Halucinace ve Lhase: Kdysi globální ostudě, dnes dalším divu světa…

16. Říjen, 2011 – 10:01
Tibeťanky s modlitebními mlýnky...  Foto: Břetislav Olšer

Tibeťanky s modlitebními mlýnky... Foto: Břetislav Olšer

Faktem je, že jsem si kdysi myslel, že jsem nesmrtelný a život bral jen jako houpacího koně; jednou jsi nahoře, jednou dole. Hrozně rád jsem ve světě ochutnával národní plodiny a kuchařské výtvory. Při plavbě po Nilu jsem zblajzl egyptský pudink, na to larnacké pivo, skopové závitky, peprné ražniči i koláčky s medem a valašský střevní malér byl na světě.

To samé jsem po letech podnikl i v Tibetu, navíc jsem nepochopil, že čtyřkilometrová nadmořská výška uvádí mou vysokou hypertenzi do stavu normálního tlaku, takže, když jsem automaticky bral své super cloumáky na vysoký krevní tlak, neštěstí bylo tady – místo chůze jsem jen zesláblý plápolal, jak třtina větrem se klátící. To vše ve mně s jačím mlékem vytvořilo konglomerát přímo průjmový, navíc jsem nemohl chodit.¨A to místo slibovaných mrazů ve výšce 4000 metrrů nad mořem, bylo dvaadvacet nad nulou…

Ke všemu se na náměstí Lhasy tlačily strovky věřících, kteří se s divnými dřevěnými laptěmi na rukách pomocí zvláštních skoků plavmo probourávali ke svému Buddhovi. Po prohlídce jednoho z klášterů a dalšího divu světa – Palác Potála, bývalém centru tibetské vlády a zimním sídlu dalajlámy na „Červeném kopci“, jsem zjistil, že jsem zničehož nic kolabující pod kyslíkovým přístrojem místní policie, oblažovaný studenou vodou. Skončil jsem pro zbývající dva dny na lůžku.

Další nepříjemné překvapení; tím prvním byl fakt, že v Tibetu jsme byli z mnohatisícového davu českých ochránců lidských tibetských práv jen šestice těch nejvěrnějších. Ležel jsem jak Lazar, mírně dehydrovaný a ošizeně koukal kolem sebe, když jsem na pelesti naproti mně spatřil sedět lámu v hábitu se žlutým klínem, vsazeným do vínově rudé látky sahající až na zem. Potutelmě se usmíval, měl z mého stavu viditelmě rozmařilou náladu.

„To se bavíš, co? Stejně mám pravdu. V roce 1904 přijeli do Lhasy britští studenti a spráskli rukama, jak smradlavé, zdevastované a ostudně zanedbané místo objevili. Místo tolik proklamované duchovní filozofie..“ začal jsem z ostra.

„No jo, jak se k Buddhovi volá, tak se též ozývá,“ broukl ten zlomyslník, co si myslel, že raně bönistickými praktikami a buddhistickým čhamem je možné tančit rituální tance a obřady tzv. černé magie. Věřil, že za pomoci těchto magických úkonů dokáže tibetský kouzelník ovlivnit počasí a využít tak přírodních sil… „Vítězství hmoty nad duchem…“

„Nechci se hádat, je mi blbě, ale nebýt Číňanů, nemáte dnes ani modlitební mlýnky,“ odsekl jsem nabroušeně. „To ne ti šikmoocí z Pekingu, ale už v 8. století král Langdarma nechal bořit buddhistické chrámy a kláštery, ničit jejich sochy, pálit knihy a mnichy nutil vykonávat práci řezníků… A privilegovaní lámové otročili tibetské chudáky, z nichž dělali buddhistické fanatiky…“

„To bylo. Od té doby jsme už mohli mít dávno nezávislost a svobodu…“ drze se šklebil láma.

„Hloupost; od roku 1912 do roku 1950 bylo v Tibetu bezvládí. Britové měli svých starostí dost v Britské Indii a odporem osvobozeneckého hnutí v čele s Móhandásem Gándhím, Čína čekala, kdy Tibet někdo uzná, nebo se pokusí podat žádost o uznání nezávislosti. Nikdo to neudělal, tak nebreč. Tibet se tak stal bezprizorním státem, žádnou zemí světa neuznaným, takže chřadl a skoro čtyřicet roků jen činil Číně potíže svým nepořádkem… Čína vám vytrhla trn z paty…“

„Ničí naše tradice…“ nedal se žlutavě vínový mnich.

„Jaké tradice, vaše kláštěry funguji jako dřív, lidé otáčejí svými modlitebními mlýnky a vzývají svého Buddhu o tisících očích…?“ vedl jsem svou, i když mi v břichu pracovaly podivné tlaky. A připomenul mu, jak v roce 670 tibetská armáda vnikla do Čínského Turkestánu a dobytím čtyř zdejších pevností Tibeťané fakticky přebrali vládu nad celou oblastí. Čína odpověděla vysláním statisícové armády proti Tibeťanům. V bitvě u Ta-fej-čchuanu však byla čínská vojska poražena a ani v dalších bitvách se jim nepodařilo získat Tibetem odňatá území zpět…

„Chtějí modernizací zničit naši kulturu. Co zbude s Tibetu?“ slábl mnich ve své argumentaci…

„Vy jste fakt divní; za biliony vám tady postavili několik moderních tunelů, dálnice, letiště, rekonstruovali vaši chloubu Potálu…“ zaútočil jsem.

„No právě, my chceme tradici, ne moderní civilizaci…“

„Fakt, nevíte, co chcete. Když vás nechají v bídě, je to proti lidským právům, když se o vás starají, ruší tím vaše tradice. Od kdy nechcete internet, počítače, modlitební mlýnky na baterky, mobilní telefony, vysoké podpatky pro Tibeťanky, obchody, restaurace na každém rohu…?“

„No právě. My bychom měli svůj stát a žili bychom si z turistického ruchu…“ oživl mnich.

„Jako indiánu v Americe; po práci se převlečou do kůže a mokasínů, aby šokovali turisty ve svých vigvamech s televizí… Jezdíte si texíky mercedes, volkswagen, audinami, toyotami….

„Náš dalajláma to tak chce?“

„Ten dalajláma, co ho napřed nechtěl přijmout ani Obama? Ten pětasedmdesátiletý dalajláma, držitel Nobelovy ceny za mír, žijící od roku 1959 v exilu v Indii, co řekl na tiskové konferenci v německé Bochumi: “Toužime po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami,” Zároveň dodal, že namísto nezávislosti by byl rád, aby provincie získala v rámci Číny větší autonomii a respekt pro kulturní a náboženské otázky. „Život je složitý…“ blekotal mnich.

„Víš, jak dosáhnout nesmrtelnosti? Říkal mi to jeden od vás. Prý musíš učinit tisíc dvě stě dobrých skutků za sebou! Pokud ale po tisícím sto devadesátém devátém uděláš jen jeden špatný, musíš začít od začátku… Kolik životů by musel prožít, aby si tímto způsobem stihl vysloužit nesmrtelnost, to mi už ten váš vychytralý láma neprozradil…“

„Vidím, že se ti ulevilo…“ sykl mnich.

„Budu zvracet…“ řekl jsem neuctivě a zavřel oči. Když jsem je otevřel, láma byl pryč..

Inu, ne na všechno musí mít našinec žaludek… Zvláště, když už ví, že život je smrtelná choroba…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Dub 2, 2016: Břetislav Olšer – blog, Olser.cz » Blog Archive » O jedné halucinaci: Čína dala nezávislost a svobodu Tibetu, takže právě zvolená exilová vláda se může z Indie rovnou přestěhovat do Lhasy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *