Co učinit, aby se z Havla nestala pouze ikona minulosti…?

21. Prosinec, 2011 – 1:52
Václav Havel v hotelu Atom v Ostravě...  Foto: Břetislav Olšer

Václav Havel v hotelu Atom v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Filosof a teolog Tomáš Halík má obavy, že se z piety na počest Václava Havla stane kýč a ze samotného Havla pouze ikona minulosti. Určitě to řekl proto, že už nyní sám vnímá vše kolem příprav na státní smutek a velkolepý pohřeb jako zneužití památky našeho prvního prezidenta.

Politici ale cítí, že je ideální období pro populistická gesta, nabubřelé chvalozpěvy a pokrytecké bonmoty na Havlovu počest. Je to do očí bijící, jak se všichni předbíhají, aby získali politické body. Pokud jste to nezaregistrovali, nebo to z piety nechcete vidět a slyšet, smrt Václava Havla mnohým náramně posloužila. Poznáte to při jednáních ve vládě či Sněmovně.

Ty tam jsou horečné půtky o eurozóně, řeckém dluhu; ten náš státní dluh vystřídal státní pohřeb a smutek, zmlkly hádky o naši 90miliardovou „půjčku“ MMF… Navíc vše může Sarkozy prodiskutovat během své účasti na Havlově pohřbu. Až v podhradí byla slyšet ta velikánská detonace, jak spadl kámen ze srdce všem korupčníkům. Úmrtí Václava Havla doslova zametlo pod koberec všechny kauzy Drobilů, Bártů, Vondrů, Škarků, Bartáků, Kalousků, Kočí… Také vyšetřování záhady, proč ministerstvo financí neeviduje žádnou škodu za Mosteckou uhelnou, a proto se ve Švýcarsku nepřihlásilo o 12 miliard Kč, jež byly nelegálně získány při privatizaci této obří těžební společnosti.

Všechny politické trumfy přebil ten nejdůležitější – smrt a pohřeb Václava Havla. Čím bombastičtější, tím lepší, čím okázalejší, tím víc zamlžující problémy EU i změn Lisabonské smlouvy. Všichni si oddechli, protože parlamentní rétorika je pod vlivem státního smutku najednou korektní, bez ráthovských vulgarit či Kalouskových výchovných facek a vztyčených prostředníčků.

A mnozí křesťanští poslanci litují, že moderní sekulární státy nemají to, co měla minulost, tedy svatořečení a povýšení jedince mimo náš lidský rozměr do stavu svatého. Svatého Václava už jednoho máme, takže jsme moderní, tož na to půjdeme přes zákon. Důvod? „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii,“ zní návrh zákona, který schválila na svém mimořádném jednání vláda.

A je to. Modla se začíná rýsovat, teď ještě vše zdokonalit bezkonkurenční dramaturgií vlastního pohřbu. Musí být samozřejmě státní, o tom žádná, rakev bude tažena šestispřežím kladrubských vraníků na lafetě stejné houfnice jako ostatky prvního prezidenta samostatného Československa T. G. Masaryka. Nesmí chybět ani doprovod 600 vojáků. Včetně těch s historickými bojovými prapory. Itinerář pietních aktů je dopnut na poslední knoflík…

Málem bychom zapomněli, že máme na prezidentské standartě heslo: „Pravda vítězí“ (Veritas vincit). Pochází z husitské éry a hlavu samostatného československého státu provází již od 30. března 1920. A Václav Havel, proslulý světový spisovatel a dramatik, ho dokázal parafrázovat: „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“. Vysloužil si tak další část své glorifikace. Zbytek obstarají zastupitelé. A v Lucerně po třídenním smutku skupina Havlova srdce The Plastic People Of The Universe, kteří Havla přibrali do sestavy jako čestného člena.

Jméno zesnulého bývalého prezidenta Václava Havla budou v budoucnu nést ulice či náměstí v mnoha českých městech. Na hradecké radnici se objevil návrh, aby se náměstí Svobody v centru města přejmenovalo na náměstí Václava Havla. Ústecký primátor dokonce navrhl přejmenovat centrální náměstí. O tom, že by některé z veřejných prostranství mohlo nést Havlovo jméno, uvažují i radní hlavního města. Na Havlovu počest by se mohlo jmenovat i nynější Kostelní náměstí v centru Ústí nad Labem…

Inu, nejdůležitější je, aby se z piety nestal kýč a z exprezidenta a disidenta ikona minulosti a novodobá modla, co jen tak tak unikla svatořečení… Ale neříkejme nikdy nikdy… A Havlův první premiér Marián Čalfa vesele v Praze podniká…

(Od 18 let byl Marián Čalfa v KSČ, pak vystudoval práva na Karlově univerzitě. Po odstoupení Adamce z jednání s OF se stal hlavním vyjednavačem a následně 10. prosince 1989 premiérem v takzvané „vládě národního porozumění“, která dovedla zemi k prvním demokratickým volbám v roce 1990. V lednu téhož roku vystoupil z KSČ a v červnových volbách pak úspěšně kandidoval na Slovensku za hnutí  VNP. Po volbách se stal znovu premiérem a to až do roku 1992. V tomto roce kandidoval za Občanskou demokratickou unii (jednu z nástupnických stran VPN), tentokrát však neúspěšně. Po této volební porážce odešel Marián Čalfa z politiky (do které se v roce 1995 neúspěšně pokusil vrátit) a po rozdělení Československa zůstal v Praze, kde do současnosti soukromě podniká…)

PS: Mj. napsala blogerka Eliška Ozogányová: …“Co se to děje pár dní před Vánocemi?? Místo shánění všech možných laskomin, dárků a stresování se z dlouhých front smutníme. Ale nesmutníme pro blízkého člena rodiny či našeho mazlíčka. Smutnění po exprezidentu Havlovi překonává všechny dosavadní rekordy v davovém šílenství. Kam se hrabou demonstrace či občanské nepokoje?!…“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 4 reakce na “Co učinit, aby se z Havla nestala pouze ikona minulosti…?”

  2. Pri vsi ucte k panu Havlovi, musim s Vami bohuzel souhlasit. Sic nesleduji TV, jen internetove zpravodajstvi, Havlovo umrti je bombasticke a „vdecne tema“ pro vsechny deniky. A prijde mi, ze media ani sama vlastne nevedi, do jakych rozmeru to budou „muset“ jeste rozvadet. Do jake miry je to z ucty a do jake miry jsou to ekonomicke nebo populisticke zajmy. Alespon takovy z toho mam pocit.

    od David Mrnustik v Pro 21, 2011

  3. S názory a skutky pana Havla jsem někdy souhlasil, jindy zase ne, byl jen člověk s klady i zápory. Když ale sleduji přehnané reakce politiků a sdělovacích prostředků na jeho úmrtí, nemohu nevzpomenout na obdobně bombastické pohřby Gottwalda a Zápotockého či na povinné truchlení při úmrtí Brežněva a Černěnka a na jejich posmrtné vyzvedávání na piedestal. Dovedu si představit, jak pomníky zemřelého porostou jak houby po dešti, jak se budou přejmenovávat náměstí, letiště, stanice metra. Náš národ se prostě nemění, ať již panuje ta či ona ideologie. Alespoň že hystericky nepláčeme na veřejnosti jako to v současné době činí Korejci. Dobrý pocit z toho všeho ale stejně nemám.

    od Richard Winkler v Pro 22, 2011

  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fan
  3. Dub 24, 2016: Co učinit, aby se z Havla nestala pouze ikona minulosti...? - AC24 import

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *