Židé objevili lidstvu Boha, Čína papír, kompas a střelný prach…

11. Únor, 2012 – 21:41

Čína a její obyvatelé...  Foto: Břetislav Olšer

Čína a její obyvatelé... Foto: Břetislav Olšer

Nedávno jsem obdivoval Šanghaj prostřednictvím super akce Expo 2010. Stejně jako Olympiáda v Pekingu bylo toto Expo výjimečné a úchvatné. Po třiačtyřiceti letech získal český pavilon na Všeobecné světové výstavě cenu Mezinárodního úřadu pro EXPO.

Číňané se nikdy necítili Židy, ani židovstvím ohroženi. Naopak. Oba národy tvořily lidskou civilizaci. Zatímco Židé objevili pro lidstvo monoteistického Boha, dali nám Desatero, napsali Starý zákon a mají na dvě stovky nositelů Nobelových cen, Čína zase vynalezla papír, knihtisk, střelný prach, vrtné soupravy, magnetickou střelku a kompas, desetinnou soustavu, parní a hodinový stroj či porcelán a hedvábí, tedy vynálezy, které změnily tvářnost a stav věcí na celém světě – v literatuře, ve vojenství, v navigaci i průmyslu…

Nyní mě upoutaly dvě zásadní události; Expo Šanghaj a nová knížka Židovky Anny Votické z Brandýsa nad Labem, současně žijící v Montrealu. “Zachráněna v šanghajském ghettu”. Tyto jedinečnosti mě přivály vzpomínku na setkání s diplomatem JUDr. Vladimírem Galuškou v New Yorku, kde počátkem 90. let pracoval jako velvyslanec mise České republiky při OSN. Poté byl velvyslance na Slovensku, nyní je náměstkem ministra pro evropské záležitosti.

Povídali jsme si rovněž o jeho otci Miroslavu Galuškovi, novináři, který se zúčastnil i Norimberského procesu. V letech 1968 – 1969 byl ministr kultury a informací, generální komisař bezkonkurenční československé účasti na Světové výstavě v Montrealu 1967, v Ósace roku 1970 a v Seville 1992. Protože na protest odvolání Dubčeka z funkce generálního tajemníka KSČ podal v květnu 1969 demisi na funkci ministra, byl po návratu z Expa v Ósace vyloučen ze strany a perzekvován. Jeho odkaz byl znovu využit na Expu 1992 v Seville. Určitě také v Šanghaji, kde opět zářily skvosty české tradice, jejíž sklářství a další priority už, bohužel, berou pozvolna za své.

Číňané vychvalují a velebí jak Židy, kteří byli u zrodu české industrializace, tak i Stát Izrael. Říkají, že Izrael je malý a obklopen nepřáteli, ale přežívá a slaví úspěchy. Podle nich Čína a judaismus jsou jediné dvě věci, které si během historie zachovaly svůj charakter. Samotná Šanghaj má jako megaměsto přes 20 milionů obyvatel. Už v letech 1920 – 1930 se řadila mezi pět světových velkoměst – Londýn, New York, Paříž a Tokio. Byla obchodním centrem pro bavlněné oděvy, léčiva, opium. Dnes má Šanghaj ambice vyšší. Být první v Asii a pak na světě. Hlavním cílem Šanghaje je stát se do roku 2020 hlavním finančním centrem Asie. Že by vliv Židů z Šanghaje…?

V historických dokumentech se odhaduje, že první Židé přišli do Číny z Persie Hedvábnou stezkou v 8. století. První židovská komunita byla v Číně založena v roce 1163, zanedlouho poté byla také postavena rovněž první čínská synagoga. “Zdálo se, že svět je rozdělen na dva: Na ten, kde Židé žít mohou, a na ten, kam nemohou ani vstoupit”, napsal pozdější první prezident Izraele Chaim Weizmann roku 1936, kdy moc nacistů v Evropě narostla, a ostatní země zakázaly Židům vstup. Šanghaj byla výjimkou. Ve třicátých letech byla jediným místem na světě, které nežádalo vstupní víza ani od Židů.

Během třicátých let a II. světové války našlo ve městě útočiště asi 18 000 židovských uprchlíků z nacistické Evropy. Pak přišli bohatí Židé z Bagdádu, později rovněž z Ruska. V roce 1937 začalo okupovat Šanghaj Japonsko; o pět roků později zásluhou nátlaku nacistického Německa na japonské úřady pak tyto vydaly příkaz, aby se “všichni občané bez příslušnosti vystěhovali do chudinské čtvrti”, nazvané šanghajským ghettem.

Anna Votická-Kantůrková se narodila 5. července 1913 v Brandýse na Labem, kde měl její otec obchod s pánským oblečením. Když bylo Anně pět roků, přestěhovali se do Prahy. V roce 1938, po obsdazení země nacisty, se rozhodli emigrovat do Číny. V dubnu 1940 vyjelo s vízy deset členů rodiny z Prahy, přes Brno, Vídeň, Curych a Terst, kde nasedli na loď. Směr Šanghaj. Přes Benátky, Suezský průplav, Aden, Singapur, Manilu a Hongkong. Po měsíci plavby konečně stáli na pevné zemi v Šanghaji.

Bydleli ve dvoupodlažním bytu. Brzy ale zjistili, že jejich sousedy jsou nacisté, členové páté hitlerovy kolony, kteří měli zajistit pro Hitlera podporu během plánované nacistické expanze do Číny. Proto si pronajali dům v jiné části města, kde žila také spousta českých krajanů. Někteří pracovali pro Škodovku, jiní pro firmu Baťa. Koncem roku 1940 si manžel Anny a jeho bratr otevřeli malou továrnu na bižuterii a potom přicestoval zbytek rodiny ze Švýcarska.

V ghettu bylo kolem 1200 židovských lékařů a velká nezaměstnanost. Protože jich byl opravdu nadbytek, nemohli si účtovat tolik jako obvykle. Deset šanghajských dolarů za domácí návštěvu bylo moc málo. Devizový kurz byl 22 šanghajských dolarů za jeden americký. V roce 1945 se však americký dolar už prodával za 395 tisíc šanghajských…

Až do konce války nic ale netušili o hrůzách, které se děly v Evropě. Pak dávali na sovětském konzulátu dokument o Osvětimi. Chtěla se na něho jít podívat, ale manžel jí to zakázal. Řekl, že už ho viděl a úplně mu to stačilo. Byly to jedny z prvních drastických záběrů natočených v osvětimském vyhlazovacím lágru. Teprve v září 1945 se z dopisu svého bratrance dozvěděla víc. Za holocaustu zemřelo v koncentračních táborech šedesát pět rodinných příslušníků Votických.

Židovský stát vnímá tradici judaismu jako někdejší základ pro vytvoření Izraele před dvaašedesáti roky. Proto je v každém židovském obytném domě, hotelu či úřadu umístěna na pravém zárubním rámu dveří ve dvou třetinách jejich výšky mezuza, ornamentální pouzdro z olivového dřeva, kovu, kamene nebo umělé hmoty, v němž je svitek Tóry. Číňané se postavili čelem také k náboženské tradici Židů. Izraelští sportovci a činovníci (třiačtyřicet sportovců a dvacet trenérů) mohli na Letních olympijských hrách v Pekingu procházet do pokojů, kde byli ubytováni, dveřmi, jejichž zárubně měly také v souladu s Tórou mezuzy.

Na pergamenovém svitku uvnitř jsou napsány dva oddíly ze dvou z pěti Mojžíšových knih, z Deuteronomium a Leviticus. Obě části obsahují verš: “napsat je také na veřeje svého domu a na své brány”. Na zadní straně pergamenu je hebrejsky napsán Šadaj – “Všemohoucí, jedno ze jmen Božích” Strážce dveří Izraele.” Početnému izraelskému olympijskému týmu požehnal v přítomnosti izraelského velvyslance v Pekingu Amose Nadaje, rabín Šimon Freundlich z pekingského Chabadu. V olympijské vesnici byla rovněž postavena nová synagoga, pro sportovce i návštěvníky pro modlitby za to, aby se už nikdy neopakovala tragédie z olympijského Mnichova, kdy byla přepadena celá izraelská výprava islámskými teroristy, při čemž bylo jedenáct izraelských sportovců zabito.

Prezident Šimon Peres se v Pekingu během šabatu připojil k tradičnímu čtení z biblické knihy Pláč, při vzpomínce na zničení prvního i druhého jeruzalémského Chrámu. Peres není důsledně praktikujícím, ale respektuje šabat při plnění státních povinností. Původně odmítl pozvání zúčastnit se Olympijských her, protože by to vyžadovalo cestovat o šabatu, což je porušením židovského náboženského práva. Čína proto uvolnila pravidla ubytování a dovolila Peresovi být jediným zahraničním státním představitelem, který mohl o šabatu zůstat v olympijské vesnici. V průběhu celých her bylo k dispozici Izraelcům také košer jídlo, certifikované rabínským kontrolorem. Takže něco je přece jen v Číně košer s ohledem na dodržování lidských práv a náboženských svobod.

Moudrost staré Číny si zkrátka v ničem nezadá se vzdělaností židovského pokolení, i když Číňané nemají 171 Nobelových cen jako vědci židovského původu. Palestinci jich mají sedm, včetně té, kterou převzal terorista Jásir Arafat, paradoxně to byla Nobelova cena míru…

Izrael je po Rusku druhým největším prodejcem zbraní Číně. Nabízí kromě jiného vyspělou techniku: radarové systémy, optická a telekomunikační zařízení, letové simulátory. Číňané naopak exportují raketovou techniku, letadla, tanky i ruční zbraně. Podle izraelských médií používali loni v létě íránské zbraně čínské výroby i bojovníci libanonského hnutí Hizballáh v měsíc trvající válce s židovským státem.

Čínský prezident Chu Ťin-tchao a izraelský prezident Shimon Peres si v lednu 2012 vzájemným telegramem blahopřály k 20. výročí navázání diplomatického styku mezi oběma zeměmi. V blahopřejném telegramu uvedl Chu Ťin-tchao, že přátelství mezi čínským národem a židovským lidem má dlouhou historii. Bilaterální komunikace a spolupráce v oblasti politiky, obchodu, kultury, vědy, zemědělství a vzdělání dosáhly bohatých výsledků.

Izrael sám žádný nový bojový letoun nevyvíjí, přesto má už v této oblasti dlouhou tradici – jeho typy Nesher (kopie Mirage 5), Dagger a Kfir slavily zasloužený úspěch. Jeho hyperambiciózní projekt Lavi z konce 80. let byl však zrušen a následně prodán do Číny, takže izraelská společnost IAI (Israel Aircraft Industries) se zatím věnuje modernizaci ruských, francouzských a amerických letadel. Včetně střely vzduch-vzduch Python 4…

Čína má s Izraelem společné také muslimské sebevražedné atentátníky. Ujgurové už zabili desítky Číňanů. Soud v západočínské oblasti Sin-ťiang odsoudil k trestu smrti čtyři příslušníky menšinového ujgurského etnika za nejnovější sérii krvavávých útoků. Loňské červencové útoky si ve dvou Sin-ťiangských městech vyžádaly přes 30 obětí. Odsouzení byli shledáni vinnými z vedení a organizování teroristické skupiny, výroby nelegálních výbušnin, žhářství, vraždy a dalších zločinů…

Na úsvitu ramadánu se do města Kašgar v muslimské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny vrátil terorismus. Ulicemi otřásaly exploze a při krvavém běsnění ozbrojenci ubodali několik obyvatel. Ze smrti 19 lidí Peking viní islámské radikály vycvičené v Pákistánu. „Američané by měli přestat s předáváním lidí podezřelých z terorismu třetím zemím,“ ohradila se Čína proti rozhodnutí Obamovy administrativy poslat 22 Ujgurů – muslimů ze separatistické oblasti na severozápadě Číny – propuštěných z Guantánama na tichomořské Palau, kde jim poskytli útočiště.

V poslední době se stávají sebevražednýmií atentátnice i ženy. Wafa Idrísová byla jako pracovnice humanitární organizace každodenním svědkem utrpení, ale měla i osobní problém – její muž se s ní rozvedl, když s ním ani po letech neměla dítě, zatímco nová žena mu ho porodila. Ve svých osmadvaceti letech byla Wafa jako žena v tradiční společnosti vyřízena. Zjevná frustrace, která ženy řeší běžnou sebevraždou. Muslimky ji při této pří toto příležitosti “vylepší” o účelové zabití svých nepřátel. Wafa al-Bisová, zohavená po výbuchu kuchyňské plynové bomby, zase měla pocit, že se nevdá – východisko spatřila v mučednictví. Některé ženy se k akci rozhodly, aby se vyhnuly trestu za nechvalně známé vraždy na ochranu ctnosti, nebo poté, co vážně onemocněly; někdy byly k akci donuceny bitím nebo drogami.

Vyřešil jsem si patrně i další záhadu; co budou dělat ve čtvrtém islámském ráji ženy-mučednice, zatímco jejich kolegové-mučedníci si budou užívat s dvaasedmdesáti černookými pannami. Přepokládal jsem, že mučednice se stanou lesbicky zaměřenými, Z omylu mě vyvedla zpověď jedné z neúspěšných atentátnic, která řekla: “Jako mučednice bych byla velitelkou dvaasedmdesáti panen a pro zemřelého mučedníka se stala tou nejkrásnější…“ Tak že by se počet rajských hurisek rozšířil o další panny…?

(V 35 převážně muslimských zemích provedl Gallupův ústav rozhovory s 50 tisíci lidmi. Výzkum s názvem: “Kdo mluví za islám? Co si opravdu myslí více než miliarda muslimů” je největší, který se kdy v islámských zemích uskutečnil. A pouze 10% z nich souhlasilo se sebevraždenými atentáty a s útoky na Manhattan a Penthagon…)

Zbývá dilema: Povolit islám vyznávajícím ženám, aby se zahalovaly od hlavy až k patám do “plátěných pytlů”, abychom nevěděli, co se odehrává v jejich tváři a zda jsou těhotné, obézní nebo jenopásané “mučednickým” semtextem… Zrušte muslimkám obřízku, nikáby a burky, vraťte jim sexappel i lásku a přestanou páchat sebevražedné atentáty. A tak ať žije mýtus křesťanské Evropy a Izrael, jediný “agresor”, který se pouze brání palestinským provokacím a útokům, když chrání svoji rodnou a Bohem předurčenou zemi.

Inu, malý jsi, jen když klečíš na kolenou. S muslimy, nebo bez muslimů…

Snímky Břetislav Olšer

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay ceiling fans
  3. Úno 21, 2018: ??????

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *