Milí studenti: Školné nebude, až u nás schválí daň z příjmu 56,5 %

31. Březen, 2012 – 9:22
Co se v mládí naučíš...  Foto: Břetislav Olšer

Co se v mládí naučíš... Foto: Břetislav Olšer

Stávající šéf resortu školství Josef Dobeš (VV), čtrnáctý ministr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, včera skončil. Oficiálním důvodem jeho rezignace byl nesouhlas se škrty ve školství.

Ministerstvo totiž musí v jeho rezortu letos ušetřit 2,5 miliardy. Třináct ministrů školství jen mluvilo o reformách a nic. Když se Josef Dobeš pokusil něco s tím udělat, vyneslo mu to jen nevděčné happeningy studentů. Nakonec se za Dobeše nepostavili ani ministři jeho vlastní strany. A byly to právě Věci veřejné, co se dušovaly, že zvýší platy učitelům. Skutek utek… Kdyby Dobeš zůstal, studenti by ho zase napadli, že pedagogové mají jeho vinou malé platy. Pokrytectví. Místo aby ocenili jeho charakter a odmítli zradu ostatních vládních véčkařů. Prostě „objektivita“ demonstrantů á la „ředitelů světa“…

Proč hrdinní študáci nevylezli ze svých barů a pivnic či s Narodní třídy s transparenty třeba už za školských vlád Bursíka, Kuchtové, Buzkové, Lišky, Sokola, Pilipa, Piťhy…? Neptejte se studentů, zeptejte se pedagogů: Jak je vám ve školství? Průměrný plat učitelů včetně vedoucích pracovníků škol byl loni tjen pár stovek nad český průměr – 25 150 korun. Nepedagogové, tedy kuchařky, školníci nebo administrativní pracovníci škol, brali v průměru 14 000 korun. Za dobrotu na žebrotu; Dobeš se dočkal jen protestů a sprostých nadávek teenagerů, prožívajících zastuzenou pubertu. Mnozí z nich demonstrovali a neměli ani zdání proč. Jiní chtěli akademickou svobodu, aniž by zvládali základy všeobecného vzdělání. Předlohu kritizovaných reforem nečetl snad žádný z nich, o projektech placených EU ani nemluvě. Přitom ministerstvo o žádné dotace eur nepřijde, ani o eura za projekty, špatně vypracované za minulého ministra a opravené Dobešem…

Napřed volali: Pryč se školným, a když se jim Dobeš snažil vysvětlit, že zadarmo ani kuře nehrabe, oplatili mu heslem: „Dobeš do koše“. Nebo: „Komenský na Hrad, Dobešovi nas.at…“ Studentské transparenty hlásaly též: „Když je ti dvacet, chce se ti hnusem zvracet“ či „Protanči studium v rytmu splátkového kalendáře…“ Možná by mohli alespoň zapřemýšlet, byť to dnešní čeští studenti moc neumí, jak asi bylo jejich vrstevníkům během druhé světové války, jestli též hnusem zvraceli… Dobeš nakonec sprostému vydíráním podlehl a školné zrušil.

Když se však jedná o zdravotnické poplatky, jsou naši puberťáci srozuměni, vždyť se jich to netýká, že je třeba je platit, aby bylo dost peněz pro rezort zdravotnictví. Proč by měli mít pacienti zadarmo stravu, ubytování, léky, mzdy lékařů, zdravotnického personálu, nákladné operace či drahé procedury…? Nemyslí, jelikož to neumí, že i oni budou jednou pacienti. Proč ale mají být studenti zvýhodněni proti pacientům? Výdaje studentů činí cca průměr 10 tisíc Kč za semestr; zahrnující náklady na studium, bydlení, dopravu, platy profesorů, elektřinu a další výdaje škol. Kde na to mají chudáci brát, zač budou pařit na Stodolní, ani pivo, cigarety či drogy nejsou zadarmo? Chtěli by hlavně něco za nic a to je přinejmenším amorální.

Mají vůbec na něco nárok? Stačí si přečíst výsledky generální maturitní zkoušky a bude nám jasné, proč proti maturitám mladí tak vehemenmtně protestují. Nestudovali a teď mají vážné obavy, aby vůbec maturitou prošli. Třicetiprocentní neúspěšnost projektu „Maturitní generálka MAG´10“ a katastrofálně špatné výsledky jsou důvodem k panice. Odhaduje se, že u „ostrých“ maturit bude neúspěšnost „jen“ poloviční. V češtině neuspělo 22 procent studentů z nižší obtížnosti a 27 procent z vyšší obtížnosti. O dalších předmětech raději pomlčme. Podle předpokladů měli studenti největší potíž se zvládnutím testu z matematiky, kde téměř polovina z nich propadla, přitom byla obtížnost na úrovni znalostí deváté třídy. Už je vám jasné, že je to tím, když místo studia jen demonstrují…?

Školy máme různé; určitě by mnohé ze studentů lákala vysoká škola, kde by jejich znalosti nikoho nezajímaly. Mám po ruce jednu „ukázkovou“ vysokou… Zřejmě ne bez korupce a klientelismu byli asi nabíráni pedagogové na soukromou Vysokou školu cestovního ruchu a teritoriálních studií v pražských Holešovicích (VŠCRTS). Pokud sto studentů tříletého bakalářského studia platilo každý rok 48 tisíc Kč (24 000 korun za semestr), měli by mít kvalitní sbor profesorů, zvláště že nic jiného než Řízení cestovního ruchu se studijním oborem Cestovní ruch se za ty peníze na škole nevyučovalo a už ani vyučovat nebude. Slavnostní imatrikulací studentů a složením akademického slibu do rukou rektora doc. Ing. Otakara Němce, CSc. v Betlémské kapli byl dne 26. září 2008 zahájen první rok studia na Vysoké škole cestovního ruchu a teritoriálních studií spol. s r.o. – VŠCRTS.

Soukromé vysoké školy (SVŠ) u nás existují už deset let. V současné době ministerstvo školství eviduje dohromady přesně 45 privátních škol tohoto typu. Bezprostředně po založení VŠCRTS její šéfové tvrdili, že je zaručena mimořádně kvalitním pedagogickým sborem, vybavenými učebnami moderní audio a video technikou, internetem, který je trvale k dispozici. Mimořádná pozornost měla být věnována výuce jazyků rodilými mluvčími. V nabídce byly mimo tradiční evropské jazyky řada jazyků asijských, arabských a dalších, konkrétně 39 alternativ… Bla, bla, bla…

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ovšem začalo být poněkud nervózní z problémů, které má s přijímačkami na střední školy a tak se s VŠCRTS nepáralo. Pohrozilo, že jí zruší akreditaci zmíněného oboru. Asi se mu nelíbilo, že za 4,8 milionu od studentů za rok působí na škole jediná administrativní pracovnice. Také zdejší rektor byl solidně vytížen svými „vedlejšáky“. Ve své formální alma mater vyučoval předmět management lidských zdrojů, avšak na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze působil ještě v rozsahu 40 hodin. Něco mu hodily též další úvazky na VŠ finanční a správní, VŠ ekonomie a managementu a VŠ manažerské informatiky a ekonomiky…

Podobně se snažili i další pedagogové. Šetřit se ale musí, zvláště když soukromé školy dostávají skoro stejné dotace jako ty státní, které ovšem zatím nemohou vybírat od studentů školné… Holt, kdo z pedagogů by si dovolil šikanovat přílišnými nároky na studium naše mladé lidi, kteří se v případě soukromých škol mění rázem v solventní klienty. Zaplať a dělej si, co chceš… „Najednou jsme s hrůzou zjišťovali, že škola nabízela ukončení bakaláře za semestr na základě toho, že lidé přijdou z vyšší odborné školy a za semestr pouze napíšou bakalářskou práci,“ popisuje Vladimíra Dvořáková, šéfka ministerské komise, která uděluje vysokým školám akreditaci na studium.

Když jsem o VŠCRTS napsal pár varovných slov, dostal jsem e-mail… “Dobrý den! Článek o odebrání akreditace VŠCRTS mě dnes dost “překvapil”, má přítelkyně na tuto školu dochází a já ji platím (48 000,- Kč za školní rok). Záměrně píši, dochází, neboť studuje denní studium, ale do školy chodí jen v úterý na 11 hodin, ve středu na 1, 5 hodiny, ve čtvrtek 3 hodiny, to je 15, 5 hodiny týdně. Konzultace v podstatě nejsou…“ S pozdravem Licek Jan, provozovatel turistické ubytovny v Praze.

Rozhodnutí ministerstva o odnětí akreditace VŠCRTS nabylo právní moci 25. května 2009. To je škody, což studenti? Zavřít tak „vynikající“ ústav…? Kdyby v tom roce byl ministrem školství Dobeš, určitě by za to mohl… Stejně jako, když si chtěl studenty udobřit a slíbil jim, že plzeňská práva budou dál existovat, přestože Dvořáková rozhodla zcela obráceně… Dobešovo vyjádření, prý podložené právní analýzou, sledovalo přes 150 nadšených studentů plzeňských práv, kteří v pátek ráno dorazili do Prahy k budově ministerstva. Ministr prodloužil škole akreditaci do července 2016.

A milí studenti, co odmítali, aby se jejich škola stal jen firmou, jásali a modlili se k Dobešovi jako projev své úcty k muži, co je zachránil. Do července roku 2016… Další pokrytecká studentské divadélko. Jakto, že plzeňští budoucí právníci nedemonstrovali s transparenty o tom, jak šlo jejich VŠ udělal místo pěti let za pouze dva měsíce prázdnin. Kolik bakalářů a absolventů bylo jen fiktivních, s plagiáty svých bakalářských či doktorantských prací. Tak co, „Dobeš do koše“ a „Komenský na Hrad, Dobešovi nas.at…“? Nebo Dobeš na Hrad…? Inu, další obrácení Ferdyše Pištory. Je vidět, že studenti opravdu neví, která bije, hlavně když to bude k jejich prospěchu. A najednou jim přestane vadit, když je někdo přirovnává k těm, co parazitují na pracujících, že jejich titul je vlastně zbožím. A všeobecná studentská solidarita zmizí jak pára nad hrncem…

Co tedy dělat? Vybírat školné jako na VŠCRTS…? Vybírá se někde vůbec…? Školné se neplatí v severských státech, tedy Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. Formálně z toho důvodu, že je vykoupeno velmi vysokými daněmi, ze kterých je školství financováno, a jež jsou tedy pouze jinou formou školného. Míra zdanění v Dánsku, Švédsku nebo Norsku je nejvyšší z vyspělých zemí světa. Aktuálně nejvyšší horní sazba daně z příjmu v Evropě se uplatňuje ve Švédsku

Co tedy dělat? Vybírat školné jako na VŠCRTS…? Vybírá se někde vůbec…? Školné se neplatí v severských státech, tedy Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. Formálně z toho důvodu, že je vykoupeno velmi vysokými daněmi, ze kterých je školství financováno, a jež jsou tedy pouze jinou formou školného. Míra zdanění v Dánsku, Švédsku nebo Norsku je nejvyšší z vyspělých zemí světa. Aktuálně nejvyšší horní sazba daně z příjmu v Evropě se uplatňuje ve Švédsku, kde celková výše zdanění při „normálním“ příjmu fyzické osoby (tj. přibližně mezi 140 – 250 tisíci SEK ročně) se pohybuje okolo 56 procent. Zdanění fyzické osoby s mimořádně velkým majetkem může naproti tomu dosahovat hodnoty až 80 – 90 %…

Dovedete si něco podobného představit v Česku? Ministerstvo sjednotilo daň z příjmu fyzických i právnických osob na 19 procent. Třikrát míň než ve Švédsku. Jaké nápisy by byly na transparentech studentů, kdyby měli jejich rodiče horní sazbu daně z příjmu kolosálních 56,5 procenta…?

Francouzský vysokoškolák zaplatí na univerzitě jenom přijímací poplatek u zápisu ve výši 400 eur. Na francouzském Institutu Sciences-Po je školné pro studenty ze zemí EU, ale i Francouze, až do výše 12 000 eur ročně. V Německu funguje sedm typů vysokoškolských institucí. Nejrozšířenější jsou univerzity a odborné školy. Jednotný školský systém zde neexistuje. Každá spolková země si určuje vlastní pravidla. Přes 300 vysokoškolských institucí řadí Německo na evropskou špičku, a to nejen kvantitou. Zatím školné na soukromých školách dosahuje v průměru 1100 eur ročně. Měsíční rozpočet německého studenta se tak pohybuje mezi 600 až 800 eury měsíčně. Jednotlivé německé státy ale poskytují studentům řadu různých stipendií, aby na studia dosáhli i mladí lidé ze sociálně slabších rodin.

A kde už mají školné a na demonstrace dávno zapomněli? Např. Pobaltské republiky, Maďarsko, Španělsko, Portugalsko, Itálie, země Beneluxu, Bulharsko, Spojeném Království a Irsko. Školné v Británii se v současné době pohybuje okolo tří tisíc liber ročně. V Irsku je jeho výše dosahuje až 5 tisíc eur. Tvrdé jdou na věc Spojené státy. Školné na státních univerzitách se pohybuje v rozmezí 10 až 14 tisíc dolarů za rok, na soukromých potom 14 až 30 tisíc dolarů. Samostatnou kategorií jsou pak školy ze známé Ivy League (Harvard, Princeton, Yalle), na nichž školné dosahuje až padesáti tisíc dolarů. v Austrálii se platí školné od roku 1989, student má možnost zaplatit jej před začátkem každého semestru (za to je odměněn 25% slevou), nebo si může splátky odložit… A v Maďarsku asi polovina ze 450 tisíců vysokoškoláků studuje na soukromých vysokých školách, kde se školné platí ve výši je 13 až 150 tisíc forintů za jeden semestr, tedy zhruba patnáct tisíc korun…

Závěrem mi dovolte anekdotu, kterou miluji. Přidávám ji vždycky, když je řeč o českých studentech, co dopadli jak sedláci u Chlumce v celosvětovém průzkumu vzdělanosti. Nejlepšími výsledky se může chlubit Čína, poté Hong kong, Singapur, Korea, Japonsko a Finsko. Z téměž 65 států se v téměř poslední ČR do měření zapojilo 7500 patnáctiletých žáků z 290 základních a středních škol, učilišť a gymnázií. Výsledky ndopadly pro české zástupce katastrofálně – naprosté nedostatky v češtině, komunikativnosti a matematice…

Tuto brilantní anekdotu jsem si četl asi stopadesátkrát, ale vždycky jsem při ní pukal smíchy… Nyní malá vsuvka o jednom studentíkovi z Brna, co chtěl být hrdina a položil prezidentu Klausovi geniální otázku, kolik platil školné on sám v šedesátých letech. Možná by se dozvěděl víc, kdyby položil svůj dotaz anglicky, německy, francouzsky nebo italsky. V těchto řečech je totiž Václav Klaus bezchybný… Já to zvládnu slovensky…

Prvý školský deň na americkej strednej škole predstavuje učiteľka nového žiaka, Sakiro Suzukiho z Japonska. Hodina začína a učiteľka sa pýta: “Uvidíme, kto ovláda kultúrnu históriu Ameriky? Kto povedal: Dajte mi slobodu, alebo ma zabite?”

Hrobové ticho v triede, len Suzuki zdvihne ruku: “Patrick Henry, 1775 vo Philadelphii.”

“Výborne Suzuki”, a kto povedal: Toto je národ a národ nesmie zhynúť?”

Suzuki sa postaví: “Abraham Lincoln, 1863 vo Washingtone”.

Učiteľka sa pozrie na žiakov a vraví : “Hanbím sa za Vás, Suzuki je Japonec a pozná americkú históriu lepšie ako vy.”

Zozadu sa ozve tichý hlas: “Bozkaj nás v riť, zasratý Japončík!”

“Kto to povedal?” zvolá učiteľka.

Suzuki bez vyzvania odpovedá: “Generál McArthur, 1942 v Guadalcanale, a Lee Iaccoca v 1982 pri valnom zhromaždení firmy Chrysler.”

Trieda je celkom ticho, len vzadu sa ozve: “Je mi z toho na grcanie!”

Učiteľka kričí: “Kto to bol?!?”

Suzuki odpovedá okamžite: “George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v priebehu obeda, Tokio 1991.”

Jeden zo študentov sa postaví a otrávene povie: “Môžeš mi ho vyfajčiť…!”

Učiteľka hystericky: “A dosť! Čo to má znamenať?”

Suzuki bez mihnutia oka: “Bill Clinton Monike Lewinskej, 1997 vo Washingtone, oválna pracovňa Bieleho domu.”

Ďalší zo študentov vstane a zreve: “Suzuki je hromada sračiek!”

A Suzuki opäť v pohode: “Valentino Rossi pri Veľkej cene motocyklov, Brazília 2002.”

Celá trieda prepadne hystérii, učitelka upadá do zúfalstva, plieska dlaňou po katedre, dvere sa otvoria, vojde riaditeľ a kričí: “Kurva, taký bordel som ešte nevidel!”

A Suzuki, viac-menej len pre seba: “Poslanec Fico ministrovi financií Miklošovi pri schvaľovaní štátneho rozpočtu, Bratislava 2005…”

Inu, kdos bez chyby, hoď kamenem, Dobeše do koše a některé naše teenagery zažeň na malý dvůr a vem na ně velký bič… Do té doby, než u nás Kalousek schválí daň z příjmu ve výši 56,6 procent, které předplatí i vysoké školné…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *