Česká antisionistická média neví, která bije a plácají nesmysly…

26. Září, 2011 – 17:07
Přistání na hranici izraelsko-jordánsko-egyptské... Foto: Břetislav Olšer

Přistání na hranici izraelsko-jordánsko-egyptské... Foto: Břetislav Olšer

Není to žádný div; česká média se svým latentním antisemitismem neví, která bije, nebo to nechtějí vědět. Pořád melou o uznání Palestiny samostatným státem, přitom si nechtějí připustit, že samozvaný prezident Abbás je v New Yorku jen nechtěnou figurkou. Zkrátka, jako tavič a jeho babička; tavič taví železo a babička ta ví…prdlajs…

Ani slovo o tom, že se vede tajná válka; Fatáh kontra Hamás. Ten první ovládá kousek Palestinské správy v Judeji a Samaří, kde před nedávnem zatkl stovky příslušníků a vůdců Hamásu a uzavíral podniky, školy a instituce s Hamásem spojené. Ten má ovšem v moci Pásmo Gazy. Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy jsou ale od sebe vzdálené zhruba sto kilometrů. Jakým koridorem přes izraelské území by byla takto rozdělená Palestina spojena? Nebo mají česká média nějaký jiný plán…?

Abbásova Judea a Samaří je jen „záhumenek“ Pásma Gazy, kde pevně vládne Hamás a Hanejja. “Hamás skrytě doufá, že jednání v OSN skončí fiaskem. Tím se Abbásova vláda rychle přiblíží konci a Hamásu vzrostou preference. Je to Abbásův poslední trumf. Když selže, Hamás bude nejsilnější. A nebude moci vrátit uneseného vojáka Šalita..” svěřil se mi s názorem podplukovník v záloze Peter Bachrach z Haify, který bojoval v pěti arabsko-izraelských válkách, mj. také o Jeruzalém. Taková je údajná jednota Paslestinců, které spojuje pouze nenávist vůči Izraeli…

Loutková vláda Palestinské správy premiéra Fajjáda, loajální k předsedovi autonomie a Fatáhu Mahmúdu Abbásovi, dělala ještě nedávno všechny možné kousky, jen aby porazila konkurenta z Pásma Gazy – Hamás. Proto před časem schválila zákon proti praní špinavých peněz. Chtěla jím zastavit financování Hamásu ze zahraničí. Před šesti roky navíc ztroskotal mírový plán USA, známý jako Cestovní mapa (Road Map to Peace). Byl přerušen milicemi Hamásu, jež zahájily v Gaze válku proti Fatáhu a hustě obydlenou oblast u hranice s Egyptem následně ovládly. Přitom izraelská vláda z roku 2000, vedená tehdejším premiérem Ehudem Barakem, provedla nebývalé ústupky, mj. nabídkou nového arabského státu na více než 95 procent území Judeje, Samaří, Pásma Gazy a východního Jeruzaléma.

Není rovněž pravda, že Izrael brání vzniku Palestiny. Tuto šanci měli lokální Arabové hned po rezoluci OSN č. 181. Chtěli však Velkou Palestinu bez Izraele. Předseda vlády Jicchak Rabin byl v roce 1995 kvůli svému návrhu míru zavražděn ortodoxním Židem a Jásir Arafat odmítl Barakův další návrh, jelikož nechtěl být prezidentem nejchudšího státu světa a zahájil v září 2000 druhou intifádu, známou také – podle dohod z Oslo v roce 1993, které jí předcházely – jako Oselská válka. Palestinská správa eskalovala svůj ozbrojený boj, využívající ostřelovačské a sebevražedné bombové útoky. Současný nefunkční Fatáh, aby si udobřil Hamás, dnes vznáší zcela pomýlené požadavky. Nabil Sha’ath, exministr zahraničí Palestinské správy v Judeji a Samaří za vlády Jásira Arafata, jeden z šéfů hnutí Fatáh, otevřeně vyzval k návratu k „ozbrojenému boji“ proti Izraeli s cílem vytvořit nový arabský stát v současných hranicích Izraele. Proč? Opravdu tak Gazané trpí, nebo jen nenávidí Židy až za hrob? Jsou lokální Arabové z Pásma Gazy takoví chudáci, nebo spíš milionáři…?

Kuvajtský list Al-Qabas uveřejnil článek, v němž se píše, že Izraeli se podařilo ve válce v Pásmu Gazy zlikvidovat zhruba polovinu ze 750 tunelů. A takový tunel, to není jen obyčejná díra v zemi. Musí se napřed vybagrovat do hloubky deset i více metrů, pak udělat dřevěné obložení na “šalunk”, aby se dalo betonovat. Vybudování jednoho takového tunelu stojí přes 60 tisíc USD. A k vykopání pašerácké chodbičky je zapotřebí alespoň dvacet dělníků, kopáčů, zedníků a betonářů, ale rovněž pašeráků. Dělník dostává plat 300 dolarů měsíčně, pašerák zbraní mnohonásobně víc.

Průměrný zisk už z fungujícího tunelu činí měsíčně více než 50 tisíc USD. Pro majitele i “obchodníky”. A zájem o “dodávky” zboží je veliký. Skoro všechno, co se prodává na tržištích Gazy se do Pásma dostává právě přes tunely, částečně po moři, ostřelovanými “rybářskými” čluny. Město Rafah, které bývalo nejchudším městem Pásma Gazy, se postupně stává městem milionářů. Gazou už prý zdomácnělo přísloví: „Chceš-li být milionářem – kopej tunel!“ Palestinská správa se tak podobá vesmíru, v němž vše mizí jako v “černé díře”…

Přesto 4. května 2011 slavnostně podepsali Abbás a Hanejja smírčí dohodu mezi oběma palestinskými stranami. Ty by podle ní měly vytvořit společnou vládu a do roka uspořádat volby. Jsou to však takoví „přátelé doslova až za hrob“, že se nesetkali v Gaze ani v Ramalláhu, ale pro jistotu až v Káhiře. Uvědomují si české hlásné trouby antisemitismu, že však Abbásův mandát vypršel už v roce 2009, nicméně ve funkci byl udržován Izraelem a Spojenými státy coby figura sice nelegitimní, ale zato poddajná a proto vhodná. Ostatně, vůdce Hamásu v Gaze Ismaíl Hanejja už vyzval Abbáse, aby v OSN „nežebral o státnost“, neboť tím jen „uráží hrdost palestinského lidu“. „Podporujeme ideu státnosti, ale nejdřív musí přijít osvobození,“ zdůraznil přesný opak toho, co Izrael a k čemu USA a část Západu včetně České republiky Abbáse tlačí.

Procitli však Arabové z východní části Jeruzaléma, kteří po zprávách o dělení města teď obléhají úřadovny izraelského ministerstva vnitra, aby vyplnili žádosti o udělení občanství. V této části města žije přibližně čtvrt milionu Arabů, z nichž však jen asi dvanáct tisíc má izraelské občanství, zbytek má v drtivé většině občanství jordánské, tedy „občanství palestinské autonomie.“ Pokud by tito Arabové přestali být izraelskými rezidenty, přišli by měsíčně o sociální podpory, přídavky na děti a další dávky v objemu statisíců dolarů.

Arabové masivně žádají o izraelské občanství a chtějí se tak přidat k milionu izraelských Arabů. Izraelská vláda navíc schválila uvolnění několika stovek milionů dolarů pro nový nouzový kabinet palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Vrácení peněz je jedním z prvních opatření, kterými chtěl už Ehud Olmert podpořit Abbásovu vládu. Mělo by se jednat o převod zhruba 350 milionů dolarů z celkové částky 700 milionů jako clo ze zboží pro Palestince. Hamás je tak bez prostředků a proto nabízí svým zajišťovatelům financí tučné provize. Ti, kdo pro něj získají peníze, si z nich údajně mohou ponechat až pětinu. Hamás je štědře financován hlavně z Íránu a od soukromých dárců ze zemí Perského zálivu. Peníze jsou převáděny zejména prostřednictvím charitativních nadací.

Je to zvláštní a silně vzrušující pocit, být v Gaze, kde se mezi sebou vyvražďují členové Fatáhu a Hamásu. Až se vrátím a budu se dívat na Českou televizi, jak jsou ti chudáci Gazané bez groše Izraelem utiskovaní a diskriminovaní, asi se budu smát. Co to říkám; budu se popadat za břicho. Také s úlevy, že mám ten svůj pitomý nápad za sebou ve zdraví, živ a zdráv na těle i na duchu. Mrzet mě bude těch 130 vyhozených šekelů…

Palestinci nedávno získali od západních zemí 7,4 miliardy dolarů, jež měly být použity na realizaci snu palestinské samosprávy o Palestinském státu. Americká vláda přidala dalších 148 milionů USD agentuře UNRWA (United Nations Relief and Works Agency), která je součástí systému OSN a poskytuje pomoc Arabům v Judeji, Samaří a Gaze. Přesto OSN a Amnnesty International dál bouří, že Gaza strádá kvůli blokádě Izraele. Navzdory tomu, že statisíce Palestinců pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území. Neznámá skupina v noci na ochranné zdi u Rafáhu, jediného hraničního přechodu mezi Pásmem Gaza a Egyptem, odpálila sedmnáct náloží a způsobila v zátarasech trhliny, kterými se davy Palestinců vydaly do Egypta nakoupit zboží.

Egyptský Tuzex prostě jel na plné obrátky. Představitelé sinajského města Al Ariš oznámili, že gazanští Arabové ve městě od prolomení hranice utratili neuvěřitelných 480 milionů dolarů, tj. okolo 8,6 miliardy korun, asi 600 dolarů na osobu. Měli z čeho rozhazovat, jejich západní satanové se totiž praštili přes své kapsy a prkenice. Odhaduje se, že do Egypta během čtyř březnových týdnů přišlo z Gazy několik stovek tisíc lidí, zhruba polovina obyvatel Pásma Gazy. Většina útraty byla za stavební materiál, zejména cement. Jeho cena v Al Aríši vzrostla ze 430 egyptských liber za tunu na 1.200 liber. Obyvatelé Sinaje už začali dávat najevo svoje rozhořčení z extrémního růstu cen, způsobeného omezeným množstvím zboží a přílivem Arabů z Gazy. Vypukly jejich střety se sinajskými Beduíny, kteří se pokusili vyhnat gazanské Araby ze svých měst.

Dalším „gestem dobré vůle“ vůči vládě Palestinské správy Mahmúda Abbáse bylo rozhodnutí nového premiéra Izraele Ehuda Olmerta z roku 2007 udělit milost dalším 110 palestinským Arabů, v současnosti hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Krok následuje rozhodnutí odvolat zatykače proti 178 členům Abbásova Fatáhu. Zdroje Palestinské samosprávy navíc uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků bude moci obdržet až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M -16 obdrží „změnivší“ se terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za automatickou pušku Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč).

Geneze spirály násilí v Pásmu Gazy je složitá. Napřed definitivní výsledky palestinských parlamentních voleb z ledna 2006 potvrdily vítězství Hamásu. Radikální palestinské hnutí obsadilo v novém parlamentu 74 křesel, zatímco dosud vládnoucí hnutí Fatáh jen 45. A aby toho nebylo málo, pouštěl židovský stát po etapách na své území přes hraniční přechod v Erezu palestinské uprchliky, zejména členy Fatáhu, kteří prchali před běsnícími teroristy Hamasu. Najednou byl “sionistický fašistický okupant” dobrý, aby jim poskytl azyl před pronásledováním jejich soukmenovci, kteří každého zrádce trestali smrtí. Vše tedy skončilo úprkem tisíců Palestinců do Izraele i na Západní břeh Jordánu a jejich hlasitým voláním, “že raději budou chtít znovu okupaci izraelských vojáků, než vládu znenáviděného Hamásu”…

Podle webu Eretz.cz, předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás využil svoji řeč v OSN k útoku na Izrael a obvinil jej z „okupace palestinských území“ po 63 let – tedy od založení židovského státu v roce 1948, ne od Šestidenní války v roce 1967. Netanjahu poté pronesl svůj projev, v němž veřejně nabídl mír a vyzval Abbáse k návratu k jednacímu stolu… Nelze uzavírat účet bez hospodského, tedy nelze uzavírat mír bez Izraele.

Blízkovýchodní Kvartet, skládající se z USA, Ruska, Evropské unie a OSN, ihned zareagoval a předložil nový časový plán pro znovuobnovení jednání mezi Izraelem a Palestinskou správou. Kvartet by do tří měsíců rád viděl komplexní návrh řešení problémů území a bezpečnosti a do půl roku významný pokrok. Nakonec se mnoho newyorského povyku pro nic rozplyne do planých frází, slibů a neuskutečnitelných předsevzetí.

Inu, ať to v OSN dopadne jak chce, to hlavní teprve nastane; Fatáh a Hamás začnou boj o to, kdo bude zvoleným prezidentem „koridorové“ Palestiny a ne jen loutkou západního satana… Mír se tak nyní na Blízkém východu otřásá v základech…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *