen Ťia-pao. A co Condollezza Riceová, jež se objímala v rámci udobřování USA s Libyí s Kaddáfím, aniž by ztratila slovo o tragédii nad Lockerbie…?

Ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová zase přiletěla na svoji první oficiální návštěvu ve své funkci právě do Číny. Ani slovo o Tibetu, Dalajlámovi či popravách. Přesto zcela pragmaticky vyzvala komunistickou Čínu, aby ještě víc nakupovala americké vládní obligace. Dokonce prohlásila, že čínské investice do americké ekonomiky jsou důkazem, že obě země jsou na sobě závislé. Pak řekla, že Čína i USA jsou na jedné lodi, jejichž veslaři se snaží plout stejným směrem… Že by Titanic…?

Inu, co je čínské, to je špatné, kromě dolarů, jimiž Čína zachraňuje svět; a ti posledně jmenovaní jsou zase ti, co na nich závisí světová politika, války či recese a ne já, zrníčko písku z pouště Gobi, nad nímž všichni mávnou rukou jako nad zcela bezvýznamným človíčkem…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135