Rozverné to oznámení, připomínající výpověď zloděje před soudem, jenž se snažil přesvědčit předsedu senátu, že nekradl proto, že by byl sprostý chmaták, nýbrž cíleně, aby oslabil ekonomiku socialismu. Vladimír Dlouhý, kdysi předseda ZO KSČ na Prognosťáku, za sponzory zbrojaře odmítá a vládu opřenou o KSČM by ovšem jako prezident rovněž nejmenoval. Tento Mazlík či Barokní andílek, jak byl nazýván, přijal v roce 1976 “faustovskou nabídku”. Za členství v KSČ se sice styděl, ale nehodlá se za ně omlouvat, jako jeho konkurent ing. Jan Fischer.

(Syn Daniela Kroupry, rádobyinvestigativní žurnalista Janek Kroupa, odejítý z TV Nova, se nechvalně zapsal do historie používání skryté kamery. Kauza bývalého poslance Moravy, který byl za přítomnosti televizních kamer přistižen při shánění kompromitujících materiálů na Olgu Zubovou z vládní Strany zelených, rozpoutala diskuse o etické stránce investigativní žurnalistiky. Autor reportáže televize Nova Janek Kroupa v ní využíval skrytou kameru a pod maskou fiktivní detektivní kanceláře chtěl odhalit korupční praktiky české politiky. Argumentuje, že natočený materiál byl zveřejněn ve veřejném zájmu, odborníci ale připouštějí, že i navzdory tomu byly novinářské postupy eticky spornéa hlavně neetické….) Milý Janku, aby z toho zase nezbylo jen “pět českých na stole”…

Do partaje vstoupil dobrovolně, aby po deseti soudružských letech “pochopil”, že je stvořen pro OF. A jeho Očekávání Funkce se mu naplnilo také díky tomu, že jako mladý komunista ještě stačil v letech 1978 až 1979 studovat na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii. Asi jako pro Boží rozhřešení za svůj mrzký komunistický hřích… Zrob susedovi dobře, os.re ti plot…

Česká předvolební prezidentská kampaň sice nemá parametry „šou s Maryšou, vlastně s Obamou“, jak je tomu v USA, ale zato má vydařené kandidáty z několika politických stran, jak tomu naopak v USA není. Mají tam ustálené dvě strany – demokraty a republikány. Fischer je Žid a exkomunista, Dlouhý setrval v KSČ dokonce přes deset roků, než pochopil, Švejnar je Američan a Zeman se na pár měsíců či rok stal komunistou jako romantik Pražského jara.

Že by byl Dlouhý schopen a ochoten obětovat svoji čest jen proto, že tak miloval kapitalismus? Možná to spolu nesouvisí, ale přece jen. Když byl ještě 14letý chlapec, byl s rodiči na Kubě, kde pracoval jeho otec. Na ostrově svobody však v tomto období pobýval také Valtr Komárek, pozdější stranický parťák Dlouhého juniora. Byla to náhoda nebo osud…? V dokonale klimatizovaném baru v hotelu National de Cuba jsem se jen zmínil o papá Komárek, starý barman mně nalil zdarma mojito…

Valtr Komárek vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 se stal na Kubě poradcem Ernesta Che Guevary. V 80. letech byl za to ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli mj. Václav Klaus, Miloš Zeman, Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý a Miloslav Ransdorf. Parta lidí, vyjmuta komunisty jako eventuální rezerva… Komárek jezdil po mítincích OF a Dlouhý mu dělal překladatele pro zahraniční novináře…. Štrougalova vize byla jasná: My vám dobře teď, vy nám dobře později, až přijde krizka na Matýska…

„Pár let jsem pracoval na Kubě, kde jsem viděl revoluci v „podvlíkačkách“, zase s velkým zklamáním z Fidela Castra a z náběhu diktatury a ze sovětizace Kuby. Bylo mi líto těch upřímných, milých a otevřených lidí, kteří mají rádi rytmus, hudbu, doutníky a kávu…“ říká nyní Valtr Komárek, co tři roky pokorně snášel náběh diktatury na Kubě po boku Che Quevary. Ještě že ho nebohý lékař neslyší.

Argentinec Guevara obdržel v roce 1957 kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě. Krátce po revoluci se nejdříve angažoval v masových popravách v havanské pevnosti La Cabaña. V této souvislosti je známý i jeho výrok: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat“ („Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando…“) pronesený při projevu v OSN v New Yorku. Později se stal prezidentem kubánské národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti.

V listopadu 1989 spolupracoval Komárek, zocelen svou „moskevskou sovětizací“ a znalý kubánského revolučního kvasu, s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy… Celkem 44 let byl členem komunistické strany, přesto si po listopadu 1989 nemalá část veřejnosti přála, aby se stal prezidentem nebo premiérem.

Dnes má Komárek všechny tyto virtuální sny za sebou a jen zpovzdálí sleduje, jak se jeho komunistický potěr, jemuž se tolik let poctivě věnoval, uchytí v české politice. Byl to přece on, kdo 8. prosince 1989 poslal Vladimíra Dlouhého na ÚV KSČ, kam byl nejmladší z vybraných politiků pozván. Dlouhý později vše popisoval jako výraz jasného konce KSČ… Chodby prý byly prázdné, ani v kancelářích nikdo nebyl, mozkové centrum komunistické strany bylo naprosto neakceschopné. Připadal si jako ve strašidelném domě. Režim byl prostě u konce s dechem…

O den později, v sobotu 9. prosince 1989 bylo rozhodující jednání delegace Občanského fóra u Mariána Čalfy a delegace pět hodin čekala v salónku na Úřadu vlády. Pak vyšel Petr Pithart, každému podal ruku a Dlouhému řekl: “Vy jste povýšil, protože jako předseda Státní plánovací komise jste dokonce místopředseda vlády…” Druhý den byla jmenována vláda národního porozumění…

Jmenování Martina Ulčáka do čela ÚV SSM i jeho albertovské angažmá při konfliktu s policií na Národní třídě v listopadu 1989 bylo součástí propracovaného scénáře. Do čela komunistické strany měl vynést Miroslava Štěpána a do vlády Vasila Mohoritu. Václav Havel však měl též svůj scénář a místo toho, aby nechal zrušit KSČ, zvolil si za svého přítele z nejvěrnějších – komunistu Mariána Čalfu. On dopomohl Havlovi k prezidentskému křeslu, když komunistům ve Sněmovně vyhrožoval prozrazením jejich spolupráce s StB, pokud nezvednou pro Havla ruku, a na oplátku za to dostal křeslo premiéra Československa. Sametová konspirace plná nečekaných zvratů a zvratků. Své o tom vědí také chlapci z partičky pražského Progrosťáku, udatných to záložáků…

Inu, a s tím slábnoucím komunistickým dechem to zase nebylo tak horké, stačí se dnes podívat, 23 roků poté, na preference KSČM… Jen aby bývalí členové Prognostického ústavu brzy zase nepřevlékali už po enté své kabáty…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135