Síla proradnosti Palestinců – tisíc terotistů za jednoho Izraelce…

17. Říjen, 2011 – 9:50
Vzpomínka na Tel Aviv...   Foto: Břetislav Olšer

Vzpomínka na Tel Aviv... Foto: Břetislav Olšer

Je to skoro pět a půl roku od chvíle, kdy rodiče Gilada ben Aviva – Šalita začali oplakávat svého devatenáctiletého, dnes už skoro šestadvacetiletého syna, který jen plnil svoji vojenskou povinnost a byl unesen palestinskými teroristy. Při útoku zemřeli dva izraelští vojáci a tři další byli zraněni. Nebyl zkrátka ve správnou dobu na správném místě.

Nikdo ho nenutil; mohl žít ve Francii nebo jako ortodoxní nemusel narukovat. Chtěl ale splnit svoji tříroční povinnost vůči svému národu. V neděli ráno 25. června 2006 byl při útoku palestinských ozbrojenců v Pásmu Gazy zajat Gilad z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilea, desátník izraelské armády, který má dvojí občanství – izraelské a francouzské. K únosu se přihlásily Brigády mučedníka Izzudína Kásama, jež jsou ozbrojeným křídlem Hamásu, a dvě další palestinské radikální skupiny. Následující den únosci vnesli požadavek k propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem. A premiér Izraele Ehud Olmert skutečně nechal propustit 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Formalitou byl písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží násilí a už nebudou zabíjet Izraelce.

Trestanci, kteří byli propuštěni v rámci „gesta dobré“ vůle premiéra Olmerta vůči prezidentu Abbásovi, byli svezeni do věznice Keciot v Negevské poušti a ráno 20. července 2007 začali nastupovat do přistavených autobusů, aby byli převezeni přes stanoviště Bejtúnija do Ramalláhu. Prohlédli je lékaři za přítomnosti zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže. Nejznámější propouštěnou osobou byl Abdar Rahím Mallúh, náměstek generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP). Byl zatčen a uvězněn v roce 2002 poté, kdy LFOP zavraždila izraelského ministra turismu Rechavama „Ghándího“ Zeeviho. Tehdejší ministryně zahraničí Cipi Livni se setkala s prezidentem Červeného kříže Jacobem Kellenbergerem a důrazně ho žádala, aby prosadil návštěvu zástupců Červeného kříže u uneseného vojáka IDF Gilada Šalita.

Během setkání mezi čtyřmi očima s gerálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem zdůraznila, že izraelská vláda je odpovědná za propuštění Šalita. Livni neprohlásila přímo, že jeho osvobození je součástí dohody o příměří v Gaze, ale řekla, že Izrael musí světu připomenout těžkou situaci, v které se vězeň nalézá. Přestože Červený kříž se zdráhal vyvíjet na Hamás nátlak, je třeba, aby skupina zástupců Červeného kříže Šalita navštívila. Když tak mohli učinit v případě stovek Palestinců v izraelských věznicích, proč by to nedokázali v případě jediného Gilada Šalita? Jakto, že ani nejsou k dispozici lékaři, kteří by ho stejně jako palestinské vězně v Izraeli prohlédli…?

Naopak, žádné mezinárodní organizaci nebylo dovoleno navštívit Šalita od doby, kdy byl unesen během hlídky na hranici Gazy. Jeho únosci neposkytli ani fotografie, ani videa, pouze povolili předání dopisů, které byly Šalitem pravděpodobně napsány. „Bude nám sloužit k výměně a nakonec zajistí propuštění mnoha vězňů, včetně těch s krví na rukou,“ řekl 20. července 2008 Ismajl Haníja, vůdce Hamasu v Pásmu Gazy v projevu na Islámské univerzitě.

“Vím, čím procházejí jeho rodiče. Nelze na něj ale pohlížet jako na oběť, protože v té době byl ve službě a ne na pláži. Bude vrácen zpět, jakmile budou osvobozeny tisíce Palestinců z izraelských káznic,” řekl Kadúra Fares, vysoký představitel teroristického hnutí Fatáh. Přestavitel Hnutí islámského odporu (Hamás) Músa Abu Marzúk už počátkem dubna 2008 pohrozil, že pokud Izrael “nevyhoví podmínkám Hamasu… budou jednat jen o Šalitových kostech…“

Izraele plně vyhověl, Šalit však dál zůstal na neznámém místě. “Je to loterie! Jak můžeme vědět, že Šalit není dávno po smrti, jako jeho dva kolegové v libanonském zajetí – Elgat Regev a Ehud Goldwasser (hebrejsky Eldad ben Tova a Ehud ben Malka, pozn. autora), kteří byli vráceni Hizballáhem v rakvích..?” řekl mi Tomi Shved z Tel Avivu.

Až v pondělí 25. června 2007 se Gilad Šalit poprvé ozval. Byl to přesně rok, co byl unesen. Je prý nyní držen na jihu Pásma Gazy v bunkru několik metrů pod zemí, poblíž obce Šabúra. Celý kryt je údajně obložen výbušninami a nástrahami tak, aby došlo k detonaci, pokud by se někdo „nezvaný“ snažil o vojákovo osvobození. Současně byla zveřejněna audionahrávka Šalitova hlasu v hebrejštině, začínající slovy: „Jsem voják Gilad, syn Noam Šalitové.“ Šalitův otec uvedl, že ačkoliv obsah nahrávky nemusí být projevem synovi svobodné vůle, jedná se skutečně o jeho hlas.

Uplynulo dalších několik let a Izraeli se údajně v polovině října 2011 podařilo uzavřít další dohodu s Hnutím islámského odporu (Hamás) o propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita. Oznámila to včera izraelská média a panarabská satelitní stanice Al-Arabíja. Oficiálně dosud nebyla zpráva potvrzena. Podle neoficiálních informací Izrael výměnou za svého vojáka propustí nejméně 1.027 arabských teroristů, kteří jsou v současnosti v izraelských věznicích. Izrael také údajně souhlasil s tím, že přinejmenším někteří z propuštěných se budou smět vrátit do svých domovů v Judeji a Samaří. Původně Izrael požadoval, aby teroristé odešli do Gazy nebo do zahraničí. Podle Chálida Mašála proběhne propuštění arabských vězňů ve dvou fázích – jakmile bude Gilad Šalit předán Egyptu, propustí Izrael přibližně 450 vězňů. Až se unesený voják vrátí do Izraele, bude propuštěn zbytek. Dohoda by měla být realizována nejpozději letos v listopadu.

Tím byla zcela jasně vyjádřena hodnota jediného izraelského vojáka, který vydá za tisíc vězněných zločinců-muslimů. „Je mi líto nedostatku zájmu izraelské vlády a armády o mě a jejich odmítnutí požadavků brigád Kattam el-Kassam,“ řekl v nahrávce Šalit. „Je jasné, že pokud mě chtějí osvobodit z vězení, musí přijmout jejich požadavky, zejména proto, že jsem byl součástí vojenské operace pod vojenským velením a ne drogový dealer…”

Aviva Šalitová se před rokem nabídla, že pokud si to situace vyžádá, odjede do Gazy a bude jako záruka výměny svého syna. Ten mohl až po více než dvou letech dostat dopis od své rodiny, který byl předán Giladovým otcem francouzskému prezidentu Sarkozimu. Ten jej během své návštěvy Sýrie počátkem loňského září přivezl syrskému prezidentu Bašáru Assadovi, který psaní dal katarskému emírovi a ten politickému vůdci teroristické organizace Hamás Cháledu Mašálovi… Přehazovali si ho jak horký brambor…

Valné shromáždění OSN pověřilo Mezinárodní soudní dvůr posouzením izraelských akcí v Gaze, a dodalo, že Švýcarsko by mělo prošetřit, do jaké míry Izrael dodržuje Ženevské konvence. Kdo může tak nesmyslně uvažovat?. Pásmu Gaza vládne teroristické hnutí Hamás, uznávané všemi západními mocnostmi. To však navzdory tomuz neustále ostřeluje židovský stát, příměří nepříměří. a Židé mají svého nepřítele krmit, šatit, vyzbrojovat a pomáhat mu budovat další stavby, jež by měly zakrýt tunely do Egypta, jimiž se do Gazy pašují zbraně a výbušniny…?

Islámské hnutí odporu Hamás přece využívá dodávky cementu, povolené Izraelem jako „humanitární pomoc“, k budování podzemních tunelů, bunkrů na munici a velitelských center. Velkou část nakoupili v Egyptě, když na tam několik statisíců lokálních Arabů, co si říkají Palestinci, proniklo a za několik miliard darovaných dolarů utratilo právě za pašovaný cement. Jako by nestačilo, že Izrael dělal, co mohl. Izraelské ministerstvo zahraničí zveřejnilo měsíční zprávu, shrnující počet případů, kdy byly otevřeny přechody do Gazy, a množství zboží, které tam bylo doručeno.

Jen za měsíc březen 2008 projelo přes přechod Sufa 7 151 nákladních aut s potravinami a zbožím, přes přechod Karni to bylo 8.008 nákladních aut s různým obilím; přechod Kerem Šalom zaznamenal 502 nákladních aut s potravinami a zbožím a přechod Nahal Oz skoro sedm milionů litrů paliva, včetně 3.394 tun topné nafty. Navíc přes hranici bylo do Izraele převezeno 25 palestinských Arabů z Gazy k specializované léčbě v izraelských nemocnicích…

A to všechno v době, kdy Evropská unie věnovala Gaze 650 miliónů dolarů, Spojené státy 555 milionů, Saúdská Arábie 500 milionů, Velká Británie 490 miliónů, Francie 300 miliónů a Německo 290 miliónů. Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů. Americká vláda přislíbila poskytnout dalších 148 milionů dolarů agentuře UNRWA (United Nations Relief and Works Agency), která je součástí systému OSN a poskytuje pomoc Arabům v Judeji, Samaří a Pásmu Gaze, které je od června 2007 pod kontrolou teroristického hnutí Hamas a nyní dostává většinu elektřiny z Izraele. Z celkem sedmnácti tras vysokého napětí v Gaze jich deset jde z Izraele. Izrael vyhlásil blokádu pásma Gazy v roce 2006 poté, co tamní parlamentní volby vyhráli fundamentalisté z Hamásu a následně převzali nad celým pásmem kontrolu.

Katastrofálním se ukázalo třeba gesto Ehuda Olmerta z roku 2007, když udělil milost 110 palestinským Arabů, v té době hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Tento krok následoval po rozhodnutí odvolat zatykače proti 178 členům Fatáhu. Navíc předtím Izrael propustil na tři sta muslimských vězňů, z nichž mnozí měli na svých rukách židovskou krev. Zdroje Palestinské samosprávy uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků obdrželo až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M -16 obdržel zázrakem z vlka v beránka se změnivší terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za samopal Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč).

Peníze šly z rozpočtu autonomní správy, tedy z EU a Izraele. Odevzdané zbraně v rámci nekonečného kolotoče pak byly řadě z oněch 256 potencionálních teroristů, z nichž většina je dnes u Hamásu, zase vráceny – pokud se rozhodli vstoupit do oficiálních bezpečnostních sil Palestinské samosprávy. Ve skutečnosti tak řadě z nich zůstala jak zbraň, tak tučná prémie. Teroristé se ocitli na svobodě, Šalit je pořád neznámo kde. Tak proradně jednají lidé „čistého národa“, co si chce sám vládnout. Bože, ochraňuj Blízký východ. Palestinští teroristé; lháři a zákeřní podvodníci, co neumí držet slovo…

Izrael má nyní už “pouze” pět vojáků v zajetí, o jejich přežití jsou ale vážné pochybnosti. Jsou to kromě Gilada ben Aviva – Šalita, stále nezvěstného, a Ehuda ben Malka (Goldwasser) a Eldada ben Tovu (Regev), kteří byli nedávno vráceni v rakvích, ještě Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997, Ron ben Batya (Arad), zajatý, později zabitý po sestřelení letounu v Libanonu v říjnu 1986, Cvi ben Finahl – Feldman, Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah a Zecharia Šlomo ben Miriam, všichni zajatí v bitvě u Sultán Jákub v Libanonu 11. června 1982…

Inu, jestli právě domluvená další dohoda o výměně Šalita bude platit stejně jako ty předcházející, God save the Pásmo Gaza. Premiér Netanjahu už na další roli pitomce určitě nemá nervy…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay fan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *