Jak jsem se nestal Mesiášem aneb Mel Gibson a domácí násilí…

7. Duben, 2012 – 9:02
Jo, tenkrát na Chrámové hoře... Foto: Archiv autora

Jo, tenkrát na Chrámové hoře... Foto: Archiv autora

Z rozhodnutí ministra obrany Ehuda Baraka Izrael omezuje po dobu letošního svátku Pesach přístup z území Palestinské autonomie v Judeji a Samaří. Izraelské obranné síly byly uvedeny do stavu nejvyšší pohotovosti v reakci na čtvrteční odpálení dvou raket typu Grad z Egypta na jihoizraelské letovisko Ejlat, kam během svátku přijíždějí tisíce návštěvníků. Také těch, kteří se těší na Velikonoce…

Ne každé Velikonoce či Pesach jsou však radostné svátky. Muslimové se asi neradují ze zmrtvýchvstání Ježíše, i když ho Korán uznává jako Proroka. Ne všichni chtějí vědět, že Židé dali lidstvu Desatero Božích přikázání, Starý zákon a nejproslulejšího Žida světa – Ježíše Krista. Připomínka Velikonoc je významově provázána s židovskou oslavou Pesachu, jehož prvky v sobě podnes nese. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení chápou i křesťané jako naplnění starozákonního obrazu rozdělení Rudého moře, po jehož dně suchou nohou prošli Židé v čele s Mojžíšem při útěku z egyptského otroctví. Jakoby byly rakety Grad symbolem věčného nepřátelství Egypta. Pro valašského ogara je to přesto milá vzpomínka na včerejší Velký pátek a očekávání pondělního šmigrustu…

Netušil jsem, jak užitečná mi bude MVDr. Rosa Rachael Bocková z telavivského předměstí Kiron Hashikma. Přestože je Medicinae veterinariae doctor, neboli doktor veterinárního lékařství a expert na ptačí chřipku, přednášející od New Yorku až po Moskvu a Liptovský Mikuláš, měla i klasický měřič tlaku pro lidský krevní oběh. To bylo důležité od okamžiku, kdy jsem jí řekl, že odjíždím do Jeruzaléma a jsem z toho divně nervózní. Hned zpozorněla, změřila mi tlak a nad mými hodnotami 95/175 jen zasmušile zakroutila hlavou. Systolický a diastolický, žádná sláva…

“Tady máš jeden nitroglycerin, lokren a accupro. První tabletu pod jazyk v případě, že horní systolický tlak přejde přes 200, jinak ráno a v poledne tabletu lokrenu a accupra…” použila na její smířlivou povahu poprvé rázný imperativ a strčila mi do fotobrašny ještě digitální tlakoměr. “Zapamatuj si – jeruzalémský syndrom…” opět pokývala svojí moudrou hlavou.

„Bracha le vatala – požehnání pronesené nadarmo, aneb jak říkáme u nás na Valašsku: Co načůráš proti větru!“ zašklebil jsem se a zcela vážně zauvažoval o jeruzalémském mystériu, jež ve mně vibrovalo vždy, když jsem zastrkával do škvíry v Západní zdi papírek s dalším pečlivě vyhodnoceným přáním. Vím, o čem mluvila. Ve Florencii to byl Stendhalův syndrom z šokující přemíry světových velikánů, kteří jsou zde pohřbeni. Tento psychický úlet se u návštěvníků projevoval až infarktem myokardu, k němuž přispěla i koncentrace úžasných architektonických skvostů a uměleckých děl, včetně Michalangelovy sochy Davida.
Jeruzalém mě prostě fascinoval zhmotněním biblických příběhů, které jsem znal od svého prvního ministrování. Getsemanská zahrada, poslední večeře Páně, Křížová cesta Via Dolorosa, Golgota, Západní zeď – Zeď nářků, Chrám Božího hrobu, hrob krále Davida…

Zkrátka vše, co poskytovalo k obdivu město, v němž měla svá nejsvětější místa tři největší monoteistická náboženství světa. Jak narůstá počet turistů, přijíždějících do Izraele v souvislosti s křesťanskými vánočními svátky, připravuje se zvláštní jednotka izraelské policie na jednání s proměnlivým počtem návštěvníků, u nichž propukne tzv. Jeruzalémský syndrom.

Člověk postižený touto duševní poruchou nabývá přesvědčení, že je Mesiášem nebo že Mesiáše osobně viděl, případně se ztotožní s jinou biblickou osobností. Zvláštní jednotka byla zřízena v roce 1986 a pohotovost má především o Vánocích a Velikonocích. Každoročně je s Jeruzalémským syndromem hospitalizováno až 40 návštěvníků izraelského hlavního města. Podle lékařů z pohotovosti v Centru pro duševní zdraví Givat Šaul se za „pravý“ Jeruzalémský syndrom považuje popsané duševní rozpoložení jen u osob, které předtím neměly žádné psychické problémy. Dále uvádějí, že fenomén se často objevuje při první návštěvě člověka v Izraeli a bývá diagnostikován často u pacientů středního věku, silně nábožensky zaměřených, pocházejících z malých měst zejména v Polsku, USA nebo Skandinávii.

V Jeruzalémě jsem pro jistotu navštívil dvě místa, kde měl být popraven Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (INRJ) – Ježíš Nazaretský, král židovský. Jedno místo bylo po čtrnácti zastaveních na Via Dolorosa v Chrámu Božího hrobu, který žárlivě střeží a spravuje šest křesťanských ortodoxních církví. Druhé místo je o kus dál v arabské části Svatého města, kde má být skutečná “Lebka”, hebrejsky Golgota. Stoprocentně v to věří protestanti, kteří před více než sto roky založili Společnost Zahradního hrobu, když na ně nezbylo místo při správcovství baziliky na konci Via Dolorosa. Archeologové tvrdí, že Ježíš nenesl kříž od pevnosti Antonia u Lví brány po jeruzalémské Via Dolorosa. ale až cestou vně západních městských hradeb.

Vypravil jsem se také k oficiálnímu Božímu hrobu. V uličkách k bazilice bylo ale plno; polští poutníci střídavě nesli dřevěný kříž a u každého zastavení Křížové cesty se modlili. Myslel jsem, že na Golgotu snad nikdy nedorazím. Kamarád Michael Dorr z Tel Avivu mě proto zavedl na liduprázdné střechy Starého jeruzalémského města a já se mohl dívat na hemžení pode mnou na Via Dolorosa přes mříže kamenných větracích šachet a bez potíží se dostat ke svému cíli.

“V evangeliu podle sv. Jana je popsána cesta po “lithostratu”, což řecky znamená po dlažbě, tedy po místě zvaném Gabata, to jest přes vrcholek. A přesně to máme tady,” řekl mi Michael u dalšího Božího – zahradního hrobu, podle protestantů na té právé Golgotě. Současný omyl tisíců poutníků vysvětloval dobytím města křižáky v roce 1099, kteří proměnili Jeruzalém v město bez života, když pozabíjeli muslimy, Židy i křesťany. Proto byla přesunuta tradice Křížové cesty z jedné části města na druhou….

Takže jsem byl na rozpacích. Byl jsem v podzemí baziliky Božího hrobu, kde se nachází sedm metrů dlouhý, tři metry široký a skoro pět metrů vysoký kus skály, o němž se říká, že je posledním pozůstatkem Ježíšova popraviště, jež mělo být původně místem, kde se těžil bílý tzv. „Melekský vápenec“. Při pohledu z větší vzdálenosti údajně měl kopec vypadat jako lebka. To samé ale prohlašují protestanti o Zahradním hrobu a jeho skále s podobou lidských ostatků… A vědci s nimi souhlasí, že na konci dnešních 14 zastaveních na Via Dolorosa není ta pravá Golgota. Římané prý popravovali zásadně za městem a dnešní Křížová cesta byla prokazatelně už v době římské nadvlády v centru Jeruzaléma.

V Bibli je psáno: “Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali…” Podle archeologů bylo toto místa vyhrazeno Židům pro kamenování svých odsouzenců k smrti. Předtím zde popravovali také Římané. A znalci to dokládají rovněž faktem, že Ježíš nebyl popraven jako rouhač, přestože veřejně prohlašoval, že je “Ježíš, syn Požehnaného”. Za rouhačství Židé své provinilce nepopravovali ukřižováním, ale právě kamenováním. Přibití na kříži si vysloužili jen ti, kdož se veřejně postavili proti autoritě císaře, v tomto případě Tiberia, resp. v té době jeho zástupci v Judei, prefektu Pilátu Ponskému.

Ježíš byl umírněný revolucionář, něco jako Ghándí, jenž chtěl nenásilnou formou získat svobodu pro Židy, i když sám se protivil císaři tím, že odmítal odvádět daně. (S Kalouskem by ale zřejmě rovněž nepořídil…) Římané proto s chutí využili žaloby židovských farizeů, které Ježíš pobuřoval tím, že neslavil podle Tóry svátek šabat a vymrskal bičíkem z chrámu nezdárně kupčíky, znesvěcující Božskou prozřetelnost. Pro tvrzení protestantů svědčí i fakt, že zdejší hrob byl vytesán ve skále jak praví Bible, našel se zde i původní kámen, jímž se hrob zavíral, přitom uvnitř nebyly nalezeny žádné lidské ostatky. Na této Golgotě bylo ke všemu ještě objeveno víc hrobů, přesně podle slov Izajáše, že Ježíši “byl dán hrob mezi svévolníky…”

Další teorie je stejně tak troufalá. Týká se zlotřilce údajně ukřižovaného vedle Krista. Někteří vykladači Bible dokonce tvrdí, že Ježíš a Barabáš byli jeden a ten samý muž. Ne snad proto, že by byl Ježíš lotr. V hebrejštině znamená Bar Abas syn otce. V jednom z biblických textů se prý objevilo jméno Ježíš Bar Abas, tedy Ježíš syn Otce. Také je sporný fakt, že Pilát Ponský chtěl darovat Ježíši život, jak to předepisoval zvyk na svátek Pesach, kdy byl vždy jeden z odsouzenců omilostněn. Farizejové to však nechtěli, nezapomněli, jak je z kostelů vymrskal bičíkem.

Pilát si proto šel umýt ruce a byla tak naplněna legenda o tom, že se syn Boží obětuje smrtí na kříži za lidstvo, aby pak mohl vstát z mrtvých….Pesach je „Svátek nekvašených chlebů“ nebo „židovské velikonoce“, ve starší české literatuře někdy překládáno jako Přesnice. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země. Bůh řekl Židům, ať obětují beránky a jejich krví natřou veřeje svých domů, aby poznal, kde mají zemřít prvorozené egyptské děti jako desátá egyptská rána, jež definitivně přinutila faraona propustit Židy ze zajetí. “Před zhruba 3200 lety se vzbouřili hebrejští otroci z otrokářské velmoci Egypta. Památku osvobození židovských otroků z Egypta oslavil v Bílém domě také první prezident USA s černošskými předky Obama při večeři seder, jenž odpovídá Poslední večeři Páně, na níž budou také jeho židovští přátelé,” říká mi Tibor Spitz – slovenský výtvarník z Kingstone v USA.

Hodně ví o pesachově-sederových zvyklostech česká konvertitka Petra Linhová – Oranit Machluf z Beer Shevy na jihu Izraele. “Poté, co se Židé na Pesach vrátí ze synagogy, usednou k prostřenému stolu se svátečním ubrusem, nádobím, příbory a skleničkami na víno, pro každého účastníka večeře i pro Proroka Eliase,” připomíná mi Oranit a myslí též na své děti – téměř tříletou dcerku a sedmiletého chlapce i manžela Eliho.

„Seder je kromě povinnosti jíst macesy – nekvašený chléb, též o vyprávění příběhu o exodu. Každý by též měl vypít čtyři poháry vína, které by nemělo být těžké, příliš opojné a tedy košer. Čtyři poháry vína by měly symbolizovat čtyři zmínky o vykoupení z druhé knihy Mojžíšovy – Exodus. Pouze během purimu se vínem musí židovští muži opít tak, aby se nepoznalo, kdo je zlotřilý „haman“ či počestný „mordechaj“… V domě nesmí být během pesachového svátku ani kousek kvašeného chleba. Pokud nějaký zbyl, musí se spálit nebo právní cestou převést na Nežida či uskladnit do uzamčené místnosti…“ říká Oranit.

Nic to ale nezměnilo na faktu, že mezi nejhorší rozhodnutí v historii lidstva patří závěry, které přijal IV. lateránský koncil v roce 1215 a jež vyvrcholily holocaustem během 2. světové války. Před 797 roky bylo výslovně zakázáno soužití křesťanů s Židy, kteří byli oficiálně prohlášeni za ty, kdož zavraždili Ježíše Krista. Důsledkem tohoto byla separace židovského obyvatelstva ve zvláštních ulicích a čtvrtích. Fyzická izolace byla posilována řadou dalších nařízení a zákazů:

Židé museli nosit odlišující znamení na oděvu (žluté kolečko a bílý skládaný krejzlík, v Osvětimi žlutou Davidovi hvězdu), aby nemohli vstupovat do manželství s křesťany. Nesměli se věnovat řemeslům, ani vlastnit a obdělávat půdu, nesměli se stravovat ve veřejných hostincích. Zbaveni téměř všech práv zůstávali Židé pouze majetkem svého panovníka. Většinu omezení zrušil v našich zemích až císař Josef II. v roce 1781, plné občanské rovnoprávnosti v moderním smyslu dosáhli nakrátko Židé v českých zemích až roku 1867… Jakoby se už vědělo o roku 1935 a Norimberských protižidovských zákonech…

Byli to však Římané, kteří Ježíše zatkli, zbičovali proslulým římským vynálezem, “devítiocasou kočkou” (důtky s kovovými konci, které trhaly kůži), dali mu na bedra těžký kříž, na hlavu trnovou korunu, kopím mu na Golgotě probodli hruď a pak hráli v kostky o jeho roucho. Římané. Ne Židé… A Pilát, neomezený vládce nad jejich životem i smrtí, najednou alibisticky prohlásil, že si jde umýt své ruce, když zfanatizovaný dav farizejů požadoval Ježíšovu smrt.

To vše zopakoval v brutálním filmu „Umučení Krista“ fanatický a promiskuitní katolík Mel Gibson, co tluče svoji ženu. Kdysi modrooký sexy idol a sedminásobný otec býval pravidelně vyhlašován nejerotičtěji vyhlížejícím mužem planety. „Vy jste Žid? Zasraní Židi! Židi můžou za všechny války na světě!“ křičel opilý při zatýkání na policisty. „Vypadáš jako zkurvená děvka, a jestli tě znásilní parta negrů, můžeš si za to sama, jasné? Říkám ti to jasně: Klidně tě dostanu pod kytky…“vyhrožoval a bil svoji manželku, ruskou klavíristku a modelku Oksanu…

Inu, tak jsem nedávno přežil „Jeruzalémský syndrom“ a nestal se Mesiášem; stačilo, že se křesťané zapletli do židovského svátku Pesach neboli Velikonoc…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 17 reakce na “Jak jsem se nestal Mesiášem aneb Mel Gibson a domácí násilí…”

  2. Ach ten Izrael,asik se tam budu muset podivat zasejc;)

    od Milo v Dub 7, 2012

  3. Izrael rozhodně stojí za to…

    od olser v Dub 7, 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *