Hlavní bylo, že se na něm dala naladit Četba na pokračování Františka Filipovského Bylo nás pět či Pučálkovic Amina Jindřicha Plachty. A ještě rozhlasové hry a silvestrovské anekdoty Jiřího Štuchala.

A nesmím zapomenout ani na prvního rozhlasového blogera, který měl tenkrát ještě na československém vysílání svůj pravidelný blog: Čo vrta Viktorovi Kubalovi v hlave.

A tento slovenský výtvarník, Židé by řekli „požehnaná vzpomínka“, pravidelně v asi pětiminutivých vstupech glosoval své postřehy z každodenního života.

Také já bych se pokusil stručně glosovat jednu pro mě nepochopitelnou událost, vlastně pro někoho jen běžný rituál solventních lidiček. Tím mým človíčkem je Mojmír Hampl, člen bankovní rady České národní banky.

Ne, nebyly jeho nahaté fotografie v bulváru, ani nemá nemanželské dítě, natož aby byl v seznamu agentů StB. Jen si prostě jako zcela bezúhonný občan Česka půjčil od instituce, kterou sám řídí, přes tři miliony a tři sta tisíc Kč.  

Žádná senzace, vyplývá to z jeho majetkového přiznání, které zaslal do Sněmovny, jak mu ukládá zákon o střetu zájmů. Podle výroční zprávy ČNB o hospodaření za loňský rok měl pan Hampl čistý plat 1 810 665 korun.

Funkce v Radě je veřejnou a členové za ni pobírají plat stejný, jako je základní poslanecký plat, tedy 61 400 Kč. K tomu mají ještě nárok i na paušální náhradu 17 100 korun.

Bože, tolik peněz, jeho konto musí být přece pěkně nadité. Proč si tedy ještě půjčuje? Určitě si vydělal za deset roků nejmíň deset milionů, za devatenáct roků…

Nic mi do toho není, jen že získal ještě 3,362 miliónu korun za prodej akcií a podílových listů.

Pak čtu ale dál a je tu vysvětlení; loni si totiž pořídil byt a garážová stání do společného jmění manželů téměř za dvanáct miliónů korun.

No a vše je jasné. Proč se vůbec nad takovou banalitou pozastavovat…

Musím však férově přiznat, že se pan Hampl zachoval vysoce morálně, když nenapodobil své movité kolegy – hokejisty NHL, kteří se dali do stávkování za zvýšení svých ročních pětimilionových dolarových gáží, a že nežádal, aby měl místo skoro dvou milionů korun, jako má doposud, dvakrát tolik…

Jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí. Pro důchodce s čistým ročním příjmem 120 tisíc Kč je to jiná dimenze, čtvrtý rozměr…

Proto mi to jen vrtá v hlavě a to je asi tak jediné, co s tím můžu udělat.

Ale jako impuls pro zamyšlení středních vrstev to možná jde, že pane Viktore Kubale, požehnaná vzpomínka…