Watergate opět ožívá, aneb Jak mě Kočí připravila o Pulitzera…

30. Červenec, 2011 – 23:24
Richarde, Richarde, neříkali jsme ti, ať se vyhneš Watergate...?   Foto: Archiv autora

Richarde, Richarde, neříkali jsme ti, ať se vyhneš Watergate...? Foto: Archiv autora

Už jsem si málem připadal jako dva tisíce amerických investigativců, kteří se snažili rozlousknout odposlouchávací aféru Watergate. Mojí akci byla „vodní brána“ Kočígate, když česká politická dláždička a mírně zastuzená puberťačka ohlásila, že se v jejím bytě objevila štěnice. Kristýna se totiž namočila do odposlouchávajících manýr, kdy sama natáčela kdekoho a kde mohla a pak z toho dělala povolební zmatky kolem Věcí veřejných.

Přišel jsem pozdě. Kočí se sama prozradila, když udala kolegu Bártu, že jí chtěl podplatit vsunutím půl melounu do její pracovní složky. Odhalila se sama, a přestože jí někteří zlobivci nazývají užitečnou idiotkou, já ji bráním. O čem bych psal, nebýt špatnosti jiných? Nicméně mi připomněla aféru Watergate a krach prezidenta Ríši Nixona. Ten svědčil před velkou porotou plných 11 hodin mezi 23. a 24. červnem 1975, deset měsíců poté, co odstoupil z funkce. Slyšení se uskutečnilo poblíž jeho domu v San Clemente v Kalifornii a bylo to poprvé, kdy bývalý americký prezident stanul před velkou porotou.

Přepis tehdejšího slyšení, který má 297 stran, zůstává zatím utajený. Soudce Royce Lamberth ale minulý týden vyhověl žádosti skupiny amerických historiků, kteří o zveřejnění Nixonovy výpovědi loni požádali. Americký federální soudce nařídil zveřejnění přepisu jeho výpovědi před velkou porotou, která před 36 lety vyšetřovala aféru Watergate. Sedmatřicátý americký prezident kvůli skandálu nakonec rezignoval. Podle mínění soudce převažuje historický význam dokumentů nad argumenty pro jejich utajení, zvláště když vyšetřování skončilo již před lety a Nixon je 17 let mrtev. Co všechno asi mohl Richard vypovídat…?

Kde by ho napadlo, že mu vše pokazí přepečlivý noční hlídač, který v noci ze 16. na 17. června 1972 objevil při své pochůzce v komplexu kancelářských a obytných budov ve Washingtonu odemčené dveře zadního vchodu u garáží a západku, jež byla zajištěna proti zavření lepící páskou. Okamžitě zavolal policii a komplex budov zvaný WATERGATE vstoupil do dějin. V šestém patře, v kancelářích, které si pronajalo ústředí Demokratické strany pro volební kampaň, přistihla pět nezvaných hostů s rukavicemi a v plné práci.

Pět mužů se vloupalo do centrály Demokratické strany, kde chtěli instalovat elektronické odposlouchávací a fotografické zařízení. Chtěli vědět, co a jak činí demokratický kandidát na prezidenta George McGovern, co byl vášnivým odpůrcem války ve Vietnamu a to vládní kruhy nesly s nevolí. Zadržení pachatelů vedlo k odhalení rozsáhlé nelegální činnosti Bílého domu. Při zatčení se všichni představili falešnými jmény, na policejní stanici však přiznali svou totožnost. Agentura Associated Press zjistila, že McCord je zaměstnán v Nixnově Výboru pro znovuzvolení prezidenta (CREP – Committee for the Reelection of the President) jako „bezpečnostní poradce“.

Lupiči pracovali v chirurgických rukavicích, našly se u nich dva fotoaparáty, 40 kusů neexponovaných filmů, odposlouchávací zařízení. Žurnalistů se snažily skoro dva tisíce, ale prim nakonec sehráli dva novináři The Washington Post Bob Woodward a Carl Bernstein. Zjistili, že ekonomickým mozkem akce byl Kenneth Dahlberg, který využíval špinavé peníze z Mexika k financování Nixonovy předvolební kampaně. Později vyšlo najevo, že odposlechy nařídil osobně sám prezident Nixon a 8. srpna 1974 odstupuje ze své funkce. Nový prezident Ford bývalého prezidenta Nixona poté amnestoval.

Jo, kdyby se někdo poctivě zajímal, odkud se berou peníze pro financování českých předvolebních kampaní. Raději nemyslet. Vzpomínám si raději na období balíčků, které v 60. letech občas dorazily rovněž k nám domů z USA; byly smotané do ruličky, porazítkované od českých soudruhů celníků, kteří tím dávali na srozuměnou, že vše řádně zkontrolovali a že o nás moc dobře vědí. Šlo totiž o krajanský časopis Hospodář, který vydávali čeští emigranti v Texase. Nám ho posílala teta Anna, požehnaná vzpomínka. A čas od času jsme v něm našli umně zastrčenou papírovou dvacetidolarovku či nylonky nebo žvýkačky.

Většinou však byly české orgány bystré a tak nám poté přicházelo blahosklonné pozvání na jistý úřad, abychom si vyzvedli československé bonové poukázky za zabavené devIzové bohatství. Hlavní bohatství však bylo, že nám nezabavili časopis Hospodář, i když i to se stávalo. Záleželo na tom, o čem krajané psali a jak moc bušili do našeho notně zřízeného zřízení, tenkrát koncem padesátých let ještě bez lidské tváře.

Jeden dorazil v listopadu 1960 a ve zpožděném srpnovém čísle byly na titulní straně Hospodáře dva portréty – J. F. Kennedyho a R. Nixona. Americká prezidentská kampaň byla v tom období v plném proudu a o post hlavy státu soupeřili demokrat s republikánem. Protože u nás doma se fandilo americkým demokratům, byl pro mě hvězdou John Fitzgerald. Prostě se mi líbil, navíc byl katolík, což bylo zase v naší katolické rodině velké plus. Ke všemu byl 35. prezidentem USA, tedy měl číslo stejné, jako náš dům. První televizní duel Nixon – Kennedy se odehrál 26. září 1960 v Chicagu a přenášela ho televizní stanice CBC.

Američané mají svá přísná subjektivní kritéria: Vypadá kandidát důstojně a státnicky? Je rozhodný, klidný, autoritativní a důvěryhodný, jak z psychologického, tak i ze značně subjektivního hlediska? Takže z jedné vody naostro. Kennedy si omotal Američany kolem prstu už tím, že jim hned zkraje slíbil vrátit USA silnější pozici ve světě. Televizní diváci pak doma oba “herce” bodovali. Kdo byl živější a lépe gestikuloval, kdo byl přitažlivý, nestavěl se do žádných póz a zůstal instinktivně chladnokrevný. To vše bylo důležité, jelikož od toho je televize televizí, aby toto vše divákům zprostředkovávala obrazem.

Kennedy byl sice nemocný s páteří, trpěl bolestmi, potížemi s nadledvinkami, ale měl také své léky, hydrokortizon a stimulační amfetamin. takže mohl vypadat odpočatý, vrátil se z Floridy opálený, plný vtipu, ironie i vůči sám sobě. Nixon zřejmě neznal doping a byl unavený po napěchovaných předvolebních setkáních s voliči. Výjimečně ho světla ramp netěšila, protože měl virózu a pořád se potil, neohrabaně gestikuloval, zkrátka byl měkký a příliš pozérský, tón jeho řeči byl afektovaný, ustaraně se tvářil, měl lesklý obličej, jakoby špatně maskéry napatlaný, s výrazem virtuálně sebevědomého, ovšem málo konkrétního politika.

Zvítězil tedy Kennedy a hned poté zaujal jeho výraz “Ich bin ein Berliner” v projevu před radnicí Západního Berlína v městské části Schöneberg dne 26. 6. 1963. Ovšem hned málem faux pas. Slovo Berliner skutečně označuje obyvatele města Berlín, nicméně přidáním neurčitého členu ein dostane úplně nový význam. Ein Berliner znamená tradiční berlínský koblih, kulaté, cukrem posypané pečivo plněné marmeládou…

Ne náhodou byl tento duel v Chicagu. Kdysi zde došlo k atentátu, v němž se hrdinsky zachoval starosta města. Konkrétně šlo o kladenského rodáka Antonína Čermáka a prezidenta Roosevelta. Rodiče malého Antonína, když mu byl jeden rok, vyslyšeli lákavou nabídku Lincolnovy administrativy získat bezplatně 160 akrů půdy na americkém středozápadě. Ten program se jmenoval Homestead Act – Zákon o usedlostech a zajišťoval všem občanů bez rozdílu barvy pleti svoji půdu.

Čermákovi se usadili ve státě Ilinois, kde byl Tonda horníkem a později odjel do Chicaga, aby se stal řezníkem na tamních jatkách. V roce 1902 byl za Demokraty zvolen do sněmovny státu, později se stal členem městské rady Chicaga a v roce 1931 se dostal na post jeho starosty. V tehdejším druhém největším městě Spojených států žilo přes sto tisíc Čechů. Dne 15. února 1933 doprovázel Tony Cermak prezidenta USA Franklina Roosevelta po Floridě, na něhož byl při jeho veřejném projevu spáchán atentát. Ani jedna ze šesti střel ze zbraně stavebního dělníka italského původu Giuseppe Zangara však Roosevelta nezasáhla, zato by těžce zraněn průstřelem břicha Anonín Čermák, který svému zranění podlehl se slovy: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“

Ale vraťme se do českých luhů a hájů, kde se to odposloucháváním jen hemží. Kočí byl unikátní zjev v české politice, dokonce se po ní pídil i psychiatr Chocholoušek a v blázinci Bohnice už pro ni uvolnili nadstandard, kde by byla sama, aby se zbavila své patologické závislosti a nemohla už nikoho natáčet. Z Kladrub dokonce zapůjčili dva kočí, kteří by Kočí do psychiatrické léčebny dopravili s běloušem, co ještě nestihl doputovat do Londýna jako dar královským novomanželům.

To vše pro Kristýnu Kočí, jejíž chorobná mánie nahrávat, nahrávat a nahrávat údajně vznikla při seancích u sexuologa Plzáka, který jí prý radil v rámci její nevěry, zřejmě v registrovaném soužití: Zatloukat, zatloukat, zatloukat… K tomu přidal radu, že své mindráky má kompenzovat vulgárními výrazy. Zřejmě pro ní byl letošní březen kritický, když svoji těžkou intoxikaci z několika litrů francouzského vína řešila zaznamenáváním svých stejně opilých spolustraníků. Úmysl byl jasný; kompromitovat „véčkaře“, kteří u ní vyvolávali komplexy z autorit.

Pero s kamerou a nejvyšším rozlišením, hodinky s kamerou, diktafon v propisce, radiový set – štěnice+přijímač, GSM odposlech, mickro GSM štěnice, rušička signálu GSM… Naše obchody jsou plné špionážních zařízení. Za pár babek… Budou zapotřebí; exministr vnitra Radek John (VV) a ministr obrany Alexandr Vondra (ODS) dali dokupy novelu zákona o policii, která má vojenské policii umožnit pořizovat odposlechy podezřelých osob a získávat citlivé informace o telefonních hovorech, tak aby měla stejné pravomoci jako Policie ČR…

Inu, Kočí není Nixon a na rozdíl od Woodwarda a Bernsteina mě sice k Pulitzerově ceně nepřivedla, ale kdoví, třeba si příště sežene kvalitnější štěnici a její Věci veřejné si s láskou zavzpomínají na své Watergate a miniextempore ve vládě, co se podobalo životu jepice…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” jako eKniha – (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)

Reklama:
  1. 2 reakce na “Watergate opět ožívá, aneb Jak mě Kočí připravila o Pulitzera…”

  2. Mgr. Šámal z Čt. zamítl moje vystoupení v Hyde parku o 911 s odůvodněním, že američtí investigativci jsou tak bystří, že by museli také přijít s vysvětlením, že se na Ground Zero nic prakticky nestalo. Kdyby však ano, tak by prý oni byli první, kdo by to zveřejnil. Podle něho smrt 4 000 Američanů zabitých termonukleárními zbraněmi jejich armády nastojí za zmínku v naší televizi!

    od Petr Gabriel v Pro 28, 2015

  1. 1 Trackback(s)

  2. Pro 28, 2015: Břetislav Olšer – blog, Olser.cz » Blog Archive » Vánoční bombardování Vietnamu; USA s taktikou doby kamenné, Nixon jako nepříčetný tyran…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *