Prý jsem masochista, kterého blaží sprosté urážky nicků…

21. Červen, 2012 – 8:17
Ve Lhase...  Foto: Břetislav Olšer

Ve Lhase... Foto: Břetislav Olšer

Spousta přátel mi radí, abych při psaní neprovokoval, občas pochválil také dalajlámu, poplival trochu Čínu a nenechal se hlavně tak nevybíravě napadat nicky v diskuzích ke svým blogům. Prý jsem masochista, kterého zřejmě blaží, když ho nickové sprostě urážejí, aniž se sám v diskusi brání.

Faktem je, že se zásadně nezúčastňuji diskusí, nereagoval jsem za pět let blogování na jediný diskusní komentář, takže ani nemám šanci polemizovat s výhradami svých oponentů. A tak to i nadále zůstane; nesnížím se k tomu, abych špinil své jméno v tom nickovském Augiášově chlévu. Dokonce jsem se dodnes ani nezaregistroval mezi diskutéry, admini jsou mi svědkem. Zkrátka mám z toho náramný plezír, když čtu názory svých pseudokritiků. A je docela možné, že se mýlím já, že moji nickové mají pravdu… Rozhodně se necítím jako ublíženec, naopak, nickové jsou mojí hnací silou v této úžasné hře na blogery a nicky. Jako za mlada; na zloděje a loupežníky…

Představuji si, co jsou zač; ti vševědoucí a bezchybní jedinci. Při podrobném průzkumu bitevního blogerského pole jsem zjistil, že moji nickové jsou ojedinělá odrůda rozumbradů. V noci se budí z nadýmání, pak berou Guttalax na zácpu a nevyspaní pak ráno sedají k PC. Píší sprostě a s gramatickými chybami pouze pod mé blogy a to výhradně pod texty, v nichž pozitivně reaguji na dění v Číně, Rusku či na Kubě, jsou pilní i v reakcích na články, v nichž zrovna nevelebím USA, resp. americko-vietnamskou válku. Jako židobolševika mě zase nazývají, když bráním Izraelce před atentáty lokálních Arabů, co si říkají Palestinci…

”Židonacistický fanatik Olšer opět propaguje nejzvrhlejší ideologii světa. Podle něj ani Palestinci nikdy neexistovali. Jeruzalém židi okupují, to nelze ničím obhajovat, fakta jsou nevyvratitelná. Židonacisti mají na svědomí statisíce zavražděných palestinců, okupují téměř celou Palestinu, palestincům boří domy, omezují je v přístupu k vodě, prostě sionismus je důstojným pokračovatelem nacismu…!” napsal mi jeden z vlídných nicků.

Moji nickové jsou prostě raritou. Dokonce nepíší své zuřivé názory ani pod texty jiných blogerů. Je to tím, že jiní autoři jsou natolik pragmatičtí, že se v boji o co nejvyšší karmu vyhýbají tématům, která jsou pod kritickým zorným pohledem nicků, jimž tak stačí jen kliknout na karmový řádek. To znamená, že pochválit Židy, Paroubka, Ratha či rovnátkového Sobotku je jasná mínus karma, naopak submisivně lézt svým nickům do zadku, vyžaduje zesměšnit někoho z těchto potentátů; poté karma stoupá závratnou rychlostí. To samé platí o psavcích, kteří odhalují špinavosti čínských komunistů, Fidela Castra či Putina a dalších mocipánů. Čím víc tyto papaláše urazí, tím mají více kliknutí a větší karmový aplaus. A to nemluvím o výživných diskusních příspěvcích k blogům na téma anticikánismu…

Mám podezření, že řadě z těchto blogerů, zvláště s politickými ambicemi, už funguje pouze karmová erekce, když ta fyziologická jim už dávno vynechává nebo je nezajímá. Tak zažívají prostřednictvím antikomunistických nicků orgasmus své karmy jen při textech o tom, jak „komunisté způsobili vyvraždění Lidic“ či jak „na Falklandech komunisté podpořili fašisty“ nebo že „zločinci nebyli vůbec Mašínové, ale čeští komunisté, co je chtěli zabít…“ A rovněž se nick dozví, že „komunisté jsou bratry nacistů“ a že „ve vraždění dětí jsou komunisté mistři…“

A nyní se adrenalin zvedne nickům přímo závratně. Zločinečtí komunisté rovněž způsobili, že jsme měli v minulém zaostalém režimu na svém kontě vlastní automobily značky Tatra, Liaz či Škoda, motocykly Jawa a ČZ, také jsme vyráběli vlastní letadla L-410, bitevníky L-159, větroně Blaník či traktory Zetor, měli jsme své světové vynálezce, jako byl Wichterle, nositele Nobelových cen či filmových Oscarů. Světovou špičkou byli filmoví režiséři Forman, Kadár, Klos, Menzel, Krejčík, spisovatelé Jirásek, Němcová, Čapek, Vančura, Seifert, Hrabal, hudební skladatelé Dvořák, Smetana, Fibich, Martinů nebo Janáček. V průměru jsme byli země s největším množství mistrů a vicemistrů světa; atletika, vzpírání, fotbal, hokej, házená, volejbal, florbal, kolová… To vše měli na triku ti zlotřilí komouši…

Ale musíme myslet na nicky i v dnešní demokratické době. To bude zase diskusních komentářů na téma, že za to vše můžou komouši. Podle aktuálního průzkumu provedeného v evropských zemích bylo totiž pod vlivem marihuany až polovina dospívajících teenagerů ve věku 15 -16 let. Nejvíce jich bylo v České republice, za námi následuje Irsko, Velká Británie a Francie. Denně kouří v ČR cigarety asi třetina šestnáctiletých. Se 160 litry alkoholu na jednoho občana jsme první na světě. A kde je prázdná hlava, tam je kriminalita. Za posledních třiadvacet let se zvýšil počet registrovaných trestných činů čtyřnásobně. Násilná kriminalita vzrostla dvojnásobně a majetková kriminalita sedminásobně. Zvýšil se trojnásobně rovněž počet stíhaných mladistvých a dětí tři a půl násobně. Od roku 1990 vzrostl počet mladistvých pachatelů ve věku od 15 do 18 let o sto procent, dětí ve věku do 15 let o sto šedesát procent… Taková je tedy „vina pochybné morálky komunistů…“

Psát blogy mě zkrátka náramně baví a ještě víc čtení komentářů pod nimi. Třeba, když si přečtu v diskusi, jak rudým čínským dětem na mých fotografiích schází jen srp a kladivo. Je to pro mě psina; ona čínská děvčátka jsou totiž z Jižní Koreje a srp a kladivo je původu z rakouského státního znaku. Mnoho toho ještě nickové neví a neznají, byť o sobě tvrdí, že procestovali víc zemí než já a také že se v nich déle než já zdržovali. Jsou jak tavič a jeho babička; tavič taví železo a babička… ta ví… velké s přehazovačkou…

Nebudu uvádět žádného konkrétního nickname; však oni se v následující diskuzi sami halasně ozvou, aby potvrdili svůj pracovní snímek, který jsem jim vyhotovil. Možná se nad sebou zamyslí, stejně rovněž nad svojí psychikou a vyhledají lékaře. Nikdy není pozdě se zbavit svých zlozvyků a patologických úchylek. Zejména silné a chorobné závislosti na internetu. Znám to z vlastních zkušeností…

Faktem ovšem je, a pro mě velmi milým, že mezi diskutujícími se občas najdou i úctlocitné dámy a džentlmenští pánové, kteří se pod svůj komentář podepíší celým svým jménem a příjmením. Poznáte je i bez toho; jejich diskusní příspěvky jsou vstřícné, milé, ohleduplné a hlavně mají vzácnou logiku, padni komu padni, ovšem v záplavě hajlování komunistobijců nemají šanci zvrátit celkově negativní vyznění komentářů…

Nejkrásnější okamžiky mé blogerské činnosti přišly právě v momentech, kdy jsem našel porozumění s jinými blogery, s nimiž jsem byl zpočátku ve velmi nevábném vztahu. Vlastně tyto chvíle jsou tou pravou odměnou za můj tvrdohlavý a neústupný masochismus…

Přijde mladík s velikánským kufrem na konkurz televarieté. Jeho číslo je parádní; o hlavu si jednou ranou roztříští betonovou dlaždici. Šéf varieté je nadšen a okamžitě mu dá k podpisu smlouvu na lukrativní honorář, jen se ještě zeptá, copak že si to nese v tom obřím kufru…? Mladík pokrčí rameny a ostýchavě řekne, že obří kufr má plný aspirinu proti bolestem hlavy…

Inu, někdy má i masochismus své stinné stránky…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *