Bude se opakovat 29. listopad 1947 i s následky…?

11. Září, 2011 – 11:17
Poslední volby Ariela Šarona...  Foto: Břetislav Olšer

Poslední volby Ariela Šarona... Foto: Břetislav Olšer

Necelých deset dnů zbývá do zasedání OSN, jehož Valné shromáždění by mělo v týdnu od 19. září 2011 přijmout rezoluci, uznávající nový arabský stát západně od Jordánu. Vše připomíná událost před čtyřiašedesáti roky. Tehdy byl na pořadu dne text rezoluce OSN vypracovaný Zvláštní komisí OSN pro Palestionu (UNSCOP), který po předání palestinské otázky OSN mj. navrhoval vytvoření dvou nezávislých států, mezinárodní správu Jeruzaléma a vymezení hranic.

Valné shromáždění OSN přijalo závěry komise 29. listopadu 1947 jako Rezoluci valného shromáždění OSN č. 181; 33 států hlasovalo pro, 13 proti, 10 se zdrželo hlasování. Židé plán váhavě přijali, Arabové jej odmítli. Plán však ztroskotal a začal první konflikt. A co dnes lokální Arabové, jež si říkají Palestinci…? Tvrdohlavě chtějí Velkou Palestinu bez Izraele. resp. v hranicích před tzv. šestidenní válkou. To by nebyla už ani setina rozlohy celého arabského světa. Palestinci předpokládají, že jejich žádost o status člena světové organizace podpoří nejméně 150 zemí ze 193 členů OSN. To by byla pohodlná dvoutřetinová většina.

Palestinci předpokládají, že jejich žádost o status člena světové organizace podpoří nejméně 150 zemí ze 193 členů OSN. To by byla pohodlná dvoutřetinová většina. Své požadavky dokazují nejen šesti válkami s Izraelem, ale i tisíci raketami útočícími dnes z Pásma Gazy na židovský stát. Ten poskytuje Arabům první poslední; vedle synagog a kostelů na území židovského státu na 400 stovky mešit, muezzinové a ve 120členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy?

Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47 procent počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”. Na Západním břehu Jordánu vládne Abbás s Fatáhem, v Pásmu Gazy Hanejja s Hamásem. Jak má nový stát vypadat, to ještě nikdo neřekl. Fatáhstan a Hamástan…?

Co se dělo před čtyřiašedesáti roky? Založení státu Izrael bylo schváleno 29. listopadu 1947 rezolucí č. 181 a brzy poté, 15. prosince 1947, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100.000 židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. V březnu 1948 bylo město zcela odříznuto a v květnu Transjordánsko zaútočilo, aby okupovalo východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů. Palestinci se zkrátka chopili násilí hned po vyhlášení výsledků hlasování. Jejich muftí ze svého egyptského exilu odmítl „miniarabský“ stát a na jeho výzvu se rozhořel násilný odpor vůči Židům, kteří ještě oficiálně svůj stát ani neměli. Martin Gilbert popisuje vznik židovského státu v “Dějinách Izraele” …Když nastal 11. březen 1948, na nádvoří budovy Židovské agentury v Jeruzalémě přijelo auto generálního konzulátu USA s vlající americkou vlajkou a řízeného arabským řidičem. Nikoho nic zlého nenapadlo. Když šofér odešel, automobil explodoval a výbuch zabil třináct lidí. Bude se podobná situace opakovat?

Ne že by Netanjahu byl mým favoritem. V roce 2003 jsem se setkal s premiérem Arielem Šaronem a byl jsem též na ministerstvu zahraničí, jemuž tenkrát šéfoval právě Bibi. Neměl v lásce mého oblíbence, zavražděného Jicchaka Rabina, a to bylo a pořád je u mě jeho mínus… Izrael má podle nejnovějšího sčítání lidu přes 7 262 000 obyvatel, z toho je skoro 80 procent Židů a asi milion lokálních Arabů, resp. Palestinců. Benjamin Netanjahu nadále posiluje židovství Izraele řízeným přistěhovalectvím. Pro nové Židy potřebuje osady. Na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě žije už přes půl milionu židovských osadníků.

Přestože se Židé doživají v průměru 80 let, jejich počet klesá; porodnost izraelských Arabek je kolem čtyř dětí, Židovek asi poloviční… Podle zprávy z Jewish People Policy Planning Institute je na světě stále méně Židů. Za posledních zbruba třicet roků se počet Židů zmenšil o 2,24 miliony. Výjimku tvoří Izrael. Dnes žije mimo sedmimilionový Izrael přes 7,76 milionů Židů, ale v roce 1980 to bylo až 10 milionů. A to nemluvím o holocaustu, který jich vyvraždil na šest milionů…

A informace z tiskového střediska OSN v New Yorku, kde byl konzulem mise Izraele David Saranga, asistent Netanjahua? Statistiky, jen suchopárná čísla, za nimiž se však mnohdy skrývá budoucnost národa, jeho podstata. Z 5,6 milionů amerických Židů se už asimilovala skoro polovina, což znamená, že každý druhý Žid tam nepraktikuje svou víru a ztratil spojení s židovským dědictvím. Hlavní příčinou jsou smíšená manželství. Výsledkem pak je stav, kdy umírá více Židů, než se narodí. V roce 2007 se rozhodlo svého občanství vzdát 867 Izraelců, což je o sto víc, než v roce 2006. Většina žádostí o vyvázání ze státoobčanského svazku přišla od Izraelců, žijících v západních zemích, zejména v Německu a Nizozemsku.

Stranou světové pozornosti nyní končí jedno z největších stěhování národů poslední doby. Z Etiopie se do Izraele přicházejí poslední etiopští židé. V židovském státě jich dnes žije už 130 000. Do dvou let získá izraelské občanství dalších více než osm tisíc členů komunity Falaš mura. Příběh této etiopské židovské komunity, strážců Archy úmluvy, se táhne hluboko do minulosti, skupina se považuje za kmen židů z dob krále Šalamouna. V 19. století ale pod nátlakem konvertovala ke křesťanství, přesto si mnozí z jejích členů uchovali židovské zvyklosti. Etiopští židé patří k nejnižším vrstvám izraelské společnosti, ve Svaté zemi jich nyní žije na dvě stě tisíc.

Další exodus nastal v roce 1991, kdy další letecký most přepravil za 36 hodin 14 325 etiopských židů v rámci operace Šalamoun. Třiačtyřicet vojenských i civilních letadel Lockheed C-130 Hercules převáželo doslova celé vesnice. Do Boeingu 747 nastoupilo neuvěřitelných 1122 pasažérů. Během letu se narodilo pět dětí. Od 90. let už pokračuje etiopská emigrace do Izraele klidně – v počtu zhruba 3 500 lidí ročně. Lidem s tmavou barvou pleti se však v převážně bílé společnosti nežije vůbec snadno. 

Problémy se množí, zejména na trhu práce. Etiopští Židé v Izraeli těžko nacházejí uplatnění a tvoří vysoké procento nezaměstnaných. Má to své důvody – lidé, kteří přišli z etiopských kopců, byli předtím farmáři a orali pluhem taženým párem volů. A najednou se ocitli v průmyslově rozvinuté zemi, v níž je ale nutné dávat pozor na palestinské rakety i sebevražedné atentáty. Takže se mají co otáčet… Z nejnovější statistiky vyplývá, že nezaměstnanost v Izraeli se snížila na 5,7%, což znamená, že bez práce je 177 000 Izraelců. Takovou nízkou nezaměstnanost měli naposledy v 1984. Nějvětší skupiny mezi nezaměstnanými tvoří ultraortodoxní židé a Arabové.

Snižující se počet Židů ve světě vyrovnávají noví zájemci o judaismus. Patří k nim zejména ti, kdo se označují za potomky ztracených izraelských kmenů. V Nigérii se několik tisíc členů kmene Ibo hlásí k pokolení Dan a chtějí vycestovat do Izraele. Stejně tak se děje v Jižní Africe, kde se asi 70 000 členů kmene Lemba se hlásí k židovství a zvláště ke kněžskému pokolení Cohenů. Uganda zase tvrdí, že má 600 členů z pokolení, jehož jméno znamená „Žid“ a byli pro svou víru pronásledováni. Stejně tak se děje v Indii, Číně a dalších zemích.

Zkrátka, bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic… Říkají Izraelci s 36 tisíci dolary HDP na obyvatele a mají na mysli holocaust i arabskou nenávist. Ovšem co bude za půl století se státem Izrael? Je tu přece jen šance. Jedině vstupem Izraele do Evropské unie získá totiž toto zadlužené seskupení skutečný význam. Přijmout do Evropy jedinou vysoce sofistikovanou demokracii na Blízkém i Středním východě, bude pro svět výhra. Takto posílené evropské struktury budou moci konkurovat i Číně a Indii a přispět k urovnání složitých blízkovýchodních poměrů. Čím dřív, tím líp, tím později zasáhne Evropu totální islamizace…

A řekněme si třeba jen hypoteticky, co by se dělo, pokud by byl Izrael členem NATO. Vztahoval by se na něj dodatek č. 4 smlouvy o NATO, podle něhož země tohoto Paktu musí zasáhnout proti každému, kdo napadne některý stát člena NATO, nebo i ohroženou zemi, jež pouze sousedí s členským státem Paktu. A tím napadením se rozumí mj. i rakety, vystřelované na Izrael z Pásma Gaza… Přitom židovský stát není ten, kdo by měl o členství v Severoatlantické alianci škemrat, protože má nejmocnějšího spojence v USA a svoji nejvyzbrojenější armádu. Spíš by měly mít zájem samy členské státy NATO, aby se jejich partnerem stala vojensky i hospodářsky nejsofistikovanější země. Když už přijali Česko s nejobéznějšími vojáky…

Inu, jak nedávno řekl pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar: „Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni. Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu…“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *