Zvěsti o 3 tisících studentech přejetých za zpěvu hymny dělníků pásy tanků na Náměstí nebeského klidu jsou lež. Depeše diplomatů, které exkluzivně získal list The Daily Telegraph, dávají za pravdu čínské vládě, která vždy tvrdila, že 4. června 1989 nad ránem na náměstí Tchien-an-men k žádnému krvavému incidentu nedošlo. Třetí červnový den před 23 lety dostali zaměstnanci americké ambasády důraznou výstrahu, ať neopouští velvyslanectví. Situace se začala povážlivě přiostřovat. Čínská komunistická strana zveřejnila v roce 2001 informaci, že se dva tisíce vojáků spolu se 42 ozbrojenými vozidly dalo do pohybu v půl páté ráno ze severu na jih náměstí.

Konvoj narazil na tři tisíce studentů, kteří seděli na jeho jižním okraji. Lídři protestů, včetně čerstvého držitele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, podle depeše vyzvali studenty k pokojnému odchodu z náměstí a zástup mladých lidí ruku v ruce odešel.  Podobně o událostech informují i tehdejší američtí diplomaté. Z toho plyne, že na pekingském Náměstí nebeského klidu před 23 lety k žádnému masakru nedošlo, dozvěděl jsem se z americké ambasády. Na náměstí rozhodně ne… Nevěřit…?

A další tragédie. V centru tibetské metropole Lhasy se 27. května 2012 pokusili upálit dva Tibeťané. Jeden z nich zemřel, druhý je ve vážném stavu, uvedla agentura Nová Čína. Oba muži se zapálili odpoledne u významného buddhistického chrámu Džókhang, který je jednou z hlavních turistických atrakcí Lhasy. Od začátku roku 2011 protestovalo upálením proti čínské nadvládě již 34 Tibeťanů. Nejméně 24 z nich zemřelo. K těmto protestům dosud docházelo v tibetských oblastech, které jsou v čínských provinciích v sousedství Tibetu. V Tibetu samotném se zapálil zatím jen jeden Tibeťan…

Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 a tři dny nato zemřel. Svým činem chtěl upozornit na nesvobodu nastolenou po okupaci v srpnu 1968 a především na lhostejnost lidí k poměrům v zemi. Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od Palachovy smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Lékaři tehdy mluvili o “epidemii”. Lze srovnávat Palacha a jeho čin se sebeupálením tibetského mnicha? Lze, oběma šlo o protest proti okupačním vojákům…

V předvečer 11. června 1963 usedl v Saigonu šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly rozhořčení, především v Americe, která do té doby jihovietnamský režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala.

Mniši cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jejž podporovaly USA. Podle odhadů ve státě vyznávalo buddhismus až 90 procent lidí, to ale neměnilo nic na tom, že aktivní buddhisté byli perzekvováni. Jihovietnamský režim pod taktovkou US Army je většinou označil nálepkou komunistických štváčů, takže často skončili v žaláři. Tvrdé postupy proti buddhistům vyvrcholily, když někteří chtěli oslavit jeden z nejvýznamnějších buddhistických svátků Vesak – oslavu zrození Gautamy Buddhy – vyvěšením náboženských vlajek na pagody. Devět mnichů tuto provokaci proti režimu zaplatilo svým životem, stejně jako byl nakonec Američany zavražděn i Ngo Dinh Diem…

Jaký je rozdíl mezi muslimskými sebevrahy, odpalující se v plném školním autobuse v Izraeli, a sebevrahy, kteří svým sebeupálením protestují proti čínské nadvládě…? Oba druhy těchto psychicky retardovaných jedinců „bojují“ proti okupaci svých zemí. Zatímco ti první, zastupující dvě miliardy těch, kteří oslavovali na tři tisíce zabitých při sebevražedných útocích na USA 11. září 2001, jsou nepřáteli lidstva, pokud nezabíjejí Židy, těm protičínským fandí USA a brzy muslimské země jako Francie, Německo, Británie, Itálie… Část se však zamýšlí, jestli chce splatit své dluhy s pomocí Číny nebo má být pro „svobodný“ Tibet. Velvyslanec ČR v Pekingu ing.Libor Sečka mi k tomu řekl: „Čína je jako mladík, který den ze dne vyrostl v muže. Jak tuto rychlou přeměnu zvládne, to čekají Číňané stejně jako celý svět…“ A jak je to tedy s okupací Tibetu Čínou…? A teď ďábelské dilema. Kdo by platil biliony za EU a USA, kdyby se Čína rozdělila na padesát samostatných a nezávislých států. Ujguři, Mongolové nebo snad Kazaši…?

Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang leží na severu Číny a žije v ní asi osm milionů etnických Ujgurů, které Peking viní ze série útoků s cílem vytvořit nezávislý stát Východní Turkestán. V čínské ujgurské oblasti Sin-ťiang byl spáchán atentát na celní úřad v Kašgaru, při němž zahynulo šestnáct celníků. Útočníci narazili nákladním automobilem s výbušninami do budovy a hodili do ní ještě nejméně dva granáty. Příslušníci ujgurské menšiny vyznávají většinou sunnitský islám, jen malá část Ujgurů patří k tolerantním muslimům. Argumenty Číny nyní potvrzuje i sedmnácti čínských vězňů, kteří jsou už sedm let drženi v Guantánamu, kde má US Army už více než století svoji základnu…

Sedmnáct Ujgurů zatkli pákistánští vojáci v Afghánistánu v roce 2001 a předali je Američanům. USA požádaly asi stovku zemí, zda by Ujgury nepřijaly, ale souhlas nedostaly, jelikož se o nich v oficiálních dokumentech hovoří jako o „teroristech“. Ministerstvo spravedlnosti USA rozhodlo, že věznění Ujguři jsou „spojeni s organizací, kterou ministerstvo zahraničí považuje za teroristickou, a fakt, že nejsou považováni za nepřátelské bojovníky nehraje roli. Nejméně osmnáct mrtvých si vyžádaly 1. srpna 2011 střety v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Skupina ozbrojených teroristů do restaurace v centru Kašgaru, zabila majitele a číšníka, a poté podnik zapálila. Následně pobodali útočníci venku stojící civilisty. Zabili přitom čtyři lidi a 12 jich zranili. Ujgurové chtějí samostatnost své oblasti…

Něco z oficiálních historických pramenů o Tibetu. Ve 13. století Tibet ovládli po Nepálcích Mongolové a v roce 1578 si mongolský vládce Altan chán pozval ke svému dvoru vysoce postaveného lámu, kterému udělil titul dalajláma. O více než století později byl svržen tehdejší tibetský král a na jeho místo byl dosazen dalajláma, který se tak poprvé stal světským i duchovním vládcem Tibetu. Britsko-indická vojska vstoupila do Tibetu a Britové donutili zástupce tibetské vlády (dalajláma z města uprchl do Vnějšího Mongolska) podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale dnes proti Britům neprotestuje za to, že když v prosinci 1903 překročila vyzbrojená expedice o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice, uvědomili si tibetští generálové britskou vojenskou převahu a usilovali o dohodu o neútočení, s níž britský plukovník Younghusband předběžně souhlasil. Přesto si tato „malá válka“ vyžádala život několika tisíc Tibeťanů, vojáků i civilistů.

K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli – podle svědectví vlastních vojáků – ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů. Younghusband telegrafoval svým nadřízeným do Indie: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se.“ Poté byla v 23. září 1904 byla ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty této vlády a zástupci klášterů. Tibet se zavázal k otevření hranic pro volný obchod mezi britskými a tibetskými subjekty (otevřeny 3 trhy) a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vznikly vysláním vojenských sil do Lhasy.

V období od roku 1912 do roku 1950 bylo v Tibetu bezvládí, za které mohla anarchie a probíhajících vnitřních i mezinárodních válečných konfliktů na území čínského impéria. Britové měli svých starostí dost v Britské Indii a s odporem osvobozeneckého hnutí v čele s Gándhím. Vykradli a zdevastovali zemi a odtáhli. Tibet se tak stal bezprizorným státem, žádnou zemí světa neuznaným, takže chřadl a skoro čtyřicet roků jen činil Číně potíže svým nepořádkem. Proč všichni nyní protestují proti Číně a ne proti dalajlámům a lámům za to, že sami nepožádali o nezávislost pro Tibet, když na to každý čekal? Bylo snad čtyřicet roků málo, aby se prominentní lámové rozhodli pro svobodu své země…?

Roku 1950 byl proto “novodobý tibetský stát” anektován Čínou, aniž by nezávislost Tibetu byla uznána cizími vládami. V oblasti Tibetu pak byla roku 1965 oficiálně vyhlášena Tibetská autonomní oblast a jako taková se musela podřídit tvrdým čínským podmínkám, jako v každém státě s miliardou a 360 miliony obyvatel. Co by bylo, kdyby byl Tibet samostatný? Zbořil by Čínou postavené letiště i železnici, obchody a z čeho by žil? Američané by založili svoji další vojenskou základnu, postavili by McDonald´s a všichni by  jim tleskali,

jak zaručili svobodu Tibetu. Turisté by však do rozpadajících se klášterů ani nepáchli. Tibeťané a Tibeťanky by jedli jen “campu”, čaj s jačím mlékem, nosili by haveloky zvaný “čupa” a ženy by si zaplétaly cůpky do 108 copánků? Nebo by si zvolili nové kolonizátory – Brity, Francouze nebo Američany s McDonaldsem a KFC…? Nelze žít jen v duchu pradávných tradic, přesto hlavní aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a rozvíjejí se. Za tímto vzestupem stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila plynou mandarínskou čínštinu.

Jsou již tisíce mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny. Tibetská literatura se rozvíjí společně s tibetskou bloggerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely. To vše jsou daná fakta, záměrně “ochránci lidských práv” opomíjena. K oživení Tibetu přispěla i nejunikátnější železniční stavba na světě.

Je stejná „okupace“ Palestiny Izraelem a „okupace“ Tibetu Čínou? V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga. “Zdálo se, že svět je rozdělen na dva: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit”, napsal první prezident Izraele Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. Šanghaj byla výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.

Teď si vysvětleme, co to Palestina vlastně je. Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání, kdy Šimon bar Kochba v roce 135 prohrál a spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, se vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes. Termínem Pelišah – Palestina, podle Filištínů, nahradili Římané původní název Judaea, aby se vymazala jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši…

Když museli Římané odtáhnout, vstoupili v roce 635 do Jeruzaléma muslimové a tzv. palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Poté křesťané vedli pár “křížových výprav” a vyhlásili Jeruzalémské království, v 16. století se stala Palestina součástí Osmanské říše, aby se na konci I. světové války po porážce osmanského Turecka změnila v britský protektorát… Umělý stát Palestina byl napřed vazalem Římanů, potom Byzantijců, vojsk chalífa Umara II, dalších muslimů, Osmanů, evropských křižáků a nakonec Britů. Dvě izraelská království měla každé ve své historii na 40 panovníků a vládců i svůj jazyk hebrejštinu, Desatero, Starý zákon, bohatou kulturu i architekturu – dva Chrámy.

Takže tato “hrdinná Palestina” nikdy ve své tisícileté historii neměla svůj stát, svého vůdce, ani svůj jazyk palestinčinu, natož nějakou kulturu. Dnes se ale hrdě hlásí ke kultuře arabské a k islámu, když k oběma se dostali až v sedmém století. Židé, kteří podnes mluví hebrejštinou a měli spoustu králů a vůdců, a prý vládli tomuto území “jen” 414 roků? Kolik roků na něm vládli lokální Arabové, co si říkají Palestinci…?

Svět zdivočel, arabské revoluce jsou v čele s Islámským bratrstvem agresivnější, Alžír, Liybe, Syrie, umírají tisíce lidí, množství válek se zvyšuje. US Army je ve sto padesáti zemích světa, v kolika Čína? Po atentátech z 11. září vzrostl terorismus o sto procent, rasismus a xenofobie ohrožují ME ve fotbale v Polsku a na Ukrajině. Po schválení Patriot Act – Zákonu o vlastenectví se lidská práva vytratila také v USA, takže se s Čínou může srovnávat. 

Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven. Důležitý byl úkol vytvořit obří databázi informací o DNA jednotlivých občanů, aby to usnadnilo vyšetřování teroristické činnosti. Úřady smějí odposlouchávat kohokoliv po dobu 15 dní a sledovat, jak lidé užívají internet (včetně chatů a emailu) bez soudního příkazu. Podniky, které budou udávat své zákazníky policii, navzdory tomu, že s nimi budou mít dohodu o důvěrnosti informací, dostanou imunitu před soudním stíháním…

Změní se i osočování čínských papalášů, jichž je v Říši středu jen necelých 70 milionů, tedy pouhých pět procent. Li byl pravou rukou šéfa KS v provincii Che-nan. Policie ho zadržela ve střední Číně; je podezřelý, že znásilnil více než deset nezletilých dívek. Píše o tom kdejaké české médium. A homosexuální pedofilní křesťanští kněží v rámci celibátu znásilnily stovky ministrantů a čestní vedoucí vždy antikomunistického Skautu sexuálně zneužívali jim svěřené děti, to jde kolem nás jen jako by se nic nestalo…

Inu, vyvaruj se lžím, říkala moje máma. Mně se to moc nedaří a jak sleduji, lež má krátké nohy všude na světě… Od Vietnamu až po Čínu a USA… Číňan se oběsil pro svého zabitého syna, Tibeťan se upálil kvůli své zemi… a co dál…? Špiclovat a donášet na sousedy, aneb Poslouchat můžu, hlásit musím…

Lze porušovat lidská práva a přitom mít nejlepší ekonomiku světa..?

http://olser.blog.idnes.cz/c/228571/Pet-roku-niceni-tibetskych-tradic-nejvyse-polozenou-zeleznici.html

Až zase budete vyvěšovat na radnicích tibetskou vlajku…

Snímky Břetislav Olšer – fotil jsem ve Lhase, před i vně buddhistického chrámu Džókhang, středem mého zájmu byl i zimní dalajlámův palác Potála a další klášterní ústavy; za pět dnů jsem potkal asi tři trojčlenné skupinky čínských vojáků… Lépe je jednou vidět než stokrát slyšet…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135