Bude brzy nacismus předpokladem úspěšné kariéry…?

9. Duben, 2012 – 10:06
Nedotkneš se železem své lebky... Foto: Břetislav Olšer

Nedotkneš se železem své lebky... Foto: Břetislav Olšer

Od třicátých let minulého století se v Německu počítalo jedině členství v NSDAP, bez něhož nikdo nemohl být úspěšným. Po druhé světové válce bylo u nás podmínkou pro hvězdnou kariéru stát se členem KSČ. Ani jednu z těchto dvou „dovednostních“ kolaborací netolerují ani v Izraeli. Nebo snad bude nacismus předpokladem životní šance i dnes…?

Páteční rozhodnutí prohlásit nositele Nobelovy ceny za literaturu Güntera Grasse (84), který se narodil roku 1927 v Danzigu, dnes Gdaňsku, za personu non grata bylo přijato na základě zákona, jenž izraelskému ministerstvu vnitra umožňuje zakázat vstup do Izraele bývalým přisluhovačům nacistů. Patří mezi ně i Günter Grass, autor „Plechového bubínku“ „Psího života“ či „Kočka a Myš“…

V roce 2006 se po dvaašedesáti letech přiznal, že na konci druhé světové války sloužil u nacistických jednotek Waffen-SS. Šéf izraelského ministerstva vnitra Eli Jišaj prohlásil, že pokud Grass bude chtít „dál publikovat svá překroucená a falešná díla, může tak činit z území Íránu“, kde najde „nadšené posluchače“. Jeho nová báseň: „Co musí být řečeno“, totiž varuje před válkou proti Íránu a je jeho taktickou přípravou na další krok – prohlášení, že v Německu je zakázáno kritizovat židovský stát.

„…A přiznávám: už déle nemlčím, / protože jsem znechucený pokrytectvím Západu, a navíc doufejme, / aby se mnozí osvobodili od mlčení, / vyzvali viníka rozpoznatelného nebezpečí, aby se zřekl násilí a / aby zároveň trvali na tom, / aby byla připuštěna neomezená a permanentní kontrola / izraelského atomárního potenciálu / a íránských jaderných zařízení / mezinárodní instancí / vládami obou zemí…“

Jako patnáctiletý se chtěl dobrovolně přihlásit k námořnictvu, ale kvůli nízkému věku ho odmítli. Až v zimě 1944 narukoval k jednotkám 10. obrněné divize v Drážďanech. Byl horlivý jako všichni z jeho ročníku, až na jednoho chlapce, který zbraň bez ohledu na trest pokaždé pouštěl z rukou se slovy: „To my neděláme.“ Když ten kluk jednoho dne zmizel, Grass prý cítil „přinejmenším úlevu“. Jak a proč zmizel, to už ho nezajímalo… Podle svých slov věřil nacistům až do samého konce a nepochyboval o „konečném vítězství (Endsieg)…

Byl přidělen k protiletecké obraně, prošel výcvikem a na sklonku války dostal rozkaz, aby se dostavil do výcvikového tábora kdesi v českých lesích. Koncem války byla jeho jednotka rozprášena a on uvažoval hlavně o tom, jak přežít. Konec války ho zastihl zraněného v lazaretu v Mariánských Lázních a šťastným řízením osudu se dostal do amerického zajetí v Bavorsku. Stejně tak se hrnuli do zajetí USA též jiní četní zločinní nacisté, kteří později vytvořili Spojeným státům mj. základnu zbrojního atomového průmyslu.

A právě takoví mladí pomatenci Hitlerovou demagogií, co do poslední chvíle fanaticky věřili v „konečné vítězství“ a „konečné řešení židovské otázky“, tvořili nacistickou armádu, co zabíjela na frontách, v koncentrácích a plynových komorách. Skoro polovinu židovského národa umučili. Přes šest milionů Židů bylo zlikvidováno, z toho 1,5 milinu dětí. Stačí si zajet do Osvětimi, Dachau, Terezína, Treblinky či Buchenwaldu a pochopit Izrael, který chrání své obyvatele na svém dávném území před dalším holocaustem…

Každý třetí muž Rakouska ve věku do 45 let šel ochotně bojovat za svého rodáka Hitlera z Braunau am Inn a jeho Třetí říši. Patřil k nim i Kurt Josef Waldheim, pozdější generální tajemník OSN a prezident Rakouska. Řada zemí ho však označila za „peronu non grata“, včetně Izraele a USA. Vadilo jim jeho členství v Národně-socialistické německé unie studentů a Sturmabteilung (SA). Začátkem roku 1941 byl povolán do wehrmachtu a poslán na východní frontu. V roce 1986 byly zveřejněny dokumenty, že Waldheim byl v roce 1943 nasazen v řecké Soluni, kde byl členem speciální jednotky likvidující tamní partyzánské jednotky… Přesto velel světu i Rakousku.

„Už jednou se Židé postavili proti věhlasnému umělci. To když zakázali, aby se v Izraeli hrály skladby Richarda Wagnera, duchovního otce německého nacionalismu. V tom si notoval se svým zetěm H. S. Chamberlainem, který ve svých Základech devatenáctého století ((Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts) psal o “skvělé nordické rase” a neschopných lidských “křížencích” zvaných Židé,“ vysvětloval mi Chanan Ron z Tel Avivu, absolvent múzické Akademie a pracovník Mossadu, těsně předtím, než odešel na abonentní koncert Telavivské filharmonie. Na Wagnerovo dílo Tristan und Isolde…

„Wagner pak sám vydal elaborát Das Judentum in der Musik – Židovství v hudbě. Zostudil v něm mezi jinými Mendelssohna či Offenbacha a nechal je vyškrtnout ze seznamu německých komponistů. První veřejný a předem ohlášený koncert Wagnerovy hudby v Izraeli měl justiční předehru. V úterý 24. října 2000 odmítl telavivský obvodní soud koncert v Rišon Lecijon zakázat, jak to požadovali přeživší holocaust. Alibistický argument židovského soudce zněl: “svoboda výrazu vyžaduje vyslechnutí a prodebatování širokého spektra názorů, a že jediná přeživší holocaustu stařenka nebude koncertem přímo dotčena…“

A v pátek 27. října koncert skutečně proběhl, ne však bez potíží. Hned na počátku vstal v auditoriu osmdesátiletý muž, který přežil holocaust a roztočil nad hlavou plastikovou řehtačku. Celý incident ukončil jeden z uvaděčů, který muži rušivý nástroj vzal. Ten pak na otázku, proč s sebou přinesl řehtačku, odpověděl: “Protože jsem nesehnal bombu…“

Jeden z nejprestižnějších festivalů vážné hudby – Wagnerovské hudební slavnosti – slavil loni sté výročí. Na úvod jubilejního ročníku zazněla Wagnerova opera Tannhäuser. Vůbec poprvé v historii vystoupil v Bayreuthu Izraelský komorní orchestr, jenž zahrál Sigfriedovu idylu, ale i díla židovských umělců. Jedna z houslistek odmítla odjet na festival se slovy: “Byla jsem se podívat v Majdanku a nedokáži si představit, že bych mohla hrát v Hitlerově oblíbeném Bayreuthu…”

V roce 1938 přijali dvanáctiletého Ratzingera do Hitlerjugend Třetí říše. Když byl v roce 1943 přijat k letectvu, prošel i výcvikem pro pěchotu… Přesto byl ve Vatikánu zvolen sborem kardinálů nazývaným Konkláve jako papež Benedikt XVI. Nedovedu si představit, jestli by členství Jiřího Paroubka či Vojtěcha Filipa v Hitlerjugend nazval někdo z dnešní vládní garnitury “úsměvnou epizodkou”, bez jakýchkoli důsledků. Stačí, když spolupracovali s KGB nebo se setkali s Putinem.

Inu, nacistický původ v Německu předcházel dělnickému původu v české kotlině; obé pozice byly nezbytnou zárukou kariérního postupu nebo koncentráku či vězení v Jáchymově…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 2 reakce na “Bude brzy nacismus předpokladem úspěšné kariéry…?”

  2. Wagner antisemita byl, ale je otázkou, jestli by sympatizoval s takovým zvěrstvem. Ale to už se naštěstí nedozvíme, možná naneštěstí… Zase si člověk musí uvědomit, že v té době nebylo TV, Internet a nevím co ještě. Takže podlehnout bylo asi jednodušší. Myslím třeba tzv. Groupthink. Ale to je můj subjektivní názor, ale zase na druhou stranu když vidím dnes mediální hon na Cikány…
    No, je to složité a ne jednoduché :-)

    od Radek PENNER v Dub 10, 2012

  3. Moje odpověď je skromná… http://olser.blog.idnes.cz/c/255340/O-kolik-vic-masa-v-lednici-o-tolik-min-je-knizek-ve-tve-knihovne.html

    od olser v Dub 10, 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *