Když mi v Pekingu někdo řekne, že mu jeho část připomíná Chánov…

18. Říjen, 2011 – 8:10
V Pekingu je přísně zakázáno fotografovat policisty... Foto: Břetislav Olšer

V Pekingu je přísně zakázáno fotografovat policisty... Foto: Břetislav Olšer

Od roku 1997, kdy jsem v Torontu objevil pro Josefa Klímu a TV Nova fenomén zvaný romský exodus do Kanady, žiji tímto problémem, aniž bych to už chtěl. Může za to můj článek o českých Romech pro ontarijský deník Globe and Mail, což mi vyneslo přízvisko „největší rasista“ v Torontu a jeho širokém okolí.

Jsem už alergický na cokoli, co je v Číně přirovnáno k českým cikánským ghettům. Ostravou počínaje, přes Janov či Chomutov a Chánovem konče. Rudá muleta proti býkovi. A to mě potkalo minulý týden v Pekingu, kde jsem absolvoval návštěvu chudinské čtvrti Hutong. Nízké domky jsou stále obydleny a některé hutongy vláda udržuje jako turistickou atrakci. V Hutongu se vaří, či pere prádlo na ulicích, kde se hraje také domino či hra „go“.

Pár stovek obyvatel se zde s minimálními náklady snaží žít skromný, ale poctivý život, ve strachu před přísnou policií. Mají sice chudobné byty, ale uklizené, stejně i uličky, přece by nechtěli odradit smradem a tunami odpadků zdroj své obživy – turisty. Nebo „vybydlenými“ domy, spíš naopak; snaží se pracovat, ať už prodejem suvenýrů v krámcích nebo atrakcemi pro turisty, mezi jinými jízdou na rikších, kterou si každý jejich majitel musel koupit a ne ukrást, aby je následně pečlivě opatroval; opravoval, barvil, lakoval a udržoval provozu schopnými.

Něco o tom vím; přijel mě též velvyslanec ČR v Pekingu ing. Libor Sečka, s nímž připravuji rozhovor. Vím, že za tuto mravenční práci nemají měsíčně desítky tisíc korun, nýbrž jen pár stovek juanů, tedy třikrát tolik v korunách. Stačí jim málo, aby žili slušně a posílali své děti do škol, i když jim nehrozí odebrání sociálních dávek. Stejně by to při jejich zanedbatelné výši skoro ani nepoznali. Důchody nepřesahují tisíc juanů. Kdyby jen tušili, že u nás se v podobných ghettech navzdory zapáchajícím odpadkům žije spokojeně i bez práce, asi by byli v šoku. Těchto cikánů se štítí i Romové, kteří mají svoji kariéru. Čím víc romských zlodějů, tím větší riziko, že práci pak nedostane ani slušný Rom…

Takže si srovnejme, co je Chánov a co pekingská čtvrt Hutong. A hlavně za kolik. V Číně s miliardou a 360 miliony obyvatel se platí pouze na první dítě, další nejsou doporučeny, ale pokud se narodí, žijí na náklady rodiny. V roce 1978 vznikl nový městský obvod Most 15 Rudoltice, kde postupně vyrostla základní škola a 13 obytných bloků se zhruba 400 byty. Sem pak byli postupně přestěhováni Romové ze Starého Mostu, který padl za oběť těžbě hnědého uhlí. Pro nové sídliště se vžilo pojmenování Chanov či chanovské sídliště podle nedaleké osady u Obrnic. Dnes totálně zruinované sídliště lenochů a čorkařů; co není přivařeno, to je ukradeno, včetně oken a dveří. Nepořádek, opilci, kravál a drogy. Nebezpečná zóna tří ulic…

Přitom obyvatelé Mostecka dostali loni na dávkách státní sociální podpory celkem 633 milionů korun. Mezi dávky státní sociální podpory patří příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, porodné, pohřebné, přídavek na dítě, čtyři různé dávky pěstounské péče a sociální příplatek. Jak praví sociální vyhláška, podle přechodných ustanovení novely vzniká v Chánově nárok na sociální příplatek pouze tehdy, pokud je mezi společně posuzovanými osobami aspoň jedna z následujících osob: nezaopatřené dítě, které je těžce zdravotně postižené, zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, těžce zdravotně postižený rodič, zdravotně postižený nebo dlouhodobě nemocný nezaopatřený rodič.

A další výhody. Po 9. měsíci věku dítěte je vyplácen rodičovský příspěvek v režimu pomalejšího čerpání ve snížené výměře ve výši 3 800 Kč měsíčně. Klasické čerpání rodičovského příspěvku v základní výměře představuje 7 600 Kč do 36 měsíců věku dítěte. Pomalejší čerpání 7 600 Kč do 9 měsíců věku dítěte a dále ve snížené výměře 3 800 Kč do 48 měsíců věku dítěte. Porodné se stává od 1. ledna 2011 dávkou závislou na výši příjmu v rodině. Nárok na porodné vzniká, pokud příjem rodiny nepřesáhne 2,4 násobek částky životního minima za kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo. Do rozhodného příjmu se nezapočítává rodičovský příspěvek a přídavek na dítě.

Nárok na porodné vzniká pouze na první živě narozené dítě, ve výši 13.000 Kč. Narodí-li se s prvním živě narozeným dítětem další živě narozené dítě nebo děti, výše porodného činí vždy 19.500 Kč. Od 1. ledna letošního roku se změnil rovněž zákon o zaměstnanosti. Změna se dotýká především nekolidujícího zaměstnání, podpory v nezaměstnanosti v případě ukončení pracovního poměru dohodou a podpory v nezaměstnanosti při vyplacení odstupného.

Uchazeč např. ve věku do 50 let může dostávat podporu v nezaměstnanosti až po dobu 5 měsíců, ve věku nad 50 do 55 let věku 8 měsíců a nad 55 let věku 11 měsíců. A těm, kteří nastoupili rekvalifikaci, přísluší 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku dosaženého v posledním zaměstnání až do ukončení rekvalifikace. Pokud uchazeč neměl pro skončení pracovního poměru vážné důvody, je podpora v nezaměstnanosti od 1. ledna 2011 po celou podpůrčí dobu ve výši 45 % jeho čistého průměrného výdělku… Současná minimální mzda ve výši osmi tisíc korun za měsíc, případně čtyřiceti osmi korun a desíti haléřů za hodinu, platí od roku 2007… A zase platí; pokud rodiče nebudou posílat své děti do školy, nedostanou žádné sociální dávky.

Při vyslovení jména Chánov se mi vybaví asi naštěstí bývalá desetina tohoto marasmu zvaná vsetínský „pavlačák“. Poznal jsem onen smradlavý několikaposchoďový barák osobně, jezdil jsem kolem něho dvacet možná i třicet roků, na Vsetíně jsem maturoval. Bohužel, také vždycky, když jsem jel do vsetínské nemocnice nebo na její transfúzní stanici. Byla totiž hned naproti tohoto strašidelného převážně romského činžovního obydlí. Tzv. “pavlačák” vyprodukoval za desítky roků tisíce tun odpadků, jež nebyly zdaleka ukládány do popelnic a kontejnerů, ale vyhazovány a pak odklízeny až málem jednou za “uherský rok”.

Bývaly to průběžné spršky z oken přímo na malé nádvořičko, těsně pod okny transfúzní stanice a biochemické laboratoře, v níž se provádějí velmi citlivé krevní testy, mnohdy smrtelně nemocných pacientů. Naprosto sterilní prostředí je zde nezbytné. Pacienti přicházeli do tohoto zdravotního zařízení vsetínské polikliniky přes doslova hnojišťový dvůr “pavlačáku”, v němž se běžně ozývaly jen hádky, řev, bigbítový kravál a nadávky při náruživých rvačkách.

Teprve od chvíle, kdy byl zvolen starostou Vsetína Jiří Čunek, se začalo nejen s výstavbou, ale i s odstraňováním vředu města. Podstatná část ze tří stovek obyvatel domu, tedy ze 42 rodin, nenávratně zadlužených statisíci na nájmech, dostalo soudní příkaz k vystěhování. Většina nájemníků pavlačového činžáku (36 rodin) dostala bydlení na okraji Vsetína ve čtvrti Poschlá. Vybudování nových bytů (dvou domů smontovaných sice z kontejnerů, ale dokonale vybavených jako obytné buňky) přišlo zhruba na 40 milionů korun, z toho asi 30 milionů korun získalo město jako dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení.

Sedmi rodinám, asi 100 lidí, jimž podle rozhodnutí soudu nemuselo město Vsetín zajistit náhradní ubytování (zčásti i proto, že měli nájemní smlouvy na dobu určitou), byly nabídnuty starší rodinné domy mimo Zlínský kraj. Na jejich zakoupení jim poskytlo bezúročné půjčky na dobu až 20 let se splátkami kolem 2000 Kč měsíčně. Přestože se jednalo o nepřizpůsobivé a nájem neplatící rodiny, jež mohla radnice podle zákona bez náhrady vystěhovat na ulici. Ve Vsetíně je nyní přibližně 600 Romů, z nichž více než 90 procent žije pouze ze sociálních dávek. Sociální systém dává některým rodinám dávky ve výši až 20 000 korun měsíčně…

Byl jsem v Pekingu během oslav založení ČLR. Dvacet milionů obyvatel hlavního města se zvýšilo o pár milionů. Na pekingském Times Square byly namačkány statisíce teenagerů. Nikdo nekouřil, nepil alkohol, nebyl pod vlivem drog. Jakoby paralela k ostravské Stodolní ulici, která se bez alkoholu, cigaret a drog vůbec neobejde. A pak mi někdo řekne, něco o lidských právech… Nietsche tvrdil: Neexistuje morálka, ale osobní disciplina… Nejsou také lidskými právy snahy omezovat někoho svou opilostí či narkotiky?

Inu, až do Česka někdy přiletí obyvatel zmiňované čínské čtvrti v Pekingu, zavedu ho do Chánova nebo na Stodolní, aby viděl, jak se v Česku dá snadno žít na státní účet a dostávat něco za nic…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 4 reakce na “Když mi v Pekingu někdo řekne, že mu jeho část připomíná Chánov…”

  2. No, voni Číňani, jak známo, se na Evropany dávno dívají jako na blbce, hlavně z důvodů té naší přitroublé lidskoprávní ideologie, a jistě právem. Až uvidí i v Chanově, naco půjdou ty jüany, které si od nich Evropa vypůjčí, budou půjčovat o to horlivěji. Nejlepší cesta vedoucí k definitivnímu zdecimování Evropy tam pro ně bude zcela zřejmá.

    od pavel65 v Lis 2, 2011

  3. A proč se na nás dívají jako na blbce? Zpravodaj BBC v Pekingu James Miles přiznal, že před 22 lety zprostředkoval divákům své mylné dojmy. Ani podle něj se prý na Tchien-an-men masakr nekonal. „Protestujícím, kteří byli na náměstí, když dorazila armáda, bylo po vyjednávání s jednotkami, jež měly na starosti dodržování výjimečného stavu, dovoleno odejít,“ popsal tehdejší události po letech Miles. Aby se totálně nesdikreditoval, dodal: „Nebyl to masakr na Tchien-an-men, ale Pekingský masakr…“ s tím, že k střílení ostrými prý došlo po šesti týdnech barikád v jiné části Pekingu…

    Znám inverzi z Ostravy. Dusí, dělá dech těžkým, bolest na hrudi a páchne. V Pekingu jsem dýchál normálně. Pak mi došlo, že největší poušť světa je za rohem. Jasně; písečný prach. Působením větru se Gobi rozšiřuje dále na jih a místy se blíží na pouhých 70 km k hlavnímu městu Číny. Písek je horší než voda; čím víc vysychá, tím ho víc přibývá. Pokud fouká vítr, je Peking zahalen do neprodyšného oblaku písku. Přesto v platnost vstoupila i speciální opatření, která z ulic Pekingu odstranila během LOH zhruba polovinu z 3,3 milionu pekingských automobilů. Jeden den sudé SPZ, druhý den liché.
    Ještě nedávno bylo znečištění vzduchu v okolí olympijského stadiónu nad limity stanovenými Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Nakonec to byl jen asi třetinový smog, písečný prach z Gobi a vytvoření olympijského rekordu v nejtěžším 42 kilometrů a 195 metrů dlouhém maratonském běhu. Vítězem se stal Samuel Kamau Wanjiru. Když se ho novináři ptali, co říkal na pekingský smog, udiveně se podíval a řekl, že o ničem takovém neví, ale když běžel maraton v New Yorku nebo v Londýně, že tam se smogem málem udusil… Nejlepší odpověď světovým atletům, kteří přiletí na MS 2015 do Říše středu.

    od olser v Lis 2, 2011

  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans
  3. Úno 11, 2016: temple run

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *