Pozůstalí jásají nad smrtí vraha jejich syna, ale co když vrahem vůbec není…?

22. Září, 2011 – 20:25
Memento mori... Foto: Břetislav Olšer

Memento mori... Foto: Břetislav Olšer

Trochu mně včera zatrnulo, když jsem viděl spokojené pozůstalé po mladém policistovi Marku Allenanovi Mac Phailovi, který byl zastřelen údajně svým černošským vrstevníkem. Napadlo mě, jestli si rodina oběti uvědomuje, že vůbec není jisté, zdali byl popraven ten správný vrah. Jestli ten pravý, nechodí dál kolem nich… Nenašla se smrtící zbraň, ani důkaz DNA nenastal…

Jsem odjakživa odpůrcem absolutního trestu. Psal jsem o tom mnohokrát a svvůj postoj zdůvodnil hmatatelnými důkazy. Dnes chci jen zopakovat fakta z mých blogů. Přimněly mě k tomu texty blogerů Kysilka a Hrebenára. Zcela jasný postoj má Jaroslav Kysilko: …“Život je dar. Boží dar. Proto nemá žádný člověk právo svůj, natož cizí život vzít. S životem by mělo být naprosto za každých okolností nakládáno jako s něčím velice cenným, nenahraditelným a ve své podstatě nedotknutelným…?“

To samozřejmě platí o všech lidech. Pan Hrebenár na mnoha hluchých řádcích uvedl velmi málo faktů na obhajobu svého tvrzení. Jak na to věčné dilema – trest smrti ano nebo ne? V americké Georgii se zvedla vlna odporu k trestu smrti. Sedm z devíti svědků tehdy změnilo nebo odvolalo své výpovědi. Podle některých informací je měli policisté zastrašovat. Proces ale provázely nejasnosti a patří k nejkontroverznějším případům od zavedení trestu smrti. Protestoval dokonce i papež. Marně. Troye Davise za jednu údajnou vraždu popravili smrtící injekcí za zabití policisty Marka Allena Mac Phaila v roce 1989. Kolik mnohonásobných vrahů ale trestu smrti uniklo…?

A právě od roku 1989 se v USA prokázalo, že ve vězeních sedělo na tři sta nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nikdy nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů. Justiční omyly vycházely většinou na základě křivých svědectví nevěrohodných svědků a nepřímých důkazů. Taková byla svévole chlouby anglosaské justice, co si vymohla právo považovat se za tu relativně nejskvělejší spravedlnost. To však začalo platitt od chvíle, kdy byly povoleny testy DNA…

Dlouhých 27 let musel strávit za mřížemi rovněž James Lee Woodard za vraždu, kterou nespáchal. Jeho nevinnu prokázal opět až test DNA a Woodard se dostal na svobodu. Odsouzen byl za údajnou fyzickou likvidaci své přítelkyně v roce 1981. Nyní je mu 55 let a ze všech nespravedlivě odsouzených a následně zbavených svých obvinění strávil ve vězení druhou nejdelší dobu. V roce 2004 se Ryan Matthews stal sto patnáctým vězněm v USA od roku 1973, který byl propuštěn z cely smrti proto, že byl shledán nevinným. Prostě – vyšetřování skončilo, zapomeňte na tři desítky roků týrání, znásilňování a stres ve věznicích USA.

Na Číně nenecháme nitku suchou, když jde o Tibet a lidská práva. Sotva ale přijde řeč na tresty smrti za Velkou zdí, najednou s těmi čínskými rudochy souzníme, jako praví pokrytci. Přitom trest smrti je jen alibismus společnosti, co si neumí poradit se zločinci. Pokud ale je třeba udržet pořádek v zemi s miliardou a čtvrt obyvatel, je to něco jiného, než v píďalce zvané Česko, s pouhými sedmi miliony hospodských žvanilů… Česko má státní dluh přes bilion Kč. Mají k němu přibýt i další miliony za uměle prodlužované tresty smrti…?

Zastánci trestu smrti argumentují, že doživotí je mnohem ekonomicky náročnější. Možná v Číně, kde se většinou popravuje ihned, ale rozhodně ne v USA, kde je průměrná doba čekaní na vykonání hrdelního soudu 15 roků. Když si tento čas vynásobíme náklady na speciální cely smrti a ostrahu odsouzenců, na spoustu soudců a právníků, kteří musejí v nekonečném kolotoči demokratických soudních odvolání a revizí fungovat za neskromné honoráře, vyjde nám, že trest smrti je v konečné fázi mnohonásobně dražší, než doživotí.

Každý stát v rámci Spojených států má vlastní právní systém. V roce 1990 neexistoval trest smrti v 15 z 51 států, v dalších 23 státech je sice trest smrti zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je tedy v USA prakticky vykonáván pouze ve 13 jejích státech. Jeden moudrý soudce řekl: “Pokud mám deset podezřelých a stoprocentně vím mezi nimi je jeden vrah, jehož však nejsem schopný stoprocentně odhalit, propustím raději všech deset, abych se nedopustil tragického justičního omylu…

V českém právním systému byl uzákoněn trest smrti od roku 1918 až do roku 1990, kdy byl zrušen. Jednoznačná většina dotázaných (65,5 %) z reprezentativního vzorku 11 329 respondentů v listopadovém průzkumu společnosti SANEP – Střediska analýz a empirických průzkumů – však je pro znovuzavedení nejvyššího trestu za nejtěžší zločiny. Názor, že obnovení trestu smrti může mít ve svém konečném důsledku vliv na virtuální snížení kriminality, sdílí 60,7 procent respondentů.

Už to slyším; jo, kdyby tobě někdo brutálně zabil dítě, asi bys byl jen krátce humanistou. Pravdou je, že bych byl v šoku a chtěl v afektu smrt za smrt, ale hlavně bych si sám sobě mínil ukončit svoji trýzeň sebevraždou. Načež bych zjistil, že vlastně pro sebe chci to, co pro vraha svého dítěte. Zasloužil by si “ránu z milosti”? Zatímco pozůstalí by do konce svého života naříkali žalem, vrah by měl po starostech. Nic by ho nebolelo, nic by nedělal, neměl by k dispozici na doživotí jen omezený prostor, ze kterého by se při správném právním řádu neměl právo ani hnout. Den, týden, rok, deset roků, padesát roků… Až do konce svého bídného života. Je snad krutější trest než doživotí, s těžkou prací, bez šance na amnestii či propuštění na svobodu za dobré chování.

Hůř dopadl Američan James Bain, jenž strávil posledních 35 let svého života v krušném vězení. Soud ho poslal v roce 1974 za znásilnění devítiletého chlapce na doživotí za mříže. Přestože anglosaské právo se řídí základní tezí; ve státech této právní kultury nemůže být žádný člověk odsouzen na základě tvrzení, tušení či pravděpodobnosti, a již vůbec ne pod hlavičkou onoho morálního “common sense – selského rozumu”, nýbrž pouze na podkladě jasných důkazů. Uvědomují si zastánci trestu smrti, co je to 35 let těžkého žaláře za nic? Jaké to musí být, žít den ze dne s vědomím, že jste neprávem odsouzený nevinný člověk…?

V USA byl vůbec nejstarším vězněm brutální vrah – Viva Leroy Nash, který ke všemu nejdéle čekal na trest smrti a strávil tak za mřížemi téměř osmdesát let, z toho v cele smrti čtvrt století. Jde o další jasný důkaz toho, že trest na doživotí je ekonomicky nevýhodnější, než-li trest smrti. Soudci v USA poslali letos na smrt 106 lidí, což je nejméně od roku 1976, kdy v USA popravy opět zavedli. Jedním z hlavních důvodů omezování rozsudků trestu smrti jsou vynaložené peníze. Popravy jsou prostě příliš drahé. Stát Kalifornie utratí ročně za tresty smrti kolem 140 milionů dolarů. Doživotní tresty by ji přišly jen na 11,5 milionů USD, tedy na více než desetkrát míň. Nejvíce stojí až desetiletí trvající odvolací procesy. Na Floridě se vyplácí nevinným 50 tisíc dolarů za rok věznění.

Mnoho vězňů, hlavně jejich právníci, se snaží uměle odsouvat definitivní odchod ze svého života zdravotními důvody – slepotou, demencí, srdečními problémy či jinými neduhy… Měl jsem možnost poznat psychiku těchto odsouzených; navštívil jsem ve věznici Mírov posledního československého odsouzence na smrt Zdenka Vocáska pro dvě brutální vraždy a jeden pokus o ni. Po zrušení hrdelního trestu dostal doživotí. Po dvaceti letech požádal o propuštění. Soud tuto možnost zamítl…

Inu, budeme chtít pomstu místo spravedlnosti, nebo to necháme na trestu Nejvyššího pro ty, kdož porušili páté přikázání – nezabiješ…?

PS: Dne 12. března 1975 byla popravena Olga Hepnarová v Praze jako poslední žena na území Československa. V důsledku nájezdu nákladního automobilu na ostrůvek hromadné městské dopravy v Praze zahynulo celkem 8 lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva v důsledku svých zranění později). Další oběti byly těžce či lehce zraněny. Za dobu trvání trestu smrti v Československu bylo od roku 1918 do 1989, mimo období německé okupace, popraveno 1217 osob, z toho jich bylo nejméně 240 bylo nevinných. Zemřeli během totality jako političtí vězni, většinou za údajnou vlastizradu. Posledním popraveným na území České republiky byl 2. února 1989 Vladimír Lulek, odsouzený v roce 1988 za pětinásobnou vraždu. Dne 8. června 1989 se posledním popraveným na území Československa stal Štefan Svitek, odsouzený v roce 1987 za trojnásobnou brutální vraždu. Trest smrti byl vykonán v Bratislavě…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 2 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay
  3. Úno 11, 2016: temple run game

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *