Před časem jsem v Britských listech objevil článek Lukáše Lhoťana – „Primitivní skandalizace islámu v českých médiích“. Zapátral jsem po tomto svérázném mladému muži, jehož prý nasadili mezi české muslimy jako agenta Izraele. Lhoťan je kategoricky proti tomuto nařčení a tvrdí, že byl léta skutečně přesvědčeným vyznavačem islámu. Své někdejší souvěrce teď obviňuje z radikalizace. Sám, jako ředitel nevládní organizace Česko-muslimský institut, vydal útlou knížku „Islám a islamismus v České republice“.

Čemu věřit? Před třinácti lety se jako čerstvě vyučený truhlář stal muslimem, který se v Brně rovněž živil jako dělník ve slévárně. Modlil se pětkrát denně, přestal jíst vepřové, po čase vykonal jako jeden z mála Čechů pouť do Mekky. Ještě před dvěma lety podal trestní oznámení na bývalého premiéra Miloše Zemana, který mluvil o islámu jako o „náboženství nenávisti.“ Dnes je odpadlíkem a nedávno zase on podal trestní oznámení na brněnského muslima Lukáše Větrovce, který před třemi roky v tamní mešitě vyzýval k zabíjení Židů na Blízkém východě. „Muslime, služebníče boží, tam za mnou je Žid. Přijď a zabij ho!“ hřímá například konvertita Větrovec. Co s tím? Nejlepší způsob bude, když se pana Lhoťana přímo zeptám, třeba jestli je pracovníkem Mossadu…?„Je to oblíbený postup mezi muslimy. Každého, koho chtějí mezi sebou poškodit, obviní z toho, že je agentem židů. Vždyť to vidíte dnes v Egyptě; žralok napadl turistu, musí tedy být vyškolen židy, aby škodil turistickému ruchu v Egyptě. Židovský ornitolog v Turecku okroužkuje stěhovavého ptáka a tak je ten pták určitě k něčemu zlému vyškolen… A tak nějak to bylo i se mnou…“

Šéf českých muslimů Muneeb Alrawi, inženýr původem z Iráku, který v Česku žije už víc než čtvrtstoletí, Vás nazývá Jidášem za Vaše prohlášení, že tuzemští vyznavači proroka Mohameda se stále více přiklánějí k radikálnímu islamismu a extremismu – jinak mluví mezi sebou, jinak na veřejnosti a porušují prý české zákony.  Tento muslim o vás napsal: „Mstí se, je to případ pro psychiatra. Zřetelně si ho vybavuji, když v roce 1999 poprvé přišel do brněnské mešity. Byl nepřehlédnutelný. Jako jediný sem chodil v obleku, tehdy měl takový šedozelený. Chtěl být nejvýznamnějším konvertitou, ale nakonec tu skončil jako outsider, přišel i o svou židli, postával jen v rohu.“

Lhoťan kontruje: „To bylo tím, že jsem nacházel spoustu nesrovnalosti, například při výkladu koránu a doprovodných textů – hadísů. Vypátral jsem též Mohamedův výrok, v němž kritizuje zabíjení žen a dětí nepřátel, a v mešitě jsem řekl, že palestinský sebevražedný atentátník koná tedy v jasném rozporu s Prorokovými výroky. Alrawi a ostatní se na mě vrhli, že tomu nerozumím, protože situace v Palestině je jiná a já nejsem studovaný v islámských textech.“

Kvůli těmto rozporům mezi výroky pro muslimy a nevěřící nebo pro studované a nestudované uši jste začal hledat únik v reformním islámu, jenž netrvá na doslovném výkladu kontroverzních pasáží koránu. Jak je to podle Vás a Koránu se vztahem Izraelců a Palestinců? Jsou Židé okupanti a diskriminují lokální Araby, co si říkají Palestinci?

„Tak určitě některé z izraelských postupů jsou svým způsobem diskriminační, ale je to jen reakce na teror ze strany Palestinců. Je jasné, že v této otázce má upřímná odpověď bude jen dalším důvodem nenávisti muslimů a milovníku islamistů vůči mé osobě, ale položme si otázku: Pokud by měl Izrael zaniknout kvůli tomu, že tam před sto roky nebyl, neměli by se stejným způsobem odstěhovat Turci z Turecka, které vytvořili tím, že vyvraždili jen o „pár“ let dříve původní obyvatelstvo? Přistoupíme-li na tvrzení, že Izraelci jsou okupanti a mají odejít, jak to říká například předseda Ústředí muslimských obcí Alrawi, pak trvám na tom, aby stejně tak odešli Turci z území co okupují, Arabové z Egypta z území co ukradli na koptském původním obyvatelstvu apod. Zní to absurdně, ale když „ islámská spravedlnost“ pro Palestinu, tak stejně tak i všem ostatním národům…“

Často se uvádí, že sebevražedné atentátníky čeká ve čtvrtém muslimském ráji 72 černookých panen. Proč o tom není ani zmínka v Koránu?

„V koránu zmínka o pannách je. Je to zásadní rys odlišnosti islámu např. od křesťanství. Islám vám za násilí ve jménu Alláha slibuje víno, panny apod. Ale Ježíš násilí ve jménu víry přísně zakazuje. No, a stejně jako v jiných případech, Korán není tak dokonalý, aby prostě teologové něco nerozpracovali podrobněji v Mohamedových výrocích, ono pokud chcete, aby lákání na sexuální a požitkářské touhy lidi fungovaly i po staletích, musíte je rozpracovat podrobněji. Jinak, proč islám povoluje sebevraždu, to se spíše zeptejte v Islámské nadaci v Praze či Brně, mně to také nebyli schopni hodnověrně vysvětlit…“

Když jste ještě byl muslim, věřil jste v cestu do ráje a na tamní hurisky?

„Na počátku mi to samozřejmě tvrdili, že to tak je. Ale když jsem poznal práci jednoho orientalisty pochyb, že jde o pany, ale tvrdící, že spíše jde o aramejské slovo o hroznovém vínu zkomoleném muslimy, tak mi to bylo bližší. Nemohl jsem uvěřit, že by byl pravý Bůh opravdu tak zoufalý, aby své věřící lákal na sex…“

Věříte, že podle programu Euromed bude za dvacet roků v Evropě přes 80 milionů muslimů?

„No, ten program moc dobře neznám, ale znám jiné výzkumy a výsledky za posledních sto let a očekávám, že to tak asi bude. V roce 1924 jste měl v Německu kolem 2000 muslimů a dnes? Jsou jich víc než 4 miliony. Na konci Frankova režimu ve Španělsku tam bylo minimům muslimů, snad jen pár set a dnes? Přes milion. A tak bych mohl pokračovat dále. Je to prostě přirozená expanze z míst přelidnění z muslimských zemí do vyklidňující se Evropy a naši politici, Ti už rezignovali, aby se pokoušeli s tím něco udělat a jen se snaží užít si své poslední roky života a lidem pravdu neříkají…“

Jak se rodí sebevražední atentátníci…?

„To je složitá otázka. Důvody jsou různé, ale fakt je, že většina muslimských sebevrahů nemá motivaci socialní tísně, jak tvrdí někteří socialisti a obhájci islámu, naopak jsou z relativně bohatých a vzdělaných vrstev muslimské společnosti. Tedy politicky nekorektně asi tam bude něco v jejich víře, když v obdobných situacích se například křesťané či židé většinou neuchyluji k takovému to teroru a způsobu boje. Včerejší exploze v Jemenu hovoří za vše…“

Jaký je podle Vás rozdíl mezi šijítskými a sunnitskými muslimy?

„Rozdíl je v teologii, praxi a hlavně v tom, že šiité dokáží lépe vyjít a sžít se s jinými náboženstvími. Sice to tak nevypadá, ale dokud nebyl teokratický režim v Iránu, tak šíité dokázali spolupracovat a žít relativně v míru s ostatními. Nezapomínejme, že pro sunnitský islám jsou šíité větším nepřítelem, než židé a křesťané. Dokáži si představit, že jednoho dne vznikne sunnitský režim, který povede válku s židokřesťanskou koalicí. A také sami šíité přiznávají, že sunnité zfalšovali Korán a jeho současné znění není úplně stejné jako ten, co měl Mohammad, tedy je tu i šance na nějakou reformu islámu…“

Dnes Lukáš Lhoťan stručně říká, že je od roku 1995 členem muslimské komunity v ČR, od roku 1998 se stal dobrovolníkem, později zaměstnancem v Islámské nadaci v Brně. Odešel poté ve zlém, když zjistil její odmítavé stanovisko k veřejné prezentaci pravdy o islámu a islamismu, tedy o děsivých extrémech muslimů v Česku, co vyznávají to „nejmírumilovnější náboženství světa“. Na konci roku 2010 absolvoval studijní pobyt v USA, kde studoval program na téma „mezináboženský dialog a komunitní aktivismus“. Nyní učiním to, co patří k mým oblíbeným floskulím – zkrátka opět někoho přirovnám k obrácení Ferdyše Pištory… Je to ale jen dobře; lepší je objevit pravdu sice pozdě, ale přece, i když třiatřicet Lukášových roků ještě není konec světa.

Náboženství nebo politická ideologie násilí a zotročeni? Islám nebo islamismus? Dilema znepokojující svět, v němž žijí na dvě miliardy muslimů, co mají svůj domov jako Romové všude, dnešní Evropu a Západ nevyjímaje. Zmíněná publikace má spoustu dokonale vyargumentovaných částí, doplněných přepestrým rejstříkem zdrojů, z nichž Lhoťan čerpal. A to dává jeho mravenčí práci punc důvěryhodnosti. Třeba i v tom, jak ho dráždí, stejně jako mě, vztah Islámské nadace v Praze k Izraeli. V roce 2002 uspořádali akci v duchu antiizraelských a antisemitských výpadů. Ta akce se jmenovala provokativně „Den Jeruzaléma“, nedělitelného hlavního města židovského státu. Vystoupil zde také dr. Azzam Tamimi s příspěvkem pod názvem: „Až Izrael nebude…“, v němž otevřeně propagoval vizi zničení Izraele a poté na tomto území nastolení islamistického režimu, samozřejmě s islámským právem šarija…

Výmluvná jsou v závěru publikace i slova exšéfa ÚZSI Karla Randáka: „Na politické úrovni se islamisté pokoušejí odstranit výdobytky západní společnost a její humanistické hodnoty, jako jsou rovnost pohlaví, svoboda vyznání, svoboda projevu a jiné aspekty. Ve svých politických programech je mj. nastolení vlády jedné islamistické politické strany a zavedení již zmiňovaného islámského práva šari´a…“ Nepřipomíná vám to něco s „vládou jedné strany“?

Jako patnáctiletý navázal Lhoťan kontakt s tehdy vůdčí postavou českých muslimů Mohamedem Alim Šilhavým (zemřel v roce 2008), kamarádil se s makedonskými vyznavači stejnojmenného proroka bydlícími v Ostravě. Do brněnské mešity se šel poprvé podívat až v osmnácti. Trvalo ještě pár týdnů, než předstoupil při shromáždění před ostatní a byl představen jako „nový bratr“. Tak se stal oficiálně muslimem. Necítil to jako zradu na milovaném dědečkovi, oddaném katolíkovi? „Ne, protože Šilhavý mi říkal, že slušný křesťan se také dostane do ráje. Ti, co přišli po Šilhavém, už tvrdí opak,“ zdůrazňuje Lhoťan.

Rozčarování mu přinesla i hadž, pouť do Mekky. „To byla silná srážka ideálů s realitou. Mizerná hygiena, pár metrů od svatých míst prostitutky a pokoutní věštkyně, setkal jsem s rasistickým chováním vůči černochům, přestože muslimové mají plná ústa keců, jak jsou proti rasismu. Čeští organizátoři zájezdu zavedli takřka vězeňský režim, zakazovali účastníkům poutě třeba individuální procházky, přestože Saúdi podle Lhoťana poutníky v pohybu nijak neomezovali.

Nedávný fanatik tedy začal po letech opět jíst vepřové, omezil počet modliteb. „Běžný český muslim sice vepřové nejí, ale občas si dá pivo, běhá za holkama. Maso na rozdíl od ženských a alkoholu nevyvolává takovou touhu, takže je jednodušší se ho zříct,“ tvrdí Lhoťan. „Muslimové dnes například ujišťují, že i po nastolení islámského státu, což je jejich konečný cíl, zůstanou křesťané či Židé svobodní a nedotknutelní. Není to ale pravda!“ rozohňuje se odpadlík. Jako důkaz předkládá událost starou čtrnáct set let: když Mohammad získal zpět ztracená muslimská území, byli krátce po jeho smrti „nevěřící“ vyzváni, aby přestoupili na islám, a kdo odmítl, byl zabit. „Na rozdíl od křesťanského práva se to islámské, tedy šaría, nevyvíjí. Pokud dnes vznikne islámský stát, bude platit to, co platilo před tisíci čtyřmi sty lety…“

Jenže co tresty smrti pro odpadlíky od islámu v Saúdské Arábii či Afghánistánu, které byly vynášeny i v posledních letech (nemluvě o ukamenování za nevěru, sekání rukou a dalších trestech)? „Ve většině případů byly tresty sice vyhlášeny, ale nakonec nebyly vykonány,“ tvrdí islamista Prof. PhDr. Luboš Kropáček CSc. „Dnes je spíš tendence k mírnějším trestům: třeba se přikáže manželce, aby se s nehodným muslimem rozvedla,“ dodává Kropáček. „Ani to hezké sice není, ale představy, že muslimové nastolí islámský stát někde v Evropě, patří zase jen k fantaziím islámských extremistů. Naprostá většina muslimů žije podle norem společnosti, kde se usadí.“

Ovšem pan Kropáček, který se podle vlastních slov celý život snaží prosazovat dobré vztahy mezi křesťany a muslimy, už nezmiňuje zločiny spáchané některými příslušníky frustrované nebo zfanatizované menšiny: teroristické útoky v Londýně, Madridu, Paříži, Toulouse, Moskvě, stejně jako desítky vražd „ze cti“ spáchaných muslimy v Německu. Shafilea Ahmedová byla dcerou přistěhovalců z Pákistánu do V. Britanie, řidiče taxíku Iftikhar Ahmeda a jeho ženy Farzany. Ti měli svou sedmnáctiletou dceru zavraždit za údajné absolutní zostuzení rodiny. Ostatky dívky byly nalezeny až pět měsíců po hrůzném činu.

A další vraždění včera v Jemenu…

Inu, stovky mrtvých jsou pro někoho možná statistika, ale řekněte to jejich pozůstalým…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135