O kolik víc masa v lednici, o tolik míň knížek v knihovně…?

10. Duben, 2012 – 17:42
Jo, tenkrát na Západě za velkou louží... Foto: Břetislav Olšer

Jo, tenkrát na Západě za velkou louží... Foto: Břetislav Olšer

Nemám nárok moralizovat kohokoli. Zvláště, když s Fridrichem Nietschem tvrdím, že morálka neexistuje, pouze osobní disciplina. Též jsem byl mladý, prolezlý všemi neřestmi, které k mládí přináleží. Nemusím však ukazovat prstem já, navíc je to neslušné, stačí, když tak činí ze zahraničí. Jak sleduji ohlasy na českou trojkoalici, hodil by se můj test konzumně-duchovního života.

Je to přímo ideální test na míru lidského duševna; čerstvé statistiky úbytku věřících v Česku mi dávají za pravdu. Ukaž mi, co máš v chladničce, a co ve své knihovně a já ti řeknu míru tvé skutečné sečtělosti… Samozřejmě, že jde o metaforu. Jin a jang. To pro ty, co tady hned začnou vybalovat své lednice. Lednice představuje jin – konzum, knihovna zase jing – vzdělanost a sečtělost.

Vzpomínám na zcela obrácenou situaci před více než šedesáti roky. Lednice skoro nebyly, králíci v králikárně, ani televize, počítače a internet, zato v knihovnách se tísnily desítky knih. To ještě kraloval Jirásek, Němcová, Tyl, Borovský, Kollár, Palacký, Lada, Hašek, Čapek, Vančura, Domácí lékař, Bible… Co titul, to dnes málem zesměšňovaná literatura bezkonkurenčních klasiků…

Nebylo před více než půl stoletím zbytečného času; pracovalo se, pak se četlo, u nás na vsi při svíčkách. A také byla zvýšená porodnost. Nás bylo šest. Jako děti jsme nesměly kouřit, drogy neexistovaly a slivovice byla medicína. Exekutoři ještě nebyli, alespoň ne v takovém množství jako dnes. Žili jsme šťastně, v pokoře a Boží bázni. A také v bázni před hlídacím psem Žolikem. Domy se totiž nezamykaly. Dnes se čte velmi málo. Proč? Je to otázka osobní discipliny, potřeby vzdělanosti a sečtělosti národa.

Příklad za všechny; stačí navštívit Olšanský hřbitov, v  horní oblasti hřbitova je část novější a a blíže k Žižkovu, u kaple sv. Rocha část původní, tedy stará. Tam jsou pohřbeni K. H. Borovský, B. Bolzano, K. Sladkovský  či továrník Ringhoffer a mnoho dalších, kteří v průběhu 19. století něco znamenali a zajistili kulturní, politický i hospodářský rozvoj. Značná část hrobů a hrobek je zdevastována, kovové části odlomeny a zřejmě zmizely v nedaleké ; sběrně. V další části hřbitova jsou pohřbeny ostatky padlých vojáků z bitvy u Lipska v roce 1813, opět dokonale zdevastováno. Jen přes ulici Želivského je nový Židovský hřbitov, tady je možno najít hroby F. Kafky, Oty Pavla nebo finančníka Petschka a mnoha dalších významných osob. Také zde jsou z hrobů orvány kovové části.  I to svědčí o naší „kulturnosti“ a naprosté devastaci hodnot v nichž jsme byli, díky našim rodičům a učitelům, ještě my vychováni (v té době ještě přežívaly hodnoty I.republiky). To teď se už nenosí. Mládež má jiné priority…

A zkoumejme dál. Právě zveřejněné výsledky mezinárodního srovnání znalostí žáků PISA (Programme for International Student Assessment), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci ze 65 zemí světa, vyplynulo, že znalosti českých dětí se v posledních letech zhoršily nejvíc ze všech zemí. Čtenářské dovednosti českých žáků jsou podprůměrné. Ovšem máme zde ještě jiné discipliny…

Aktuální výzkumy čtenářských návyků ukazují značný propad od roku 2007. Tehdy si lidé starší 15 let koupili v průměru na hlavu 6,6 knížek za rok, nyní už na obyvatele jich připadá jen necelých pět. Panbůh, zaplať za ty dary. I když jde většinou o bulvár, romány pro ženy i muže, Život s Feng Shui, záhadologie a UFO, kuchařky a vědecké publikace o hubnutí i vkladní knížky s nahrabošenými konty… Vysoká cena knih? Když on „finger foods“ je lákavější oduševnělá kultura. „O tempora, o mores!“, ach, časy, ach mravy, mladíci, co jen vzdycháte: „Ta dnešní doba stojí za starou belu!“…

Pod knutou exekutorů se v současnosti topíme v bažinách potrhle tržní země, jež si vždy potrpěla na nějakého toho velkého brothera, v níž jsou nejsledovanější jihoamerické telenovely a nejčtenější bulvár s celebritami na jedno použití. Nač číst; máme přece internet, na němž vládne pornografie. Je to tak; konzumní způsob našeho života likviduje nejen duchovní statky, ale též zvyšuje počet kardiovaskulárních onemocnění a snižuje porodnost. Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti, aneb Čím plnější nákupní vozíky, tím prázdnější domácí knihovničky a hlava, v niž se umístil též odpor vůči tmářství.

Tato nepřímá úměra odpovídá faktu, že v roce 2001 se k církvím a náboženským společnostem hlásilo 3,2 miliónu lidí, o jejich duše se staralo tři a půl tisíce farářů, kněží, kazatelů a biskupů. Stát církvím na pokrytí jejich mezd poslal přes sedm set miliónů korun. Podle sčítání lidu z roku 2011 se však k církvím a náboženským společnostem přihlásilo jen 1,46 miliónu věřících, tedy už méně než polovina. Stát ale musel na platy téměř pěti tisíc duchovních poslat již dvakrát tolik korun.

Jako bychom byli málo zadluženi. Nejvíce věřících ubývá velkým církvím. Je to divné; víra by měla být ve věřících lidech pevně zakotvena. Co člověka od Boha odvádí? U nás odpor vůči pedofilním kněžím, ale i pocit, že desítky miliard, které máme církvím vracet, je neřestná záležitost. Ale proč se necháváme zviklat tupostí pozemských služebníků Boha, který je pouze v nás a nikoli v bazilikách, mešitách či synagogách. Bez víry je složité žít. Ovšem, když věříme jen v peníze, penis, silikony, supermarkety a plný žaludek, pak není co řešit.

V čem jsme tedy nejlepší? Rozhodně v konzumu. Česko si může připsat další prvenství. Statistiky jsou nemilosrdné; počet supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen se podle údajů Incoma GfK u nás zvýšil na 1386. Počet supermarketů vzrostl na 500, na začátku roku 2012 máme už celkem 282 hypermarketů. Nejvíce jich funguje v Moravskoslezském kraji, kde lidé měli na začátku letošního roku k dispozici 40 těchto moderních velkoplošných prodejen. Nejvíc se nakupovaly potraviny…

A z toho vznikají problémy s váhou, resp. s nadváhou, skoro dvě třetiny Čechů jsou obézní. O dětech to platí dvojnásob. Třetina z nich má rizikovou nadváhu. Jedí jako králové rukama. Všechna vysoce kalorické jídla podávaná v provozovnách rychlého občerstvení typu fast food jsou finger foods-pojídané ručně. Výdaje na léčení obézních mohou pro státní rozpočet do budoucna znamenat přinejmenším katastrofu. Typická představa Čecha jakoby z oka vypadla postavě dobrého vojáka Švejka. Spíše růžolící tlouštík – prostě kus chlapa. V poslední době se už ale nedá hovořit jen o zavalitosti, kterou nahrazují necitliví štíhlí lidé slovem jakým je obezita. A to u lidí s velkou nadváhou vyvolává stres, jenž lze zahnat antidepresivy a drogami.

Podle aktuálního průzkumu provedeného v evropských zemích bylo pod vlivem marihuany až polovina dospívajících teenagerů ve věku 15 -16 let. Nejvíce jich bylo v České republice, za námi následuje Irsko, Velká Británie a Francie. Denně kouří v ČR cigarety asi třetina šestnáctiletých, co vykouří denně více než 11 cigaret. Alkohol užily v posledních 30 dnech přes dvě třetiny českých studentů a nadměrné dávky alkoholu jich v posledních třiceti dnech konzumovala více než polovina. I tak jsme se 160 litry na jednoho občana první na světě.

A kde je prázdná hlava, tam je kriminalita. Za posledních dvaadvacet let se zvýšil počet registrovaných trestných činů čtyřnásobně. Násilná kriminalita vzrostla dvojnásobně a majetková kriminalita sedminásobně. Zvýšil se trojnásobně rovněž počet stíhaných mladistvých a dětí tři a půl násobně. Od roku 1990 vzrostl počet mladistvých pachatelů ve věku od 15 do 18 let o sto procent, dětí ve věku do 15 let o sto šedesát procent. Tomu se říká exploze kriminality mezi mládeží. Nesmíme ale zapomenout na jasný fakt, který nás uklidní; demokracie přece vždycky přináší nárůst trestných činů. A nejen v Česku; svět je dnes na pokraji morálního krachu…

Holt, tenkrát byla zkrátka jiná doba. Totalita, která nemilosrdně zakazovala opilství, člověk se nesměl ani zfetovat heroinem, děti měly zákaź zabíjet důchodce, vláda byla zkorumpovanější než ÚV KSSS v Sovětském svazu, bezdomovci neměli šanci krást terezinské náhrobky či poklopy veřejné kanalizace a náboženství nebylo povoleno pod pohrůžkou ztráty zaměstnání, přesto bylo několik milionů katolíků a kostely praskaly ve švech. Prostě, země nesvobody…

Inu, kdo se cítí, ten se vtípí aneb Jak se do lesa volá, tak se z mrazáku ozývá…? Prostě metafora. Jin a jang…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *