Požádal jsem pana velyslance o rozhovor:
 
Izraelské velvyslanectví v Praze jistě patří k těm nejvíc vytíženým. V čem spočívá hlavní náplň Vašeho programu? 
  
„Setkávám se s ministry a jejich náměstky, poslanci a senátory a také s mnoha novináři. Účastním se kulturních akcí, především těch, které pořádá naše kulturní oddělení. Přirozeně se také zapojuji do života židovské komunity v Praze  a v ČR vůbec. Alespoň jednou týdně cestuji do jiných měst, přednáším na univerzitách a středních školách. Náplň mé práce je tedy velice rozmanitá a zahrnuje oblast politiky, ekonomiky, médií, kultury a židovství.“
 
(Pozn. autora: Pozvání na loňskou vzpomínkovou akci v librecké synagoze za oběti holocaustu přijal také velvyslanec Státu Izrael v České republice J. E. Yaakov Levy. Před 73 lety, v noci z 9. na 10. listopadu, vypukl velký protižidovský pogrom – „Křišťálová noc“. V oblasti dnešního Libereckého kraje hořely v těch dnech tři synagogy; v Liberci, Jablonci nad Nisou a v České Lípě. Vypáleny byly také synagogy v nedaleké Žitavě a ve Zhořelci…) 
 
Zastupujete na 20 procent věřících Židů i zbývajících 80 procent agnostiků, křesťanů a množství židovských spoluobčanů, kteří se do Izraele vystěhovali z celého světa… Jak to zvládáte?

„Jako velvyslanec reprezentuji  celou izraelskou populaci a ne jen některou její část  přesto, že to není jednoduché. Diverzita rozmanité izraelské společnosti je jednou z  hodnot, které je třeba mít na zřeteli.“ 
  
Vaše diplomatická činnost je náročná; jak vycházíte s velvyslanci zemí jako je Palestina, Egypt, Sýrie či Libanon? 
  
„Ačkoliv jsem ochoten setkávat se a jednat se všemi arabskými a muslimskými velvyslanci, je smutnou skutečností, že většina z nich, ať je to v OSN, v Ženevě nebo zde v  Praze, se mnou nechce hovořit, nebo mi podat ruku. Výjimkou jsou velvyslanci z Egypta, zemí severní Afriky a představitel Palestiny. Je to smutná skutečnost, která  dokládá potřebu uznání Státu Izrael a jeho vyslanců – což je něco, k čemu tyto země nejsou ochotny činit ani na symbolické úrovni.“

 
(Pozn. autora: K těm zemím patří i státy, jež podporují Hizballáh či Hamas, které jsou za atentátem v Burgasu, kde v minulých dnech zahynulo dvanáct izraelských turistů a na šedesát jich bylo těžce zraněno, což velvyslanectví Izraele v Praze s velkým rozhořčením odsoudilo…)
Jak vidíte budoucnost Palestinského státu?  Velkým otazníkem je letecký útok Izraele na Írán… Můžete sdělit svůj názor na tyto problémy? 

„Izrael  začal upravovat své vztahy se svými arabskými sousedy. Existují mírové smlouvy s Egyptem a Jordánskem, předběžná dohoda s palestinskou samosprávou, která se snad stane trvalým řešením. V tomto rámci předpokládáme  mírové soužití s demilitarizovaným palestinským státem. Írán však je muslimský, nearabský stat, jehož vůdce popírá holocaust a vyvíjí jaderné zbraně, aby je proti nám použil. Domníváme se, že je povinností mezinárodního  společenství řešit tuto hrozbu a uskutečnit hospodářské a finanční sankce, o nichž bylo rozhodnuto v OSN a EU.“ 
  
Hlavní město Izraele je Jeruzalém, přesto všichni diplomaté sídlí v Tel Avivu. Reagujete jako velvyslanec nějak na tuto skutečnost?

„Jeruzalém je odvěkým hlavním městem Izraele. Z politických důvodů zde nesídlí zastupitelské úřady. Doufám a věřím, že se to v dlouhodobé perspektivě změní.“ 

 
(Pozn. autora: Jeruzalém se stal hlavním městem Judsko-izraelského království před více než 3010 roky. V roce 1004 př. n. l. ovládl zbytky jebuzejské pevnosti, rozbořené nájezdem Asyřanů, král David, který ji znovu vystavěl a označil jako „Jerušalajim“, věčné hlavní město Izraele. Jeho syn král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě První Chrám. V roce 586 př. n. l. byl Chrám zničen babylónským králem Nebukadnezarem a v roce 537 vybudován Druhý Chrám. Během první židovské války v roce 70. n. l. byl Římany opět rozbořen i tento. Po Bar Kochbově porážce v druhé židovské válce (132 – 135 n.l.) se římský císař Hardián rozhodl vymazat identitu izraelské Judeje a začal prosazovat používání názvu Palastina, kterým byla označena celá země izraelská. Podle úhlavních nepřátel Židů – Filištínců. Zároveň došlo k přejmenování Jeruzaléma na Aelia Capitolina. Římané v oblasti zabili či prodali do otroctví velké množství Židů a značný počet Židů také odešel do židovského vyhnanství. Nikdy ale nebylo dosaženo úplného odstranění židovského elementu z Judeje… Mezi nejvýznamnější judejská města patří Jeruzalém, Betlém, Jericho a Hebron…)
 
Cítíte antisemitismus jako zásadní problém i v Česku?
 
„V České republice vnímám relativně velmi málo antisemitismu. Naopak zaznamenávám mezi nežidovskou veřejností mnoho prožidovských aktivit, za což jsem velmi vděčný.“
 
(Pozn. autora: Když byl v roce 1990 na oficiální návštěvě Izraele prezident Václav Havel, do kroniky kibucu T.G. Masaryka napsal: “Obdivujeme všechno, co jste tu udělali. Začínali jste z ničeho a jste na tom líp než my doma…”)
 
ČSR pomohla Izraeli v roce 1948 dodávkami zbraní. Jak hodnotíte tento počin?
  
„Izrael je za historickou i současnou podporu České republice nesmírně vděčný. Máme vynikající bilaterální vztahy v mnoha oblastech. V Izraeli také žije mnoho občanů původem z Československa a často jsou na své kořeny velice hrdí. Například populární autorka, novinářka a talentovaná překladatelka více než 40 českých knih do hebrejštiny, paní Ruth Bondy. Nedávno se mohli čeští  diváci seznámit prostřednictvím dokumentárního snímku „Život ve Fotografii” režisérky Tamar Tal s paní Miriam Weissenstein, vdovou po významném izraelském fotografovi původem z Jihlavy a majitelkou fotoateliéru v Tel Avivu, která si i v téměř devadesáti letech po nesmírně plném životě na různých místech uchovala vzpomínku na své rodiště Dobříš a tak bychom mohli pokračovat dál a dál…“
 
(Z autorovy knihy „Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi“: Stalin již na podzim roku 1947 dal Praze v souhlas k jednání o dodávce českých zbraní do židovského státu. Na podzim roku 1947 první izraelský velvyslanec v Praze Ehud Avriel uzavřel navzdory embargu OSN dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno. A poté byly nasmlouvány další zakázky. V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů. Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu. “Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války,” řekl mi Chanan Bachrich, letecký mechanik v Tel Avivu.)
 
Jaká je spolupráce Česka s Izraelem v oblasti kultury a umění?
 
„Výborná, v roce 2012 plánujeme přes osmdesát kulturních akcí…
 
Můžete říct něco o své rodině?
 
„Moje žena Ellen je mi velkou oporou. Máme spolu dvě děti, náš syn pracuje  v oblasti „hi-tech“ v Jeruzalémě (pozn. autora: Hi-tech (z angl. High technology) je označení pro nejpokrokovější dostupnou technologii – informační technologie, biotechnologie a nanotechnologie... Toto označení s sebou nese značnou prestiž), dcera je právnička a žije v New Yorku. Jsem už také dědečkem…“
 
Děkuji za rozhovor

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135