„Plynařská princezna“ s pouty na rukou, aneb Co s venkovským copem?

6. Srpen, 2011 – 13:25
Když jsem fotil Baník-Dynamo, resp. Michaličenka s Mikloškem...  Foto: Břetislav Olšer

Když jsem fotil Baník-Dynamo, resp. Michaličenka s Mikloškem... Foto: Břetislav Olšer

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Poznal jsem začátky nové Ukrajiny, ministra pro životní prostředí Ščerbaka, později velvyslance v Izraeli, byl jsem na zakládajícím sjezdu Republikánské strany Ukrajiny, u náměstka ministra zahraničí i v černobylské “zóně smrti” a v Gomelu u šéfa bělorusko-ukrajinské komise Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni. Objevil jsem též v kulturáku na Lvovském náměstí svlékající se komsomolky v Divadle erotiky a sex Afrodita i psychoterapeuta Širjajeva, kterého jsem přivezl do Ostravy, kde se šťastně oženil a žije zde dodnes.

Bydlel jsem u přítele novináře Petra Lejky, s nímž jsem se seznámil ploše stadionu Dynama Kyjev, když jsem doprovázel jako fotoreportér Baník Ostrava k pohárovému utkání ve fotbale. A pak jsem k němu jezdil dost často. Znal jsem Kyjev dokonale, nejen jeho asi dvanáct stanic metrem z Kreščatiku, poznal jsem také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou…

Bylo jí třicet, v mládí funkcionářka komsomolu, v roce 1984 absolvovala sovětskou ekonomickou fakultu Dněpropetrovské státní univerzity. Ekonomka-kybernetička, kandidátka ekonomických věd. Od roku 1988 se společně s manželem Oleksandrem věnovala v Sovětském svazu podnikání, v letech 1996–1997, pět roků po odtržení Ukrajiny od SSSR, se stala generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny a od té doby byla první pětatřicetiletou miliardářkou Ukrajiny. Že by si na ně vydělala poctivou prací, v to může věřit, jenom ten, co tvrdí, že také Viktor Koženy je průzračný jako Grossův křišťal či Radovan Krejčíř že je nevinný jako andílek, když ho přece sedm našich soudů už sprostilo v několika kauzách viny…

Byla premiérskou Liduškou, kde byl nějaký premiér, tam musela být i ona. Vydatně podporovala rovněž bývalého prezidenta Leonida Daniloviče Kučmu, raketového inženýra z Bajkonuru. Taková je spoluorganizátorka “oranžové revoluce”. Ne té české, Paroubkovské. V prezidentských volbách v roce 2004 se dala dokupy s prozápadním Viktorem Juščenkem, a když po vyhlášení oficiálních výsledků zvítězil provládní (a proruský) Viktor Janukovyč, muselo být druhé kolo, v němž již ale zvítězil Viktor Juščenko a Julia Tymošenková se stala ukrajinskou premiérkou.

Pár měsíců na to však její vládu prezident Juščenko odvolal. Na žádost ruských úřadů po ní totiž 7. prosince 2004 Interpol vyhlásil pátrání. Ruské orgány obvinil Tymošenkovou z podplacení ruského ministra vnitra v 90. letech, kdy se svým manželem Oleksandrem provozovala firmu dovážející energii z Ruska. Po několika hodinách však fotografie nejbohatší ukrajinské ženy i zpráva o pátrání po ní ze stránek Interpolu zmizela. Centrála Interpolu v Lyonu tento postup nikdy nijak neobjasnila. Než se rozkoukala, byla na scéně ekonomicky zdevastované Ukrajiny nová aféra. Víc než milion Ukrajinců zasáhla chřipková epidemie a nemoci podlehlo 174 lidí.

Politici ale možná víc než nával nemoci řešili blížící se volby. Tehdejší hlava státu Viktor Juščenko obvinil svou rivalku premiérku Julii Tymošenkovou, že podcenila právě zdravotnickou situaci. Možná lobbovala za farmaceutické firmy. Šlo však jako vždy o planý poplach. Statistiky jasně ukazují, že před třemi lety onemocnělo chřipkou více lidí než nyní. V rámci Ukrajiny se spíše jedná o běžná čísla. Sama Tymošenková ale požádala spoluobčany v televizním projevu, ať nepodléhají panice. Vyzvala je ale, ať nosí ochranné roušky v hromadné dopravě, v práci a raději i doma. Roušky ale v zemi chyběly. Lidé si je tak podle premiérky mají vlastnoručně vyrobit. Juščenko sice Tymošenkou kritizoval ze šíření paniky, ale byl to právě on, kdo vyzýval NATO, EU a okolní státy, aby jeho zemi pomohly.

Julie Tymošenková se náhle ocitla ve dvojím ohni. Kromě Janukoviče měla ještě horšího nepřítele, kdysi bývalého spojence Juščenka. Do sídla její ukrajinské energetické společnosti Naftogaz v Kyjevě totiž vtrhla skupina dvaceti maskovaných ozbrojenců. A nebyli to loupežníci, ale policejní vyšetřovatelé, kteří v rámci policejní razie prohledali celou budovu. Zájem měli hlavně o dokumenty. Nic nenašli, nic si neodesli, pouhá demonstrace síly…?

Je otázkou, kdo komando vyslal? O kontrolu nad státními rezervami plynu zápolil prezident Viktor Juščenko a premiérka Julie Tymošenková, které to zvláště není lhostejné, jelikož vláda plyn dotuje. Hádanku rozluští snad fakt, že Juščenko spravuje státní policii, tedy i kamando ozbrojených zakuklenců, Tymošenková má zase pod sebou Naftogaz… Poté se navzájem obviňovali, kdo se snažil zisky z prodeje plynu zneužít ke svým politickým účelům. Ne že revoluce požírá své děti, ale že děti revoluce požírají samy sebe. Když se dva perou, Janukovič se směje…

Když začala Tymošenková podnikat, byl už její idol Kučma prezidentem, takže si mohla bez potíží založit v roce 1995 koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU) a o rok později již byla poslankyní. O čtyři roky později z ní Kučma udělal vicepremiérku, odpovědnou za energetiku. V JESU se zakoukala do Olexnadra, co byl jedním z vrcholných manažerů. Psalo se o tom, že se „plynařská princezna“ vdala z rozumu. Nicméně se jí narodila dcera Jevhenije. Nic to však neudělalo s její postavou, věděla, jak na venkovanky, když si uplétala jako ony tradiční účes, cop obtočený kolem hlavy. Nezanevřela ani na špičkovou módu, když ve značkovém kostýmku se nechala vyfotografovat pro titulní stránku ukrajinské mutace francouzského časopisu Elle. Splnil se jí i další sen, chmátl po ní i časopis Forbes, který ji ve svém žebříčku zařadil na třetí místo mezi nejvlivnějšími ženami světa.

„Chvíli jsi nahoře, chvíli zase dole; je mucholapkou na problémy,“ tvrdí Petr Lejko. Poprvé ji pprezident Viktor Janukovyč a jeho Strana regionů obvinil z velezrady, když do země pozvala Gruzínce coby zahraniční pozorovatele s cílem “zmařit prezidentské volby s pomocí cizí mocnosti”. Ukrajinská ústřední volební komise obdržela žádost asi dvou tisíc Gruzínů o přiznání statutu zahraničního pozorovatele, když celkový počet volebních pozorovatelů v té době dosahoval tří tisíc.

Navíc se v novinách objevil přepis telefonického rozhovoru Tymošenkové se Saakašvilim, jehož hlavním tématem byly právě plány gruzínských pozorovatelů. Prezident Saakašvili oznámil, že gruzínští pozorovatelé, kteří na Ukrajinu přijeli “poskytnout ukrajinskému lidu maximální a solidární pomoc” byli pozváni samotnými Ukrajinci a jejich pobyt byl dohodnut se “všemi místními politickými stranami”. Tomu ovšem nikdo nejen ve Straně regionů neuvěřil a Gruzínce označili za Saakašviliho výsadek, který Tbilisi dohodlo s Tymošenkovou. Starosta Doněcku Oleksandr Lukjančenko navíc uvedl, že řada Gruzínů v těchto dnech cestuje východoukrajinskou oblastí Donbas s falešnými průkazy novinářů.

A pak přišel další malér. V lednu 2001 byla odvolána z funkce vicepremiérky kvůli obvinění z padělání dokumentů, daňových úniků a krádeží ruského zemního plynu. Tymošenková se podle prokurátora dopustila těchto trestných činů v letech 1995-1997, kdy stála v čele JESU. V kauze byl obžalován i její manžel Oleksandr, v lednu 2005 bylo stíhání zastaveno. Julie Tymošenková se přesto náhle ocitla ve dvojím ohni. Kromě Janukoviče měla ještě horšího nepřítele, kdysi bývalého spojence Juščenka. Do sídla ukrajinské energetické společnosti Naftogaz v Kyjevě totiž vtrhla skupina dvaceti maskovaných ozbrojenců. A nebyli to loupežníci, ale policejní vyšetřovatelé, kteří v rámci policejní razie prohledali celou budovu. Zájem měli hlavně o dokumenty. Nic nenašli, nic si neodesli, pouhá demonstrace síly…?

Je otázkou, kdo komando vyslal? O kontrolu nad státními rezervami plynu zápolí prezident Viktor Juščenko a premiérka Julie Tymošenková, které to zvláště není lhostejné, jelikož vláda plyn dotuje. Hádanku rozluští snad fakt, že Juščenko spravuje státní policii, tedy i kamando ozbrojených zakuklenců, Tymošenková má zase pod sebou Naftogaz… Teď se navzájem obviňují, kdo se snažil zisky z prodeje plynu zneužít ke svým politickým účelům. Ne že revoluce požírá své děti, ale že se děti revoluce požírají samy. Když se dva perou, Janukovič se směje… V prosinci 2010 ukrajinská generální prokuratura zahájila další stíhání Tymošenkové za údajné zneužití prostředků, které její vláda získala za prodej nevyužitých emisních povolenek. A konečně letos v lednu státní prokuratura oznámila, že vyšetřuje Tymošenkovou také kvůli údajnému zneužití moci. Podle sdělení prokuratury je podezřelá, že nevýhodným nákupem sanitek připravila stát o více než šest milionů eur…

Kam vstoupila, tam zdobila, ovšem nejen svým vzhledem a copem, ale rovněž jedním průšvihem za druhým. Ukrajinský soud počátkem srpna 2011 nařídil umístit bývalou premiérku Juliji Tymošenkovou do vazby. Soud tak vyhověl žádosti žalobce kvůli systematickému narušování soudního líčení ze strany obžalované. Tymošenková je obviněna ze zneužití služebního postavení kvůli uzavření údajně nevýhodného obchodu na dovoz ruského zemního plynu.

Sama Tymošenková tvrdí, že cena za ruský plyn byla jedna z nejnižších v Evropě a žalobu označuje za politickou pomstu prezidenta Viktora Janukovyče. U soudu dnes Azarova označila „za starého osvědčeného korupčníka“ a prokurátorce ironicky doporučila, aby jí navrhla trest smrti zastřelením. „Dejte jí rovnou revolver,“ křičela v soudní síni vůdkyně opozice. Její nástupce v premiérské funkci při výslechu neshledal na plynové smlouvě nic dobrého. Navíc řekl, že Tymošenková nebyla profesionálně připravena k jednání s Ruskem. Důvodem uzavření kontraktu podle něj nebylo zajistit prospěch Ukrajině, ale vyhrát prezidentské volby v roce 2010, v nichž nakonec v souboji s Janukovyčem prohrála.

Čas oponou trhnul, z premiérky se stala definitivně obviněná celebrita. K soudu se minulý týden dostavila v elegantním béžovém kostýmu s pravoslavnou ikonou a breviářem. A ukázala svůj temperament nejbohatší ženy Ukrajiny. Odmítla prokázat svoji totožnost; je prý veřejně známým člověkem. Soudce naléhal, ona se jen zeptala: „Chcete mě snad zastřelit…?“ A začaly se dít věci. Okamžitě po rozhodnutí o vazbě Tymošenková požádala, aby jí v soudní síni nebyla nasazena pouta. Poté v sále vypukl zmatek, policisté se přetlačovali se stoupenci Tymošenkové, kteří se spolu s některými právníky snažili zabránit tomu, aby jejich vůdkyně byla odvedena do vězení. Nakonec zasahovala justiční stráž. Tymošenkovou policisté nakonec vyvedli ze sálu, kde jí podle agentury AFP pak nasadili pouta. Potvrdí-li soud obvinění za zneužití služebního postavení, hrozí jí až deseti let vězení.

Aby ukázala, že není jen tak nějaké ořezávátko, při zahájení soudního přelíčení požadovala překladatele, protože prý nerozumí rusky. „Já rusky nerozumím, zajistěte mi překladatele, abych mohla mluvit s ukrajinským premiérem, který zase neumí ukrajinsky,“ žádala a soudce označila jako „experta na zelí“ a doporučila mu lékařské vyšetření, klid na lůžku a lipový čaj…

V čem je zakopaná ukrajinská sabaka? Dohody podepsala Tymošenková s ruským expremiérem Vladimirem Putinem v lednu 2009, čímž skončila krátká krize, která kvůli dodávkám plynu na Ukrajinu ohrožovala i plynulý tok plynu z Ruska do západní Evropy. Tymošenkovou nyní obviňují, že dohoda byla pro Ukrajinu cenově nevýhodná. Ukrajinský soud dnes v této kauze nařídil umístit Tymošenkovou do vazby. Vyhověl žádosti žalobce kvůli systematickému narušování soudu ze strany Tymošenkové, která stíhání označuje za politickou mstu. Ja na bráchu, Putin na Janukovyče.

Okamžitě po rozhodnutí o vazbě Tymošenková požádala, aby jí v soudní síni nebyla nasazena pouta. Policisté ji odvedli ze sálu, kde jí podle dopisovatele agentury Reuters pouta nasadili…

Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:
  1. 4 reakce na “„Plynařská princezna“ s pouty na rukou, aneb Co s venkovským copem?”

  2. Když jsem před lety sledoval to nadšení pro „oranžovou revoluci“, jak lidé bivakují v mrazech na náměstích, musel jsem se pousmát. Nám už to bylo jasné: jak asi dlouho jim to nadšení vydrží, než zjistí, že hrají roli užitečných idiotů pro politickou a společenskou oligarchii? Inu „déja vue“, žádné překvapení. Rozkradená a vytunelovaná země, hospodářské zločiny, podvody, korupce. Zázrak se nekonal a ta krasavice s copem je toho příkladem….

    od vok v Srp 6, 2011

  3. Děkuji, že jste přesně pochopil smysl mého blogu. Všechny revoluce vždycky byly, jsou a budou jen vzpourou těch, kteří se chtějí dostat k lizu…

    od olser v Srp 6, 2011

  4. Pane Olšere, jen dva dotazy:

    – není Vám divné, že reakce na Vaše články jsou tak sporadické? Přikládáte to souhlasu s Vašimi názory?
    – o co by měl člověk (lidé) usilovat? O to NEDOSTAT se k lizu?

    od STK v Srp 6, 2011

  5. Lidé neradi slyší pravdu, zvláště nickové, co jsou jako fotbaloví rowdies – využívají anonymitu davu, aby se v něm mohli zbaběle skrýt se svými nadávkami a zákeřným jednáním. Kdo buntuje k revolucím, ten má jasný plán – zviditelnit se a jako členové OF Očekávají Funkci…

    od olser v Srp 7, 2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *