Kontraproduktivní vraždění nejen jednoho retardovaného Nora…?

3. Srpen, 2011 – 19:42
New York, New York...  Foto: Břetislav Olšer

New York, New York... Foto: Břetislav Olšer

Stává se mi zřídka, jak říkal doktor Chocholoušek, maximálně jednou za tři roky, že bych přiměl své ješitné ego zpytovat svědomí, abych se kajícně přiznal k trapnému pochybení. I mistr tesař se někdy utne, zvláště když zklame Pavlovův reflex. Nedávno jsem se dopustil prvního faux pas; to nastoupila skupinka Romů a já instinktivně sáhl na svoji kapsu s penězi, jelikož vím, co jsou to čorkaři.

Pak mi někdo zašmátral ve zmíněné kapse, já ho bafl za ruku a nebyl to cikán, černý cigán, ale zfetovaný bílý hejsek, zřejmě po několika jointech. Podobně jsem dopadl v případě děsivého činu v Norsku, napřed v areálu federálních budov, kde explodovalo auto plné výbušnin. Poté na ostrově bělošský vrah Breivik sadisticky s úsměvem postřílel na osmdesát mládežníků. Než se ukázalo, kdo, co a proč, už jsem obvinil islamisty z dalšího útoku na křesťanskou civilizaci a její hodnoty.

Nebyl jsem ale sám se svými zlými zkušenostmi; také norští muslimové si v první fázi mysleli to samé: Zabíjel islamista. Nové zprávy ale přinesly šokující informace o útočníkovi, který se přemístil na ostrov Utöya a střílí do socialistických účastníků mládežnického kempu. Bylo jasně řečeno, že je to Nor, s blonďatými vlasy a modrýma očima. Chybami se člověk učí. Prostě psí systém červeného světýlka a kusu masa nevyšel. Zločinu, jaký nemá obdoby, se dopustil ultrapravicový úchylák. Tragédie vyděsila nejen mě, ale i norské starousedlíky a muslimské přistěhovalce. Než nastalo pietní zklidnění a vzájemná podpora v šoku a žalu.

A co říct na slova Patrika Bangy, jimiž reagoval v našem rozhovoru na můj příklad z úvodu blogu. Nebyla moc pochvalná. „Uvidět Roma a sáhnout si na kapsu s penězi je mírně řečeno latentní rasismus. Kdoví, proč ve Vás takové asociace vznikají… Házet všechny do jednoho pytle je podivné…“ řekl a nezabral ani můj bonmot o tom, že přece nemůžu být rasista, když mám doma barevnou televizi… Ha, ha, ha…

Breivikův hnusný čin se tak projevil jako prudce kontraproduktivní. bílý nacionalista s rasistickými a fašizujícími tendencemi. Vyjadřoval své sympatie k různým evropským neonacistickým a ultrapravicovým stranám. Norové mu netleskali, jak to zvrhlý bojovník proti multikulturalismu očekával, ale stalo se přesně něco opačného. Majoritní a minoritní etnikum se sblížily. Jedni byli rádi, že to nebyl nikdo z nich, druzí se zastyděli jako já, že už se třeba nebudou muset obávat islámského násilí. I když všechno je relativní…

Možná už nebude platit zpráva norské policie za rok 2007, jež ukazuje značný nárůst znásilnění Somálci, obecně tzv. skupinovým znásilněním. Možná… V parku Sofienberg v Oslu bylo nedávno napadeno a obtěžováno gangem somálských mužů asi deset norských žen. Minulý rok bylo v norské metropoli oznámeno rekordních 161 znásilnění a 35 pokusů o znásilnění. Více než dvě třetiny znásilňovačů netvořili etničtí Norové. Podle statistik se ve Skandinávii výrazně zvýšila kriminalita. Zatímco v USA je spácháno kolem čtyř tisíc trestných činů na sto tisíc obyvatel, v Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku je to více než dvakrát tolik. Navíc bylo norským ženám doporučeno, aby nosily hidžáby a neprovokovaly bez nich muslimy.

Třeba dojde ke vzájemnému porozumění, větší toleranci a tím pádem i k uctění památky zavražděných osob. Snad jejich oběť nebyla marná, má-li přispět ke vzájemnému porozumění mezi muslimy a norskými starousedlíky, potažmo ke změně názorů na islamistické teroristy. Nechval však dne před večerem…

Norové, a s nimi ostatní křesťané a bezvěrci, se budou snažit o dialog, aby jejich strach nebyl dvojnásobný. Nejen podle Pavlovova reflexu se zafixovaným pocitem, že zlo hrozí po zkušenostech pouze od muslimů, ale též od našinců, kteří, aby zabíjeli, nemusí mít na sobě galábii a na hlavě hidžáb. O to víc jsou jako „neoznačkovaní“ nebezpečnější.

První vyšel vstříc severské muslimské komunitě norský korunní princ Haakon Magnus s ministrem zahraničních věcí, kteří navštívili mešitu World Islamic Mission v městské části Gronland, kde žijí převážně přistěhovalci. Společně si zde připomněli tragickou události a uctili památku obětí z ostrova. Útoky, na rozdíl od toho, co očekával a co si přál ve své psychopatické představě Breivik, měly jednoznačně solidární dopad na celou norskou společnost. A nejen na ni. Nikdo se neptal, kdo je křesťan a kdo muslim. Všichni bez patetických vět prostě trpěli společně.

Norským muslimů se prvotní obvinění skutečně dotklo. Namísto nenávisti a odstupu od většinové společnosti ale muslimská komunita začala zcela upřímně cítit s pozůstalými, což se nikdy předtím nestalo. Lidé k sobě byli mnohem více přátelští, i při myšlenkách na děsivou tragédii. Skončilo, doufejme, že napořád, dělení na my a oni? Všichni byly prostě „my“. Všichni cítili stejnou bolest…

Así jako Barack Obama ve chvíli, kdy dal v podstatě svůj vnitřní souhlas se stavbou mešity vedle neuralgického bodu piety piet, jímž je od 11. září 2001 místo, kde stávala dvojčata Obchodního centra… „Američané nebyli a nikdy nebudou ve válce s Islámem. Nebylo to náboženství, které na nás tento zářijový den zaútočilo. Byla to Al-Káida, bohužel, skupina těch, kteří náboženství zneužívají,“ uvedl Obama v den, v němž si Američané připomínali na tři tisíce obětí atenttáů na USA. Asi zapomněl, že protiteroristický boj vedou Spojené státy proti statisícovým armádám v Afghánistánu, Iráku či Pákistánu. Talibán je snad hrstkou šílenců z al-Kájdy? A co Hamás, Fatáh a další muslimská bratrstva?

Slova Obamy byla jak přes kopírák totožná se slovy svého předchůdce J. W. Bushe: “Islám představuje mír, zatímco teroristé ztělesňují zlo války. Když přemýšlíme či mluvíme o islámu, myslíme na pocit bezpečí, který tato víra přináší miliardě lidí na celém světě. Miliardy lidí v něm nacházejí pocit bezpečí, útěchu a mír, a to činí z příslušníků jakékoliv rasy bratry a sestry. Mezi americkými občany žijí miliony muslimů a ti jsou pro naši zemi nepředstavitelně velkým přínosem hodnot…”

A jakou bolest cítili dva lokální Arabové, co si říkají Palestinci. Izraelský soud shledal včera vinným 18letého Palestince Hakima Avada, že vyvraždil pětičlennou rodinu židovských osadníků Fogelových, včetně tříměsíčního dítěte, které ubodal. Nejprve ubodal dvě děti, ve věku čtyř a jedenácti let, pak zabil oba rodiče, 37letého Udiho a 36letou Ruthie. I ty ubodal, byť se v posteli bránili. Ženu navíc také střelil, napsal list Ha´arec. Jako poslední zabil tříměsíční dítě, kterého si útočníci všimli, když dům opouštěli.

Inu, vsadím se, že už nikdo nebude nutit Norky nosit hidžáb, ani je nebude chtít znásilnit, aby muslimové ukázali, že si norský azyl zaslouží. Nicméně, dál budu mít silné obavy z totální islamizace Evropy. Tak jako mnozí Romové permanentně kradou a budou čorkařit do alelujá, někteří muslimové budou dál vraždit Židy. Norsko Nenorsko…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135).

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *