Asi jsem zkrátka nebyl a nebudu Ostravák; valašské geny nikdo a nic neoblbne. Ani na Štědrý den. Moje paní byla a je už čtyřicet roků mojí nejhodnější ženou na světě, popisovatel má zřejmě „svoju mamu“ podle svého verbálního projevu, hypoteticky, asi kurvu, já ne… Nevím, kdo to přesně pronesl, ale už tím, že to napsal, mě vytáčí a všechny ostravské matky jakbysmet. Asi jsme zkrátka oba žili někde jinde. Pro popisovatele bylo popisované období jedním velkým utrpením, pro mě nebylo co řešiít; ten čas zkrátka patřil k mým nejšťastnějším v životě.

Pokud ovšem popisovatel není „tym utajovanym“ pisatelem Deníku Ostravaka. Také v něm se to vulgarismy jen hemžilo. Přesně v duchu současných televizních pořadů, v nichž účinují české celebrity. Stačí, aby řekly hovno, prdel nebo i kurva, a publikum, bezpochyby zcela seriózně vybírané producentem, se válelo smíchy. A tak si náš popisovatel hraje na podobnou celebritu na jedno použití… Jinak je pašák; nedávno byly k mání zadarmo pro blogery dvě vstupenky na tenisovou exhibici Lendla s Borgem v Ostravě a on mi obě věnoval. Je milé, že má vztah ke starým lidem. Obdivuji jeho frajerské taškařice. Prostě sekáč… Jde ale o jeho vztah k hodnotám a jejich směšném bagatelizování…Jestli někdo šíří blbou náladu, nejsem to já; obraťe se na jiného muže…

Teď je ale na tahu jeho rodná mluva. Jakoby šlo o židovskou němčinu, o níž se říká, že je Robinem Hoodem mezi jazyky, co krade lingvisticky bohatým, aby obdaroval chudá ptáčata. Jde o polozapomenutý jazyk s osobitou květnatostí a expresivitou, doplněnému řadou jidiš příběhů a anekdot. Do češtiny z jidiš přešlo mnoho slov… Je prý dokonce výsměchem německému jazyku. Náš popisovatel ji často používá, aniž by si to možná uvědomoval. Řeklo by se; obyčejná seskupení hlásek. Namátkou slovo „kibic“ nebo „mešuge“, označující vlezlé a mírně potrhlé jedince. Mluvit o tom, že je někdo „póvl“, je jasné, že je hned zařazen do návštěvníků „pajzlu“, kde se dostane našinec často do „šlamastiky“ a je z toho „čurbes“. Hovorovými slovy v češtině se už též staly „čachr“ a „šoufl“ či “chucpe”… A pak prý nemáme Židy v té pravé lásce, co zvítězí nad lží a nenávistí.

Jidiš je možná rovněž výsměch ostravštině. Ale zase abych neurazil jidiš. Jde spíš o ostravské pseudoesperanto. Faktem však zůstává, že pro zmíněného popisovatele bylo mamulovské období nepřejícné, pro někoho nemělo chybu; žili moji rodiče, bratři i plno mých kamarádů, co nechodili do prvomájových průvodů. Milovaly mě dívky s ňadérky jadérky a mimózkami bradavek. Měl jsem a mám krásnou rodinu, dva syny a hodnou ženu a byli jsme a jsme šťastní. Kdo žil poctivě, mohl být se sebou spokojený, protože věděl, že má v sobě neodnímatelnou svobodu.

Jidiš nebo ostravské pseudoesperanto? První z jazyků je běžně používaný, nevím, nepotkal jsem nikoho, kdo by ještě dnes mluvil citovanou „ostravštinou“. Musím však podotknout, jako hrdé Valašisko, že valašsky se u nás pořád mluví. Tetky, strýci, babky i staříčcici, ogaři i cérky. Stačilo si koupit proslulý „Vyškeřák“ a bylo to. Rozmařilé čtení v nepravidelném periodiku. Sranda i poctivé valašské nářečí. Ne směsice různorodých rádobyhanteců.

Nevím, jestli se to Mamula dozvěděl, že jsem měl v tom „strašlivém období náboženského útlaku“ beztrestně svatbu v kostele a dvoje křtiny mých skvělých potomků. Co by také z toho Mamula měl, kdyby to i věděl. Byli jsme jen pracovití mravenci. My jsme netušili nic o Mamulovi, Mamula nevěděl nic o nás. Ale fajně bylo jak nikdy předtím a ani nikdy po tom. Nevím, co ví popisovatel o fárání a havírně, o špíně uhelného mouru a prachu z vrtané hlušiny, natož o zaprášeném pajšlu, ale mohl bych jako příklad posloužit. Zesměšňování života ničemu a nikomu nepomůže, jen populisticky zvýší počet laciných příznivců; říkají jim nickové…

Do mého života nikomu nic není, nejsem veřejný činitel. Vylepšoval jsem si kádrový profil jako brigádník na šachtě. Vlastně na několika šachtách. Jako učitelský ogar z Hovězí jsem měl ručičky jak pan farář, na nichž se bezvadně vyjímaly krvavé mozoly. Tátu brzy ze školství vyhodili, protože… Miloval jsem tu dobu, jelikož v ní čněli a snadno se rozpoznali zásadoví lidé, co nikdy neucukli a nezradili. Věděli jsme, kdo je kdo. Dnes tato identita asi sublimovala a tak už nikdo není, kdo je kdo. S tátovým „cejchem“ jsem přišel do Ostravy, ráno jsem vstával ve tři, abych stihl tramvaj na Fifejdy, kde jsem přesedl na trolejbus, co jel až pod Bazaly, odkud jezdil autobus do Havířova. A tam jsem přestoupil na jiný autobus, abych mohl být o půl šesté ráno ve „špinavé kupeli“. Z háku jsem si spustil promaštěné fáračky a své nahaté, novomanželskou postelí provoněné tělíčko, jsem přeměnil v mourovatý a smradlavý organismus.

A tak začínaly mé nejšťastnější okamžiky života, které přicházely s prvním závanem ovzduší, když jsme po šichtě vyjeli klecí z kilometrové hloubky na povrch živí a zdraví. Přežil jsem další šichtu a spěchal na svou unavnou anabázi, abych přijel v podvečer domů, objal svého prvorozeného syna, ženu a prožíval další okamžik nedozírného štěstí. A těšil jsem se na další podvečer, kdy zase přijedu domů, zrychtovaný, jak synkovo polámané kolečko, ale o to víc u vytržení, jak slastná může být taková chvíle lidského blaha. Připadal jsem si jako chlapík co se mlátil kladivem do prstů na kovadlině, skučel bolestí a tvrdil, že to dělá jen pro slast, jež ho jako velká úleva zalije hned poté, co se mlátit přestane…

Vždycky jsme byli rodina, co si nejvíc vážila svobody. Tu jsme měli a máme každý z nás hluboko v sobě. Nikdo nám ji nemohl vzít, zničit, ani za mřížemi či kilometr pod zemí. Nikdo, natož nějaký estébák či vedoucí BSP. Ani fáráním o špičkově placených sobotách, ani kdyby nám do ruky dali sto klacků s hřebíkama, abychom sbírali smetí. A pak přišla ta úžasná sametová revoluce, v níž se měli mít nejlíp ti, co nikdy nezradili své křesťanské ideály, nic nepodepsali a nikam z prospěchu nevstoupili. Pokud to někdo vidí jinak, alibisticky jen kecá.

Jako antikomunista jsem dostal a dostávám jen přes držku. Hlavně od „ostravskych kratkych zobaku“, co si hrají na velké srandisty a naoko mistrně využívají toho, že neumí pořádně ani česky, tak přešli na rádoby ostravský hantec. Přesto už přes dvacet roků jen s nostalgií vzpomínám, jak se žilo, když držely rodiny po hromadě. Bez rozvodů, babyboxů, bankrotů, promiskuity, vražd a hrůzy, kdy vnuci utloukají své babičky, jen aby měli na počítačové automaty a kus pervitinu. Jsem pragmatik, nikdy jsem nevolil a politiky mám za lháře.

Navíc dnes brutálních vražd nevinných lidí přibylo mnohonásobně víc, než kdysi těch politických. To jsou fakta, ať se to někomu líbí nebo ne. A vzpomínám na Mamulu, co sice asi kradl, ale byl žabař proti dnešním tunelářům, lebedícím si na svých kradených miliardách v daňových rájích, zatímco náš svět trpí hladem a ve válečných vřavách či ekonomických krizích… Proto mě fanfaronský způsob psací znuděného hejska uráží. Nemám mu co vyčítat, také jsem byl kdysi víc znuděný a ještě větší hejsek. Sranda může být, ale ne na úkor slušných lidí. Jaký je rozdíl mezi popisovatelem a Mamulou, který též žil z ponižování jiných. Slova nebyla jen Hamletovou replikou…

Byly to časy, když děcka neměla zdání, co jsou to retky, drogy, chlast a „jak mamlasi po Porubě zbirali odpadky, kere nezodpovědni jedinci škodici socijalizmu (protagonisté třetího odboje) odhazovali do křovi…“ Ale i tito mamlasi věděli, jak odkrouhnout vlastní babičku, aby měli její celoživotní úspory na hrací automaty… Synek popisovatelský je jinak šikovný kluk, možná mě někdo nařkne, že mu dělám reklamu. Oběma nám právě vyšly knížky. Asi to nevíte, že mám slíbených pár stříbrňáků z jeho „paroubkovského“ honoráře… http://vetvicka.blog.idnes.cz/c/161472/Mamulovy-deti.html

Inu, přeji, aby, když otevřete dveře, televizi či krabici s baňkami na stromeček, byly tam konečně pohádky, Štědrý den a už žádný disident. Možná to náš (po)spisovatel umí podat v haviřskem hantecu, kdoví, jestli ne přímo v pseudoesperantu, abychom sbírali, co jsme zaseli, jak „chachar, co fajslem či perkajznem vytluk babce mozek z myslivny… “ Veselé Vánoce. Jo, když Ostravak ma svoju mamu rad…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)