Když se za Diema ve Vietnamu ročně upálilo víc mnichů, než nyní v Číně…

12. Listopad, 2011 – 9:22
Když se v Číně nesmí fotografovat policisté... Foto:_ Břetislav Olšer

Když se v Číně nesmí fotografovat policisté... Foto:_ Břetislav Olšer

Jenom za rok 2011 se v Číně pokusilo upálit jedenáct buddhistických duchovních, sedm zemřelo. V S’-čchuanu dva za poslední měsíc. Čínská armáda obsadila v roce 1951 Tibet, který považuje za historickou součást svého území. Peking podle kritiků potlačuje tradiční kulturu Tibeťanů zvyšováním jejich životní úrovně.

Mj. letištěm ve Lhase či nejmodernější železnicí na světě, vedoucí do Tibetu, a „řízeným přílivem“ etnických Chanů, i když v Tibetu je 93 procent Tibeťanů a jen 6 procent Číňanů, resp. etnických Chanů. Odpoledne jsem v Pekingu před odletem do Tibetu pracovně strávil s velvyslancem ing. Liborem Sečkou, pak žasl nad modlitební intenzitou Tibeťanů i nad vycizelovaném kdysi dalajlámovým (ne Leninovým) Zimním palácem – Potálou. Otázek jsem měl spousty. Magnetofon mám plný, bude co zpracovávat.

Čína argumentuje potřebou udržování 12procentního ekonomického rozvoje a průmyslového růstu, jenž její „armádní invaze“ nastartovala. Po povstání z roku 1959, organizovaného prominentními lámy, držícími negramotné poddané ve feudálním otroctví, které Země středu potlačila, emigroval tibetský duchovní vůdce dalajláma do Indie. Následovalo jej prý na 80 000 jeho věrných, aniž by to nějak výrazně změnilo počet Tibeťanů. Tak napsaly Britské listy a vůbec jim zřejmě nedošlo, nebo nechtělo dojít, že deset let předtím vydali článek, v němž sice popisují sebevraždy upálením, srovnávající je s upálením Jana Palacha, ale u „čínské invaze“ jsou poněkud na štíru.

Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 a tři dny nato zemřel. Svým činem chtěl upozornit na nesvobodu nastolenou po okupaci v srpnu 1968 a především na lhostejnost lidí k poměrům v zemi. Sebeupálení Jana Palacha spustilo v tehdejším Československu úplnou vlnu podobných sebevražd. Od Palachovy smrti v lednu 1969 do dubna téhož roku se u nás upálilo dalších dvacet devět lidí, kteří se k Palachovi hlásili. Lékaři tehdy mluvili o „epidemii“.

Britské listy – archiv 1996 – 2001: …“Byla to velmi odlišná reakce ve srovnání s reakcí na smrt buddhistických mnichů upálením ve Vietnamu v roce 1963. První sebevražda byla zachycena na filmu a šokující obraz lidské pochodně se stal tak známým jako fotografie holčičky, běžící po ulici po americkém útoku napalmem. Avšak sebevraždy nevedly k žádné akci. Selhaly. Jejich cílem bylo dostat Vietnam ze slepé uličky, jenže obě bojující strany je odmítly, konstatuje historik buddhismu Stephen Batchelor.

Sebeupálení těchto mnichů kritizovali lidé, kteří podporovali protiválečné hnutí, jako Martin Luther King. Thich Nhat Hanh, čelný buddhistický mnich, který dobře znal některé z těch mnichů, kteří se upálili, konstatoval v dopise králi, že jejich sebevražda nebyla ani činem zoufalství, ani politickým protestem. Byla zaměřena na „obměkčení srdcí utlačitelů a na vyvolání pozornosti světa k utrpení Vietnamců… Říci něco při takto silné bolesti znamená říci to s nejvyšší upřímností.“

I když byl Buddha proti umrtvování lidského těla, různé formy upálení se praktikovaly během staletí v mahajánské škole buddhismu. Nebyla to prý jednorázová, netradiční reakce na extrémní situaci… Zvláštní různost pohledů na akt sebeupálení. Když je to v levicové zemi, je to oprávněný protest, pokud se mniši upalují ne v Číně, ale v jižním Vietnamu, obsazeném během deseti let nesmyslné války postupně asi 2,5 miliony amerických vojáků, je to nesmysl, zbytečnost a ne čin ze zoufalství či politický protest…

To platí též o sebevraždě Angličana Grahama Bamforda, k níž došlo v roce 1993 před britským parlamentem ve Westminsteru. I když to bylo v nedávné britské historii něco neobyčejného, skoro žádný britský denní list se jí podrobněji nezabýval. V „demokratické“ zemi se nic podobného z politických důvodů přece nedělá. Bylo údajně známo, že Bamford byl v depresi, protože se mu rozpadlo manželství, a tak politický význam jeho smrti byl bagatelizován. Avšak v dopise, který napsal dobročinné organizaci před smrtí a jíž nabízel své služby, tento Angličan konstatoval, že „novinová fotografie nešťastné balkánské holčičky, přibližně ve věku mé vlastní dcery, ho přiměla k akci…“

Psychiatři neměli dost příležitostí k tomu, aby studovali osoby, které se upálili. Jedním z mála psychiatrů, který se tím zabýval, byl Swaran Singh z univerzitní nemocnice v Nottinghamu. Ten studoval „altruistické sebevraždy“ 12 mužů a 10 žen, k nimž došlo v Indii v roce 1990. Devět těchto osob se upálilo a ostatní dobrovolně požili jed jako protest proti vládnímu rozhodnutí rozšířit kvóty na univerzitní studium a za státní službu pro lidi z nižších kast. Šest těchto lidí posléze zemřelo…“ V Británii se v roce 1993 upálil před britským parlamentem již zmiňovaný Graham Bamford, osmačtyřicetiletý bývalý dopravce – podnikatel, na protest proti hrůzám v Bosně. O tři roky později se upálil na schodech baziliky svatého Petra v Římě jeden italský homosexuál na protest proti diskriminaci gayů.

A jak to bylo se smrtí výše zmiňovaného mnicha v Saigonu? V předvečer 11. června 1963 usedl šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil.

Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly rozhořčení, především v Americe, která do té doby režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala. Obrázek se stal symbolem utrpení buddhistů ve Vietnamu a Ducovo počínání v následujících týdnech inspirovalo mnoho dalších mnichů.

Cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jejž podporovaly USA.

V dnešním Ho Či Minově Městě každý zná místo, kde se Thích Quang Duc se stoickým klidem v sedě upálil. Stál jsem v Saigonu na tom místě a bylo mi zvláštně… Podle odhadů ve státě vyznávalo buddhismus až 90 procent lidí, to ale neměnilo nic na tom, že aktivní buddhisté byli perzekvováni. Jihovietnamský režim pod taktovkou US Army je většinou označil nálepkou komunistických štváčů, takže často skončili v žaláři. Tvrdé postupy proti buddhistům vyvrcholily, když někteří chtěli oslavit jeden z nejvýznamnějších buddhistických svátků Vesak – oslavu zrození Gautamy Buddhy -vyvěšením náboženských vlajek na pagody. Devět mnichů tuto provokaci proti režimu zaplatilo svým životem. Prosím, uvědomte si, že nešlo o perzekuci Čínou, ale nekomunistickým Jižním Vietnamem…

Sebeupalování jako protest lidí proti terorizujícímu systému je tragický, ale jinal běžný zvyk protestujících mnichů, studentů nebo odpůrců kast. Jestli se v Číně upálilo za rok 2011 sedm osob, v přepočtu na její počet obyvatel ve výši 1 360 milionů a přes 50 národností, je sice pořád děsivá a zbytečná smrt, ale v „minimálním“ množství, proti třiceti upáleným v 10milionové České republice či 60milionovém Vietnamu…

V souvislosti s válkou ve Vietnamu se rovněž upálila Alice Herzová, Norman Marrison, Rooger A. La Porte a George Winne jr, jako jejich reakce na použití napalmu ve Vietnamu. Na protest proti šíření islámu ve světě se sebeupálil Ronald Weißelberg, radikální nesouhlas se svým ponižováním ze strany úřadů a proti politice prezidenta Tuniska projevil sebeupálením Muamar Buazízí…

Inu, kdo chce Čínu bít za to, že drží svět necelou svojí pětinou čínských komunistů nad vodou, hůl tragického sebeupálení si vždycky najde…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay ceiling fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *