Připomenu část našich verbálních soubojů. V Britských listech jsem před časem objevil článek pana Lhoťana – „Primitivní skandalizace islámu v českých médiích“. Dovolím si odcitovat:

“…V těchto dnech plni stránky tištěných médii, internetu a různých diskusních webů včetně mezilidské diskuse, komentářů a názorů na rozhodnutí saudskoarabského soudu ohledně odsouzení hromadně znásilněné dívky k trestu vězení a bičování. Většina diskusí se stáčí spíše k lacinému odsuzování arabské společnosti, případně islámu, bez touhy po poznáni souvislosti a podstaty celého případu…”

Takže někdo popíše jednání soudu, který odsoudil k bičování a věznění znásilněnou dívku a dopustí se laciného odsuzování arabské společnosti a islámu…? Co se tedy “laciného” přihodilo? Dívka a její přítel byli přepadeni sedmičlenným gangem krátce poté, co se setkali. Mladík byl po potyčce propuštěn, ale dívka byla poté gangem čtrnáctkrát znásilněna. Soud na východě Saudské Arábie přehodnotil svůj rozsudek trestu devatenáctileté dívky, známé pouze jako “dívka z al-Qatif”, a jejího přítele poté, co se dívka a její právní zástupce odvolali proti původnímu rozsudku.

Oba byli obviněni na základě provinění khilwa, vycházejícího z muslimského práva šari´a za to, že se jako osoby rozdílného pohlaví sešly samy v soukromí automobilu, aniž by byly v bezprostředním příbuzenském vztahu. Rozsudek byl pro dívku z původních 90 ran bičem zvýšen na 200 ran a 6 měsíců žaláře. A jak to bylo “neskandálně” Lukášem vysvětleno?

“…Náboženství (islám) v této politické hře saudskoarabské diktatury hraje jen roli prostředku ne cíle, mimo to podle ortodoxního výkladu islámu je za znásilnění trest smrti, proč tedy saudskoarabský soud udělil před medializací případu násilníkům jen pár měsíců vězení? Nebylo to snad proto, že byli příbuzní členů saudskoarabské vládnoucí kliky…?”

A další “nelaciné” zdůvodnění…?

“…Saudskoarabská diktatura k svému přežití potřebuje podporu extremistů a ne demokratů nebo humanistů. Západní vlády jsou si toho vědomy,  a proto kromě veřejných proklamací nic neučiní, aby pomohly nejen této odsouzené dívce, ale i lidem usilujícím o demokracii nebo trpícím v Saudské Arábii….”

Dnes Lukáš Lhoťan stručně říká, že je od roku 1995 členem muslimské komunity v ČR, od roku 1998 se stal dobrovolníkem, později zaměstnancem v Islámské nadaci v Brně. Odešel poté ve zlém, když zjistil její odmítavé stanovisko k veřejné prezentaci pravdy o islámu a islamismu, tedy o děsivých extrémech muslimů v Česku, co vyznávají to „nejmírumilovnější náboženství světa“. Na konci roku 2010 absolvoval studijní pobyt v USA, kde studoval program na téma „mezináboženský dialog a komunitní aktivismus“. Nyní učiním to, co patří k mým oblíbeným floskulím – zkrátka opět někoho přirovnám k obrácení Ferdyše Pištory… Je to ale jen dobře; lepší je objevit pravdu sice pozdě, ale přece, i když jednatřicet Lukášových roků ještě není konec světa.

Knížka je pravou literaturou faktu na zadané téma, takže v ní v podstatě nic neschází, byť stejný titul už před lety vydal Zdeněk Müller. Náboženství nebo politická ideologie násilí a zotročeni? Islám nebo islamismus? Dilema znepokojující svět, v němž žijí na dvě miliardy muslimů, co mají svůj domov jako Romové všude, dnešní Evropu a Západ nevyjímaje. S jistou nostalgií jsem Lhoťanovu knížku otevíral. Připomněla mi tři mé tituly, které se několikrát staly laureáty prestižní Ceny E. E. Kische. Možná by stejně mohl učinit i Lukáš a pokusit se o stejnou drzost, jako já před lety; přihlásit a se a prostě vyhrát…

Zmíněná publikace má spoustu dokonale vyargumentovaných částí, doplněných přepestrým rejstříkem zdrojů, z nichž Lhoťan čerpal. A to dává jeho mravenčí práci punc důvěryhodnosti. Třeba i v tom, jak ho dráždí, stejně jako mě, vztah Islámské nadace v Praze k Izraeli. V roce 2002 uspořádali akci v duchu antiizraelských a antisemitských výpadů. Ta akce se jmenovala provokativně „Den Jeruzaléma“, nedělitelného hlavního města židovského státu. Vystoupil zde také dr. Azzam Tamimi s příspěvkem pod názvem: „Až Izrael nebude…“, v němž otevřeně propagoval vizi zničení Izraele a poté na tomto území nastolení islamistického režimu, samozřejmě s islámským právem šari´a…

Výmluvná jsou v závěru publikace i slova ex šéfa ÚZSI Karla Randáka: „Na politické úrovni se islamisté pokoušejí odstranit výdobytky západní společnost a její humanistické hodnoty, jako jsou rovnost pohlaví, svoboda vyznání, svoboda projevu a jiné aspekty. Ve svých politických programech je mj. nastolení vlády jedné islamistické politické strany a zavedení již zmiňovaného islámského práva šari´a…“ Nepřipomíná vám to něco s „vládou jedné strany“?

Koho upřímně zajímá situace na Blízkém východu, ten obsah Lhoťanovy knížky plně ocení. Pokud by vše mělo začít globálně fungovat, nikdy by se už nemohly opakovat tragické situace jako např. v Pákistánu. Tamní parlament zažil před zhruba rokem pozdvižení. Nešlo už o Mušaráfa, to jen zákonodárce rozzuřil poslanec z provincie Balúčistán, který obhajoval rozhodnutí kmene ze severozápadu regionu pohřbít zaživa ženy, mezi nimi i tři dívky.

Problémem Pákistánu je další separatistické úsilí právě jihozápadní provincie Balučistán vytvořit nezávislý stát. Boje za nezávislost v této největší a nejméně zalidněné provincii vypukly v 70. letech 20. století a trvají dodnes. A čím se ony dívky provinily? Chtěly si samy vybrat manžele. Představte si, to rouhání. Proto poslanec Israr Ullah Zehrí tvrdil, že postřelení a následné zakopání žen do země bylo spravedlivé, jelikož jde o tradici, která platí už mnoho století. Litovat by prý měli jen ti, kteří se oddávají nemorálnostem…

Takže svobodná volba žen a dívek byla nemorálností asi proto, že ještě dýchaly, když jejich těla zahazovali hlínou a kamením. Provinily se přece hroznou věcí, že si nechtěly nechat dát diktovat, za koho se provdají. Dvě starší příbuzné se snažily popravě zabránit, za což byly také postřeleny a zaživa zasypány. To vše se stalo před více než rokem na počátku třetího tisíciletí a úřady se událost snažily zatajit. Na výkon trestu dohlížel i místní kmenový šéf, který je bratrem provinčního ministra z vládní Pákistánské lidové strany. A vzhledem k tomu, že vládní stranu tvoří muslimové, není co dodávat. Islám je v Íránu přece státním náboženství, které praktikuje až 98 procent Pákistánců….

Když jsem o tomto zrůdném činu psPamětník návštěvy Anvára Sadata v Jeruzalémě... Foto: Břetislav Olšeral, chytl jsem se s panem Lhoťanem podruhé. Mj. jsem uvedl: …“Teď nezbývá než čekat, zda zprávu o tomto hrozivém činu přinesou také české televize a zda je bude pan Lhoťan, chvíli muslim, chvíli nemuslim, opět žalovat a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ho vyslyší a znovu udělí někomu stotisícovou pokutu za šíření nenávisti vůči islámu, xenofobie a antiiislamismu v České republice…

Obdobnou reakci jsem očekával i v dalším tragickém případu. Zakladatel první islámské kabelové televize v USA se přiznal úřadům, že sťal svou ženu. Zřejmě proto, že požádala o rozvod. Muzzammil Hassan byl obviněn z vraždy, když v sídle jeho televize Bridges TV bylo nalezeno bezhlavé tělo jeho ženy Aasiyy. Měl s ní dvě děti ve věku 4 a 6 let… Jak mi potvrdil známý z Chicaga, v tamním tisku stálo, že „fyzické konfrontace“ trvaly po celou dobu 8letého manželství a důvodem žádosti o rozvod bylo „kruté a nelidské zacházení.“

Někteří pozorovatelé navrhují, že principy islamismu jsou méně striktní a mohou být definovány jako forma „podpory muslimské identity, autenticity, obrození nebo obnovení muslimské komunity. Co všechny může zachránit, když EUROMED láká do Evropy muslimy, aby tak jejich pomohli svým „porodnickým kouzelnictvím“ zachovat početně starý kontinent, je prý panislámismus;  politické hnutí obhajující myšlenku jednoty všech muslimů pod záštitou jednotného islámského státu, nejčastěji chalifátu.Vzpomínka na Tel Aviv...   Foto: Břetislav Olšer

Zkrátka islámský stát pro všechny muslimy, bez rozdílu, jaké jsou národnosti. Tady asi takové uskupení, co už je v Evropě s téměř 30 miliony mohamedánů. A pode EUROMEDu jich má být v polovině třetího tisíciletí až třikrát tolik. Počet obyvatel se sice zvýší, ale kterému evropskému neznabohovy se bude chtít pětkrát denně si otloukat hlavu o zem…?

Jak praví Lukáš Lhoťan: „Jedním z důvodu proč je složité odlišit islám od islamismu je koncepce přetvářky (pokrytectví) taqijja. Islámisté ve svém boji proti „podřadné“ evropské společnosti s úspěchem využívají lži, přetvářku a pokrytectví s pocitem, že je jejich chováni v plném souladu s islámem… Celkově je tato koncepce produktem staletého vývoje islámské společnosti a islámského práva šari´a. K adaptaci taqijje na moderní podmínky pomohlo několik nepřímých vlivů… mezi muslimy revoluční koncepci o ospravedlnění pro stoupence údajné pravověrné sunny (tradice proroka Mohameda) při pácháni hříchů…“

Snímky: Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135