„Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“

Na podporu přijetí „Palestiny“ do OSN se sbíraly v České republice podpisy pod petici tzv. „Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Za měsíc se pod ní podepsalo celých 179 českých občanů, mezi nimi známý krajně levicový publicista a bývalý politik Petr Uhl, svými proarabskými excesy neblaze proslulý bývalý ministr zahraničí za ČSSD Jan Kavan, bývalý předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, představitel levého křídla Strany Zelených Matěj Stropnický a další soudruzi.

Vztah komunistů k Palestincům je zkrátka dlouhodobě setrvalý a každý čtenář jejich “Haló novin” nemá pochybnosti, že členové KSČM stojí na straně svých dávných přátel z Organizace pro osvobození Palestiny stejně pevně, jako když se jejich vůdce Gustáv Husák líbal na ruzyňském letišti s vůdcem teroristů Jásirem Arafátem. Názory komunistů vystihuje místopředseda ÚV KSČM a poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka v článku „Porušování mezinárodního práva ohrožuje i budoucnost ČR“. Tedy samozřejmě, že tím zlosynem je Izrael.

Co na to vše říká historie? To se napřed vypravil egyptský faraon Merenptah, třináctý syn faraona Ramesse II., na vojenské tažení na Blízký východ. Vše nechal vytesat do stély, kde se v hieroglyfech zmínil také o svém boji s vojáky Izraelského království. A jelikož to bylo v roce 1215 př. n. l., máme jasný textový důkaz, že Židé žili na svém nynějším území už pár tisíciletí před naším letopočtem.

A dnes? Palestinští Arabové mají pod izraelskou „okupací“ lepší bytové podmínky, než mnozí mladí lidé v ČR. Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47% počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”.

Teď si vysvětleme, co to Palestina vlastně je. Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání, kdy Šimon bar Kochba prohrál a spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, se vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes. Termínem Pelišah – Palestina, podle Filištínů, nahradili Římané původní název Judaea, aby se vymazala jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši… Pak císař Hadrián zakázal Židům judaismus, popravoval jejich učence a nesměli používat, ani vlastnit pět Mojžíšových knih – Tóru. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aella Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán.

A jak to vypadalo ještě nedávno v Izraeli, když se do akcí zapojovali islámští mučedníci? Dovoluji si připomenout ukázku ze svého románu „…a Bůh osiřel“… 

„Poblíž největšího nákupního střediska v Tel Avivu je pořádný zmatek, podobný křesťanské předvánoční nákupní horečce. Židé nemají Vánoce, a aby jejich děti ve škole těm křesťanským nezáviděly, nakupují dárky dětem alespoň na Chanuku a Purim. U vchodu do telavivského obchodního domu policisté zběžně prohlížejí všechny zákazníky, nahlížejí do tašky také Sigi. Už si zvykla na tento způsob nákupu. Když byla na dovolené na Kypru, neustále před vchody do obchodů automaticky rozevírala svoji tašku a divila se, že nikde nejsou ozbrojení vojáci.

Jako před každým svátkem Purim, tisíce lidí nakupují jídlo pro slavnostní večeři a něco pro radost svým dětem a vnoučatům. Purim byl ustanoven jako menší židovský svátek na památku toho, jak Boží prozřetelnost zachránila Židy v perské říši před jejich úplným vyhubením. Místokrál Haman tenkrát ze zvrhlého rozmaru metal losem, aby určil, který den bude vhodný pro vyhlazení všech Židů. Slovo “purim” je odvozeno od základu znamenajícího “kostky” či “hazardní hru”. Haman bývá proto ne náhodou přirovnáván k Hitlerovi…

Mezi nic netušícími lidmi, spěchajícími do Dizengoffova nákupního střediska, je i bojovník džihádu Muhammed Hashim, dvaadvacetiletý Palestinec, který se chystá sebevraždou “vstoupit do nebe”. Zaplatil arabskému řidiči tisíc dolarů za to, že ho ozbrojeného tajně vyvezl z Gazy do Tel Avivu. Chce vykonat hrůzný čin – výbušnou směs z patnácti kilogramů dynamitu, starých pozemních min a hřebíků, je odhodlán odjistit na svém těle v davu nakupujících.

Když spatří stráž u vchodu, zaváhá, pak se otočí a proplétá se davem zpět. Začíná být nervózní. Byl vybrán losem a rázem se stal nejobdivovanším mezi ostatními kandidáty. Musí splnit svůj úkol, už ho všichni oslavují jako mučedníka. Jeho milovaný guru Šejch Ahmad Jasín, duchovní otec a vůdce militantní odnože Hamasu, mu slíbil deset tisíc dolarů, jakmile v televizi oznámí jeho mučednickou smrt. Hashinova desetičlenná rodina v Gaze už na ně netrpělivě čeká.

Když se přes izraelskou ostrahu nedostal do obchodního domu, zamíří k přechodu pro chodce na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George. Fascinuje ho houstnoucí dav lidí. Je tím pohledem posedlý, vzrušuje ho, když vidí, jak se proudy lidí slévají v jednu řeku, směřující přes bílé pruhy přechodu. Ještě před několika hodinami byl milující otec svých dětí, objímal je a s pravou otcovskou láskou je hladil. Měl slzy v očích, když se s ními loučil, protože věděl, že už je neuvidí. Alespoň ne na této zemi, v tomto životě, znesvěceném špivavými Židy.

A najednou je mezi jinými dětmi zbavený všeho citu a ohledů, posedlý myšlenkou zabít kohokoliv ze satanských sionistů, hlavně jejich potomků, kteří by rozmnožili to rouhačské plémě. Zabít všechny, co mu vzali svatou zemi a z jeho rodiny udělali psance. „Bude hodně mrtvých bezbožných Židů,” říká si a nahmatá pod košilí detonátor trhavin, umístěných na sobě v těžké vestě.

Zběžně se podívá na hodinky. Je přesně 15,45. Přejde v houfu lidí jednou, podruhé a už chce odpálilt svoji svatou nálož. Najednou vidí, že přijíždí autobus městské dopravy, z něhož se k přechodu hrnou další stovky lidí. Vyčkává, až se všichni vmáčknout mezi hypnotizující pruhy. Má konečně pocit, že je na něm nejvíc lidí. Je 16,04. Muhammed mačká detonátor a odpaluje nálož. Na pátém pruhu. Zrovna ve chvíli, kdy kolem něho už s nakoupenými sladkostmi a hračkami pro vnoučata přecházejí i starší ženy.

Najednou se od základů změnil svět v tomto koutku Izraele. Výkřiky hrůzy, rachot automobilů, které do sebe narážejí a explozí trhané na plechové kusy. A znovu pláč a sténání zraněných, volání o pomoc, k nebi se vznášejí prosby k Bohu i slova prokletí zákeřných nositelů smrti. Ve vzduchu je kouř, odporný pach spálenin, houkají sirény sanitek a policejních vozů.

Sigi srazila tlaková vlna a teď leží na zádech, ruku má zvednutou nad hlavou s rozcuchanými vlasy. Jako by do nich jen zafoukal vítr od moře. Druhá její paže leží podivně zkroucená podél jejího těla, nohy má pevně natažené, mírně od sebe, její polobotky leží opodál. A vedle ní je roztrhaná nákupní taška. Z protržené skuliny vypadlo pár purimových bonbónů pro vnoučata… Do těla jí pronikla spousta smrtících kusů železa z explodující nálože, které v ní pozvolna uhasínají zkomírající plamínek života. Její zkrvavený obličej připomíná rituální kresby, jimiž se indiánští bojovníci malují, když vyhlásí válku a chystají se do boje…

Muhammed Hashim zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů…“

Inu, probuďte se, soudruzi ochránci práv lokálních Arabů, co si říkají Palestinci. Také sudetští Němci vraždili na území Československa, resp. Protektorátu Böhmen und Mähren, nevinné lidi…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135