Suha Arafátová (vlevo) s dcerou Zahrou

Suha Afafatová se svojí dcerou Zahrou…

Pětasedmdesátiletý Jásir Arafat těsně před svojí smrtí za 16 dní zhubl o 13 kilogramů a lékaři nebyli schopni určit příčinu jeho potíží. Zemřel v listopadu 2004 ve vojenské nemocnici v Paříži, kam byl převezen poté, co se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Arafatův osobní lékař Ašraf Kurdí v televizi al-Džazíra prohlásil, že krev „Abú Amara“, jak znělo Arafatovo bojové jméno, obsahovala v době smrti vir HIV. Bývalý jordánský ministr zdravotnictví Kurdí pak ale dodal, že příčinou skonu byla otrava jedem. Palestinci zřejmě exhumují tělo svého někdejšího vůdce, které bude notně otřískané.

Kdo si pamatuje jeho pohřeb v Káhiře, resp. v Ramalláhu, jak ho málem vysypali z rakve, s níž dav smýkal z jedné strany na druhou, ví své. Proč exhumace? Objevilo se totiž podezření, že mohl být otráven radioaktivním poloniem. Naznačují to alespoň výsledky analýzy jeho osobních věcí, kterou provedl Institut radiační fyziky při univerzitě ve švýcarském Lausanne. „Na věcech pana Arafata, šatech či zubním karáčku, jsme našli překvapivě velké množství polonia 210,“ citovala agentura Reuters mluvčího institutu Darcyho Christena. Nedodala, že polonium mohlo být na osobní věci přemístěno až po jeho smrti.

„Jediným způsobem, jak to potvrdit, je exhumace Arafatových ostatků,“ řekl ředitel ústavu Francois Bochud. „Ale musíme to udělat rychle, protože polonium se rozkládá. Budeme-li čekat příliš dlouho, všechny důkazy zmizí.“ poločas rozpadu izotopu 210 je 138 dní. Pokud by se domněnky potvrdily, šlo by o další případ, kdy bylo k likvidaci někoho nepohodlného použito právě izotopu polonnia 210. Stejnou látkou byl v listopadu 2006 otráven v Londýně třiačtyřicetiletý zběhlý agent KGB a kritik Kremlu Alexander Litviněnko. Ačkoliv on sám ještě před smrtí tvrdil, že za otravou stojí tehdejší prezident Vladimír Putin, tato stopa se nepotvrdila. Britské úřady podezírají z vraždy Andreje Lugového, dalšího exšpióna ruské tajné služby. Ten se ale skrývá v Rusku, které podezřelé do ciziny nevydává.Nabídka palestinské cestovky... Foto: Břetislav Olšer

Suha Arafatová už naznačila, že by si exhumaci ostatků uložených v mauzoleu v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu přála. A předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás nevidí důvod, proč by tomu neměl vyhovět. Suha Arafatová sice pro stanici Al-džazíra prohlásila, že chce, aby se svět dozvěděl „pravdu o vraždě“ jejího manžela, nikoho z ní však dosud neobvinila. Naznačila ovšem, že na Arafatově odstranění mohl mít svůj podíl Izrael či Spojené státy, jež v něm spatřovaly překážku mírového řešení. Podle časopisu Forbes získala z rodinného majetku nejspíše „jen“ dvě desítky milionů dolarů. O další části se s palestinskou vládou marně soudila. Stále disponuje i Arafátovým osobním archivem neznámého obsahu…

Zakopaný pes je v problému, kdy sama Arafatova manželka měla odevzdat části mužova oděvu a věci denní potřeby, na nichž se záhadně objevily stopy izotopu polonia 210. Jak to tedy, že neonemocněla sama Suha, co je dnes v Tunisku „persona non grata“? Nestojí o ni ani palestinská samospráva, kterou Suha po Arafatově smrti obvinila z manželovy vraždy. Za toto nařčení se ozývají hlasy, aby „vrátila ukradené peníze palestinského lidu“. Možná Suha vše osm let shromažďovala, aby nyní mohla udeřit. Jako Monika Lewinská, když vypočítavě schraňovala pár let Clintonovo semeno z Oválné pracovny. Co mají tyto dvě ženštiny společného? Vůbec nic. Vlastně něco přece jen; obě jsou perfidní vypráskané bestie… Proto se dnes Clinton řekne japonsky „semeno na saku“…

Dnes padesátiletá Suha pochází z bohaté křesťanské rodiny ze Západního břehu Jordánu; s Arafatem se potkala, když jí bylo dvacet roků. O zhruba třicet čtyři roky starší Arafat se velmi dobře znal s její matkou, Raymondou Tavílovou. Suha Arafatová studovala na pařížské Sorbonně. Během Arafatova exilu v Tunisku se stala jeho blízkou spolupracovnicí. Měla na starost public relations Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Později byla jeho ekonomickou poradkyní a v roce 1990 se za Arafata tajně vdala, přičemž přestoupila na islám. Narodila se jim dcera Zahva, které je dnes už osmnáct. Jednou si postěžovala, že žije bez šperků a v celibátu. Jako suvenýry ji poskytoval symboly palestinské revoluce. Poté svá slova odvolala a prohlásila, že Arafat je jedním z nejšťastnějšíc manželů, který jejich dcerce zpívá jedinou francouzskou píseň, kterou znal: „Frére Jacques“.

Zůstala loajální palestinskému snu a státu. „Pateticky řekla, že kdyby měla syna, bylo by pro ní největší ctí obětovat ho jako sebevražedného atentátníka. Se skandály byla jedna ruka. Když se osobně setkala s Hillary Clintonovou, první dámou USA, obvinila Izraele, že zavinil mnohonásobný výskyt rakoviny mezi palestinským obyvatelstvem. Vzápětí se musel vysoký palestinský představitel za její slova omluvit…“ směje se Tomi Shved z Tel Avivu, můj průvodce při mimořádných izraelských volbách v roce 2003. Suha s diplomem ze Sorbonny je jedna ze tří dcer pařížského bankéře, vystudovaného v Oxfordu, a Raymondy Tawilové, která  založila Jásiru Arafatovi Palestinskou tiskovou agenturu, takže Suha se pohybovala jen v kruzích hájících palestinskou věc, a sama dělala prostředníka mezi Arafatem, exilovaným v Tunisku, a ostatním světem…

Ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům. Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel a oslovil pana Abu Hassana.

Několik tisíc Palestinců poctivě každé ráno odjíždí do Izraele za prací. Část jich žije v uprchlických táborech, které jsou spíš Potěmkinskou vesnicí a mají v ní co jist, pít, kouřit a do čeho se oblékat. Všude jsou televizní antény a spousta vděčných diváků. Před půl stoletím jich sem uprchlo z Izraele ani ne 700 tisíc, dnes je jich třikrát tolik a všichni se chtějí mermomocí vrátit do své svaté “islámské země”, kterou jim ukradl a „okupuje“ přes šedesát tři roky Izrael, největší jejich sponzor. Kromě Jordánska a Egypta je nikdo ze států Ligy arabských zemí nesmí přijmout. Kdyby si však ropní magnáti OPEC odpustili pouhý denní zisk za prodej své ropy a darovali ho těmto svým bratrům, mohla by každá jejich rodina už dávno mít vilu i s bazénem někde v Dubaji. To by ale pokrytecký arabský svět přišel o své “gazansko-uprchlické” trumfy při plivání po židovském státu…

Walid Tahaová z tábora Šatila nedaleko Bejrútu říká: “Sedm milionů izraelských Židů sleduje osud jediného Gilada Šalita, zatímco 300 milionů Arabů se nesnaží zlepšit život statisíců palestinských Arabů…”

Byl to zvláštní a silně vzrušující pocit, být v Gaze, kde se mezi sebou vyvražďují členové Fatáhu a Hamásu.  Trochu adrenalinu neuškodí. Vlastně neustálý adrenalin. Určitě však ne tak silný, jaký si do žil pumpovali američtí či jací turisté z našeho zájezdu. Naši průvodci nám propagandisticky líčili v barvách, jak je Židé vyhnali a co za zločince je Izrael. Pověrčivě jsem se dušoval; až se vrátím a budu se dívat na Zavadilovu Českou televizi, jak jsou ti chudáci Gazané bez groše Izraelem utiskovaní a diskriminovaní, asi se budu smát. Co to říkám; budu se popadat za břicho. Také z úlevy, že mám ten svůj pitomý nápad za sebou ve zdraví; živ a zdráv na těle i na duchu. A mrzet mě bude jenom těch 130 vyhozených šekelů, zatímco majitelé pašeráckých tunelů v milionářském Rafáhu mají 50 tisíc USD měsíčně…

Jásir Arafat se narodil 24. srpna 1929 matce, která měla být z rodu proroka Muhammada. Otec byl zase spřízněn s rodem palestinského klanu Husseiní, v němž Hajj Amin el-Husseiní jako jeruzalémský muftí úzce spolupracoval s Hitlerem. Od roku 1948 byl členem palestinských milicí, bojoval proti Židům a byl vysídlen do Gazy, odkud šel studovat do Egypta, kde se na káhirské univerzitě neúspěšně snažil získat titul elektroinženýra. Nakonec dostal práci v Kuvajtu a od kuvajtského emíra obdržel za své neidentifikovatelné služby jako dar třinácti miliónů dolarů, které použil na publikování novin svého hnutí, Falastinunu (Naše Palestina) a vytvoření podmínek pro své stoupence a jejich vojenský výcvikový program.

V říjnu 1959 založil v Kuvajtu teroristickou organizaci, “Haraqat at-Tahrir al-Watani al-Falastini” (Organizace pro osvobození palestinského národa). Použil obrácený akronym, FaTaH, aby vytvořil jméno el-Fatah (průlom, vítězství). Akronym HaTaF ale znamená v arabštině náhlá nebo neočekávaná smrt. Po dalším studiu na vojenské akademii už jen bojoval, většinou v barvách teroristů Organizace pro osvobození Palestiny. Brzy se OOP stala věhlasnou u světových pokrytců, včetně OSN.

„Po Arafatově snaze o puč v Jordánsku a dvou jeho pokusech zabít krále Husajna, bylo 16. září 1970 asi tisíc jeho příznivců jordánskými vojáky zabito a on sám musel uprchnout do Libanonu. O rok později založil příležitostní teroristickou skupinu Černé září, která provedla v Mnichově atentát na izraelské olympijské atlety, z nichž jedenáct bylo zabito, a dva nepodařené pokusy o vraždu izraelské premiérky Goldy Meirové. Stal se duchovním otcem únosů letadel. Lidová fronta za osvobození Palestiny jich na Arafatův pokyn unesla desítky, mimo jiné též jedno švýcarské a dvě americká letadla, která přistála v Jordánsku, byla vyhozena do vzduchu a cestující byli drženi jako rukojmí…,“ vzpomíná v mé knize „Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi“ Chanan Ron, bývalý pracovník Mossadu.

„Ne mír, ale teror začal prosazovat. Teroristé OOP podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných…“ řekl mi Peter Bachrach z Haify, podplukovník izraelské armády v záloze, který bojoval v pěti arabsko-izraelských konfliktech a jehož prvorozený Doron syn padl ve válce Mír pro Galileu…

V srpnu 1990 učinil Arafat svoji první osudovou chybu – jako jediný arabský představitel podpořil Saddáma Husajna v jeho napadení Kuvajtu. Saddám Husajn mu za to osobně vyplatil 150 miliónů dolarů. Danajský dar – peníze ze států Zálivu tak jednou provždy pro OOP skončily… V roce 1993 vznikly mírové dohody v Oslo, jež byly završeny podpisem mírové smlouvy 13. září 1993 ve Washingtonu. Za to obdržel Arafat spolu s Jicchakem Rabinem Nobelovu Cenu míru. Mír však nikdy nenastal, během následujících dvou let bylo při sebevražedných atentátech během intifády – vzpoury kamení – zabito 213 Izraelců. Indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí, ačkoli byl nominován pětkrát (včetně roku 1948, jen několik dní před tím, než byl zavražděn), nedostal nikdy Nobelovu cenu za mír…

Když Arafat zemřel, vyvolal spoustu spekulací. Dnes už je jasné; žádný Mossad nebo CIA, ale had z vlastních řad, jehož si hřál Jásir Arafat desítky roků na své hrudi. Arabský server maannews.net s odvoláním na zdroje ve vyšetřovací komisi al-Fatahu uvedl, že otrava jedem byla příčinou smrti palestinského vůdce Jásira Arafata. Tím zlosynem byl patrně Muhammad Dahlan, Arafatův bývalý spolustraník a vysoký činitel strany al-Fatah. Proslýchá se, že Dahlan byl spojen s Hamasem a pokusy zavraždit další palestinské vůdce.

Plánoval převrat v Samaří a Judei – na Západním břehu Jordánu. Poslal proslulému palestinskému předákovi do nemocnice v Paříži, jed maskovaný jako lék, na který vůdce OOP později zemřel. Dahlan nařídil Arafatovým strážcům zničit lahvičky, v nichž byl jed zaslán. V téže zprávě arabského serveru maannews.net se podle agentury AP uvádí, že Dahlan ukradl 300 milionů dolarů (asi pět miliard korun), které USA poskytly Palestincům na vybudování jejich bezpečnostních sil.

Jásir Arafat, přezdívaný Abu Ammár – Otec stavitel, zemřel v Paříži 11. 11. 2004. Newyorský Daily News přinesl zprávu, potvrzující, že skonal na AIDS. Ihned se ovšem vyrojily rovněž spekulace, že zemřel na otravu jedem. „Nemáme důkaz, že Arafat byl otráven. Nemáme ale ani jednoznačný důkaz, že otráven nebyl,“ řekl těsně po Arafatově smrti jeho synovec Násir Kidva, který od lékařů převzal výsledky toxikologických testů. Dahlan do svého vyloučení z vedení Fatahu zastával vysoké posty v palestinské samosprávě. Některé kruhy ho ale podezíraly z práce pro americké tajné služby. Za peníze Bílého domu údajně vytvořil soukromou milici. Podle časopisu Vannity Fair se nejméně třikrát sešel s tehdejším prezidentem USA Georgem W. Bushem.

Už za Arafatova života se objevovaly spekulace, že i když ženatý, udržoval četné homosexuální styky s mladými chlapci. Nasvědčoval tomu i fakt, že jej na jeho cestách vždy doprovázelo několik velmi mladých „spolupracovníků”. To se ho asi nebeské hurisky moc týkat nebudou, zato mladičkých mučedníků tam ale bude mít přehršli… Inu, ne každá mírová cena má cenu… i když je Nobelova. Navíc ta Arafatova je ještě ke všemu ukradená. Doslova…

Ozbrojenci Hamasu vyhodili do vzduchu hlavní vchod do jeho domu v Gaze a vtrhli dovnitř. Vyrabovali mnoho Arafatových dokumentů a dárků, které dostal od světových vůdců a dokonce i jeho vojenské obleky. Ukradli i jeho medaile Nobelovy ceny za mír a před rokem byla vojenská uniforma bývalého předsedy Palestinské správy a vůdce teroristické organizace Fatáh prodána na trhu ve městě Gaza za 200 šekelů, což bylo méně než 1.000 českých korun. Výstavba jeho mauzolea stála okolo dvou milionu dolarů. Jedenáct metrů dlouhé hrany stavby ve tvaru kočky připomínají datum Arafatovy smrti – 11. 11., stejně jako 11 let jeho života po podepsání Dohod z Oslo s Izraelem. Stavba je postavena ze skla a béžového jeruzalémského kamene a je ze tří stran obklopena vodou. Vedle mauzolea stojí mešita…

“Byl to skvělý muž. Dokázal udržet hrdost Palestinců a jejich sen o samostatném státu, který chtějí Izraelci vymazat z našich pamětí. Myslí si, že počkají, až vymřou všichni, kdo si pamatují, jak nás vyháněli do uprchlických táborů. My ale nezapomeneme a vrátíme se s kalašnikovy do Jeruzaléma!” zatínal pěstě muslim Salim Malik, vystudovaný inženýr v Bratislavě a nyní žijící v Betlémě.

Časopis Forbes ve svém seznamu státnických miliardářů umístil Arafata na šestou pozici, dvě místa za britskou královnu. Jásir Arafat byl velkým akcionářem mj. firmy Coca Cola, tuniské firmy prodávající mobilní telefony, a majitelem velkého množství účtů v daňových rájích … Velmi štědrý byl ke své manželce, které měsíčně vyplácel 200.000 dolarů…

Inu, ani po smrti nemá nejznámější terorista po Usámo bin Ládinovi klid. Nebýt patetické ješitnosti Arafatovy ženy Suhy, která chce dokázat, že nebyl bisexuál, mohl dál v Ramalláhu snít svůj věčný sen o svobodné Palestině.

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135