Černé září 1970, Mnichov 1972 a OSN dnes; do třetice všeho dobrého?

15. Září, 2011 – 15:15
V Izraeli je povinná vojenská služba pro dívky 22 měsíců... Foto: Břetislav Olšer

V Izraeli je povinná vojenská služba pro dívky 22 měsíců... Foto: Břetislav Olšer

Před jednačtyřiceti roky vznikla teroristická organizace Černé září. Byla založena jako skupina pomsty, když po nezdařeném Arafatově puči, jímž chtěl svrhnout jordánského krále, poslat Husajn 17. září 1970 proti vzbouřencům OOP své vojsko, které několik tisíc Palestinců zabilo a zbytek byl vypovězen z Jordánska do Libanonu.

Dnes má trumfy v ruce Valné shromáždění OSN, které má v zářijovém hlasování rozhodnout, zdali bude Palestina státem či ne. Palestinci předpokládají, že jejich žádost o statut člena světové organizace podpoří nejméně 150 zemí ze 193 členů OSN. To by byla pohodlná dvoutřetinová většina. Co by se dělo dál?

Hrozila by nová mnichovská Olympiáda 1972, tři války s Araby a další útoky na Izrael? Turecko se už teď chystá; turecká armáda instaluje novou technologii, která umožní bojovým letounům a lodím zaměřit izraelské letouny a lodě jako nepřátelské. Dosud turecké letouny, lodě a ponorky používaly americkou technologii, která automaticky identifikovala izraelská zařízení jako „přátelská.“

Evokuje to všechno vzpomínky na tragickou minulost. Letní olympijské hry v roce 1972 v Mnichově zůstanou navěky vryty do paměti rodin jedenácti izraelských sportovců, kteří byli zabiti během únosu palestinským komandem Černé září. Další hrozivé jubileum – devětatřicet roků od mnichovského masakru… Bylo pátého září 1972, když ve čtyři hodiny ráno přelézalo plot olympijské vesnice v Mnichově osm do sportovního oděvu oblečených mladíků. Dva strážci je považovali za nezbedné olympioniky, kteří se vracejí z nočního povyražení a z mužské solidarity je nechali projít.

Byl to však tragický omyl. Osm mužů-fedajínů bylo teroristy skupiny Černé září, kteří se ozbrojeni pistolemi, granáty a kalašnikovy dostali až do pokojů izraelského olympijského družstva. Při počáteční rvačce byli zabiti vzpěrač Joseph Romano a trenér kordistů Moše Weinberg. Zbývajích devět sportovců a funkcionářů zajali Palestinci jako rukojmí. Zbytek výpravy se zachránil skokem z okna nebo útěkem zadním vchodem. Únos Izraelců byl jedním z aktů msty Černého září. Izraelská vláda odmítla s teroristy vyjednávat, ani si nepřála, aby Němci plnili jejich požadavky, které měly za cíl propuštění palestinských teroristů z izraelských vězení.

Západní Německo však chtělo za každou cenu napravit svoji fatální chybu a udržet nově nabytou šanci v dalším organizování olympijských her, jež je měly očistit a potvrdit jejich příjetí zpět do Společnosti národů, z níž byli vyloučeni pro fašistické zločiny II. světové války. Němci prostě mínili odčinit tragické porušování lidských práv v koncentračních vyhlazovacích táborech a splnili podmínku teroristů, kteří chtěli letadlo, aby mohli odletět i s rukojmími do Tuniska. Tím se německé straně podařilo dostat fedajíny z olympijské vesnice, z domu č. 31, autobusem a vrtulníky na letiště ve Fürstenfeldbrücku.

Pak ale neudržel nervy na uzdě snajpr bavorské policie a zastřelil tři teroristy. Další z nich však vhodil granát do vrtulníku s rukojmími. Všichni zahynuli, včetně německého ostřelovače a tří Palestinců. Další dva byli zatčeni a později uprchli… Bylo to totální selhání nejen německých tajných služeb a ochranky, ale hlavně agentů Mossadu… Izrael proto ihned zareagoval a vyslal pětasedmdesát svých letadel, aby bombardovaly vojenské cíle v Sýrii a Libanonu. Zahynulo při tom 66 radikálů a další desítky jich byly zraněny… Následně zatkla organizace izraelské vnitřní bezpečnosti Šabak kolem padesáti lidí, mezi nimiž bylo i několik Izraelců – Židů, kteří prováděli špionáž pro arabské státy. Také Mossad měl problém, že nedokázal odhalit nebezpečné teroristy…

Teroristé OOP mezi tím podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných. Typická Arafatova logika po teroristicku; přestože mu přes tři tisíce soukmenovců s jordánským občanstvím vyvraždili Jordánci v bratrovražedné válce, začal nemilosrdně zabíjet Židy.

“Pak se rozčílila sedmdesátiletá babička, premiérka Golda Meirová, a nařídila definitivní odplatu za mnichovský masakr. Následně umírali jeden po druhém všichni účastníci útoku na izraelské olympioniky. Roupoutal se na teroristy Černého září doslova hon, který vedla skupina Izraelců pod názvem Hněv boží,” tváří se spokojeně můj přítel a bývalý radista Mossadu Chanan Ron z Tel Avivu, že také jeho jméno tím bylo očištěno.

Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam; do vysněného čtvrtého islámského ráje, plného řek mléka, medu a vína, o černookých pannách připravených k obcování ani nemluvě. Věřím, že se světové společenství v New Yorku zachová racionálně jako 29. listopadu 1947 a Černé září už nikdy nebude pro židovský stát černé…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Úno 11, 2016: temple run

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *