Gray charakterizuje invazi do Iráku jako „hrabivou, předem připravenou a nevyprovokovanou válku proti nepříteli, který nezosobňoval bezprostřední hrozbu, ale jehož porážka nabízela hospodářské výhody…“ Nyní je na řadě Sýrie, ale po pořádku… V Afghánistánu bojovaly sovětské okupační jednotky spolu s vládním vojskem proti mudžáhedínům, podporovanými zejména Pákistánem, USA a Íránem.

Sověti se ale nakonec museli stáhnout, mudžáhedínové svrhli prosovětského prezidenta Nadžíbulláha a následovala krvavá občanská válka, kterou vyhrálo fundamentalistické hnutí Taliban, jež v roce 1996 vyhlásilo na území Afghánistánu „plně islámský stát“ sunnitského směru. Byl to přesně ten Taliban, proti němuž ve válce proti terorismu už USA ztratily tisíce svých vojáků. To by se nestalo, stejně jako atentáty z 11. září, kdyby Američané nechali Sověty porazit mudžahedíny.

Wikipedie: …“Po odchodu sovětských vojsk tak v zemi zůstaly velké skupiny bojovníků, kteří byli velmi dobře vyzbrojeni a kvalitně vycvičeni v boji. S řadou z těchto mudžáhidů navázal Usáma bin Ládin kontakt a nabídl jim místo v nově vznikající ryze islámské organizaci Al-Kájda. Došlo tak kuriózně k situaci, kdy se americké zbraně obrátily proti Američanům a západní Evropě a dodnes jsou některé z nich součástí výzbroje arabských teroristů..“

Svět prostě globálně zdegeneroval a za vším nyní stojí žoldáci Al-Kajdy, které si najímají po hegemonii prahnoucí USA a NATO. Napřed vpadla vojska Sovětského svazu 27. prosince 1979 do Afghánistánu, aby sesadila samozvaného revolucionáře Háfizulláha Amína a nastolila Moskvě poplatnější komunistický režim. A USA tam statečně pomáhal bin Ládin a jeho Al-Kájda – Základna v Pákistánu. Po dvou letech se mudžáhedinům podařilo uchytit na afghánském území.

Jejich bojeschopnost byla umožněna materiální pomocí přicházející přes Pákistán z USA (americké protiletadlové střely Stinger byly klíčové v neutralizaci sovětských vzdušných sil), Íránu, Číny a Saúdské Arábie. Od roku 1986 se Sověti, vyčerpaní bojem s mudžáhedíny, dostali do defenzivy. Přičinila se o to rovněž Al-Kájda v čele s bin Ládinem. Al-Káida měla být založena na konci 80. let 20. Století. Její počátky však sahají již do doby zahájení okupace Afghánistánu Sověty v roce 1979. Dnes je z ní nájemná organizace, najímající si muslimské žoldáky ve více než třiceti islámských zemích.

Poté, co sovětská vojska v roce 1979 podnikla invazi do Afghánistánu, Usáma přešel do Pákistánu, odkud finančně a materiálně podporoval afghánské mudžahedíny, bojující proti sovětské okupaci. Při těchto svých aktivitách využíval značného majetku, který zdědil po svém otci, stavebním podnikateli. S vládou USA a zejména s CIA v té době v boji proti Sovětům úzce spolupracovala Pákistánská koordinující zpravodajská služba ISI (Inter-Services Inteligence); samotný Pákistán pak zajišťoval logistiku a přesun mudžahedínů na bojiště.

Celkem v Afghánistánu zahynulo 14 454 sovětských vojáků, dalších přes 35 000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války bylo celkem nasazeno 545 000 sovětských vojáků. Na afghánské straně si válka vyžádala kolem milionu obětí, přes pět milionů lidí uprchlo do Íránu a Pákistánu. Další ztráty na životech si po stažení sovětských vojsk vybral pokračující občanský konflikt, v němž sunnitské i šíitské frakce mudžáhidů bojovaly společně za sesazení prosovětského prezidenta Muhammada Nadžíbulláha. Po jeho odstranění v roce 1992 však obě skupiny začaly vést krvavou válku proti sobě.

Kolik už bylo na světě Frankensteinů, co stvořili své Monstrum, jež se pak obrátilo proti svému stvořiteli…? Bin Ládin je vzorový příklad; napřed byl ve službách USA proti SSSR, pak se ale karta obrátila a vůdce a zakladatel Al-Kájdy vyhlásil Svatou válku Západu po vypuknutí bojů v Perském zálivu. Stál za útoky na New York a Washington z 11. září 2001. Při americké invazi do Afghánistánu unikl z obleženého jeskynního komplexu pákistánsko-amerického původu Tora Bora. Poslední léta se skrýval v Pákistánu. Zabilo ho americké komando v domě v pákistánském Abbottábádu.

Zajímavá fakta nejen o Sýrii uvádí web AC 24. Sýrie je zaplavena teroristy všeho druhu a „Al-Kájdu“, která spáchala v této zemi několik velkých teroristických útoků, podporuje americká vláda. Tohle oznámil v červnu odstupující šéf Vojenské akademie, turecký admirál Tyurker Ertyurk. Dodal taky, že teroristické útoky v Damašku pomocí sebevražedných atentátníků ukazují, že Západ a jeho arabští spojenci v Sýrii se rozhodli zopakovat „Salvadorský“ scénář a vsadit tak na teroristické skupiny a ne na opozici. Připomínáme, že destabilizaci Salvadoru pomoci sebevražedných atentátníků vedl John Negroponte, který se později stal americkým velvyslancem v Iráku, a budoucí americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford. Mně to však připadá jako „Afghánský scénář“ a „Syrský scénář“ s jednou změnou – bez zastřeleného Usámy bin Ládina.

Britský novinář Peter Oborne z The Daily Telegraph potvrzuje, že nedávno USA a Británie zvýšily tajnou spolupráci s „Al-Kájdou“ ve společném boji proti syrské vládě. Ve svém článku „Syrská krize nás tlačí k nečekaným spojencům“ Oborne zdůraznil, že útoky, které se konaly v Damašku před Novým rokem, jsou typické pro „Al-Kájdu“ a velmi podobné těm, které tato teroristická organizace dříve spáchala v Iráku. Podle britského novináře radikálové z „Al-Kájdy,“ přijeli do Sýrie z Libye přes turecký „koridor“. Jak se vyjádřil pro americké noviny The New York Times (24. 7. 2012) jeden z bojovníků teroristické organizace Al Kájda, žijící v Iráku: „Máme praxi v boji proti Američanům a nyní také máme zkušenost se syrskou revolucí. Naše velká naděje je ustavit muslimský syrsko-iracký stát, který bude společným domem pro všechny muslimy a potom vyhlásíme válku Íránu a Izraeli a osvobodíme Palestinu.“

Duchovní extremista Omar Al-Bakri, v současné době pobývající v Libanonu, přiznal v rozhovoru pro britský Daily Telegraph, že členové „Al Kájdy“ s podporou hnutí „Al Mustaqbal“ v čele s Saad al-Harírí, již infiltrovali syrské území z Libanonu. Na tiskové konferenci v Bagdádu irácký ministr zahraničí Hoshyar Zibarí potvrdil pravdivost informací o tom, že radikálové z „Al-Kájdy“ pronikli do Sýrie k páchání teroristických činů a pašování zbraní zpět přes iráckou hranici. Britský list The Guardian nedávno publikoval článek s názvem „Vojenský zásah v Sýrii bude mít katastrofální důsledky pro syrský lid“. Autor Sami Ramadani také poukazuje na vytvořené americké spojenectví s „Al-Kájdou“. USA a Turecko se za ropné peníze z Kataru a Saúdské Arábie aktivně podílejí na destabilizaci situace v Sýrii. Zatímco Hillary Clintonová vyzývá mezinárodní společenství k potřebě vojenského zásahu v Sýrii, CIA opět po vzoru Afghánistánu aktivně podporuje a připravuje bojovníky Al-Kájdy.

USA a jejich spojenci v NATO verboval vůdce teroristických organizací společně se zločinci z celého světa jako žoldáky a pak je cvičili ve speciálních táborech na tureckém a libanonském území. Člen pozorovatelské mise Ligy arabských států a agent irácké rozvědky se během svého pobytu v Homsu velmi divil přítomnosti pákistánských, iráckých a afghánských žoldáků v zemi, když v některých  z nich rozpoznal své věznitele v iráckém vězení Abu Ghraib nedaleko Bagdádu. Je důležité poznamenat, že po osvobození Homs syrská vláda zajala více než sto žoldáků z arabských a dalších zemí, včetně velkého počtu francouzských legionářů.

Izraelský web Debka, blízký k izraelské tajné službě Mossad, v srpnu 2011 oznámil, že NATO dodává přes Turecko syrské opozici přenosné systémy protivzdušné obrany, odpalovací zařízení protitankových raket, minomety a těžké kulomety. „Syrští Rebelové dostávali vojenský výcvik v Turecku“, tvrdí izraelský web. NATO a USA uspořádala kampaň pro nábor tisíců muslimských dobrovolníků z různých zemí, aby posílili syrské „povstalce“. Turecká armáda je jejich „kaučem“ a poskytuje jim bezpečný průjezd na turecko-syrské hranici. Podle The Guardian, Saúdská Arábie je připravena poskytnout plnou finanční podporu militantům „svobodné syrské armády“, aby „přispívaly k masové dezerci mezi armádou a zvýšily tlak na režim Assada“.

V jižním Turecku „pracuje“ tým zkušených důstojníků CIA, kteří pomáhají s dopravou vojenských dodávek přes turecko-syrské hranice. Jedním z článku dodávek zbraní pro „povstalce“ je pobočka syrského „Muslimského bratrstva“, píše autor Eric Schmitt. Automaty, granátomety a protitankové systémy pro syrskou opozici nakupuje Turecko, Saúdská Arábie a Katar. CIA na místě pomáhají k přepravě zboží na místo určení. CIA také pomohla některým skupinám k vytvoření tajné služby a kontrarozvědky pro boj s Bašárem al-Assadem.  Zaměstnanec „Fondu na podporu demokracie“ říká, že je celkem snadné vynaložit společné úsilí pod vedením CIA a dodat do země protitankové, protiletadlové a protipěchotní zbraně přes nedostatečně střežené hraniční oblasti. Vzhledem k nedostatku lidských zdrojů a geografických rysů Sýrie – nízké hory, suché stepi a pouště, které pokrývají únikovou cestu – režim by byl svržen opozicí, pokud by měla dostatek palební síly.

Těch scénářů pro CIA je spousta; vedle zmíněného salvadorského, je zde afghánský scénář a nedávno byl jeden takový realizován v Libyi, nyní v Sýrii. Dvě mouchy jednou ranou, tvrdí přísloví. V promyšleném byznysu s posvěcením OSN, zvaném “bezletová zóna v Libyi“, však byly zabity jednou ranou hned tři mouchy. Ropná studená válka začala; NATO přineslo libyjskému lidu svobodu a demokracii. Teď se jen podělit o kořist. Holport vykrádačů pyramid si mne ruce. Supové se už slétají. Vedle největších producentů z libyjské předválečné doby, italského Eni, francouzského Totalu a španělského Repsolu se do popředí tlačí i britský BP či rakouský OMV a Marathon. Průzkum libyjského pobřeží začala před časem ale čínská státní firma CNPC, ovšem zda bude opět připuštěna k „lizu“, to se neví, vlastně už je to skoro jisté. Není místo pro nejbohatší zemi světa. Západ, zadlužený až po uši, však vůči svému největšímu veříteli značně riskuje…

V maléru jsou dnes v Libyi též ruské podniky Gazprom, Gazprom Nefť a Tatněfť, které investovaly do těžby ropy a plynu v stovky milionů dolarů. Stejně jsou vyhozeny oknem i miliardové čínské investice. Asi 75 firem z Číny se v Libyi podílelo na 50 projektech. Do protestů libyjských rebelů byla zapojena rovněž CIA, aby tam vzpouru vedla. Dovede si někdo představit, co by se dělo, kdyby do hry vstoupila se stejným “poradním hlasem” KGB, resp. GRU? Znamená to snad vyhnání Číny ze Středomoří?

Čína pohlíží na Afriku jako na budoucí zdroj energie,v těchto dnech půjčila 50 africkým státům přes 20 miliard dolarů. Má své investice ve všech zemích černého kontinentu. Libye je jen jedna. Zbraně páté generace si prostě už dávno zabukovaly území, na němž teď pořádají svoji obchodní předváděčku. Paradoxy. Kdo asi může mít větší úspěšnost v ničení objektů a zabíjení civilistů; Kaddáfího starobylý arzenál, nebo absolutní zbrojařská špička zbytku světa?

V Libyi se přece nachází 3,3 % prokázaných jejích světových zásob. Jak napsal profesor PhDr. Oskar Krejčí, CSc., prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha: „Vítěz války o Libyi bude moci přerozdělit těžební koncese a případně upravit vývozní daň na ropu. Je třeba se v těchto místech „zabukovat“, aby byl po ruce i Perský záliv. Kolem něho je přece Írán s více než 10 procenty světových zásob ropy a téměř 16 procenty světových zásob plynu.“

Je zde ovšem také americké lobby – Kuvajt, Katar a Sjednocené arabské emiráty, všichni se zhruba sedmi procenty světových ropných zásob. To vše mají USA pod plnou kontrolou. Sídlí tady totiž námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil USA. Pod toto velitelství spadá i oblast Středního východu, Střední Asie a východní Afriky. Řídí Pátou flotilu, která s 15 tisíci muži na palubách kraluje v Perském a Ománském zálivu, Arabském a Rudém moři. Kromě námořníků je ovšem v arabském světě rozmístěno 27 tisíc vojáků Spojených států (bez kontingentu v Iráku) na několika desítkách základen. Vojáci USA jsou tak ve sto padesáti zemích světa, ovšem zatím nejsou (nebyli) v Libyi.

Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam, aneb Al-Kájda je pouze velkou gerilou z žoldáků, čekajících na zavolání, aby v zemích „arabské revoluce“ za nemalý peníz suplovaly opozici a likvidovaly tamní vůdce. Husajna, Kaddáfího, Mubaraka, Assáda…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135