Kdy se konečně začneme dívat na Čínu bez nesmyslných mýtů jako na nejbohatšího věřitele lidstva? Císařství jako řemen, co nejde předělat… Jin a jang, nebeská harmonie. Čínská vláda navíc chystá podporu ekonomiky, aby zabránila jejímu případnému zpomalení. Soukromým firmám dá větší vliv na energetiku a další klíčová odvětví, v nichž se zatím angažují především státní podniky. Jde zřejmě o největší podporu soukromého podnikání od roku 2001, kdy Čína vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO). Tento plán je spolufinancován investicí 125 miliard dolarů v tříletém horizontu, aby se naplnila slova MMF, že roku 2016 převezme Čína po USA titul největší ekonomiky světa. A to ještě před deseti roky byla ekonomika USA třikrát větší než ta čínská…

Jsem-li já židobolševik, co je potom paní Kateřina Menzelová, zástupkyně šéfredaktora ČESKÉ POZICE.cz, co má víc rozumu, než celá koalice Česka. Po studiu hospodářské politiky na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvovala dvě stáže v čínštině, a to roční na Pekingské univerzitě a půlroční na Nanhua University na Tchaj-wanu. „Proč by čínský premiér jezdil do malé zemičky ve střední Evropě, ze které se na adresu ČLR ozývá jen štěkání a vrčení a kde i v malých městech se vyvěšuje vlajka země, která neexistuje, vedou se pomlouvačné kampaně a v tisku se zkreslují informace? Náš pan exprezident Havel sám několikrát oficiálně přijal Dalajlámu, což čínská strana nelibě nesla. Považovala to za provokaci a vměšování do jejich vnitřních záležitostí…“ říká.

Naivní česká diplomacie. Koncem loňského roku zavítal do Prahy dalajláma a setkal se s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Byť šéf TOP 09 zdůrazňuje, že šlo o soukromou schůzku, pro Číňany je ministr zahraničí symbolem zahraniční politiky státu a jeho soukromí je potažmo veřejným. Marně se snaží velvyslanec ČR v Pekingu vysvětlit, aby byla Čína shovívavá;  třiasedmdesátiletý ministr, co desítky roků kámoší s dalajlámou, přece nezradí svého přítele kvůli politice. Co, kdyby čínské vedení alespoň ocenilo charakternost tohoto Schwarzenbergova soukromého myšlení…?

Diplomacie je maturita z asertivity. Žádný zázrak ale neučiní nemocní občané. Proto má Čína na 320 tisíc lékařských ústavů a hygienicko-epidemiologických stanic, vlastní přes 4 miliony 210 tisíc nemocničních lůžek a má přes šest milionů zdravotnických pracovníků. V Pekingu, Šanghaji, Tchien-ťinu, Chong-qingu a dalších velkých městech jsou moderní odborné nemocnice na léčení rakoviny a nemocí srdečních, krevních, očních, zubních a infekčních, jakož i nemocnice tradiční čínské medicíny. Ve středně velkých městech v provinciích a autonomních oblastech jsou také nemocnice a odborné nemocnice s moderním zdravotnickým vybavením. V čínských okresech, obcích a ve vsích byly zformovány sítě pro léčení a prevenci nemocí. Na čínském venkově je přes 2000 okresních nemocnicí a 48 tisíc obecních zdravotnických stanicí.

Peking a Šanghaj jsou dvě čínská města, každé z nich skoro lidnatějších než dvě celá Česka, Wuhan, Šen-čen, Hongkong a Tianjin mají každé počet obyvatel téměř jako ČR a dalších 50 měst má více než dva miliony občanů, tedy padesát metropolí větších než Praha. K tomu nejvíce všeho možného na světě, včetně 221 milion internetových připojení, ve všech hotelích údajná ”cenzura” zvaná Wi-Fi, které jsem si se svým Sony notebookem užil až až. Oficiální statistické údaje mezi tím vyčíslily hodnotu čínského hrubého domácího produktu na 5,88 bilionu dolarů.

V roce 2003 měla zdravotní pojištění zhruba třetina obyvatel (venkov 21%, město 55%), v roce 2011 to bylo již 95.7 procent (venkov 97.4%, město 90.9%). To znamená, že nyní je více než 1.28 mld. Číňanů kryto zdravotním pojištěním. Podstatným cílem reforem je posílit mimo nemocniční péči. V první řadě jde o personální posílení až 300 tisíci lékařů primární péče v následujících 10 letech. Nutná je rovněž finanční podpora ze strany státu, který ročně platí za jednoho pacienta balíček základních služeb ve výši 25 juanů, tj. cca 90 Kč.

Za oceánem se už dočkal i prezident Obama. Nejvyšší soud mu dal za pravdu v nutnosti zavést od roku 2014 zdravotní pojištění. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Washingtonu má vláda právo požadovat po občanech povinné zdravotní pojištění. V současnosti žije ve Spojených státech na padesát milionů lidí, kteří nejsou pojištěni. Třetinu z nich tvoří Hispánci, okolo dvaceti procent se pohybuje afroamerická a asijská menšina. Oficiální čísla ale nezahrnují nelegální přistěhovalce. Představa, jak desítky milionů lidí nikdy nebyly u lékaře, je tristní. Reforma zdravotnictví je však v souladu s americkou ústavou; jedná se totiž o svého druhu daň, nikoliv však o svévolný zásah do občanských svobod. Tak si mohou už s Čínou podat ruce…

Nutné je podle Centrální vlády pokrytí pěti oblastí sociálního pojištění a vztahuje se prakticky na všechny legálně zaměstnané. Starobní pojištění si pořídilo více než 200 milionů důchodců a pojištění v nezaměstnanosti si platily téměř 104 miliony pracovníků v roce 2003, kdy navíc vznikl systém zajišťující životní minimum. V témže roce na něj dosáhlo i 22 milionů lidí bez práce, při čtyřprocentní čínské nezaměstnanosti…

„Na Národním zemědělském výstavišti v Pekingu se uskutečnil veletrh práce. Zájemců o lístky, které stály na místní poměry vysokých v přepočtu 25 korun, byly desetitisíce…“ řekli mi na velvyslanectví ČR v Pekingu. „Nové síly si přišly na veletrh hledat zástupci tři sta firem, kteří nabízeli čtyři tisíce pracovních míst. Podle organizátorů se během dvou dnů akce zůčastnilo přes šedesát tisíc uchazečů, většinou absolventů vysokých škol. Těch loni bez práce zůstalo přes milion, letos z univerzit vyjde dalších šest milionů absolventů, kteří budou shánět práci…“

Vůbec první sociální systém v Číně vznikl v roce 1951. Od té doby se ale neustále měnil, rušil a znovu oživoval. Současnou změnu si vyžádal demografický vývoj druhé největší ekonomiky světa. Čínská populace rychle stárne. Představa neudržitelné situace, kdy se o čínské důchodce nebude mít za pár let kdo starat, padla na úrodnou půdu. V květnu byla zveřejněna čísla ze sčítání lidu: počet obyvatel Číny je 1,34 miliardy, ale velká část z nich jsou lidé starší 60 let.

V roce 1978 ještě v Číně nepůsobil žádný soukromý a akciový kapitál, nebylo tu žádné společné podnikání zahraničně-čínské, hongkongsko-čínské, Macao-čínské nebo tchajwansko-čínské. Zatímco v soukromé ekonomice tehdy působilo jen 150 tisíc lidí, koncem roku 1998 v těchto ekonomických sektorech celkově pracovalo více než 21 milionu lidí. Po roce 1978 příjmy venkovanů prudce stouply, což je výsledkem nově uplatňovaného ekonomického systému, který vedle diversifikace ekonomiky mimo jiné umožnil zaměstnávání ve vlastních rodinách a zakládání podniků na venkově.

Na základě statistických údajů průměrný čistý příjem venkovských obyvatel na hlavu vzrostl ze 113.6 jüanů v roce 1978 na 2 162 jüanů v roce 1998, tedy reálný nárůst 4.6 krát. Růst příjmů na venkově souvisí s tím, že je zaměstnáno více rodinných příslušníků, zvedly se mzdy a lidé mají další příjem z pojištění pracovníků a dávek sociálního zabezpečení. Průměrný příjem městských obyvatel na hlavu vzrostl ve zmíněném období z 343,4 jüanů na 5 425 jüanů v roce 1998… V Pekingu je dnes průměrná měsíční mzda cca 4000 až 7000 jüanů. (1 USD = 6,30 jüanů…)

Reforma zabrala; přes 90 procent úředníků a dělníků z celé země se zapojilo do nových projektů úrazového pojištění. Týkalo se to i stovek obětí důlních neštěstí. Služby sociálního zabezpečení se také neustále vyvíjejí. Na konci roku 2011 měla různá centra sociálních služeb, po česku charity, téměř dva miliony lůžek a bylo tu umístěno asi milion lidí. Ve městech funguje na 160 tisíc různých typů služeb sousedských zařízení a 3.32 milionu lidí s nízkými příjmy v celé zemi dostává garance na životní náklady. Celkově 72.08 milionu lidí dostalo od státu různé druhy výpomoci a vláda také poskytuje starobní důchody a dotace pro 4.53 milionu lidí. Do roku 2020 nebude podle vlády v Číně nikdo, kdo by se musel bát o to, jestli má co jíst nebo co si obléci. Bude zajištěn též přístup k povinné školní docházce, základní zdravotní péči i bydlení.

Peking slibuje rovněž vyplácení důchodů tibetským mnichům, k tomu zdravotní pojištění a sociální příspěvky. Benefity mají údajně duchovním pomoci v těžkých životních podmínkách a zabránit jejich častým sebevraždám. Jen od března se v oblastech obývaných hlavně Tibeťany upálilo jedenáct mnichů a mnišek. Všichni z nich bojovali za samostatnost Tibetu a návrat dalajlámy. Tibetským mnichům budou nově vypláceny sociální dávky a příspěvky na bydlení a důchod. Strana jim také zdarma zajistí zdravotní pojištění. Do všech klášterů by navíc měla být zavedena elektřina, voda, telefonní přístroje, rádia a televize. To vše v rámci rozvoje tibetských oblastí a zlepšení komunikace. Celkem slibuje komunistická vláda investovat do Tibeťanů 60 milionů dolarů, což je v přepočtu něco přes miliardu českých korun. Železnice z Pekingu do Lhasy již byla postavena a patří k nejrychlejším na světě…

Čína má dnes 1 360 milionů obyvatel. Když na to půjdeme přes kupecké počty, vyjde nám, že teoreticky může mít necelých sedm set milionů párů. Při politice „jednoho dítěte“ to bude hypoteticky stejné množství dětí. Z nich je 12 až 15letých asi třetina, ze které polovina studuje, pár nemocných milionů je tělesně neschopných všeho, natož otrocké práce, na kterou nám tedy zbývá asi 20 milionů vesnických 15letých dětí. Možná jedno procento, které dopomohlo Číně k největším zásobám zahraniční měny na světě. Činí 3 200 miliard, z toho je přes třetinu v eurech. Tedy přes tři biliony, anglicky triliony USD a eur. O státních dluhopisech USA a EU za další dva biliony ani nemluvě…

Na čem Čína nejvíc vydělá? Těžký průmysl, výroba lodí, letadel, energetické firmy, atomové elektrány, složitá elektronika, těžba vzácných kovů, ropy či uhlí, produkuje též nejvíc televizí, automobilů, kosmických zařízení. To jsou všechno odvětví, kde „mohou otrocky pracovat čínské děti“? Asi ano, podle soutěže vědomostí školáků je přece Čína na prvním místě na světě. Češi předposlední. Jinak to ani není možné; ráno otroci studují, odpoledne a v noci pracují…

Vzkázal mi obr kolodej za blogem: http://olser.blog.idnes.cz/c/276103/Kongres-USA-se-omluvil-americkym-Cinanum-za-desitky-let-sikany.html: „§ 261 sbirky rika: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta…“

Že by si šel sednout do chládku i Dalajláma, co zcela prokazatelně podporuje komunistickou genocidu Karla Marxe, který se stal spolu s Béďou Engelsem potencionálním realizátorem zločinů komunismu. Dalajlámova slova to jasně dokazují: “Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby tibetská provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Podle AFP rovněž prohlásil počátkem měsíce na placené přednášce v New Yorku: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou…“ 

Inu, komu není rady, tomu není pomoci, stejně jako by musel být za mřížemi už celý svět, jenž po krizovém majstrštichu kapitalismu stále více sní po zmrtvýchvstání komunistické ideologiie… Jsou opravdu na vině komunisté, nebo hlavně šlendriánští tuneláři ranného kapitalismu…? Ptám se já, latentní židobolševik a dopisovatel Rudého práva…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135