Ještě nedávno Vlastička nelenila a s kreslířem, křaplavým hlasem obdarovaným bardem Výčítalem pohotově¨nazpívala kukaččí hit: “Dobrý den, prapore z hvězd a pruhů! Vítej, radare…” Dnes už radar dovítala a patrně ze smutku po zbraních si na novém postu univerzální ministryně, toho času obrany, začala s letadly CASA.

Dnes ji tento majstrštich stojí trošku nervů. Sněmovna má za pár hodin hlasovat, zdali ji vydat či nevydat. A stačilo vynechat „y“ a bylo by to veselejší, i na svatební koláče by došlo. Zloděj křičí, chyťte zloděje. Tím zlodějem je v přeneseném významu slova ministr Kalousek. Za jeho náměstkovské éry byla zpochybňována výběrová řízení a dodávky materiálu armádě, modernizace tanků T-72, štábní informační systém a nefunkční padáky, s nimiž se zabilo několik vojáků.

Nepodařená výběrová řízení skončila velkými ztrátami pro státní rozpočet. Ale vysekal se z toho, tak proč by v tom nechal svoji partajní kolegyni Parkanovou? Je přece bez viny, neposkvrněná jako lilie. Vydat? Ani omylem. Je to jen vzpoura plukovníků proti demokracii. Třeba nezhřešila, letadla CASA nepředražila a deset roků podle zákona ani nemusela nic podepisovat. Zkrátka nic trestného neučinila. Konec, šmytec…l

Možné to dokonce tak je, ale co kdyby ne…? Nevydají- li ji ke stíhání, co bude dál? Národ bude hudrat, že na každém šprochu pravdy trochu. Že v tom mají prsty i všichni její komplicové, ti, kdo ji brání, nechtějí ji policii vydat, a jimž se strachy svírá prdelka…Je před volbami… A hlasů bude ubývat…

Bude z toho víc škody než užitku. Naopak by měl Kalousek trvat na jejím vydání, aby se očistila. Když není v ničem „namočená“, nemá se čeho bát. Jedině když policie uzavře vyšetřování a řekne: „Není tam žádné zavinění Parkanové, bylo to jen podvodné nařčení“… Teprve poté bude klid. Kdo má čisté svědomí a není zbabělec, nemusí se bát vlka nic. Nebo že by Kalousek už zase nevěřil Kubicemu? Věřil mu vůbec někdy…?

Do roka a do dne, hin sa hukáže. A což tak místo hlasování nařídit ve Sněmovně rozpočítávání: Eniky beniky kliky bé, ábr fábr dominé, sobě dáme, tobě ne, elce pelce do pekelce, en ten ben, hybaj z kola ven… Natěstí se ve Sněmovně nekamenovalo. Nebyla totiž naplněna skutková podstata rčení: Kdo bez vina, hoď kamenem…

Inu, s čí lebkou v dlaních budou poslanci dnes zvolat; vydat či nevydat, paní Lomikarová, to je to, oč tu běží, hlavně že ta holá pravda, jako sněmovní mrva, tu navěky pochována leží…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135