Tak to byla ta dobrá zpráva a nyní ta špatná; k růstu došlo pouze v oblasti státních služeb, nemovitostí a dalších neobchodních sektorech. Výroba a zemědělství je v maléru, údajně kvůli globální ekonomické krizi začala klesat i zahraniční pomoc. Nicméně si někteří nedají říct, že je nesmysl, darovat ryby, místo toho, abychom je ryby naučili lovit. Co by ale měli „dárci“ z kapříků, když je lepší darovat spousty peněz, z nichž vždycky něco kápne do kapsy donorům? Saúdská Arábie poskytla autonomii nouzový dar 100 milionů dolarů. Peníze byly darovány poté, kdy o ně osobně saúdského krále Abdulláha požádal předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás. Proč donorské dary, co se změní v Trojského koně darů Danajských v egyptském Tuzexu…? „Nevěřte tomu koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary…“ – Aeneis

Napřed se koncem roku 2002 uskutečnila donorská konference Paříž II. v Bejrútu a s ní byla spojená zahraniční pomoc ve výši 4,4 miliardy dolarů formou restrukturalizovaných úvěrů a příslib úvěrů na rozvojové projekty Libanonu. Kromě Jordánska a Egypta  však Palestince nikdo ze států Ligy arabských zemí nesmí přijmout. Kdyby si ropní magnáti OPEC odpustili pouhý denní zisk za prodej své ropy (denně těží kolem 27 milionů barelů) a darovali ho těmto svým bratrům, mohla by každá jejich rodina už dávno mít vilu i s bazénem někde v Dubaji. To by ale pokrytecký arabský svět přišel o své “gazansko-uprchlické” trumfy při plivání po židovském státu… Ale mají přece Evropskou unii a satana USA. Nemalé finanční sumy byly cílem další jednodenní dárcovské konference 17. prosince 2007 v Paříži. Pomoc Palestině poskytne 68 států a více než dvacet mezinárodních organizací. Palestinci během ní získali od západních zemí dar ve výši 7,4 miliardy dolarů, jež byly použity na „realizaci snu“ palestinské samosprávy o Palestinském státu. Vždy připraven... Foto: Břetislav Olšer

Nejvíce peněz věnovala navzdory vlastnímu dluhu Evropská unie – 650 miliónů dolarů. Následovaly Spojené státy s 555 miliony dolarů a Saúdská Arábie s 500 miliony dolarů. Velká Británie poskytla 490 miliónů dolarů, Francie 300 miliónů a Německo ve stejné době 290 miliónů. Japonsko dodalo dalších 150 milionů dolarů. (United Nations Relief and Works Agency), která je součástí systému OSN a poskytuje pomoc Arabům v Judeji, Samaří a Gaze. USA jsou největším samostatným dárcem agentury a peníze jsou dalším příspěvkem k miliardě dolarů, které Palestinské správě darovaly státy Evropské unie. UNRWA uvedla, že peníze jsou určeny pro školy, na potraviny, budování krytů a pracovních míst. A sotva první miliony dolarů už ke “zbídačelým” lokálním Arabům dorazily, bylo třeba si nakoupit pořádné zásoby. Kde jinde, než v Egyptě…

Statisíce Palestinců proto pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území. Neznámá skupina v noci u ochranné zdi u Rafáhu, jediného hraničního přechodu mezi Pásmem Gaza a Egyptem, odpálila sedmnáct bomb a způsobila v zátarasech trhliny, kterými se davy Palestinců vydaly do Egypta nakoupit zboží, které se na jejich území v důsledku sankcí za rakety kassam na Sderot ze strany Izraele nedostává. Český Tuzex v egyptském provedení. Jen se nenakupovalo za bony. Palestinci se vraceli s taškami plnými jídla a cigaret a plastovými nádobami s benzínem. Pak se vydali na další nákupní výlet – bylo třeba ještě magnetofony, pneumatiky či pytle s cementem.

Egyptský Tuzex prostě jel na plné obrátky. Představitelé sinajského města Al Ariš oznámili, že gazanští Arabové ve městě od prolomení hranice utratili na 480 milionů dolarů, tj. okolo 8,6 miliardy korun  – cca 500 USD na osobu. Měli z čeho rozhazovat, jejich západní satanové se totiž praštili přes své kapsy a prkenice. Odhaduje se, že do Egypta během tří březnových týdnů přišlo z Gazy 700.000 lidí, což je polovina obyvatel Pásma. Většina útraty byla za stavební materiál, zejména cement. Jeho cena v Al Aríši vzrostla ze 430 egyptských liber za tunu na 1.200 liber. Obyvatelé Sinaje už začali dávat najevo svoje rozhořčení z extrémního růstu cen, způsobeného omezeným množstvím zboží a přílivem Arabů z Gazy. Vypukly jejich střety se sinajskými Beduíny, kteří se pokusili vyhnat gazanské Araby ze svých měst.

Cement je důležitý pro stavbu pašeráckých tunelů. A takový tunel, to není jen obyčejná díra v zemi. Musí se napřed vybagrovat do hloubky deset i více metrů, pak udělat dřevěné obložení na “šalunk”, aby se dalo betonovat. Těžká práce a hlavně pěkně drahá. Jeden tunel stojí přes 60 tisíc USD. A k vybudování takové pašerácké chodbičky je zapotřebí alespoň dvacet dělníků, kopáčů, zedníků a betonářů, ale rovněž pašeráků. Dělník dostává plat 300 dolarů měsíčně, pašerák mnohonásobně víc. Průměrný zisk už z fungujícího tunelu činí měsíčně více než 50 tisíc USD. Pro majitele i “obchodníky”. A zájem o “dodávky” zboží je veliký. Skoro všechno, co se prodává na tržištích Gazy, jde do Pásma právě přes tunely, částečně po moři, ostřelovanými “rybářskými” čluny. Město Rafah, které bývalo nejchudším městem Pásma Gazy, se postupně stává městem milionářů. Gazou už prý zdomácnělo přísloví: „Chceš-li být milionářem – kopej tunel!“

A jak dotyční multimilionáři ke svému bohatství přišli? U Arafata se to dá vyčíst už z kávové sedliny – jen EU mu posílala měsíčně několik desítek milionů USD na administrativu Palestinské autonomie, včetně platů pro úředníky. Tím se též vysvětlují dvě záhady: Proč je dnes Arafatova francouzská exmanželka Suha (50) jednou z nejsolventnějších vdov a proč nikdy nebylo dost peněz na založení státu Palestina…? Časopis Forbes ve svém seznamu státnických miliardářů umístil Arafata na šestou pozici, dvě místa za britskou královnu. Jásir Arafat byl velkým akcionářem mj. firmy Coca Cola, tuniské firmy prodávající mobilní telefony, a majitelem velkého množství účtů v daňových rájích … Velmi štědrý byl ke své manželce, které měsíčně vyplácel 200.000 dolarů…

Nikdo soudný se už dnes nediví, že palestinští Arabové mají pod izraelskou „okupací“ lepší bytové podmínky, než mnozí mladí lidé v ČR. Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47% počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”. Za zmínku stojí hlavně měsíc březen 2008, kdy projelo z Izraele přes přechod Sufa 7 151 nákladních aut s potravinami a zbožím, přes přechod Karni to bylo 8.008 nákladních aut s různým obilím. Přechod Kerem Šalom zaznamenal 502 nákladních aut s potravinami a zbožím a přechod Nahal Oz skoro sedm milionů litrů paliva, včetně 3.394 tun topné nafty. Navíc přes hranici bylo do Izraele převezeno 25 palestinských Arabů z Gazy k specializované léčbě v izraelských nemocnicích…

Palestinská „černá díra“ však funguje dokonale. Miliardy v ní zmizely jakoby nic. Počátkem roku 2009 zahájil egyptský prezident Husní Mubarak v Šarm aš-Šajchu další mezinárodní dárcovskou konferenci zaměřenou na rekonstrukci palestinského pásma Gazy, poničeného viálkou Lité olovo mezi izraelskou armádou a palestinským radikálním hnutím Hamas. Proto bylo cílem jednodenní schůzky v roce 2009 v egyptském letovisku získat dalších zhruba 2,8 miliardy dolarů. Evropská unie slíbila, že poskytne Palestincům dalších 436 milionů eur (asi 12,2 miliardy korun). Česká vláda rozhodla, že na pomoc lidem v Gaze vyčlení deset milionů korun…

Příspěvek nové americké vlády na obnovu pásma Gazy ve výši 900 milionů dolarů osobně přivezla americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, částku ve výši miliardy dolarů potvrdila Saúdská Arábie. Nakonec se celková suma vyšplhala až ke 4, 5 miliardám USD, které by ale neměly být rozdělovány hnutím Hamas, jež Pásmo Gazy ovládá a je USA i EU považováno za teroristickou organizaci. Na opravu škod způsobených válkou mělo z celkového daru připadnout 1,33 miliardy dolarů, další prostředky měly jít převážně na podporu rozpočtu a reforem palestinské samosprávy. Problémem zůstává, jak se konkrétní podpora do pásma dostane.

Aby se zabránilo spekulacím a neodůvodněným kritikám zprovoznilo ministerstvo obrany rovněž živé internetové vysílání, které divákům umožňuje sledovat v reálném čase, jak nákladní auta s humanitární pomocí projíždějí přechodem z Izraele do Pásma Gazy. Živé vysílání probíhá pouze v době, kdy je přechod v provozu. K pohledům na vstupní a výstupní místa terminálu Kerem Šalom, přes který přejíždějí do Gazy kamiony se základními potravinami, léčivy, lékařským vybavením a dalším zbožím, jsou používány tři kamery. Takže, pokud spatříte v televizi, jak se šéfové Hamasu radí u svíček, jelikož jim kvůli zlým Izraelcům nejde proud, musíte vědět, že jde o denní provoz, kdy jsou v místnosti za slunečného počasí staženy žaluzie. Z celkem 17 tras vysokého napětí v Pásmu Gazy jich 10 jde z Izraele…

A aby toho nebylo málo, Civilní správa Izraelských obranných sil uspořádala od 2. do 5. července 2012 speciální letní tábor pro 24 děti z autonomních územích Palestinské správy v Judeji, Samaří a Gaze, které mají rakovinu. Děti, jež doprovázeli jejich rodiče, jjezdily na koních, hrály si v nafukovacích stavbách pro děti, účastnily se hudební dílny a dalších atrakcí. Tábor probíhal v Jordánském parku, kde se nachází řada turistických, rekreačních i archeologických míst. Park o rozloze přibližně tisíc hektarů patří Židovskému národnímu fondu. Není se tedy čemu divit, že zatímco se islámský Hamas tvrdohlavě brání uznání státu Izrael, přes milion a dvě stě tisíc izraelských Arabů nechce ani slyšet, že by žili někde jinde, než v zemi s více než 33 tisíci dolary HDP na občana, což jím dává třikrát lepší živobytí, než v kterémkoli z okolních muslimských států…

Často mě napadá, zda lze Palestince srovnávat s potomky šlechtického rodu Cikánů? Možná jen v oblasti sociálních dávek, které  lze porovnávat paralelně s donorskými dary. Na dávky státní sociální podpory většinou pro Romy je u nás vynaloženo 38,3 miliard Kč, na dávky nemocenského pojištění 31,7 miliardy Kč, na ostatní sociální dávky 6 milionů Kč a na podpory v nezaměstnanosti 14,3 miliardy Kč. V Česku je těchto zhruba sto miliard korun vydáno v podstatě na nicnedělání, lokální Arabové donorské dolary využijí alespoň ke stavbě pašeráckých tunelů. Nedovedu si představit, že by čeští Romové dokázali vytvořit tak náročnou tunelovou stavbu, když u nás zvládají maximálně vykopat drážku pro kabely pouličního osvětlení. Naštěstí jsou tak zbabělí, že by se nedokázali opásat sebevražednou náloží a odpálit. Znamená to, že nelze dávat vedle sebe Palestince a Romy, stejně jako Pásmo Gazy a Česko…

Pro humorné srovnání zmíněných dvou komunit mohou postačit dvě drsné anekdoty:

Přišel romský chlapeček s kávovou lžičkou za svojí maminkou a ptal se jí, co to je. Neměla zdání, taktéž jeho tatínek netušil, k čemu se ta věc používá. Poslali ho moudrým dědečkem. Sotva ten dobrý kmet spatřil kávovou lžičku, prudce mu stoupl krevní tlak a zakřičel: „Okamžitě to zahoď: Je to semínko od lopaty…“

Šel mladý muslim a jeho manželka kráčela asi pět metrů před ním. Viděl to starý moudrý imám a moc se na mladého muslima nahněval: „Děláš ostudu Koránu. Víš, že žena je jen půl muže a proto musí chodit několik metrů za ním…“ Mladý muslim jen mávl rukou se slovy: „To se ti to mluví, imáme, ale když psal Prorok Korán nebyly ještě zaminované silnice…“

Inu, dokud bude svět pouze obdarovávat Palestince kapříky a ne je učit ty chovat a poté kapříky lovit, bude v Pasmu Gazy jen svrab a neštovice, stejně nakonec léčené izraelskými vakcínami. Svět ví, že nelze nikoho něčemu učit, ale je místo toho nutné darovat dolary, aby bylo co odklonit…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135