Ivan Ženatý: Do Ostravy přijedu vždycky rád

28. Únor, 2012 – 16:24

Komorní cyklus
Společenský sál DKMO
05. 03. 2012 v 19 hodin

Program:
J. Pachelbel: Kánon
J.S.Bach: Koncert pro housle a orchestr a moll BWV 1041
F.Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro housle a orchestr d moll
A. Vivaldi: Čtvero ročních dob

Účinkují:
Ivan Ženatý – housle
Janáčkův komorní orchestr

Sólista věnuje tento koncert památce Zdeňka Dejmka

Ivan Ženatý: Do Ostravy přijedu vždycky rád

Janáčkův komorní orchestr za pár let oslaví abrahámoviny. Vznikl v roce 1964 z předních hráčů Janáčkovy filharmonie Ostrava a záhy se jeho uměleckého vedení ujal Zdeněk Dejmek, který přivedl orchestr k vynikající úrovni a vtiskl mu osobitou interpretační tvář. V čele orchestru stál až do roku 2005, kdy od něj štafetu převzal Jakub Černohorský. Zdeněk Dejmek, jehož životní pouť skončila na podzim roku 2010, zasvětil svůj život houslím.

Proto není divu, že na koncertě Janáčkova komorního orchestru 5. března 2012 od 19 hodin ve společenském sále Domu kultury města Ostravy, jenž je pomyslnou poctou Zdeňku Dejmkovi, vystoupí další vynikající houslista – Ivan Ženatý, který shodou okolností padesáté narozeniny oslavil před pár dny. A není to náhodný výběr, s Janáčkovým komorním koncertem Ženatého pojí dlouholeté profesní i osobní vazby. Požádali jsme Ivana Ženatého, kterého odborná kritika, hudební kolegové i posluchači označují v poslední době za nejvýznamnějšího českého houslistu, o krátký rozhovor.

S Janáčkovým komorním orchestrem natočil na počátku 90. let CD nazvané Italské barokní koncerty. Jakým způsobem jste se vlastně dali dohromady?
Kdysi v osmdesátých letech jsem dostal krasopisný dopis od pana Kubečky, houslisty, zakládajícího člena a jednatele Janáčkova komorního orchestru. Bylo to psaní ze staré školy a velmi se mi zapsalo do paměti, protože tak ostře kontrastovalo s běžnou praxí. „Bylo by pro nás ctí spolupracovat s Vámi“, psal mi a já se ani na chvíli nerozmyslel. Začali jsme pravidelně koncertovat v Čechách i v různých evropských zemích, pak natáčeli pro rozhlas a nakonec i pro Supraphon. Měli jsme k sobě blízko a mnoho jsme společně zažili.

V medailonu České televize jste se zmínil o vystoupeních doma i v zahraničí,
o setkávání se s novými lidmi, muzikanty, kteří s Vámi hrají, kteří Vás inspirují, ovlivňují… Jak je to v případě Janáčkova komorního orchestru?
Janáčkův komorní orchestr byl ansámblem, ve kterém jsem důvěrně znal všechny členy, s většinou si tykal a sdílel jejich životní osudy. Nejdůležitějším (a to nejen pro mě) byl samozřejmě umělecký šéf Zdeněk Dejmek. Vždycky jsem jeho tón cítil za zády, ať už v komorním obsazeni nebo při hostování u Janáčkovy filharmonie. V Mistru Dejmkovi se vzácně snoubila spontánnost s disciplinou, bohémství s poctivostí. Mnoho mě naučil. Když měl před operací ruky, vezl jsem ho do špitálu. Mluvili jsme o tom, že už třeba nikdy nebude hrát. A oslavovali jsme společně, když se na pódium opět vrátil.

Míváte ještě někdy před vystoupením trému, přestože, jak říkáte, bez vystupování na pódiu, kde se objevujete od raného dětství, byste nemohl žít?

Respekt před publikem může být velmi povzbuzujícím aspektem a u mě to tak funguje. Na jedné straně totální koncentrace a na straně druhé, když vše skončí – absolutní uvolnění a zapomnění. Například v mé pedagogické práci je právě tato oscilace tím nejdůležitějším, co stále znovu řešíme a hledáme. Ale jen některým z nás je dáno (jak praví Picasso) nejen hledat, ale i nalézat.
Ještě jako student konzervatoře jste si splnil sen – hrát s Českou filharmonií.

Jaký je Váš současný sen?

Debut s Českou filharmonii byl pro mě osobně malým životním zázrakem. Až dosud jsem chodil na rudolfínské koncerty jako konzervatorista a takřka nedýchal při jejich kreacích. A jednoho dne se tam sám postavil a hrál. A přesně tento moment doteku s nepoznaným a mimořádným je pro mě stále nejlákavějším snem, bohužel ostře kontrastujícím se vším, kam se vyvíjí naše současná civilizace.

V tomto roce začnete učit na HAMU v Praze…

S vedením pražské AMU opět nedošlo k domluvě. Učím sice momentálně dva pražské studenty v rámci celoevropského programu Erasmus na drážďanské Hochschule, ale v Praze to jaksi nevyšlo… Byl to jeden z důvodů, proč jsem přijal od letošního léta nabídku prestižního Hudebního institutu v Clevelandu. Stěhuji se tedy do Ameriky, ale jako koncertní houslista vždycky rád přijedu do Ostravy nebo kamkoli v zemi, kde jsem se narodil.

***
Odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují Ivana Ženatého za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti.
Houslový virtuos Ivan Ženatý opakovaně hostuje se slavnými mezinárodními tělesy jako je BBC Symphony Orchestra London, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Berliner Symphoniker, Orchesta Nacional de Madrid, ale i předními českými orchestry jako je Česká filharmonie, FOK či Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Velkou pozornost vzbuzují také sólové a komorní projekty Ivana Ženatého (kompletní Bachovy sólové sonáty či Beethovenovy a Brahmsovy sonáty z posledních sezón). Svým mimořádně bohatým repertoárem zahrnujícím přes padesát houslových koncertů oslovuje široké publikum, aniž by na okamžik opustil svět klasické hudby. Kromě samozřejmé technické perfekce bývá oceňován jeho vkus pro styl a podmanivá krása tónu.

Svou profesionální kariéru zahájil Ivan Ženatý účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě, po které následoval debut s Českou filharmonií pod vedením Libora Peška, vítězství v soutěži Pražského jara a laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO. V roce 1990 debutoval Ivan Ženatý v Londýně, 1991 v Berlínské Filharmonii a Concertgebouw v Amsterdamu, 1994 v Tokyu, 1996 v New Yorku a Buenos Aires. Hrál společně s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, Serge Baudo,Valerijem Gergijevem, Andrejem Boreyko, Nevillem Marrinerem a dalšími.

Hudební výraz Ivana Ženatého ovlivnila nejvíce osobní setkání s Nathanem Milsteinem, Ruggierem Riccim a Andre Gertlerem, výraznou změnu v jeho hudebním myšlení inicioval prof. Bezrodnyj na Čajkovského konzervatoři v Moskvě. Největší význam ale měly pro Ivana Ženatého soukromé lekce u Josefa Suka a následná dlouholetá spolupráce vrcholící vystoupeními na Würzburger Mozart-Festspiele, Pražském jaru a kompletní nahrávkou děl W. A. Mozarta.

Gramofonové nahrávky Ivana Ženatého ostatně vzbuzovaly vždy nadšený ohlas u posluchačů i hudebních kritiků. Po celou dobu umělecké činnosti je patrná koncentrace na souborná díla velkých autorů jako jsou Telemann, Bach, Mendelssohn, Schumann, Schulhoff nebo Dvořák a Grieg natočené pro Dorian Recordings v New Yorku. Mimořádný zájem vzbudil nový dvořákovský komplet (www.audite.de) a nahrávka obou houslových koncertů J. B. Foerstera s BBC SO London a jeho šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (www.supraphon.cz).
Díky newyorské Harmony Foundation hraje Ivan Ženatý na vzácné housle Giuseppe Guarneriho „del Gesu“ z roku 1740.

Kromě mistrovských kurzů v Německu, Španělsku, USA a Kanadě vyučuje Ivan Ženatý na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech a od roku 2012 přijal profesuru na prestižním Cleveland Institute of Music.

Janáčkův komorní orchestr vznikl v roce 1964 z předních hráčů Janáčkovy filharmonie Ostrava. Záhy se jeho uměleckého vedení ujal Zdeněk Dejmek, který svou strhující muzikalitou, stylovým cítěním a systematickou precizní prací přivedl orchestr k vynikající úrovni a vtiskl mu osobitou interpretační tvář. Název si soubor vybral podle nejvýznamnějšího českého skladatele první poloviny 20. století L. Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald, který vždy s tímto krajem vnitřně soucítil a čerpal z něj mnohé podněty pro svou hudbu. V repertoáru souboru převažují kromě jiných skladby italského baroka, českého nebo vídeňského klasicismu a rovněž perly romantismu či 20. století. Špičková interpretace těchto skladeb dovedla soubor opakovaně na festivalové koncerty doma i v zahraničí, kde účinkoval s významnými českými nebo zahraničními sólisty. Nahrávky tohoto souboru zaznamenaly vedle Českého rozhlasu nahrávací společnosti Supraphon, Panton, Riccordi, RCA-JVC, Crystal,Stylton a Slovart Records. V průběhu roku 2005 předal Zdeněk Dejmek štafetu uměleckého vedoucího mladému a velmi talentovanému houslistovi Jakubovi Černohorskému, který úspěšně vedl Janáčkův komorní orchestr již na jeho turné v Jižní Koreji v r. 2004. V následujících letech se orchestr účastnil řady domácích i zahraničních festivalů (např. Janáčkův máj, Janáčkovy Hukvaldy, Musica Sacra v Nitře, festivaly v Polsku) a v roce 2009 opět vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské Jaro. V roce 2011 vydal Janáčkův komorní orchestr nové profilové CD u prestižního britského vydavatelství Chandos Records s názvem Czech music for Strings, recenze na toto CD je možno najít na portálu Chandos Records nebo Arkiv Music.
Houslista Jakub Černohorský je absolventem ostravské konzervatoře u prof.Vítězslava Kuzníka a Akademie múzických umění v Praze u prof. Petra Messiereura.

Úspěšně se zúčastnil několika interpretačních soutěží a sólově vystupoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Hradec Králové, Komorním orchestrem mladých sólistů. Spolupracuje s Českým rozhlasem, v r.2000 – 2007 působil pedagogicky na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.V létě 2005 se zúčastnil Festivalu komorní hudby při Cleveland Philharmonic Orchestra ( Kent Blossom Festival,USA) a v roce 2008 se po úspěšném konkurzu stal koncertním mistrem Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *