Motá pan Hrebenar páté přes deváté nebo jen máločemu rozumí…?

1. Srpen, 2011 – 16:28
Židovská hora Moria, dnes islámská Chrámová hora...   Foto: Břetislav Olšer

Židovská hora Moria, dnes islámská Chrámová hora... Foto: Břetislav Olšer

Nevím, kde všude pan Jiří Hrebenar byl, co viděl, co četl, kolika moudrým lidem naslouchal s pokorou, aby byl v obraze. Zatím toho asi moc nebylo. Soudím tak podle čtení jeho blogů, jichž je požehnaně. Bohužel, ještě požehnaněji víc je v nich nesmyslů. Lidové vyprávěčství. Kdos však bez chyby, hoď kamenem…

Oba máme svým způsobem zraněný mozek, jsme invalidé. Oběma nám pomohl při návratu do života počítač, internet a blog iDnes. Přesto bych si dovolil oponovat. Nejen k Hrebenarovu textu o Izraeli a rezolucích OSN, ale také o jeho zamyšlení nad vlivem prezidenta Klause na vražedné šílenství norského úchyla Breivika.

Ale od začátku. Např. co to je: samostatný statut mezinárodního charakteru? Zřejmě měl pan Hrebenar na mysli uznání Palestiny za nezávislý stát. Izrael tomu podle něj všemožně brání, aniž by měl k tomu právo. Je samozřejmě vedle jako ta jedle. Jak tvrdí někteří soudní lidé, kdyby blbost nadnášela, vznášel by se pan Hrebenar jako holubička. Já si ale nemyslím, že by tento bloger byl až tolik hloupý, jen prostě má zúžený přehled, takže to pouze při jeho naivitě vypadá, že je hlupák. Proto bych mu chtěl zopakovat trochu blízkovýchodní historie.

Napřed se vypravil egyptský faraon Merenptah, třináctý syn faraona Ramesse II., na vojenské tažení na Blízký východ. Vše nechal vytesat do stély, kde se v hieroglyfech zmínil také o svém boji s vojáky Izraelského království. A jelikož to bylo v roce 1215 př. n. l., máme jasný textový důkaz, že Židé žili na svém nynějším území už pár tisíciletí před naším letopočtem. Osobně jsem v Káhiře tento důkaz viděl na vlastní oči.

Tak si vysvětleme, co to Palestina vlastně je. Oficiálně se latinský termín Palaestina začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání, kdy Šimon bar Kochba prohrál a spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, se vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes. Termínem Pelišah – Palestina, podle Filištínů, nahradili Římané původní název Judaea, aby se vymazala jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši…

Pak se císař Hadrián vztekl a zakázal Židům judaismus, popravoval jejich učence a nesměli používat, ani vlastnit pět Mojžíšových knih – Tóru. Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské město Aella Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán. Stalo se hypoteticky to, co o více než tisíc osm set roků později udělal Hitler s Židy i ČSR. Napřed norimberskými zákony proti Židům, poté po Mnichovu, když Čechy a Moravu přeměnil ve virtuální název Protektorát Böhmen und Mähren. Hitler poté vedl válku s celým světem, stejně jako Římané… Paradoxně zbyl z Palestiny jen protektorát Britů…

Když museli Římané odtáhnout, vstoupili v roce 635 do Jeruzaléma muslimové a tzv. palestinské území se dostalo pod vliv islámu. Poté křesťané vedli pár “křížových výprav” a vyhlásili Jeruzalémské království, v 16. století se stala Palestina součástí Osmanské říše, aby se na konci I. světové války po porážce osmanského Turecka změnila v britský protektorát… Takže tato “hrdinná Palestina” nikdy ve své tisícileté historii neměla svůj stát, svého vůdce, ani svůj jazyk palestinčinu, natož nějakou kulturu. Dnes se ale hrdě hlásí ke kultuře arabské a k islámu, když k oběma jako pohané a křesťanští přeběhlíci se dostali až v sedmém století. Židé, kteří podnes mluví hebrejštinou a měli spoustu králů a vůdců, a prý vládli tomuto území “jen” 414 roků? Kolik roků na něm vládli lokální Arabové, co si říkají Palestinci…?

Umělý stát Palestina byl napřed vazalem Římanů, potom Byzantijců, vojsk chalífa Umara II, dalších muslimů, Osmanů, evropských křižáků a nakonec Britů. Dvě izraelská království měla každé ve své historii na 40 panovníků a vládců i svůj jazyk hebrejštinu, Desatero, Starý zákon, bohatou kulturu i architekturu – dva Chrámy. Jen tak mimochodem získali vědci židovského původu 171 Nobelovu cenu… Duben až květen let 1947- 48 byl poté přelomový čas pro vznik novodobého státu Izrael. Rezoluce č. 181 Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 odhlasovala rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. Byla tím jen napravena římská pomsta po poraženém židovském povstání Šimona bar Kochby.

Pan Hrebenar je jistě hodný člověk, maminka z něho měla určitě radost, když se projevil jako bojovník se svým životem. Jen nevím, co by říkala na jeho konstatování, že Izraelci jsou okupanti. Tedy okupanty na svém vlastním území. A že se Izrael vysmívá rezolucím OSN. Copak by asi mělo OSN dělat v případě skoro 5 tisíc raket, které byly na židovský stát vypáleny Hamásem z Pásma Gazy? Že ani nezasedla Rada bezpečnosti OSN, aby za to pokárala lokální Araby, co říkají Palestinci? Jak by se zachovala Francie, Brusel či Londýn, kdyby na jejich města dopadla jen jediná palestinská raketa? Asi by to přešli solidárním mlčením neviňátek…

Brání Palestince z různých důvodů, většinou podružných. Kdyby tzv. Palestinci protestovali jen proti tomu, že jich odešlo přes sedm set tisíc a dnes požadují návrat několika milionů, jelikož o porodnosti muslimek víme své – průměr pěti dětí je běžný, to bych bral. Ale že násilnosti na Židech, s nimiž žili v Palestině odjakživa bez okaté zášti, propukly mnoho měsíců před samotným vyhlášením státu Izrael, to už mi zvedá krevní tlak. Založení státu Izrael bylo schváleno 29. listopadu 1947 rezolucí č. 181 a brzy poté, 15. prosince 1947, 2. Tevet 5708, obklíčila Arabská legie Jeruzalém a izolovala jeho 100.000 židovských obyvatel od zbytku židovského osídlení. V březnu 1948 bylo město zcela odříznuto a v květnu Transjordánsko zaútočilo, aby okupovalo východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů…

Pan Hrebenar rovněž píše, že „lodě plující do Gazy byly násilně zastaveny… užilo se demagogie a politické války ve spojení s účastí zaplacených záškodníků…“ Ani slovo o tom, že Izrael nemá nic proti samostatném u státiu Palestina, pokud jeho obyvatelé uznají právo Izraele na jeho existenci a ne na jeho smetení do moře. A kdo nyní nejvíc „dbá“ o smetení Izraele do moře? Kromě Íránu a Ligy arabských zemí hlavně Turecko, jeden z kandidátů členství v EU. Podle média “Israel heute” hrozí země obráceného půlměsíce, že se turecký velvyslanec do Izraele vrátí až po splnění následujících skandálních podmínek: Izrael se musí Turecku omluvit, musí odškodnit rodiny zastřelených Turků, musí zrušit blokádu Gazy a incident na lodi Mavi Marmara musí vyšetřit mezinárodní komise

Přitom Izrael se jen bránil provokaci, kterou byla kamufláž s „humanitární pomocí“ pro Pásmo Gazy a devíti mrtvými na jedné z šestí lodí. Ta loď byla turecká a vyslala ji “Inzani Jardim Vakfi!, doslovně přeloženo „Nadace pro humanitární pomoc“, zkratkou IHH. Jeden z hlavních organizátorů flotily „Svobodná Gaza“ IHH je turecká nevládní organizace, založená roku 1992 a roku 1995 úředně zaregistrovaná v Istanbulu. Vedoucím IHH je Turek Bülent Yildirim, který zakoupil tři z devíti lodí flotily, mezi nimi i osobní loď „Mavi Marmaris“, na níž došlo časného rána 31. května 2010 k nejtvrdším srážkám. Islamisté se železnými tyčemi pokusili zlynčovat izraelské vojáky. Byli zde mrtví a zranění….

Mezi šesti stovkami „dobrovolníků“ bylo 30 Jordánců, 16 Kuvajťanů a další aktivisté z Pákistánu, Indonésie, Azerbajdžánu, Malajsie, Alžírska, Maroka, Mauretánie, Ománu, Jemenu a Bahrajnu. Co ty všechny jmenované národnosti spojuje? Všechny vyznávají islám. Kromě dvou pracovníků ČT – pány Zavadila a Línka, jimž nešlo (doufejme) o islám, ale pouze a jen o objektivitu. Na veřejných tiskových konferencích v Turecku v uplynulých letech zástupci IHH agitovali pro Hamás a jeho strategii, včetně ozbrojeného boje proti Izraeli.

Mezi českými novináři, kteří se účastnili provokační plavby do Pásma Gazy, byli i dva zaměstnanci České televize, plus jeden “filmař” a jeden “nezávislý novinář.” Je toto „veřejná služba“, za kterou jsme nuceni platit každý měsíc příspěvek 135,- Kč na provoz České televize….? Jak se tato „veřejnoprávnost“ slučuje s tím, že za tyto naše peníze se několik zaměstnanců ČT účastní nelegální akce krajně levicových a islamistických sil proti jedinému demokratickému státu uprostřed arabských zemí Blízkého východu? Zločiny Hamásu můžeme sledovat zdarma! Máme na to na satelitu Al Džazíru.

Izraelský velvyslanec v Německu Joram Ben-Zeev upozornil na skutečnost, že mezi aktivisty na trajektu Marmara byli členové nedávno vzniklé německé ultralevicové strany Die Linke (Levice). Jejím členům se zdáli Sociální demokraté málo levicoví a proto založili stranu novou. Mají 75 000 členů a jsou dnes třetí nejsilnější stranou v Německu. Ptáme se, odkud se asi vzal v Norsku ultrapravicový vrah Breivik…?

Pokud by šlo “globálním aktivistům” skutečně jen o dodávku humanitárních beden, proč nevyužili nabídku Izraele dodat tuto pomoc do Haify a teprve z ní ji převést do Pásma Gazy kamiony? A pokud se rozhodli jít proti příkazu izraelské armády do blokované oblasti nevplouvat, proč neuposlechli alespoň výzvy k zastavení lodí, nebo změně kursu? Chtěli vědomě prorazit násilím skrz vojenskou přesilu i s rukojmími-dětmi na palubě? Jasná snaha o vyprovokování konfliktu, aby mohli před celým světem “ukazovat”, jak jsou Židé zákeřní…

Jako by nestačilo, že Izrael dělal pro Pásmo Gazy, co mohl. Izraelské ministerstvo zahraničí zveřejnilo měsíční zprávu, shrnující počet případů, kdy byly otevřeny přechody do Gazy, a množství zboží, které tam bylo doručeno v minulých letech. Jen za měsíc březen 2008 projelo přes přechod Sufa 7 151 nákladních aut s potravinami a zbožím, přes přechod Karni to bylo 8.008 nákladních aut s obilím; přechod Kerem Šalom zaznamenal 502 nákladních aut s potravinami a zbožím a přechod Nahal Oz skoro sedm milionů litrů paliva, včetně 3.394 tun topné nafty. Navíc přes hranici bylo do Izraele převezeno 25 palestinských Arabů z Gazy k specializované léčbě v izraelských nemocnicích…

A to všechno v době, kdy Evropská unie věnovala Gaze 650 miliónů dolarů, Spojené státy 555 milionů, Saúdská Arábie 500 milionů, Velká Británie 490 miliónů, Francie 300 miliónů a Německo 290 miliónů. Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů. Americká vláda přislíbila poskytnout dalších 148 milionů dolarů agentuře UNRWA (United Nations Relief and Works Agency), která je součástí systému OSN a poskytuje pomoc Arabům v Judeji, Samaří a Pásmu Gaza. Statisíce Palestinců proto pronikly ve středu 23. ledna 2008 na egyptské území, aby dolary začaly hned utrácet a vracely se s taškami plnými jídla a cigaret a plastovými nádobami s benzínem. Pak se vydaly na další nákupní výlet – bylo třeba ještě magnetofony, pneumatiky či pytle s cementem. Představitelé sinajského města Al Ariš oznámili, že gazanští Arabové v počtu asi 700 000 ve městě od prolomení hranice utratili během tří měsíců na 480 milionů dolarů, tj. okolo 8,6 miliardy korun. Měli z čeho rozhazovat, jejich západní satanové se totiž praštili přes své prkenice.

Pásmo Gazy, které je od června 2007 pod kontrolou teroristického hnutí Hamás, nyní dostává většinu elektřiny z Izraele. Z celkem sedmnácti tras vysokého napětí v Gaze jich deset jde z Izraele. Z celkem 17 tras vysokého napětí v Gaze jich 10 jde z Izraele, pět z jediné místní elektrárny a dvě z Egypta. Spotřeba elektřiny v Gaze přitom ročně roste o přibližně 10 % a nyní Pásmo potřebuje okolo 240 MW.Takže, pokud jste spatřili v české televizi, jak se šéfové Hamásu radí u svíček, jelikož jim kvůli zlým Izraelcům nejde proud, musíte vědět, že jde o denní situaci, kdy jsou v místnosti za slunečného počasí záměrně staženy žaluzie. Na oplátku v duchu muslimského “zlo za dobro” ozbrojenci teroristické organizace Hamás ukradli mimo jiné 14 nákladních vozů, plných léků, potravin a další humanitární pomoci, určené obyvatelům Pásma. Teroristé si léky a potraviny zaslané Červeným půlměsícem ponechali pro potřebu členů svého hnutí.

Během prvních dvou týdnů po hlasování v New Yorku zabili arabští teroristé osmdesát židovských obyvatel, rabovali jejich obchody, útočili na židovské autobusy. To vše už v prosinci 1947… Následně byl napaden autobus, v němž zahynula patoložka Nehama Cohenová z Hadassy, když se vracela z noční služby. Byla to první z 6000 židovských obětí, které byly zabity během války. Jedno procento židovského obyvatelstva Palestiny. Mezi sedmi Židy, zabitými 27. prosince Araby v soutěsce Brána údolí, byl i v Německu narozený Hans Beyth, jenž právě dokončil přípravy pro zajištění péče o 20 tisíc mladých lidí z Evropy, kteří přežili holocaust. Přesto Židovská národní rada vydala prohlášení k Arabům: „Vyžeňte ty z vás, kteří si přejí prolévat krev, a přijměte ruku, jež je vám námi nabízena k bratrství a míru…“ Bez odezvy. A tak zatímco Židé bojovali s Araby, britské jednotky, jež měly nad Blízkým východem mandát, jen nečinně přihlížely…

Martin Gilbert popisuje vznik židovského státu v “Dějinách Izraele” …“Když nastal 11. březen 1948, na nádvoří budovy Židovské agentury v Jeruzalémě přijelo auto generálního konzulátu USA s vlající americkou vlajkou a řízeného arabským řidičem. Nikoho nic zlého nenapadlo. Když šofér odešel, automobil explodoval a výbuch zabil třináct lidí. Mezi mrtvými byl i třináctiletý poslíček Chajm Polokov a 71letý dr. Lerib Jaffe, jeden z posledních pěti dosud žijících delegátů prvního sionistického kongresu v roce 1897…“

Prozatímní rada Izraele čelila v květnu 1948 významné převaze sedmi arabských armád, což by mohlo znamenat zničení budoucího státu. Ben Gurion Radě řekl, že by bylo hrozné a nebezpečné náhle odvolat probíhající vojenské přípravy a spoléhat na cizí milost, zejména když již získali těžké zbraně a masová mobilizace židovské mládeže je v plném běhu. “Jestli můžeme zvětšit naše ozbrojené síly, zintenzivnit výcvik a rozmnožit výzbroj z ČSR, potom se může ubránit a dokonce zvítězit…”

Pan Hrebenar je skutečně hodný člověk, který když v noci spí, ani chleba neptá. Vidí prostě do všeho, třeba i do bestiálního činu Nora Breivika, inspirovaného prezidentem Václavem Klausem… Citace páně Hrebenara: „Ze zápisků norského šílence je patrná náklonnost ke slovům a heslům prezidenta Václava Klause. Ostatně proč ne, když nám prezident hnědne a spolu s ním se zabarvuje i hradní okolí. Nacionalistická slova, hesla zaměřená proti Evropské unii, slova proti multikulturalismu spadají na úrodnou půdu. Už i v zahraničí se šílenci chytili této hradní dogmatiky…“

„Padne-li Izrael, padneme s ním my všichni“, napsal pro víkendové londýnské Times bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar. „Opouštěním Izraele ukazujeme, jak hluboko jsme klesli. Nezapomínejme, že Izrael je v celém regionu nejlepším přítelem Západu.

Inu, jak se do lesa volá, až se ucho utrhne, pane Hrebenare… Jsem potěšen, že jste se ve svém svatém rozhořčení ještě nesnížil k tomu, abyste popíral holocaust. Nemáte však k tomu daleko…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 15, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *