Nechceme tady elektrárny, stačí nám jen zástrčka ve zdi…

22. Září, 2008 – 20:34

Seděl jsem v baru na Stodolní a tiše vzpomínal na chvíle, kdy jsem ještě pil a kouřil a uměl i intoxikovaný udržet rovnováhu. Známý pábitel, jenž právě skončil výklad o svém boji proti znečisťování přírody, soucítil s mým splínem a po sedmém martini škytl:

„Jak to udělat, aby nebyl na světě takový bordel?“ a myslel tím patrně nepoctivost lidí, násilí, války, což podtrhl bafnutím z padělku kubánského doutníku, vyškemraného na barmance. „Řekni, co s tím! Já jsem ekolog, já to tady pohlídám…“

„Všechno začne klapat, až lidé přestanou odhazovat odpadky, kde se jim zlíbí,“ řekl jsem a myslel to smrtelně vážně, i když na mě pábitel mžoural, jako bych to byl já, kdo mírně přebral.

Nevím, jak kde, ale v Ostravě, zejména na nové železniční stanici, postavené novým starostou pro zkouřenou omladinu ze Stodolní ulice, najdete hodně míst, které hyzdí pohozené petláhve, od velké tělesné potřeby zmazaný denní tisk, klouzavá psí lejna, kousek dál střepy od nezálohovaných flašek, obaly z mléka, sušenek a buráků i použité hygienické vložky…

Obcházím ten odpudivý nepořádek, zakopávám o kutlochy bezdomovců ze starých koberců a snažím si představit, jak asi vypadá ten lump, jenž bez studu a hany, vnitřní morálky a lidských zábran odhodí cokoliv kdykoliv a kdekoliv. A těch nedopalků cigaret. Nač jsou popelnice či odpadkové koše? Zřejmě už nejsou dneska ,in´.

„To myslíš vážně, že na počátku mafiánských krváků je jen pitomé odhazování odpadků?“ podíval se na mě nevěřícně pábitel svým kalným zrakem, jakoby měl před sebou Marťana. „Lidi jsou ale čuňata, to je fakt…“

„Napřed se človíček neštítí odhodit kousek papírku od lízátka, pak vyroste, začne házet pivní láhve z oken a tajně dělá v lesích nelegální skládky, zavonějí mu peníze, definitivně dospěje a dá se do pašování jedovatého odpadu, drog, topných olejů či kradených aut a lidí…“ srkl jsem si kávy, jelikož jedna má choroba vytlačila druhou a můj krevní tlak už klesl na normál.

„No jo, co se v mládí naučíš,“ bafl si pábitel z doutníku. „Asi je doma špatně vychovali, rošťáky jedny hulvátský…“

„A to už je organizovaný zločin, v němž se nikdo nezastaví před ničím. Ani před patologickou posedlostí vést války…“ skončil jsem zřejmě příliš patetický a dlouhý monolog, jelikož můj pábitel usnul u baru nad nedopitým osmým martini.

Když se probral, potácivě vyšel před hospůdku, opřel se o zeď baru, aby se vymočil. Přitom odhodil nedokouřený doutník a špičkou boty ho rozšlápl.

„To abych nezapálil třetí světovou…“ chrochtavě se zasmál a znovu škytl. „Já jsem ekolog. Žádné nové Temelíny se tady stavět nebudou. Přírodu ať si sviní Čecháčci, nám v Beskydech stačí jen ekologická zástrčka ve zdi…“ rozmáchl se, zavrávoral a sáhl do kapsičky u košile, vytáhl prázdnou krabičku od viržínek, naštvaně ji skrčil a odhodil za sebe k povalujícímu se smetí.

„A teď bych nejradši někomu rozbil držku…!“ odfrkl a výhružně se kolem sebe rozhlédl. „Ve všem je bordel, jenom v mlíku je radioaktivita…“

Pochopil jsem, že svět zrovna v ten večer měnit nemusím a že mám nejvyšší čas se odebrat k domovu…

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *