Nebyl to apríl; dvacetiletá studentka Cchering Kji se upálila. Důvod? Vášeň pro vzdělávání se u ní ale prý změnila v zoufalství, když tibetská střední škola v okrese Ma-čchü v provincii Kan-su přestala vyučovat v tibetštině a přešla na čínštinu. Spáchala sebevraždu na protest proti novým učebnicím v čínštině a rozhodnutí omezit výuku tibetštiny na jednu hodinu. Věříte tomu? Smrt pro omezení tibetštiny na jednu hodinu…? Patrně psychická porucha. Kolik studentů by se upálilo v Česku, kdyby jim odebrali nějaký předmět…? Zase mě nařknou, že nerozumím školství a píšu jen bláboly, jak jsou děsivě týrány dívky, co je Čína smrtelně nakazila omezením tibetštiny. To je fakt na mašli nebo na benzin… Ti, co píší jinak, jsou jak tavič a jeho babička; tavič taví železo, babička ta ví hov.o…

Na začátku března vyběhla dvacetiletá Cchering Kji z veřejných záchodků na místním tržišti s tělem zabaleným do dek, které si předtím napustila benzinem a omotala drátem. Za okamžik ji pohltily mohutné plameny. Pak se skácela k zemi mrtvá. Proč chtěla zemřít? Kdo jí pomáhal se obalit do dek a omotat se drátem? Bylo omezení výuky tibetštiny na jednu hodinu důvodem pro její sebevražedný čin upálením…?

Tak vznikla nová protičínská „humánní“ taktika a strategie veřejného sebeupalování, které neohrožuje kolemjdoucí ani majetek. Žádné muslimské sebevražedné atentáty ve školních autobusech. I když islámští Ujgurové už zabily desítky Číňanů. V některých klášterech byli mniši a mnišky nuceni Číňany veřejně odsoudit exilového tibetského duchovního vůdce dalajlamu, po jehož návratu do vlasti volají Tibeťané, kteří se pokoušejí o sebeupálení. Není to však ve skutečnosti vlivem fatálního zklamání z výroků dalajlámy, jimiž zcela změnil své názory…? Opakování je matka moudrosti…

“Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi. Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. Podle AFP rovněž prohlásil počátkem měsíce na placené přednášce v New Yorku: “Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila … ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí…“ Nejsou tato slova poněkud pokrytecká na ústředního bojovníka proti komunismu. Kdybych je vyslovil já, to by bylo nickovských plivanců na židobolševika.

Některé kláštery byly rovněž vybaveny bezpečnostními kamerami. Logické opatření, jež  zabraňuje krádežím velmi vzácných buddhistických relikvií. Opět protesty. Zná snad někdo u nás nějakou historickou památku, jež by nebyla hlídána před zloději kamerami? Naopak; tam, kde kamery nejsou, jsou tresty za nedodržování bezpečnosti. V posledních týdnech se rozpoutalo několik protestů v provincii Čching-chaj, které vedli studenti rozhořčení zavedením učebnic v čínském jazyce pro předměty jako chemie, matematika či zeměpis. Je to skutečně důvod k protestům či sebeupálení? Nebylo by vhodnější vyhledat rady psychiatra…?

Sebeupalování jako protest lidí proti terorizujícímu systému je tragický, ale jinak jde o tradiční „zvyk“ protestujících mnichů, studentů nebo odpůrců kast. Jestli se v Číně upálilo za rok 2011 sedm osob, v přepočtu na její počet obyvatel ve výši 1 360 milionů a přes 50 národností, je to sice pořád děsivá a zbytečná smrt, ale v “minimálním” množství, proti „epidemii“ třiceti upálených v 10milionové České republice či 60milionovém Vietnamu…

„Hrdinstvím není hrdinská smrt, protože smrt je rychlá, hrdinstvím je hrdinský život…“ napsal Federico García Lorca. „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít,“ přidal Jerome David Salinger.

Spisovatel Josef Škvorecký ve své knize Mirákl napsal, že Jan Palach patřil k lidem psychicky vyčerpaným. Život si podle Škvoreckého bere jen člověk bezprostředně ohrožený na životě, což však nebyl případ invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa… Ve svém rozhovoru jsem se Josefa Škvoreckého zeptal:

„V knize Mirákl píšete také o upálení Jana Palacha a zmiňujete se, že to byl čin šílence. U nás je dnes tento nešťastný sebevrah ctěn jako národní hrdina. Trváte i přesto na těchto svých slovech o něm?”

„Dívejte, nechci se dotknout citů nikoho, ale to, co on udělal, toho by normální člověk nebyl schopen. Když se na to díváte z hlediska psychiatrie, je něco takového nenormální a sebevrazi bývají psychopaty. Normální člověk je schopen sebevraždy jedině v extrémní situaci, kdy má volbu mezi tím, že buď prožije něco strašného, nebo místo toho zemře. Klobouk dolů před tímto jeho činem, obětoval přece svůj život a nebyl to čin, kterého by byl schopný kdokoli. Jsem rád, že pan Škvorecký nepřímo potvrdil psychickou poruchu inkriminované studentky…”

„Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba Čínu vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít…?“ řekl mi velvyslanec v Pekingu ing. Libor Sečka. Je třeba si zde říct i slova věhlasného amerického ekonoma Petera Fishera: „Budoucnost Číny je zářivá, pokud dokáže tolik investovat jako doposud…“

Historie Tibetské náhorní plošiny je dramatická. Proč se neprotestuje rovněž u příležitosti sto desátého výročí od chvíle, kdy britsko-indická vojska vstoupila do Tibetu a donutila zástupce tibetské vlády podepsat anglo-tibetskou smlouvu. Nikdo ale proti Britům nedemonstruje za to, že v prosinci 1903 překročili o síle 3 000 vojáků a 7 000 šerpů tibetské hranice. Nastalá válka si vyžádala život tisíců Tibeťanů. K jednomu z největších masakrů došlo 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli ze svých kulometů do zad prchajících Tibeťanů, jichž tisíce zabili. Poté byla v 23. září 1904 ve Lhase podepsána násilím vynucená dohoda mezi britskými silami, světskými a církevními reprezentanty Tibetu a zástupci klášterů…

V roce 1936 byla založena “Německá himálajská nadace”, která se stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem, a to nejen pro organizování spekulativních expedicí. Měla popularizovat sportovní zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné “germánské kořeny” horského národa Hunzukuc v Himálajích. O dva roky později už vyrazila pětice mladých německých vědců do Tibetu. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy. Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo “vědecké” zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo totiž pátrání po “pravých a původních” Árijcích”, kteří údajně na “střeše světa” našli útočiště.

Další expedici vedl po domluvě se svým jmenovcem Himlerem rakouský horolezec a cestovatel Heinrich Harrer. Obdržel na pět tisíc marek. Zřejmě šlo o peníze ze stranické župní pokladny NSDAP. Později Harrer hovořil, že šlo o “německo-rakouskou expedici”, ale ve skutečnosti se na ní podíleli dva členové nacistické strany z Východní Marky, jak bylo Rakousko přejmenováno. Výpravě řízené Německou Himálajskou nadací se nepodařilo dosáhnout Nanga Parbatu a na zpáteční cestě byla zaskočena vypuknutím druhé světové války a v září 1939 v Karáčí Brity zatčena.

Z indické internace, kde byl ubytován společně s fanatickými stoupenci Hitlera, se mu v září 1944 po pátém pokusu podařilo uprchnout s jedním kamarádem. Následoval pak dvacet jedna měsíců trvající útěk, který po dvou tisících kilometrech zakončil v Tibetu. Zde v létech 1946 až 1951 byl vychovatelem a poradcem mladého dalajlamy. Jaké politicky zabarvené názory mu předával, nebylo nikdy zveřejněno a těžko se to již dozvíme. V roce 1982 se Harrer jako Rakušan vrátil ještě jednou do Tibetu a rok poté navštívil Bhutan.

Až do konce života trvalo jeho přátelství se 14. dalajlamou Tendzinem Gjamccho, který jej navštívil dvakrát v Rakousku k osmdesátým a devadesátým narozeninám. Pokud nevěříte, film “Sedm let v Tibetu” vám doplní informace. V hlavní roli v hlavních rolích se představil Brad Pitt. Heinrich Harrer (6. července 1912 – 7. ledna 2006) napsal v roce 1953 úspěšnou knihu “Sedm let v Tibetu”. Dlouhé měsíce putoval o hladu ledovými pustinami, až po mnoha dobrodružstvích dorazil do Lhasy. Tím se mu splnil celoživotní sen, ocitl se v Tibetu, tajemném horském státu v klínu Himaláje.

Nikdo neví, jak se situace v nejlidnatější zemi světa dále dál vyvine. Musíme si uvědomit, že Čína je mistrem obřích skoků – z chlapce se najednou stala dospělým člověkem, a ani ona sama neví, jak tyto nové parametry zvládne. Co s touto novou silou…? Říše středu, jak se s oblibou říká, je zemí symbolů a obrazů. I písmo má obrázkové … „Zažijete tady spoustu symbolů a musíte se v nich vyznat. Třeba u příležitosti rautu na počest založení ČLR jsme dostali stůl č. 93. Další výmluvný obraz diplomacie. Hned vás musí napadnout, že loni to bylo stůl č. 130. Nikdo o tom nemluví, ale výpovědní hodnota tohoto faktu je zřejmá…“ dodává ing. Sečka.

Nelze žít jen v duchu pradávných tradic, proto hlavní aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a rozvíjejí se. Za tímto vzestupem stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila mandarínskou čínštinu. Roste počet tisíců mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny. Tibetská literatura se rozvíjí společně s tibetskou blogerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely. K oživení Tibetu přispěla i nejunikátnější železniční stavba na světě.

Proč si něco nalhávat, kritizovat Čínu za každou cenu? Podle iDnes, v roce 1972, ještě před jeho zničující aféry Wattergate, pronesl americký prezident Richard Nixon prorocká slova: „Představte si, že na asijském kontinentě prosadíte fungující a snesitelný politický systém. Dobrotivý Bože, takovou zemi už nikdo nezastaví. Z 800 milionů Číňanů může být přední světová velmoc.“ Dnes se jeho slova splnila s tím rozdílem, že Číňanů jsou 1,3 miliardy. Přitom před čtyřiceti lety měla tato obrovská země menší ekonomiku než Británie. Dnes je pětkrát větší, a v roce 2016 podle ekonomických analytiků předběhne svým výkonem i USA.

Inu, britský historik Niall Campbell Douglas Ferguson, profesor na Harvardově univerzitě, řekl: „Jako profesor jsem denně svědkem, jak moji britští a američtí studenti prohrávají s čínskými spolužáky. Svému synovi proto říkávám: na každého jako jsi ty, připadá osmadvacet inteligentních čínských studentů, kteří by také chtěli to, co máš ty za samozřejmé – život v luxusu a bezstarostnosti. Oni však pracují dvakrát víc než ty…“

PS: K pomluvám Číny patří též její údajná výroba zmetků. Hračky, elektronika, automobily… Ovšem copak se děje? Automobilka Volvo Cars je nucena stáhnout z čínského trhu 12 798 svých vozů, které do nejlidnatější země světa dovezla v letošním roce. Důvodem jsou objevené technické problémy… Pardon. Kdeže se ona volva vyrobila…? 

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)