Jak se rodila nenávist proti Židům a nebezpečí islámského teroru

30. Leden, 2012 – 9:48
Před vstupem do Libanonu...

Před vstupem do Libanonu...

Roman Pražák bude zřejmě patřit k „bílým vranám“ na tomto blogu. Zřejmě pochopil, že Česko není pupkem světa, aby honil své karmy na žabomyších sporem zprofanované trojkoalice. Prokázal to i ve svém blogu: Oriana Fallaci: Dopis Svatému otci, v němž připomíná italskou novinářku a její dopis papeži Benediktu XVI.

Brzy po jeho odeslání zemřela, takže se nedožila „prohřešku“ papeže, který napřed „urazil islám“, aby se za to vzápětí muslimům omluvil. http://romanprazak.blog.idnes.cz/c/243612/Oriana-FallaciDopis-Svatemu-otci.html.

Vzpomínám na roky minulé, kdy jsem byl hostem Egle Contiové, ředitelky jedné z boloňských galerií. Opoziční italský deník La Repubblica vyšel nedávno s prázdnou titulní stránkou. Pouze uprostřed stálo ve žlutém rámečku nenápadné upozornění: “Berlusconiho “náhubkový zákon” zbaví občany práva na informovanost.” Byl to ten samý list, který před lety psal o Statečné Orianě. Egle mi ji tenkrát dávala za vzor opravdové žurnalistiky.

Oriana dělala rozhovory snad ze všemi významnými politiky světa, mimo jiné s ministrem zahraničních věcí Spojených států Henrym Kissingerem, izraelskou premiérkou Goldou Meirovou a bývalým palestinským vůdcem Jásirem Arafatem. Měla za sebou roky na pozici válečné zpravodajky ve Vietnamu a v Perském zálivu…. Neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní. Navíc si vyžádal, aby se dostavila v tradičním čádoru. A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit. Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu.“

„Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru… Žila pak v New Yorku a přestože trpěla rakovinou plic, vykouřila i tři balíčky cigaret denně. Před svou smrtí už ani nemohla polykat. Zemřít chtěla ve své rodné Florencii, kde ji dostihlo předvolání k soudu za hanobení islámu. Fallaci nedožila. Zemřela na rakovinu plic v nemocnici ve Florencii právě ve dnech, kdy islámské země ovládla vlna demonstrujících muslimů.

Evropa upadá do temnoty a ve snaze uspokojit okrajová práva menšin není schopna ochránit nejzákladnější práva svých vlastních lidí”. Viz vražda filmového režiséra Theo van Gogha, který natočil pravdu o islámských ženách. Pak zavládlo znepokojení nad výzvou jordánského parlamentu k potrestání výtvarníků, kteří nakreslili tucet zesměšňujících karikatur, jež vyšly v dánském deníku Jyllands-Posten a byly přetištěny v norském Magazinetu. Protestoval celý muslimský svět, padaly rovněž výzvy k fatwě, které by neušla ani Oriana. Dne 15. září 2006 však ve své milované ve Florencii zemřela…

Jsem křtěný katolík, nikoliv heretik, a byl jsem dokonce ve Vatikánu na audienci u papeže Wojtyly a proti papežskému počínání nemám výhrady. Ale jsem též zvyklý říkat vše tak, jak si myslím. Hněv spravedlivé Oriany vedl až k napsání dopisu papeži Benediktu XVI. Ten má smůlu na nedorozumění. Citoval totiž na Univerzitě v Řeznu text byzantského panovníka Manuela II. Paleologa ze 14. století, který tvrdí, že vše, co přichází od proroka Mohammeda, je špatné a zlé, jako například jeho příkaz, šířit víru mečem… Řekl pravdu, aby poté uklidnil rozdmýchané sváry.

“Přilil olej do ohně, probudil hněv celého islámského světa a posílil argumenty těch, kdo tvrdí, že západ je nevraživý ke všemu islámskému,” prohlásil Mohammad Mahdí Akef, šéf egyptského Muslimského bratrstva a muslimské výhrůžky nebraly konce. Než se papež muslimům omluvil. Oriana se toho naštěstí nedožila… Jsou to totiž paradoxy; papež Benedikt XVI. je někdejší člen Hitlerjugend a protivzdušné obrany nacistického Německa Joseph Ratzinger. Při své návštěvě Izraele, kdy se mj. setkal i s nejvyšším muftím Jeruzaléma Muhammadem Husejnem.

Před betlémskou rezidencí předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse papež Benedikt XVI. vyzval zejména mladé Palestince, aby odolávali pokušení terorismu. “Nedovolte, aby ztráty na životech a destrukce, jichž jste byli svědky, vzbuzovaly ve vašich srdcích hořkost a zášť…” řekl. Jen malé pokárání nezdárných mladíků. Papež také vyjádřil “hluboký soucit” obyvatelstvu Pásma Gazy a vydal se do uprchlického tábora Ajdá, abych projevil svou solidaritu s lidmi, kteří přišli o všechno.

A fakta? Uprchlíků bylo přes 700 tisíc, což je podstatný rozdíl od uváděných pěti milionů, a to, že existují uprchlické tábory v Pásmu Gaza, je pouze proto, že Liga arabských zemí zakazuje jejich usídlení ve svých zemích, aby tím nepřišla o silnou kartu v boji proti Izraeli, z něhož prostě odešli ti, kdož odmítali přiznat židovskému státu jeho nezávislost a měli jedinou myšlenku – zničit Izrael. Ostatní mohli zůstat a dnes se mají jako jiní arabští Izraelci, co si žijí mnohem líp, než jejich soukmenovci v okolních zemích.

Bohaté arabské země, Saúdská Arábie, Sjednocené arabské emiráty, Kuvajt, Katar či Írán a další raději staví za biliony mrakodrapy v Rijádu, Abu Dabi či Dubaji, aby využily svých zisků z těžby a prodeje ropy. Kdyby věnovaly pouhý jeden výnos ze svých mnohamilionových denních těžeb a prodejů ropy, mohly by uprchlické rodiny z Potěmkinových vesnic v Pásmu Gazy žít v haciendách a blahobytu. Také tato možnost je nepřípustná. „Uprchlíci“ musí rovněž po dvaašedesáti letech provokovat…

Arabové v Akku plánují tradiční protestní průvod „Dne Nakba – Dne neštěstí“ jako výraz smutku nad vznikem Státu Izrael 14. května 1948. Akci pořádá strana Hadaš, bývalá Komunistická strana Izraele, která má v Knesetu čtyři křesla, z nichž tři patří arabským poslancům. Demonstrují prostě kdykoli mají pocit, že někdo z bezvěrců urazil islám. Statisíce muslimů pálí americké či izraelské vlajky…

Nedávno jsem měl na toto téma přednášku. Mezi dotazy byla řada těch, které zpochybňovaly židovskou existenci na Blízkém východu. A co všechno jsem řekl, že se někteří posluchači tolik rozohnili? Třeba že Židé nikdy nevyšli do ulic podle muslimského mustru, když někdo veřejně citoval protižidovské texty, ani nepálili francouzskou vlajku za Voltairova slova:

“Naleznete v Židech jen nevzdělaný a barbarský národ, soustřeďující v sobě odedávna jen nejšpinavější lakotu a nejodpornější pověru, jakož i nepřekonatelnou nenávist vůči národům, které je mezi sebou trpí a obohacují…. Židé vždy se učili u jiných národů a sami jiné národy ničemu nenaučili. Peníze byly řidítkem jejich činů pro všechny doby…”

Uvedl jsem proto pár příkladů. Co by asi museli dělat Židé, když jsou všude k mání texty takových antisemitů, jakými byli Voltaire, Goethe, Dostojevský. Němcová, Sládek, Neruda či Bezruč, kteří svoji zášť vůči Židům nikdy neskrývali. A bylo zle. Jistý pedagog se do mě pustili, jak si dovoluji špinit génie české i světové kultury a umění. Jako by zapomněl, čím vším Židé prošli, jak krutý k nim byl i středověk, kdy řádila inkvizice, cenzura a paličství toho nejhrubějšího zrna. Např. v roce 1243 inicioval papež Řehoř IX. (Gregorius IX) pálení hebrejských knih a přesvědčil francouzského krále Ludvíka IX., aby v Paříži spálil 10.000 výtisků Talmudu, což by vydalo za čtyřiadvacet plných formanských vozů.

To 19. srpna 1263 nařídil Jakub I. Dobyvatel, král aragonský, církevní cenzuru hebrejských textů a v roce 1592 papež Klement VIII. odsoudil Talmud a další hebrejská písma jako „obscénní“, „rouhačská“ a „hanebná“ a nařídil, aby všechna byla zabavena a opět, kam s nimi? Na hranici, kde byla spálena… Dne 22. listopadu 1793 francouzský distrikt Strasbourg v Alsasku-Lotrinsku přijal protižidovský zákon, zakazující obřízku a nošení vousů. Nařizoval také spálení všech knih psaných hebrejsky. Ani všechny řečí francouzské „osvícenecké“ revoluce o rovnosti nebránily Voltairovi zdůraznit, že Židé jsou neodpornější lidé na světě. Tato urážka byla uvedena do praxe ve 40. letech 20. století, kdy režim vichistické Francie shromáždil a nacistům předal 61.000 Židů, aby byli zlikvidování v plynových komorách. Podle Main Kampfu…

Dělali snad Židé někdy pogromy proti Rusům? Nebylo tomu spíš naopak, přestože se mohli bránit nařčením Dostojevského? Ani dnes, pokud se texty tohoto spisovatele někde objeví, nedrancují za to Židé ruské velvyslanectví. A že si Dostojevský nebral servítky: “Žid, kdekoli se usadil, tam ještě více snižoval a kazil lid, tam ještě více upadala lidskost, ještě více klesal stupeň vzdělanosti, ještě hnusněji se rozšiřovala beznadějná nelidská chudoba a s ní zoufalost!”

O tom, že Židé dali základ našemu průmyslu, už žádný český antisemita nenapsal. A že Moser vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Kolben stál za vznikem ČKD, bratři Gutmennové vybudovali Ostravské doly a Rotschild že postavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů že zase založil teplické sklárny na válcované a tabulové sklo, další Židé založili Fezko Strakonice, Koh-i-nor, Solo Sušice, oděvní závody Prostějov a ještě u nás postavili první cukrovary a prádelny, dokonce Žid Jellinek vybudoval první likérku a lihovar…

Za to vše jsme se jim odvděčili Bezručovým běsem, který svolával na hlavy židovských uhlobaronů za to, že nad Ostravicí strměly jejich paláce, z jeho krve a jeho potu… A holocaustem… Přesto po nás Židé nikdy nepožadovali veřejnou omluvu. Tu by spíš měli chtít Židé od Britů za to, že si Shakespeare v Kupci benátském vylil zlost na Židech, když jeho Shylock chtěl libru masa ze svého dlužníka. Dluh však nedostal, navíc přišel o majetek a ještě se musel nechat pokřtít…

Jen jednou se Židé postavili proti věhlasnému umělci. To když zakázali, aby se v Izraeli hrály skladby Richarda Wagnera, duchovního otce německého nacionalismu. V tom si notoval se svým zetěm H. S. Chamberlainem, který ve svých Základech devatenáctého století ((Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts) psal o “skvělé nordické rase” a neschopných lidských “křížencích” zvaných Židé. Wagner pak sám vydal elaborát Das Judentum in der Musik – Židovství v hudbě. Zostudil v něm mezi jinými Mendelssohna či Offenbacha a nechal je vyškrtnout ze seznamu německých komponistů.

První veřejný a předem ohlášený koncert Wagnerovy hudby v Izraeli měl justiční předehru. V úterý 24. října 2000 odmítl telavivský obvodní soud koncert v Rišon Lecijon zakázat, jak to požadovali přeživší holocaust. Alibistický argument židovského soudce zněl: “svoboda výrazu vyžaduje vyslechnutí a prodebatování širokého spektra názorů, a že přeživší holocaustu nebudou koncertem přímo dotčeni”… A v pátek 27. října koncert skutečně proběhl, ne však bez potíží. Hned na počátku vstal v auditoriu osmdesátiletý muž, který přežil holocaust a roztočil nad hlavou plastikovou řehtačku. Celý incident ukončil jeden z uvaděčů, který muži rušivý nástroj vzal. Ten pak na otázku, proč s sebou přinesl řehtačku, odpověděl: “Protože jsem nesehnal bombu.” Faktem je, že poslouchat 4 až 14hodinové koncerty Wagnerových skladeb je mírně řečeno nad možnosti běžného lidského organismu.

“Neformální bojkot děl Richarda Wagnera trvá hned od založení státu Izrael v roce 1948. Nicméně rozhlas a televize tento bojkot uvolnily již koncem 80. let a příležitostně Wagnera vysílají. Pokus o první živou produkci se datuje rokem 1981, kdy Izraelský filharmonický orchestr zahrál Wagnera jako přídavek. Jedna houslistka, přeživší holocaust, přitom na protest odešla z pódia, zatímco jeden uvaděč, rovněž přeživší, naopak vylezl na pódium, odhalil hruď a ukazoval jizvy způsobené nacisty…” vzpomínala MVDr. Ráchel Bock, když jsme spolu byli na koncertu z děl Antonína Dvořáka v Tel Avivu.

Inu, škoda Oriany Fallaci; třeba by napsala i děkovný dopis Pan-Ki-Munovi do OSN, že na poslední chvíli rozmluvil Abbásovi pokus vytvořit samostatný stát Palestina…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

 

Reklama:
  1. 3 reakce na “Jak se rodila nenávist proti Židům a nebezpečí islámského teroru”

  2. Pane Olšere, často píšete na židovské téma, odsuzujete antisemitismus a konstatujete nespravedlnost a rasismus u nemalé části lidstva. Překvapuje mne, že za antisemity označujete i některé literární klasiky (to by tam pak měl být i Hašek – ve Švejkovi přece zmiňuje nepoctivé kšeftování Židů, totéž Verne a další). Napište prosím PROČ, a proč si myslíte, že tomu tak je. Já tvrdím, že částečnou vinu na svém stavu si nese každý sám a časem ten stav ještě umocňuje. Proč jsou tedy Židé od nepaměti objektem pronásledování (křesťanství vynechme)? Mělo s nimi mnoho lidí špatnou zkušenost? Lze přeci srovnat s neoblíbeností Cikánů. Jsme snad všichni rasisti?

    od vok v Led 31, 2012

  3. V roce 1215 se uskutečnil 4. lateránský koncil, který rozhodl, že Židé ukřížovali Krista a proto jsou podřadný národ. Od té doby nesměli bydlet v centrech měst, ale jen v okrajových ghettech, nesměli pacovat v zemědělství, mohli obchodovat pouze s použitým zbožím, mohli prodávat jen vojákům na frontě… Proto vedli život jaký vedli, ale mezitím studovali a mnozí z nich dělali účetní negramotných sedlákům, kterým vedli účty jejich poddaných… atd…

    od olser v Úno 1, 2012

  4. Pane Olšere, nechtěl jsem zmiňovat křešťanství a náboženství vůbec. Přece nacismus Židy nepronásledoval kvůli ukřižování Krista, jenž byl sám Žid. Tady jde o zkušenost se Židy, po staletí zažitou a přenášenou z generace na generaci, jako byly neférové kšefty, lichva, okrádání. Samozřejmě nelze generalizovat, ale k celkovému národnostnímu obrazu to postačí stejně, jako u cikánů zlodějna, i když všichni nejsou stejní. Např. právníci, advokáti – nejzkorumpovanější a nejpodvodnější společenská třída (platí i pro dnešek), byli v Německu z valné většiny Židé. Proč se pak divit, že křišťálová noc se jim pomstila a odnesli to i nevinní?
    Celý svět je nespravedlivý. Nelze se zaměřit jen na jedinou národnostní entitu.

    od vok v Úno 1, 2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *