Kdy vyhlásí OSN bezletovou zónu nad Sýrii aneb Bez ropy není důvod?

1. Srpen, 2011 – 8:54
Před vstupem do Libanonu...  Foto: Břetislav Olšer

Před vstupem do Libanonu... Foto: Břetislav Olšer

Pětačtyřicetiletý syrský prezident Bašár Assad se zdál umírněný, když 21. dubna 2011 zrušil výjimečný stav, který v zemi platil 48 let a dával tajné policii pravomoc k potlačování jakéhokoliv projevu nesouhlasu. Jeho konec byl jeden z hlavních požadavků opozice, když ale druhý den povzbuzení demonstranti vyrazili do ulic, zasáhli proti nim tanky a odstřelovači. Podle syrských aktivistů od začátku protestů už zahynulo přes 400 civilistů.

Plus devadesát obětí včerejších střetů policistů s demonstranty. Noc ze soboty tak byla od vypuknutí nepokojů pro Sýrii jednou z nejkrvavějších. Dění v zemi už pokrytecky odsoudila Francie, prezident Barack Obama pak syrskou vládu vyzval k ukončení násilí vůči svému lidu. Řečičky, ale OSN mlčí. NATO žádnou bezletovou zónu nechystá. Proč? Sýrie není Libye, s denní těžbou 1,6 milionů barelů ropy denně. Nejvíc v Africe a 3,3 procenta světové těžby.

Navíc Libyjská centrální banka, která byla pod přímou Kaddáfího kontrolou, měla téměř 144 tun zlata. Libye tak byla mezi 25 zeměmi světa s největší zásobou drahého kovu za 6,5 miliardy USD. Můžeme se potom divit, že libyjské obyvatelstvo mělo nejvyšší životní úroveň v Africe? Přitom v roce 1951 byla Libye oficiálně mezi nejchudšími zeměmi světa…

A dnes? HDP na obyvatele činil přes 16 600 USD. Kam se na ni hrabe Sýrie. Tam není proč hájit zájmy NATO, USA nebo Francie či Británie… Tak k čemu bezletovou zónu? A veletrh zbraní už skončil, co by se asi tak prodávalo v Sýrii, která měla své záměry se sousedním Libanonem…? Hlavně podporovala tamní křesťanské milice. Před třiceti roky byl původcem masakru v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatila, ukrývající palestinské utečence, Elias Hubajka, kdysi šéf protisyrských libanonských křesťanských milicí, o pár let později už prosyrský ministr energetiky a vodohospodářství Libanonu.

Indície mě na Kypru zavedly do Limassolu, do hotelu Amathus Beach, v němž stála jedna noc tři sta dolarů, Hubajkovi to asi vyhovovalo, já jsem raději přesídlil do méně náročného ubytování, zato s příznačným jménem – hotel Elias, o jehož pronájem se měl Hubajka jako uprchlý podnikatel zajímat, když byl mezi patnácti tisíci Libanonci, kteří utekli před domácí občanskou válkou na Kypr, aby zde vybudovali s velkou nonšalancí banky, hotely a obchodní centra.

Byl to psychopat. Pořád u sebe nosil ostře nabitou berettu, jemenskou dýku s rukojetí z pravého rohu afrického nosorožce a nafalšovaný granát. Vraždění? Jeho hobby. Když zabil cizího vojáka, uřezal mu uši a ty si pak doma navlékal na drát. Časně ráno 16. září 1982 vyrazil Elias Hubajka z mezinárodního letiště v Bejrútu v čele svých zabijáků jako absolvent Štábní a velitelské akademie v Izraeli. Směr: uprchlické tábory Palestinců v Sabře a Šatile. Přes 800 mužů, žen a dětí zde bylo následně povražděno příslušníky křesťanské falangistické strany. Falanga byla kdysi za generála Franka ve Španělsku součástí jeho fašistické vlády…

Hubajka pak měl jít svědčit do Haagu proti Šaronovi, že údajně způsobil právě on tuto krvavou lázeň. Hubajka tam nedorazil. Byl zastřelen, když se snažil nasednout do svého vozu… Kdo? Mossad? Palestinci? Libanonští Drúzové…? Do Haagu zkrátka nedorazil a Šaron je už stejně po mrtvici navěky v komatu… A jak to bylo s Izraelci doopravdy? Od roku 1978 měl libanonský prezident Džumaijíla blízké kontakty s Mossadem, který mu dodával beretty, samopaly Uzi, granáty, miny i sedm dělových člunů za bratru šest milionů dolarů.

Vyzbrojoval se, aby zlikvidoval rodinu svých libanonských konkurentů Faranžijů. Nakonec byl zavražděný on sám. Izrael mezitím ještě vybudoval v Libanonu svoji námořní raketovou základnu a falangistické milice mohly trénovat přímo ve výcvikovém středisku v Haifě… A co Izraelci a Sabra se Šatílou? Do ničeho se Hubajkovi nemíchali, nikoho nezabili, jen obklíčili uprchlické tábory, osvítili je reflektory a celý masakr údajně pozorovali ze střechy kuvajtského velvyslanectví.

Třeba si mysleli, že Hubajka za ně jednou provždy vyřeší palestinský problém… Nevyřešil. Ke všemu kyperská vláda včera podala demisi. Může za to odpovědnost za výbuch špatně uskladněných výbušnin, zabavených před dvěma lety na lodi směřující nelegálně z Íránu do Sýrie, zabil 13 lidí, a vyřadil z provozu největší elektrárnu v zemi, jež dodávala přes polovinu elektřiny na ostrově. O humanitárních konvojích s ČT na palubě už víme své.

Současnost, jak je vidět, není o nic míň krutá. Zvláště když to znovu začalo předposlední březnový víkend 2011. Slavnostní přestřižení pásky zbrojního „veletrhu“ za účasti delegací USA, Kanady, Itálie, Francie a Španělska. A Libye čelila masivnímu útoku koaličních sil. K francouzským letounům se přidaly britské a americké síly. USA současně převzaly velení. Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno prvních 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron. Ropa a přehlídka nejmodernějších zbraní. Vystavovatelé se drží hesla, že stroje vyzkoušené v přímém boji mají nejlepší rating. Kralují především letouny Eurofighter Typhoon v řadách britské RAF, pro které je mise nad Libyí prvním bojovým nasazením…

Lanařící „skauti“ byli na tribunách a vše na ploše bedlivě sledovali. „Sestavu“ svého letectva chtěli v nejbližší budoucnosti posílit Brazílie, Japonsko, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Švýcarsko. Potřebovali super útočníka. Největší tendr na nákup vypsala Indie, která hodlá koupit 126 bojových letounů. Do soutěže se kromě strojů Rafale a Typhoon hlásí také americký Boeing se svým strojem F/A-18E/F Super Hornet, Lockheed Martin se strojem F-16 Fighting Falcon a na svoji předváděčku v barvách NATO čeká i švédský koncern Saab AB se stíhačkou Gripen…

Americké zbrojařské firmy se podílejí na armádní zakázce pro Saúdskou Arábii v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Rijád nakoupí 84 nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků. Podle společnosti Boeing podpoří saúdská objednávka přímo či nepřímo až 77 tisíc pracovních míst po celých Spojených státech. Firma Sikorski společně s General Electric dodává vrtulníky Black Hawk, jichž si Rijád objednal dvaasedmdesát. Izrael si stěžoval, že USA prodávají Arabům stíhačky F-15, tak dostal jako jediný její nejnovější verzi…

Kdy Rada bezpečnosti OSN schválí další rezoluci, tentokrát na ochranu syrských civilistů před útoky armády Assada, aby zajistila okamžité příměří mezi armádou a povstalci, zakázala všechny lety v syrském vzdušném prostoru…? Aby už Assad nemohl podporovat teroristy z Hizb´alláhu v další možné válce s Izraelem?

Když ne Sýrii, proč OSN nepomůže Súdánu nebo Somálsku? Všemocná ruka trhu si tam patrně vymkla zápěstí, že se jí nechce do byznysu, co má velké náklady a žádný zisk. Co by asi tak káplo z děsivého hladomoru a etnických čistek…? K čemu by jim tak mohli být zbídačelí Hutové a Tutsiové…?

Inu, kde není ropa a zlato, co tam? A k čemu tam něco bez užitku chránit, že pane generální tajemníku OSN Pan Ki-mune…? Cizí lidské životy přece nejsou na pořadu dne…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *