Mnoho povyku pro nic, aneb Žádný Shakespeare, ale Pan Ki-mun

5. Listopad, 2011 – 9:11
Vzpomínka na dávná objetí...   Fotro: Břetislav Olšer

Vzpomínka na dávná objetí... Fotro: Břetislav Olšer

V pátek 23. září 2011 vyzval předseda a prezident Palestinské správy Mahmúd Abbás Valné shromáždění OSN, aby uznalo Palestinu. Měsíc a půl poté se generální tajemník OSN Pan Ki-mun, co plamenně vítal Abbáse, změnil v alibistického Ferdyše Pištoru. Odvolal, co odvolal…

Zkrátka, mnoho povyku pro nic. Napřed chce Don Juan oklamat Claudia lží, že je mu Hera nevěrná. Pak zase, že je mrtvá. Nakonec Claudio vše prokoukne a Heru si vezme. Inu, Shakesperare jako vyšitý, až na to, že o pár století dál je velkým kombinátorem zase pan Pan Ki-mun.

Prohlásil totiž, na rozdíl od svých dřívější proklamací o slávě nezávislého státu Palestina, že by naopak Palestinská správa neměla pokračovat ve svém plánu stát se 194. členským státem Organizace spojených národů. Nyní, když byla „Palestina“ přijata do UNESCO, mělo by se vedení autonomie s tímto úspěchem spokojit. Nic jiného „nebude prospěšné pro Palestinu a nebude prospěšné pro nikoho,“ uvedl Pan Ki-mun na setkání skupiny průmyslových států G-20 v Cannes.

Proč tento šokující zvrat? Za vším hledej peníze. Jde o finanční následky přijetí „Palestiny“ do UNESCO. USA a Kanada totiž na to konto zastavily své financování organizace. Najednou tak došlo k propadu v operačním rozpočtu UNSCO takřka o třetinu. Nikdo se nehrnul USA zastoupit, takže ze dne na den schází 64 milionů dolarů, které měly Spojené státy tento měsíc do rozpočtu UNESCO poslat. O další dva miliony UNESCO přijde tím, že rovněž Izrael zastavuje placení svých příspěvků.

Podle zpravodajského webu Arutz Sheva Pan Ki-mun ve svém „obratu“ uvedl, že naopak jakékoliv další úsilí Palestinské správy o zakotvení v organizacích OSN jako nástroje k mezinárodnímu uznání státu, který chce zřídit v Judeji, Samaří, Gaze a většině Jeruzaléma, „by mělo dopad na života milionů lidí, kteří dále nebudou dostávat finance na své potřeby a budou trpět kvůli akcím Palestinců.“

Palestinská autonomie je z toho mírně perplex, ale přesto má v úmyslu vstoupit do dalších 16 organizací systému OSN – například do Světové zdravotnické organizace, Světové obchodní organizace nebo Mezinárodní telekomunikační unie. USA by však určitě jako reakci zastavily financování i těchto organizací.

Mahmúd Abbás si pokazil renomé, když prohlásil v arabštině na záznam, že nikdy neuzná „židovský stát“ a dále by měl všechny slušné lidi urazit výrokem, že únos a více než pětileté držení izraelského vojáka Gilada Šalita byla „dobrá věc.“ V angličtině říká to, co chtějí slyšet západní politici bez znalosti arabštiny, že má zájem o mír s Izraelem, avšak své arabské soukmenovce svým výrokem „povzbudil“ k dalším únosům. Saudsko-arabský princ dokonce vypsal odměnu milion dolarů pro toho, kdo jako první unese dalšího izraelského vojáka „na výměnu“.

Co může panu Pan Ki-munovi vrátit osvícený image je zpráva vyšetřovací komise OSN (tzv. Palmerovy komise), kterou 2. září 2011 zveřejnil The New York Times, a jež sice kritizuje izraelské vojáky za „nepřiměřené a nerozumné“ použití síly i za „surové“ zacházení se zadrženými, když 31. května 2010 došlo v mezinárodních vodách k útoku na tureckou loď Mavi Marmaru. Obsazení dalších lodí z flotily proběhlo poměrně v klidu…. Zároveň ale izraelským vojákům přiznává, že „museli čelit organizovanému a násilnému odporu skupiny cestujících“, jednali v sebeobraně a postupovali v souladu s mezinárodním právem.

Legální je podle autorů zprávy rovněž izraelská blokáda Gazy. Autoři materiálu navíc označují chování účastníků plavby za „neodpovědné“ a připomínají, že stále „přetrvávají vážné otázky ohledně činnosti, skutečné povahy a cílu jejích organizátorů, zvláště pak IHH“. Tato turecká nadace udržuje četné kontakty s představiteli palestinského hnutí Hamás, které považují státy EU, Izrael i USA za teroristické…

Americký viceprezident Joe Biden v interview s Charlie Rosem uvedl, že Izrael měl právo lodě zastavit, aby jim zabránil v prolomení blokády a bránil tak vlastní bezpečnost. Konkrétně uvedl: „Podívejte, můžeme se dohadovat, zdali měl Izrael provést výsadek na lodi, či nikoliv, nicméně podstata věci tkví v tom, že Izrael měl právo vědět, jestli se na lodi nepašují zbraně…“

„Co to čtete, princi?“ ptal se dánský premiér Polonius Hamleta. „Slova, slova, slova…,“ odpovídá posměšně dánský kralevic… „Slova, slova, slova…“ tak řekl Shakespeare Hamletovými ústy a přesně by asi pana Pan Ki-muna vystihl… Nebo snad že by Pan Ki-mun napodobil Hamleta…?

Inu, košile bližší než kabát. Jak Panu Ki-munovi někdo sáhl na peníze „jeho“ OSN, je zle. Ty tam jsou všechny vznešeně znějící zásady. Jeho nadějné sliby pro lokální Araby, co si říkají Palestinci, končí jako odpad v koši, zřejmě třetího světa, co tolik Palestině pokrytecky přál…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *