Sovětsko-ruští agenti a sedmdesát roků od polské okupace Těšínska
1. Říjen, 2008 – 7:57A je to venku! Vládou schválenou stavbu radaru v Brdech se snažili ovlivňovat ruští agenti, kteří podněcovali občany Česka, aby americké vojáky do republiky nepouštěli. Z hlavy se z toho kouří pracovníkům BIS i Vojenské rozvědce. Jen nepovolit rusky mluvícím lidem kupovat pozemky blízko brdské terra inkognita.
Jediné, co na tom všem může být podivné, je fakt, že zvěsti o ruských agentech v Brdech se objevily v našich médiích krátce poté, kdy se vynořily zprávy o tom, jak CIA platila kampaň proti Lisabonské smlouvě v Irsku…
Trochu nám spadl hřebínek, když se včera proláklo z nově odtajněných dokumentů sovětské rozvědky, že Sovětský svaz byl v roce 1938 připraven jít Praze vojensky na pomoc, pokud by se Československo postavilo nacistickému Německu.
Praha však o tuto vojenskou pomoc pod tlakem Londýna a Paříže nepožádala. Sověti měli s Francií a Československem dohodu o vzájemné pomoci v případě německé agrese, ale SSSR směl pomoc poskytnout jedině až poté, kdy by francouzská vojska přiložila “ruku k dílu”, což se ovšem nestalo a místo toho vznikla Mnichovská dohoda.
Podle dokumentů rozvědky nebyla tato alibistická zrada pokusem uklidnit Hitlera na účet Československa. Západní země se jen snažily zbaběle nasměrovat fašistické Německo na východ, tedy na SSSR, aby se samy zachránily.
Sovětská rozvědka také včas nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. V archivech se zachovala zpráva britského velvyslance ve Varšavě poslaná ministerstvu zahraničí v Londýně, že v případě německého vpádu do Československa polské vedení vtrhne na Těšínsko.
A pak už měly věci rychlý spád. Počátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, směřující k revizi hranic na Těšínsku. Zástupci polské menšiny koordinovali na pokyn z Varšavy svůj postup s německou menšinou a slovenskými autonomisty.
V Polsku se mezitím rozvinula mohutná propagandistická kampaň za připojení československé části Těšínska k Polsku. Polsko organizovalo bojový a diverzní výcvik československých Poláků, kteří měli podpořit polská vojska v případném válečném konfliktu s Československem.
Varšava zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a přesně před sedmdesáti roky 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou.
Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti.
Místní Češi a Němci byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány.
Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později Němci…
“Poláci byli nejhorlivějšími arizátory židovského majetku. Vrhli se i na ten náš a tak jsme se raději vystěhovali do Palestiny. Nepoznala jsem větší antisemity…” vzpomíná Carmela Lanzerová z Haify.
“Pak přišli Němci a bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku…
Kdoví, co by dnes bylo, kdybychom neopustili naše hraniční pevnosti a postavili se tehdy ještě vojensky slabšímu německému wehrmachtu. Za pět dnů po vyhlášení mobilizace se do československé armády přihlásilo na 1 300 000 vojáků, včetně loajálních Rusínů…
A hlavně kdybychom dali na rady sovětské rozvědky, nepřišlo by ČSR o pohraniční území, která na základě Mnichovské dohody zabrali Poláci (Těšínsko), Němci (Sudety) a Maďaři (Podkarpatská Rus). A Hitler by neměl k dispozici též českou “zbrojnici Evropy”.
Možná by, hypoteticky, vůbec nebyly ani koncentrační tábory v Lodži, Osvětimi a v celé Evropě, z čehož profitovali hlavně polští šmelináři, když za zlatý prsten nabízeli půlku bochníku okoralého chleba…
Rozhodně by však nebyl stalinovský masakr v Katyni, třeba by nevzniklo ani “konečné řešení židovské otázky” ve Wansse, ani holocaust, konference v Teheránu a Jaltě, bipolární svět a studená válka…
A britská vojenská rozvědka by nemusela lhát a tajit, že ví o transportech Židů, ale nemohla jim pomoci a bombardovat železnice, aby neprozradila své agenty infiltrované mezi Němci…
Kdoví…?
