Já na bráchu, brácha na mě aneb Od kdy šachisté milují pat…?

29. Listopad, 2011 – 10:15
Převleky bratrů bývají nápaditější... Foto: Břetislav Olšer

Převleky bratrů bývají nápaditější... Foto: Břetislav Olšer

Nikdy jsem nemohl držet štangli někomu, kdo byl fanaticky posedlý mocí peněz a podobal se hrabošům, co si hrnuli každý mrzký peníz pod sebe. Vadí mi to pořád, i když dávno vím, že odehnat hladovou svini od koryta je neproveditelná věc… Jak pravil slavný mudrc, král Šalamoun: “Marnost nad marnost a nic než marnost.“

Znám spoustu bratrských dvojic a žasnu, jak se některým z nich dělají mžitky před očima, když se derou o své miliony, jen aby měly svoje strožoky plné k prasknutí. Je správné, když si bráchové pomáhají. Bývalý ministr kontroly ČR, pak i primátor Prahy a dnes šéf ochránců soukromí Igor Němec patří do této uctivé sešlosti. Jeden by řekl; pokrytec, který obrazně dělá, že pije vodu, zatímco chlemtá kořalku, kde to jen jde. Momentálně na Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Musí to být moudrý muž. Šachista, co vidí několik tahů dopředu. Mimořádná schopnost. Na pražské radnici ani jiní lidé sedět v primátorském křesle nemohou.

Právě má však zřejmě pocit, že vedle šachů dělá málo za své Jidášské stříbňáky, tak nařkl pražský hotel Savoy, že se dopustil neoprávněného shromažďování osobních údajů, kdy údajně nebyla splněna informační povinnost vůči návštěvníkům hotelu, jelikož jim nebylo sděleno, že jsou sledováni kamerami. Tu kauzu znáte; Podle žaloby šlo o únik videonahrávky schůzky prezidentova kancléře Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa před volbou prezidenta v roce 2008.

Co vlastně chceme? Vadí tajné kamery, ale je nám šumafuk, že lékaři budou zaznamenávat, co se u pacienta jen vrtne. Jak poznamenal iDnes, od intimních věcí, jako je počet potratů či pokusů o umělé oplodnění, až po typ bydlení, vzdělání, zkušenosti s drogami, rodinnou situaci, vše o zaměstnání, chorobách rodičů a jejich sociálním statusu. Neposlechneš – platíš stotisícovou pokutu. Kolik ale zaplatí úředník, co (ne)úmyslně na internetových stránkách MŠ umístil dokument s osobními údaji romských dětí, které žádaly o dotace v rámci programu na podporu romských žáků středních škol. Všechno, včetně adres i dat narození všech žadatelů o peníze. Ideální pobídka k rasistické šikaně…

A další bota; podle ministerstva spravedlnosti „není v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů“ samotné zveřejnění seznamů soudců a státních zástupců, kteří byli před 17. listopadem 1989 členy KSČ. Průšvih byl pouze v tom, že při zpracování osobních údajů soudců a státních zástupců se nesprávně zveřejnila jména 22 soudců a 9 státních zástupců s tím, že byli členy KSČ, a teprve tímto porušilo zákon o ochraně osobních údajů… Jeden aby se v tom galimatyáši vyznal… K čemu vůbec je ten Němcův ÚOOÚ…? „Náhubkový zákon“ bude možné porušit, bude-li to ve veřejném zájmu…

Na co si to hrajeme? Celý svět je přece prošpikovaný neviditelnými odposlechy, štěticemi a kamerami. Nač si hrát na šlechetnou společnost. Proto si Igor Němec zase ohřívá pražskou hradní polívčičku? Já na bráchu, brácha na mě… Přitom klidně strpí, že samotný jeho úřad je se zákonem na štíru, když ho sám porušuje. To stát by si zasloužil hromadnou žalobu jako největší porušovatel zákona na ochranu osobních údajů. A to se nejedná o dva lidi, ale o značnou část populace, jež je vystavena beztrestnému protizákonnému jednání státu. Navíc, morální kredit pana ředitele Úřadu na ochranu osobních dat Igora Němce je poněkud problémový. Hrozí mu snad mat…?

Stát chce přinutit lékaře, aby do nových registrů zaznamenávali citlivá data pacientů. Od intimních věcí, jako je počet potratů či pokusů o umělé oplodnění, až po typ bydlení, vzdělání, zkušenosti s drogami, rodinnou situaci, vše o zaměstnání, chorobách rodičů a jejich sociálním statusu. Za neuposlechnutí doktorům hrozí až stotisícová pokuta.

Ochrana osobních dat je tématem number one. Jako v případech CIA, FBI, KGB, StB, GRU, Stasi… Kamarád Petr z Hamburgu koupil příteli ke svátku z hecu pornografický časopis. Platil kartou a za týden u něho byla police, protože vyšetřovala nějaký sexuální zločin a Petr jim vypadl z počítače, jako ten, kdo je potencionální nebezpečný zvrhlík, jelikož kupuje ve stánku porno. Platební karta je zkrátka policejní informátor číslo jedna…

A to se prý už v Česku dokonce chystá zákon o nových občanských průkazech, kde by nebylo ani datum narození, ani kriminalizované rodné číslo. A dál jsme vedeni k bdělosti, komu tato data sdělíme a komu ne. Inu, zloděj křičí, chyťte zloděje… Pokud totiž podnikáte, vlastníte prodejnu nebo jste fyzickou osobou plátcem DPH…? Tak to si buďte jisti, že vaše osobní údaje jsou věcí naprosto veřejnou. A to prosím ze zákona. Stačí platit kartou nebo vyplňovat daňové přiznání. Jejich nezveřejnění by vás vystavilo riziku perzekuce či použití donucovacích prostředků nejen ze strany vládních úředníků.není v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů“.

Ale pan bratr Marek Němec to má na háku. Je přece profesionální zástupce u Evropského patentového úřadu v Mnichově. Ale hlavně maniak přes nákup ochranných známek. A že jich na našem území bylo, co ještě nebyli deflorováni. Microsoft, General Motors, Daimler/Chrysler nebo Coca-Cola mají ochranné známky v hodnotě několika miliard USD. Obrovskou hodnotu proslulých ochranných známek prokázal hypotetický výpočet, co by se stalo, kdyby koncern Coca-Cola přišel následkem požáru o všechny své podniky ve všech zemích. Co by následovalo? Podnik by bez mrknutí oka obdržel úvěr 100 milionů USD na novou výstavbu, a to jen zásluhou ochranné známky Coca-Coly. Obecná známost tohoto názvu spolu se specifickou stavbou písmen a charakteristickým tvarem lahve má podle znalců tržní hodnotu bratru 60 mld. USD, tedy více než polovina vlastního jmění firmy.

A proto se dal Marek Němec do práce. Toyota, Grundig, Audi, Buick, Rolls-Royce, Volvo, Nissan, Citroen, Chrysler, Chevrolet – to všechno jsou značky, o jejichž proslulosti nelze pochybovat. V roce 1994 pan podnikatel Ing. Marek Němec přihlásil k zápisu u Úřadu průmyslového vlastnictví více než sto ochranných známek, jejichž seznam zahrnuje mimo jiné vedle výše uvedených světoznámých značek také jména mučedníků, které katolická církev prohlásila za svaté. Křižovali by se všichni svatí; sv. Vojtěch, Benedikt, Dominik, Lukáš, Marek, Petr, Prokop, Václav, Vavřinec, Tomáš, Kryštof, ale i sv. Lucie… Co kdyby chrámy v jejich jménu potkalo něco moc zlého…? Ale to nebyl konec chutí pana inženýra.

Byla tu ještě značka Toyta, pod kterou chtěl pan Němec prodávat šicí stroje. Ty však vyrábí i právě zmíněný výrobce v jednom ze svých závodů a u nás je jejím oficiálním prodejcem japonská firma Alwill Core. Po registraci známky Toyota podal M. Němec drze na tohoto prodejce žalobu pro „nekalou“ soutěž s požadavkem na vysoké odškodné, neboť podle jeho slov Japonci parazitují na dobrém jménu jeho firmy Toyota – šicí stroje, s. r. o. Údajně mu vůbec nešlo o peníze, ty až vždycky na prvním místě, hlavní přece bylo, aby nedošlo k záměně s podnikem odpůrce jeho firmy, která je prý známa klientům kvalitou dodávaných šicích strojů, servisních služeb a náhradních dílů…

Naštěstí se pan inženýr včas vzpamatoval, aby nebyl s ostudou jedna ruka a žalobu stáhl, jak pes svůj ohon mezi nohy. Později byla právě Němcova ochranná známka po protestech Japonců z rejstříku vymazána, neboť se jednalo o klamavost vůči spotřebiteli. Bylo toho zkrátka mnohem víc, co měl ing. Němec na triku; klamavé označení zboží a služeb, které mohlo vyvolat mylnou domněnku, že zboží pochází z určitého místa a od určitého výrobce (japonského koncernu Toyota), a tím rovněž parazitování na pověsti Japonců.

Jako by toho už nebylo málo, s čím se pan inženýr mínil obohatit. V obchodním rejstříku měl, mám dojem,uvedeno, co nabízí za kšefty. Možná je to jen seznam věcí z jeho kutilské dílny. Nebo sbírka pro bleší trh či zastavárnu, prostě zboží do frcu. Jestli je to fakt, God save the Byznys: zámky, trezory a bezpečnostní pokladny; elektrické šicí stroje přenosné nebo se stolem, vysavače, domácí roboty, pletací stroje, overlocky, motory k domácím elektrospotřebičům, vrtačky, pračky, myčky; holicí strojky; elektronické hračky, vysavače, regulátory a vodiče k domácím elektrospotřebičům, elektrické psací stroje, tiskárny, počítače, nosiče záznamů zvukové, obrazové a zvukově obrazové, nosiče dat a informací, elektrické měřící přístroje, regulační prvky, seismická zařízení, čidla, jističe, palubní snímací a vyhodnocovací měřidla a regulátory, pojistky, spínače, vypínače, transformátory, televizory, magnetofony, gramofony, CD-přístroje, telefaxy, zesilovače, rádia, vysílačky, telefony, elektronické zámky a trezory, elektronické bezpečnostní pokladny, elektronické spínače rozbušek a pyrotechnických zařízení, elektronické melodické zvonky a hudební skříně, software; zdravotnická snímací a vyhodnocovací elektrická zařízení; lampy, svítidla, ventilátory, mikrovlnné trouby, sporáky, ledničky, topidla, zvlhčovače, kávovary, ohřívače, mrazáky; elektronické hodiny; elektroizolační systémy; pytle, plachty, stany; nitě; pokrývky; oděvy, konfekční doplňky, prádlo; krajky; maso, ryby, drůbež, zvěřina; pivo; víno; tabák; reklama, automatizované zpracování dat; zastavárna; opravy a provádění elektroinstalace; dopravní služby, cestovní kancelář; šití textilních výrobků a doplňků; vydavatelství; služby sociální péče, hotel, botel, ubytovací služby…

Společnost Interbrand zveřejnila žebříček 100 nejcennějších značek a ochraných známek světa roku 2011. Vede Coca-cola, která je na druhém a třetím místě již tradičně doprovázená značkami IBM a Microsoft. První desítku nejcennějších značek tvoří značky pocházející výlučně ze Spojených států. Na 11. místě se umístila japonská Toyota a na 12. nejcennější evropská značka tohoto roku – Mercedes, který porazil dosud vedoucí finskou Nokii…

Není však na českém trhu s českými produkty zase tak zle. Podle průzkumu, který provedla agentura Median v roce 2008, české výrobky preferuje trvale 3 925 000 osob, to je téměř 45 procent populace. To potvrdily i naše průzkumy, kdy výrobky označené logem „Český výrobek“ nakupovali zákazníci v průměru o 75 procent více než neoznačené. Je nutné se bránit. Celosvětový prodej pirátských kompaktních disků se loni zvýšil téměř o polovinu. Podle mezinárodní federace fonografického průmyslu tak loni stouply tržby „černých“ výrobců na 4,3 miliardy dolarů. Česká republika patří mezi země, kde je každá čtvrtá hudební nahrávka pirátská. Teprve loni jsme se zásluhou nového autorského zákona neobjevili na „černé listině“ zemí s malou ochranou duševního vlastnictví.

Inu, škoda, že to bratrům Němcovým nevyšlo; rýžovišť a Klondiků je u nás ještě pořád dost a dost. A těch pirátských obzvláště…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *