O nedůvěře koalici aneb Další střelba slepými levicovými náboji…?

29. Únor, 2012 – 14:51
Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li po katarzi, najdou tě... Foto: Břetislav Olšer

Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li po katarzi, najdou tě... Foto: Břetislav Olšer

Marnost nad marnost a nic než marnost. Takové je ústřední rčení o Česku. Jsme zkrátka národ schizofreniků. Proti trojkoalici je skoro 75 procent obyvatel ČR. Když ale čteme v médiích o tom, že ČSSD se v březnu chystají na další pokus vyslovit vládě nedůvěru, všichni plivají po socanech a milují svoje pravo-levicové ministry.

Přitom české vládě věří podle průzkumů 20 procent obyvatel, 15 procent pak má důvěru ve Sněmovnu… A i kdyby to byli jen pensisté, jichž je už v České republice přes 2,31 milionu. Podle České správy sociálního zabezpečení byl ke konci září minulého roku průměrný důchod 10 539 korun. I to by byl důvod k odvolání trojkoalice a nejen kvůli reformám, které jsou sice nutné, ale zmrazit pro tři příští roky důchody je přímo neřestné.

Přestože v české trojkoalici vládnou ryze antagonistické vztahy, kdyby jeden na druhého podávají trestní oznámení, vyčítají si vzájemné lži i před miliony televizních diváků. Prostě jedna nestoudnost vedle druhé, ale kdo z nich by dobrovolně opustil své dvě stě tisícové koryto? Proto je jasné, že patrně ani další pokus o odvolání Nečasovy vlády nevyjde. Je to jen střelba nazdařbůh a ještě slepými levicovými patronami. Inu, poměr pravice vůči levicové opozici 118 ku 82 ve Sněmovně je toho jasným dokladem.

Tak je též nejasné, kdo získá Hlavní cenu podnikavců pod názvem: „Největší zloděj, co nepůjde do vězení… Mizerové z vyšší třídy či zbohatlí lumpové, tak se dnes říká arogantním zbohatlíkům, jimiž se naše vláda, Sněmovna či Senát jen hemží. Sociologové z University of California v Berkeley prokázali, že bohaté a privilegované vrstvy společnosti obecně lžou, kradou a podvádějí mnohem více než lidé z vrstev chudších a prostších. Stačí si pustit předvolební televizi a hned je vidět, kdo je bídák, co má za ušima. Potvrzuje to teorii, že hospodářská krize je přirozenou součástí kapitalismu, aby se jednou za zhruba půl století mohla uskutečnit katarze a takto „očištění“ grázlové mohli jít k ledu s patřičnými „zlatými padáky“…

A jaká byla geneze odvolávání pravicových vlád v Česku? Nastalo období přeběhlíků a proto 20. června 2007 odolala hlasování vláda Mirka Topolánka (ODS). Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo 97 sociálních demokratů a komunistů. Proti byli koaliční poslanci ODS, KDU-ČSL a Strany zelených a bývalí sociální demokraté Miloš Melčák a Michal Pohanka – dohromady 101 poslanců. Následoval 5. prosinec 2007, kdy Topolánkova vláda odolala druhému opozičnímu návrhu na vyslovení nedůvěry. Proti hlasovalo 101 poslanců a Melčák s Pohankou. Hlasování se nezúčastnili Petr Wolf (ČSSD) a Petr Nečas (ODS). Wolf svojí neúčast zdůvodňoval infarktem pobytem v nemocnici, přičemž v hodinách hlasování byl v Ostravě na VŠB-TU, kde neúspěšně zápolil o docenturu.

Ani třetí pokus 30. dubna 2008 o vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu neuspěl. Pro nedůvěru bylo 98 poslanců. Za vládu se postavili všichni přítomní koaliční zákonodárci a Melčák s Pohankou. Další střelbu slepými náboji přežili Topolánkovci 22. října 2008, přestože pro nedůvěru vládě se vyslovilo 96 poslanců ČSSD a KSČM. Poslanci ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se hlasování zdrželi, Olga Zubová a Věra Jakubková ze Strany zelených se hlasování nezúčastnily.

Dá se to nazvat vrcholem ledovce zvaného přeběhlictví. Jejich kolegové Melčák a Wolf, co už to měl jasné s ODS, spolu s 95 koaličními poslanci hlasovali proti vyslovení nedůvěry. Teprve na popáté se defenestrace povedla 24. března 2009. Sněmovna vyslovila vládě Mirka Topolánka nedůvěru. Proti kabinetu hlasovali Schwippel a Tlustý z ODS a bývalé členky Strany zelených Zubová a Jakubková. Jejich zásluhou opozice získala potřebných 101 hlasů, ale k ničemu jim to stejně nebylo. Vanitas vanitatum et omnia vanitas…

A nedešla vláda Nečasova a první hlasování o nedůvěře v její vládnutí, když ji 21. prosince 2010 poslanci všech tří koaličních stran podle očekávání podrželi. Pak přišel druhý pokus 26. dubna 2011 a Nečasova vláda opět vydržela i přesto, že byli pro nedůvěru vládě tři poslanci zvolení za Věci veřejné – Stanislav Huml, Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka, jež byli krátce předtím vyloučeni z klubu.

Kdo se zhostí vyčištění Augeiásových chlévů, v němž dobytek způsobil tolik neřádu a špíny, že jedině Héraklés ho zvládl vyčistit za jediný den. Vyhnal dobytek na pastvu, vykopal příkop k blízkým řekám a vpustil z nich vodu do chléva. Voda všechnu nečistotu odnesla…

Inu, už dnes je téměř jisté, že ani na potřetí opozice trojkoalici nesundá, přestože si ji asi 70 procent národa nepřeje. Jak dostat svini od koryta se jen tak brzy nikomu nepovede, natož aby někdo narychlo sehnal Héraklése, co by vyčistil smrdící Augeiášův chlév…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *