Od počítačových her k brutálnímu násilí…?

13. Říjen, 2008 – 20:21

Je to nevýhoda nás, panelákařů. S obnovou našich králikáren čas od času dochází k akcím zvaným zateplování či výměna balkonů nebo plastových oken. To poslední nás potkalo minulý týden, což mě přinutilo vypnout na dva dny počítač a vyštvalo mě do internetové kavárny.

Je to zvláštní prostředí. Podél stěny jsou řady počítačů, u nichž se svíjejí kluci školou povinní, kteří využívají prázdnin, aby si dosyta užili počítačových her.

Připadal jsem si, jako praděd Šmoula v Jiříkově vidění mezi rojícími se Šmoulíky…

„To vole, do prdele, dávej si pozor. Je za dveřmi, musíš ho zabít. Jo, kur.a, je zabitej, mrtvej, na maděru…“

„Ty vole, ten komand var konkvir je bomba, do prdele, já to žeru… Jedině tiberium vars…“

(Pro angličtináře uvedu správný text: Command and Conquer – Tiberium wars…)

„Máme tady brutální a brutálně hardwarově náročnou akci Crysis. Je to originální akční nářez…“ vysvětloval mi rozpačitě mladík v roli zřizovatele herny. „Pořádných sekaček, kde by jeden hrdina kosil stovky protivníků, na „písí“ moc není. Samurai Warriors 2 je to pravé ořechové…“

„Ty vole! Do týhle hry sem tak zažranej, že mě od počítače nikdo nedostane!“

„D prdele! Pro mě je to srdcová záležitost… „call of duty“ je lepší hra než třeba pán prstenú a než kantrstrike…“

„Tak ho už sundej, no tak ho zabij, neser se s ním, vole…“

Nemohl jsem se prostě dál soustředit v komorním prostředí mladistvého hulákání a zabalil to. Moc mě ta omladina neseděla. Také jsem byl přece puberťák, ale kde by se tenkrát vzaly na Valašsku kromě krav, sčotů a krystalek počítače. Navíc jsem měl rodiče, kteří věděli, co je to řádná výchova podle Makarenka…

Přesto byla ta internetově-kavárenská půlhodinka poučná; ujasnil jsem si, jestli mám být na straně těch, kteří tvrdí, že brutalita a násilí je také v pohádkách Erbena či Němcové, nebo se shodnout s těmi, kdož mají jasno, že za vše můžou akční filmy, horory a kruté počítačové hry.

Vsadil bych na tu druhou verzi a podpořil bych ji dvěma příklady:

Dvanáct tisíc pokuty a sto dvacet hodin veřejně prospěšných prací – takový je trest pro Valdemara Kostku, který svého pitbulteriéra poštval na toulavou kočku a pak jí sám rozšlápl hlavu.

Událost se odehrála v moravské zahradní restauraci, kde se parta opilých mladých lidí nejprve snažila do kočky nalít alkohol a vše si natáčela na video, včetně záběrů, jak bojový psík, co by udělal nejlíp, kdyby byl už dávno v kung-pao vietnamských kuchtíků, rval maso z kočky.

Nahrávku později jeden z nich umístil na internet, aniž by byl on a další účastníci „párty“ potrestáni.

Od včerejška šetří brněnští policisté brutální utýrání tříměsíčního kotěte. Pachateli jsou ale malé děti.

Dva bratři ve věku asi devět a čtrnáct let bili zvíře do hlavy motykou, pak lyží a nakonec kotě i zapálili. A přitom se jen smáli a nadšeně tleskali.

Kotěti byly teprve tři měsíce, máma Elektra je ještě kojila a navíc muselo být dokrmováno.

I v tomto případě zůstane čin nepotrestán.

Oba pachatelé jsou totiž nezletilí a vyšetřování bude muset být odloženo.

Násilí samozřejmě existovalo dávno a dávno před televizí a počítačivými hrami, ovšem termín „zvyšující se brutální kriminalita dětí a mladistvých“ byl tehdy ještě zcela neznámý.

A proč by měly tyto dva výše uvedené případy souviset s počítačovými hrami?

Všichni zmínění delikventi totiž byli ve stejném věku, jako mí „kolegové“ z internerové kavárny, jejichž virtuální realita se zřejmě zhmotnila, a jelikož ještě nedokáží zabít skutečného člověka, zkoušejí si varianty smrti nanečisto na zvířatech.

Čím slabší, tím lepší… Nejlíp se s lidmi začíná šikanou ve škole, vstupem do řad skinheadů, v pochodech neonacistů…

Ty vole, to byl ale akční nářez a pořádná sekačka…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *