Vdovy po dvou zabitých izraelských olympionicích vyzvaly diváky k tichému protestu během pátečního slavnostního zahájení her. Ankie Spitzerová a Ilana Romanová vyzvaly diváky, aby povstali v momentu, kdy se bude prezident MOV Jacques Rogge při ceremoniálu chystat k projevu. Nezbytná pieta, zvláště po tragickém atentátu v minulých dnech na izraelské turisty v Burgasu. http://olser.cz/5657/mrtvi-izraelci-predzvesti-leteckych-utoku-na-iran%e2%80%a6/ 

Že by to vše proto, že politka nemá na olympiádě co dělat? Američtí černošští běžci na 200 metrů Tommie Smith a John Carlos. při americké hymně na stupních vítězů sklonili hlavu a pozvedli na protest proti utlačování černochů ve Spojených státech ruku se zaťatou pěstí v černé rukavici. Pro bojovníky za lidská práva v USA se stali hrdiny, ne tak pro představitele Mezinárodního olympijského výboru (MOV), kteří je za trest vyloučili z olympijské vesnice. Ovšem dnes je svět poněkud jinačí. Coubertainovy zásady už dávno neplatí, války jsou už doslova na každém kroku. O bojkotech olympiád v Moskvě a Los Angeles ani nemluvě. Vše záleží na úplatnosti členů MOV, jinak by nemohla být Olympiáda v Pekingu, nemohli by se jí teoreticky zúčastnit Kubánci, Keňané, Somálci, Etiopané, Súdánci nebo Britové za Falklandy a další bojůchtivé státy včetně světových četníků, jako  jsou Spojené státy či Rusko…

Před dvaačtyřiceti roky vznikla teroristická organizace Černé září. Byla založena jako skupina pomsty, když po nezdařeném Arafatově puči, jímž chtěl svrhnout jordánského krále, poslat Husajn 17. září 1970 proti vzbouřencům OOP své vojsko, které několik tisíc Palestinců zabilo a zbytek byl vypovězen z Jordánska do Libanonu. Skupina teroristů Černé září se rozhodla pomstít a zaútočit na výpravu izraelských olympioniků…

Evokuje to všechno vzpomínky na tragickou minulost… Bylo pátého září 1972, když ve čtyři hodiny ráno přelézalo plot olympijské vesnice v Mnichově osm do sportovního oděvu oblečených mladíků. Dva strážci je považovali za nezbedné olympioniky, kteří se vracejí z nočního povyražení a z mužské solidarity je nechali projít. Byl to však tragický omyl. Osm mužů-fedajínů bylo teroristy skupiny Černé září, kteří se ozbrojeni pistolemi, granáty a kalašnikovy dostali až do pokojů izraelského olympijského družstva.

Při počáteční rvačce byli zabiti vzpěrač Joseph Romano a trenér kordistů Moše Weinberg. Zbývajících devět sportovců a funkcionářů zajali Palestinci jako rukojmí. Zbytek výpravy se zachránil skokem z okna nebo útěkem zadním vchodem. Únos Izraelců byl jedním z aktů msty Černého září. Izraelská vláda odmítla s teroristy vyjednávat, ani si nepřála, aby Němci plnili jejich požadavky, které měly za cíl propuštění dvou set palestinských teroristů z izraelských vězení.

Západní Německo však chtělo za každou cenu napravit svoji fatální chybu a udržet nově nabytou šanci v dalším organizování olympijských her, jež je měly očistit a potvrdit jejich příjetí zpět do Společnosti národů, z níž byli vyloučeni pro nacistické zločiny II. světové války. Němci prostě mínili odčinit tragické porušování lidských práv v koncentračních vyhlazovacích táborech a splnili podmínku teroristů, kteří chtěli letadlo, aby mohli odletět i s rukojmími do Tuniska. Tím se německé straně podařilo dostat fedajíny z olympijské vesnice, z domu č. 31, autobusem a vrtulníky na letiště ve Fürstenfeldbrücku.

Následně ale neudržel nervy na uzdě snajpr bavorské policie a zastřelil tři teroristy. Další z nich stačil vhodit granát do vrtulníku s rukojmími. Všichni zahynuli, včetně německého ostřelovače a tří Palestinců. Další dva byli zatčeni a později uprchli… „Palestinským teroristům pomáhal i německý neonacista Willi Pohl. Německá policie to věděla, ale nezasáhla. Pohl pomohl Palestincům při shánění zbraní a falešných dokumentů, hlavně pasů…“ tvrdil mi Bedřich Bachner z Ostravy, kde chodil do německé základní školy, než ho nacisté přiměli i s rodinou k útěku důlní chodbou do Polska. http://olser.cz/2317/meli-obchodni-dum-pak-menili-mercedes-za-kone-a-zebrinak-se-slamou/

„Bylo to totální selhání nejen německých tajných služeb a ochranky, ale hlavně agentů Mossadu,“ přiznal můj přítel a bývalý radista Mossadu Jan Rosenbaum, hebrejsky Chanan Ron z Tel Avivu. „Izrael proto ihned zareagoval a vyslal pětasedmdesát svých letadel, aby bombardovaly vojenské cíle v Sýrii a Libanonu. Zahynulo při tom 66 radikálů a další desítky jich byly zraněny… Následně zatkla organizace izraelské vnitřní bezpečnosti Šabak kolem padesáti lidí, mezi nimiž bylo i několik Izraelců – židů, kteří prováděli špionáž pro arabské státy. Také Mossad měl problém, že nedokázal odhalit nebezpečné teroristy…“ pokrčil rameny.

Teroristé OOP mezi tím podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných. Typická Arafatova logika po teroristicku; přestože mu přes tři tisíce soukmenovců s jordánským občanstvím vyvraždili Jordánci v bratrovražedné válce, začal nemilosrdně zabíjet Židy.

“Až se rozčílila sedmdesátiletá babička, premiérka Golda Meirová, a nařídila definitivní odplatu za mnichovský masakr. Následně umírali jeden po druhém všichni účastníci útoku na izraelské olympioniky. Roupoutal se na teroristy Černého září doslova hon, který vedla skupina Izraelců pod názvem Hněv boží,” tváří se spokojeně Chanan, že také jeho jméno tím bylo očištěno. http://olser.cz/3159/nejsilnejsi-zenskou-osobnosti-po-thatcherove-byla-golda-meirova/

Inu, co ale udělá šéf MOV Jacques Rogge, aby se rovněž jeho jméno zbavilo hanby za nepovolení minuty ticha za jedenáct mrtvých izraelských olympioniků v Mnichově…?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135