Nelze srovnávat Rašku s Havlem. Raška nekouřil denně šedesát Marlbor, nevracel se ze zahraničních cest se sádrami na končetinách, protože kudy chodil, tam spoluvytvářel české světové prvenství ve spotřebě alkoholu. Raška též nepsal dramata, kterým nikdy nikdo neporozumí, přesto tyto jeho „císařovy nové šaty“ obdivuje celý pokrytecký svět.

Ten se projevil po jeho smrti hlavně tím, že kdeco má být pojmenováno po Havlovi. Prostě české Havlovo. Také Ruzyňské letiště. Proč ne třeba pivovar nebo výrobce rumu Božkov? Může za to Fero Fenič. Důvod je jasný. Má mnoho společného s Milošem Havlem, strýcem Václava Havla, co se oženil jen proto, že nacisté, jimž propůjčil rod Havlů Lucernu i Barrandov, nesnášeli homosexuály a tak Miloš dělal kolaborační vlny.

Jiří Raška však bude mít svoji sochu. Vytvoří ji sochař Miroslav Rybička (84) z Jistebníku nedaleko Ostravy, který loni zhotovil památník obětem železniční tragédie ve Studénce. Raškův náhrobek bude z hořického pískovce. Jeho velikost je 170 centimetrů a vévodí mu postava skokana na lyžích s připomenutím Raškova olympijského triumfu v roce 1968. Jsou na něm i detaily skokana na lyžích, s brýlemi a rukavicemi.

Ve Frenštátu připravují přejmenování místních skokanských můstků na Areál Jiřího Rašky. Stane se tak 1. září 2012 při příležitosti Mistrovství České republiky v letních skocích se přejmenují na Areál Jiřího Rašky. U náměstí došli frenštátští ke shodě, že by to přineslo hodně komplikací pro úřady a firmy z okolí. Naopak u školy, kde pan Raška trénoval, se přejmenování jen odložilo. Osobnost osmašedesátého roku, pro jejíž úžasné sportovní výsledky i čestnost a lidství jí naštěstí nedávno udělil státní vyznamenání prezident Václav Klaus…Poslední skok Jiřího Rašky vstříc věčnosti.

Po Havlovi má být dnes pojmenováno kdeco. Od knihoven, přes ulice, letiště, divadla… Zkrátka otevřete konzervu, vyleze Havel, otevřete peněženku, vyleze Havel, i když by to měly být peníze. Žel, ty má v peněžence jen málo lidí tohoto státu jménem Havlovo…

V sobotu 6. srpna 2011 byl odhalen čtyřmetrový památník obětem železniční katastrofy ve Studénce. Slavností odhalení uskutečnil strojvedoucí osudného vlaku Jiří Šindelář a zdravotní sestra Naděžda Tomčíková, která spojem cestovala. Šindelář stačil ještě snížit rychlost ze 134 kilometrů v hodině na devadesátku.

Tragédie se stala 8. srpna 2008. Na důležité železniční trať směrem do Prahy spadl ve Studénce rekonstruovaný silniční most. Do jeho trosek krátce poté narazil mezinárodní rychlík Comenius. Na místě zahynulo šest lidí, čtyři ženy a dva muži. Další muž zemřel později v novojičínské nemocnici. Osmou obětí se stala jedna z polských zraněných cestujících, zemřela v krakovské nemocnici 26. září 2008. Dalších 95 cestujících utrpělo zranění a celková škoda přesáhla 177 milionů korun. Obdobnou částku zhruba 170 tisíc za vybudování pomníku občanské sdružení zaplatilo.

Střet vlaku se zborceným mostem symbolizuje růžice z kovu a betonu. Jejím tvůrcem je 84letý akademický sochař Miroslav Rybička z Jistebníku. Byl jsem se podívat v jeho ateliéru na vytvářenou čtyřmetrovou plastiku, věnovanou památce všech obětí. “Právě pracuji na znázornění okamžiku střetu, té hrůzy. Hodně to na mě zapůsobilo. Jakmile mi přivezou železo, vylijeme formu na čelní desku betonem. Nachystané na odlévání mám už i písmena, ze kterých budou křestní jména obětí nehody… Osudy všech zemřelých se 8. srpna 2008 střetly v jednom bodě. To by měl pomník symbolizovat…”

Celou svoji práci věnuje Studénce zadarmo. Platit se budou jen provozní náklady. “Nejsem žádný filantrop, ale také náš syn se zabil při dopravní nehodě, takže vím, jak pozůstalí takovou ztrátou trpí. Navíc si pamatuji zásady skauta, o jeho třech dobrých skutcích denně,“ říká sochař Rybička a vzpomíná na svoji inspiraci, kterou mu dal především strojvůdce Jiří Šindelář. “Řekl mi, že uviděl záblesk v momentě, kdy se mostní konstrukce dotkla trolejového vedení, pak viděl jen vlnění mostu. Napadlo ho, že to bude šílená rána, když včas nezastaví. Zapnul brzy a utekl do strojovny schovat se… Od záblesku do nárazu uplynuly necelé dvě sekundy…“

Most spadl přes všechny koleje. Lokomotiva ho i navzdory zabrzdění posunula asi o 35 metrů, přičemž ho ještě zlomila. Vyšetřovatelé mimo jiné zjistili chyby v projektu podpůrných konstrukcí, nedostatečný byl technologický předpis montáže a neřešila se ani tíha přesouvaného mostu.

„Viděl jsem ty záběry v televizi; zranění pomáhali těžce zraněným s vyprošťováním. To mě oslovilo. Byl jsem skaut a ti museli denně udělat tři dobrá skutky. Náš 30. oddíl Ostrava se pořád schází. Zbylo nás 24, a na jedné schůzce se nás sejde nejmíň 16. Můj syn tragicky zahynul při autonehodě. Dnes by mu bylo 61 roků, byl by to lepší sochař než já. Synové bývají vždycky lepší než jejich otcové…“

Miroslav Rybička byl také ve Studénce při setkání pasažérů rok po tragédii. Dal se do řeči se skupinkou vlasatých mladíků. “Zajímalo mě, co tam dělají. Já moc nemám rád takové vlasatce, ani rokenrol, co oni uznávají. Oni mi ale řekli, že před rokem seděli naštěstí až ve čtvrtém vagonu v tričkách s nápisem Iron Maiden, na jejichž koncert tehdy cestovali z Ostravy do Prahy. Někteří z nich byli zraněni a tak napřed pomohli svých kamarádům a pak zachraňovali další zraněné… Uvědomil jsem si, že není dobré jen tak posuzovat lidi podle jejich vzhledu…”

Vystudoval Vyšší průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích v poválečných letech 1946-50. Poté absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (1950-55) v mistrovské škole Karla Pokorného. Vytvořil řadu monumentálních děl v interiérech i exteriérech. První sochařská realizace? „Bylo to v soutěži z díla Aloise Jiráska, vytvořil jsem jezdeckou sochu, lidového bojovníka. Sešlo se 40 kobyl – sedm z nich šlo do užšího kola. Já jsem vyhrál a moje jezdecká socha je pořád v Národní galerii…“Václav Havel na obědě v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Vedl restaurování kaple sv. Sarkandera v Olomouci. Je autorem jedné z nejzdařilejších bust Petra Bezruče, která je umístěna u Základní školy T.G.Masaryka v Jistebníku. „Mistra Bezruče – nejpřekládanějšího českého básníka – jsem vytvořil s pomocí vyprávění malířky Heleny Salichové. Popisovala mi ho tak věrně, že byl najednou přede mnou. Silný jako řezník nebo zápasník…“ Nyní má rozpracovanou rekonstrukci sousoší “Pegasů s Můzami Hudby a Výtvarného umění” – z muzea z Opavy.

Je rovněž nadšeným sběratelem starých motocyklů, které renovuje a dokonce na nich úspěšně závodil ve veteránských kategoriích po celé Evropě. „Za nejvzácnější kus své sbírky považuji belgický stroj La Mondiale z roku 1927, který je jediným zachovaným exemplářem na světě. Vzácným je i druhý kapotovaný motocykl Jawa 350, vyrobený v roce 1959, s níž získal Gustav Havel třetí místo v mistrovství světa,” říká Miroslav Rybička. Sám na motocyklu také jezdil. „Zatímco Havel dosáhl na rovinkách rychlostí 208 km/hod, já jej rozjel „jen” na 197 km/hod. To jsem ale byl o třicet kilogramů těžší než Havel…“ směje se. Chystá se na vybudování muzea veteránských motocyklů, jejichž náhradní části si většinou vyrábí sám…

„Jiří Raška byl správný chlap, prostě charakter. Je pro mě ctí vytvořil jeho sochu na náhrobek pro rožnovský Slavín, kde už odpočívají Emil Zátopek či Václav Daněk…“ říká Miroslav Rybička, s nímž jsem natáčel pořad Celebrity za humny pro televizi LTV.

Inu, skvělý sochař tvoří jen sochy skvělých osobností…

Snímky: B.Olšer, L. Kollár, A. Satinský…

http://www.ltv-plus.cz/index.php/host/1292-celebrity-za-humny-28-týden-09-07-2012

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135