Abbás čekal 63 roky na objevení pravdy, proč ještě není Palestina?

29. Říjen, 2011 – 15:25
Když je nejhůř, smích se neztratí... Foto: Břetislav Olšer

Když je nejhůř, smích se neztratí... Foto: Břetislav Olšer

Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás opět dolézá Izraeli. Submisivnost Ferdyše Pištory? Ví, že s Hamásem si neporadí? Hlavně ale Izrael ví, že musí podporovat i nadále Abbáse, který je přes všechny své zdánlivě agresivní výroky zjevně proizraelský. „Dva roky po druhé světové válce udělal Arabský svět velkou chybu, když odmítl plán OSN na rozdělení tehdejší mandátní Palestiny na židovský a palestinský stát,“ řekl v rozhovoru pro izraelskou televizi.

Nabídku Organizace spojených národů měli podle Abbáse Arabové v roce 1947 přijmout. Když o rok později vznikl Izrael, následovala arabská prohra ve válce s novým státem. „Byla to naše chyba, chyba všech Arabů. Ale trestají (Izraelci) nás za to 64 let?“ dodal.

Je to ten samý filuta Abbás, který ještě nedávno prohlašoval. „Ve státě Palestina nebude pro Židy místo“, prohlásil v Ramallahu a dodal, „Řekli jsme to už mnohokrát a nic na tom neměníme, v našem státě, s hlavním městem Jeruzalémem, nesmí žít žádný Žid.“ Opětovně zdůraznil, že „Izrael musí přijmout arabské uprchlíky po roce 1948 (700 tisíc), dnes skoro dva miliony, ale stát Palestina bude pro Židy uzavřen. Přitom izraelskou snahu po uznání Izraele jako židovského státu Arabové označují za rasismus.

Nebylo by ale nejlepší, aby byl už v květnu 1948 uznán Izrael Ligou arabských zemí a nebylo by třeba ani československých zbraní, Egypťané by nemuseli svrhnout v 1951 svého krále Faruka, nemuselo dojít v 1956 na Suezu k invazi Britů, Francouzů a Izraelců. Nebyly by ani militantní izraelské skupiny Irgun a Stern, ani války v 1967 a 1973. Izrael by nerozšířil své území a nevznikla by ani úzká spolupráce Izrael-USA. Židovský stát by neobdržel nejnovější americké zbraně a musel by se spokojit se zastaralými zbraněmi britskými a francouzskými. Utopie, která se však už nikdy nenaplní…

Svoji vizi na toto téma přednesl nedávno Abd al-Katif al-Mulhim, penzionovaný vysoký důstojník saúdského námořnictva. Mimo jiné ve své bohulibé fantazii tvrdí, že Sadám Hussajn by se nemohl chvástat a prohlašovat za osvoboditele Jeruzaléma a nemuselo dojít k prolévání krve v Iráku. Tato země je bohatá na přírodní zdroje a archeologické památky. Půda je tam úrodná a vody dostatek. Sadám by nemohl zneužít palestinskou kartu pro vojenský převrat pomocí brigády, která byla ustavena na pomoc palestinským Arabům. Nemuselo dojít ani k přepadení Kuvajtu a opětnému zneužití palestinské karty.

„Kdybychom uznali v 1948 Izrael, nemuselo dojít k převratům v Libyi, Sýrii, Jemenu a Súdánu. Při všech těchto převratech bylo zneužito problému palestinských Arabů. Také Írán, nearabská země, zneužívá palestinskou kartu k odvrácení pozornosti od vnitřních problémů. Diktátor Chomejní by netvrdil, že osvobodí Jeruzalém skrze Bagdád, a Ahmadínežád by nevyhrožoval zničením Izraele, přestože tam zatím neposlal jediného íránského vojáka…” pouští si fantazii na špacír Abd al-Katif al-Mulhim.

Napětí by se před šesti lety dalo krájet, animozita mezi Židy a muslimy narůstala. A aby měl vůdce organizace Fatáh Mahmúd Abbás pofiderní jistotu, že se mu Hamás podřídí, vydal dekret, který zásadně změnil volební zákon do Palestinské zákonodárné rady tak, že buď donutí Hamás k zásadním programovým ústupkům, nebo mu znemožní účast ve volbách. Podle tohoto nového “prezidentského dekretu“ musí každý kandidát do palestinského autonomního parlamentu akceptovat program Organizace pro osvobození Palestiny. To znamenalo uznání všech dřívějších dohod, které OOP uzavřela s Izraelem, včetně uznání práva Izraele na existenci…. Naivní představa nebo je příliš okaté gesto vůči Izraeli.

Abbás se probudil, po čtyřiašedesáti letech. V rámci své „nenadálé katarze“ hovořil, jak uvedlo iDnes, také o mírových jednáních s předchozí izraelskou vládou Ehuda Olmerta. Na jejich obsah se zaměřuje pozornost právě nyní, kdy tehdejší americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová vydává své paměti. Riceová v nich tvrdí, že Olmert tehdy učinil Palestincům velkorysý návrh. Izrael jim měl nabídnout předání 94 procent území západního břehu Jordánu. Podle Riceové Palestinci nabídku odmítli. Podle Abbáse byla mírová dohoda velmi blízko. Palestinci však souhlasili jenom s tím, aby si Izrael ze západního břehu, na němž má židovské osady, ponechal jen 1,9 procenta. Riceová dále píše, že ji Olmert v květnu 2008 informoval o izraelském návrhu a ochotě podělit se s Palestinci o správu jeruzalémského Starého města, kde jsou svatyně všech tří monoteistických náboženství. Prý souhlasil, aby tato místa spadala pod mezinárodní správu.

O vstřícném vztahu Židů k utvoření Palestiny nemusím nikoho z normálně myslících lidí přesvědčovat. V rámci už chronických izraelských vstřícných gest chtěl už Ehud Olmert podpořit Abbásovu vládu. Mělo by se jednat o převod zhruba 350 milionů dolarů z celkové částky 700 milionů jako clo ze zboží pro Palestince. Hamás tak zůstal bez prostředků a proto nabízel svým zajišťovatelům financí tučné provize. Ti, kdo pro něj získají peníze, si z nich údajně mohou ponechat až pětinu. Hamás je štědře financován hlavně z Íránu a od soukromých dárců ze zemí Perského zálivu. Peníze jsou převáděny zejména prostřednictvím charitativních nadací.

Abbás už však ve své arabské sebekritice neuvedl, že katastrofální se ukázalo přidané gesto Ehuda Olmerta z roku 2007, když udělil milost 110 palestinským Arabů, v té době hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Tento krok následoval po rozhodnutí odvolat zatykače proti 178 členům Fatáhu. Navíc předtím Izrael propustil na tři sta muslimských vězňů, z nichž mnozí měli na svých rukách židovskou krev. Zdroje Palestinské samosprávy uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků obdrželo až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M -16 obdržel zázrakem z vlka v beránka se změnivší terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za samopal Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč).

Na podporu přijetí „Palestiny“ do OSN sbírá v České republice podpisy pod petici tzv. „Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Za měsíc se pod ní podepsalo celých 179 českých občanů, mezi nimi známý krajně levicový publicista a bývalý politik Petr Uhl, svými proarabskými excesy neblaze proslulý bývalý ministr zahraničí za ČSSD Jan Kavan, bývalý předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, představitel levého křídla Strany Zelených Matěj Stropnický nebo vždy proarabsky naladěný orientalista Luboš Kropáček.

Postoj českých komunistů je dlouhodobě setrvalý a každý čtenář jejich “Haló novin” nemá pochybnosti, že členové KSČM stojí na straně svých dávných přátel z Organizace pro osvobození Palestiny stejně pevně, jako když se jejich vůdce Gustáv Husák líbal na ruzyňském letišti s vůdcem teroristů Jásirem Arafátem. Názory komunistů vystihuje místopředseda ÚV KSČM a poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka v článku „Porušování mezinárodního práva ohrožuje i budoucnost ČR“. Tedy samozřejmě, že tím zlosynem je Izrael.

Tleskali, když se předseda Palestinské správy a vůdce hnutí Fatáh Mahmúd Abbás rozhodl být štědřejší než konkurenční Hamás a podaroval každého z teroristů, propuštěných za Šalita z izraelských věznic 5.000 dolary (tj. přibližně 90 tisíc českých korun). Rozpočet Palestinské správy je přitom částečně financován Evropskou unií a USA. Hamás mezitím vyzval k dalším únosům Izraelců. Když vyšla výměna jedno Šalita za více než tisíc v Izraeli vězněných palestinských teroristů…

Přitom není tak dávno, kdy loutková vláda Palestinské správy premiéra Fajjáda, loajální k předsedovi autonomie a Fatáhu Mahmúdu Abbásovi, dělala ještě všechny možné kousky, jen aby porazila konkurenta z Pásma Gazy – Hamás. Proto před časem schválila zákon proti praní špinavých peněz. Chtěla jím zastavit jeho financování ze zahraničí. Před šesti roky navíc ztroskotal mírový plán USA, známý jako Cestovní mapa (Road Map to Peace). Byl přerušen milicemi Hamásu, jež zahájily v Gaze válku proti Fatáhu a hustě obydlenou oblast u hranice s Egyptem následně ovládly. Přitom izraelská vláda z roku 2000, vedená tehdejším premiérem Ehudem Barakem, provedla nebývalé ústupky, mj. nabídkou nového arabského státu na více než 95 procent území Judeje, Samaří, Pásma Gazy a východního Jeruzaléma.

Dnes už snad všichni vědí, že není pravda, že Izrael brání vzniku Palestiny. Tuto šanci měli lokální Arabové několikrát, poprvé hned po rezoluci OSN č. 181. Chtěli však Velkou Palestinu bez Izraele. Předseda vlády Jicchak Rabin byl v roce 1995 kvůli svému návrhu míru zavražděn ortodoxním Židem a Jásir Arafat odmítl Barakův další návrh, jelikož nechtěl být prezidentem nejchudšího státu světa a zahájil v září 2000 druhou intifádu, známou také – podle dohod z Oslo v roce 1993, které jí předcházely – jako Oselská válka.

Přesto 4. května 2011 slavnostně podepsali Abbás a Hanejja smírčí dohodu mezi oběma palestinskými stranami. Ty by podle ní měly vytvořit společnou vládu a do roka uspořádat volby. Jsou to však takoví “přátelé doslova až za hrob”, že se nesetkali v Gaze ani v Ramalláhu, ale pro jistotu až v Káhiře. Uvědomují si české hlásné trouby antisemitismu, že však Abbásův mandát vypršel už v roce 2009, nicméně ve funkci byl udržován Izraelem a Spojenými státy coby figura sice nelegitimní, ale zato poddajná a proto vhodná. “Oznamujeme Palestincům, že jsme navždy otočili černou stránku našeho rozdělení,” řekl šéf palestinské samosprávy Mahmúd Abbás na ceremonii v Egyptě, který dohodu zprostředkoval. Další čítankové obrácení Ferdyše Pištory. Vlastně se ti dva kohouti pokusili o stejnou dohodu už 15. března 2007. Další sňatek z rozumu…? Nebo snad z absolutního nerozumu…?

Ostatně, vůdce Hamásu v Gaze Ismaíl Hanejja už vyzval Abbáse, aby v OSN „nežebral o státnost“, neboť tím jen „uráží hrdost palestinského lidu“. „Podporujeme ideu státnosti, ale nejdřív musí přijít osvobození,“ zdůraznil přesný opak toho, co Izrael a k čemu USA a část Západu včetně České republiky Abbáse tlačí. Podle webu Eretz.cz, předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás využil svoji řeč v OSN k útoku na Izrael a obvinil jej z „okupace palestinských území“ po 63 let – tedy od založení židovského státu v roce 1948, ne od Šestidenní války v roce 1967. Netanjahu poté pronesl svůj projev, v němž veřejně nabídl mír a vyzval Abbáse k návratu k jednacímu stolu…

“Hamás skrytě doufá, že jednání v OSN skončí fiaskem. Tím se Abbásova vláda rychle přiblíží konci a Hamásu vzrostou preference. Je to Abbásova poslední trumf. Když selže, Hamás bude nejsilnější. A nebude moci vrátit uneseného vojáka Šalita..” svěřil se mi s názorem podplukovník v záloze Peter Bachrach z Haify, který bojoval v pěti arabsko-izraelských válkách, mj. také o Jeruzalém. Taková je jednota Paslestinců…

Inu, nelze uzavírat účet bez hospodského, tedy nelze uzavírat mír bez Izraele…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 2 reakce na “Abbás čekal 63 roky na objevení pravdy, proč ještě není Palestina?”

  2. Jsou to nyocphebne nutna a arabskou hlouposti vynucena opatreni. Jestli ovsem se v nastoupenem kursu nebude pokracovat, nemelo vyznam ani zacinat. Ergo Iran:nutno zasadit jeden, jediny razny uder takove intenzity, ze dalsich uderu nebude treba. Protoze v opacnem pripade se z toho vyvine novy Afghanistan . Obavam se vsak, ze moment prekvapeni uz davno minul.Purim habaa be Teheran!

    od Prerna v Úno 26, 2012

  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *